Brejlil

První výtka? Délka. Možná, že po druhém shlédnutí dojdu k opačnému závěru, ale klidně se mohlo něco vynechat, aniž by to vadilo. Dokonce i celá pátá kapitola by asi nemusela existovat, protože nepřináší nic tak zásadního. Ale dobře se na ní dívá. Druhá výtka? Když už tedy Quentin vzkřísil Ultra Panavision 70, proč jej k ničemu nepoužil? Velkolepých záběrů na krajinu si užijeme velmi málo. Tolik k výtkám. Tarantinův vtip je totiž i v tomhle. Je to tak dlouhé, protože oblíbený Tarantinův dramatický prvek natahovaného očekávání tu byl doveden k dokonalost. A nádherná kamera je užívána často nečekaným způsobem, jaký ve filmech z 50. let asi nebyl. I přes jisté divadelní omezení je Tarantino pečlivý vypravěč, který dávkuje informace na lékarnických vahách. Dokonalé to sice není, a klidně prohlásím, že jde o nejslabší Quentinův film, ale i to bohatě stačí na nevšední divácký zážitek. A Samuel L. je definitivně bad motherfucker nigga, o tom tedy žádná.

Zručně natočené nic. Snad jen Dakota je trochu nad věcí, protože se jí její postava celkem dá věřit. A to přesto, že Christianovo tvrzení o nádherném těle je nutno brát s velkou rezervou. Pěkné interiéry a zlatavá Georgie vs. šedivý Seattle jsou asi jedinými dalšími náznaky toho, že se díváme na film. Erotické scény jsou pěkně "po americku" o ničem, tam kde by evropský divák čekal přeci jen aspoň pokračování záběru, tam americký dostane střih do nikam. Greyova postava je v podání Jamieho Dornana naprosto nevěrohodná, a samozřejmě klišé v podobě vrtulníku a mamutího klavíru jí vůbec nepomohla. Zaplaťpánbůh za větroň.

Potrhá-li vás v divočině medvědice, rozhodně se nenechte nosit kamarády do bezpečí. To nepomáhá. "Důležitý je pohyb, děti, pohyb, já to četla v magacínu." A tak se náš nezdolný hrdina plazí přes kořeny, blátem a sněhem, plave peřejemi, šplhá do strmých, ledem pokrytých srázů, padá i s koněm do vzrostlých borovic. K tomu si dopřává vydatnou raw stravu, kterou dílem najde, dílem uloví vlastníma rukama. A když už je nejhůř, pomůže Rambova operace (rozuměj střelný prach do rány a zapálit), improvizovaná indiánská sauna a přenocování v koňských útrobach. Z toho, co jsem napsal, je vidět, jak jsem byl z celého filmu rozpolcený. Začátek je famózní. Lubezkého kamera si teče mezi stromy, kolem herců, tu snímá celek, tu detail a všechno je plynulé a nebývale krásné. Útok Indiánů je čisté divácké potěšení. Fyzicky až nepříjemný útok medvědice je ale předělem. Film sice neztratil svou krásnou kameru, ale vydal se směrem nečekaným. Glass se plazí divočinou, a jeho boj o život je obzvláštňován flashbacky a halucinacemi. Scéna v kostele, naprosto nevěrohodně vypadajícím a ještě nevěrohodněji rozpadlém byla jak rána do vazu. Naštěstí se film nakonec vzpamatoval a závěrečná bitka šla až na dřeň. Herecké výkony DiCapria a Hardyho jsou velmi dobré. Hardy měl ale mnohem lépe napsanou postavu. Vedle kamery a neuvěřitelného nasazení celého štábu vyzdvihnu ještě práci se zvukem. I přes nedostatky, tak lákající k lacinému parodování, jde o fascinující film.

Tak snad za tři. Občas vtipné, občas over-the-top, bohužel dvě největší hvězdy Dwayne a Jason trapně nevyužité. Dvojtá brada Vina Diesela mi rychle začala lézt na nervy. Co vyzdvihnout? Lámání sádry, úvodní bitku Dwayna a Jasona, průlet mrakodrapy a celou akci na Kavkaze. Co zapomenout? Dieselovo tvoření rodinných hodnot. A co konec? Solidní pocta mrtvé hvězdě série. Měj se, Paule....

Na tyhle filmy má patent Roland. U něj někdy humor vyvažuje patos. Tady dlouho patos nebyl, pak ale někdo rozvinul americkou vlajku na Golden Gate Bridge a to byl přímý zásah. Humoru bylo pomálu, vlastně skoro žádný. Problematickou linku extrémně sobeckého super elitního záchranáře naštěstí scénárista zneškodnil likvidací vrtulníku, protože přiznejme si, bez něj se v labyrintu trosek nedá dělat nic. Tuto likvidaci musel scénárista nahradit spoustou náhod a naprostých nesmyslů. Kromě Dwaynea neměl kdo co hrát a tak taky nehrál. Zvláště Saša měla jednostejný vykulený výraz, ať už koukala na hroutící se mrakodrapy, vybuchující domy nebo nesměle nadrženého Bena. Ovšem ta si to vynahrazovala fyzickými přednostmi. Carla nějak neměla ani to. Tak proč stojí za to, vidět ten film? Destrukce a akce. Oboje je vymazleně provedené a je na tom vidět každý dolar. Skoro.Zvláště scéna, kdy kamera proletí San Franciscem do restaurace, kterou zrovna zemětřas radikálně přestavuje, je lahůdková. A ani další si s ní nezadají. Nápaditost trikařů, odhodlání výtvarníků a tvrdá práce stavěčů scény je vidět. Ani zvukaři nezaháleli. Za tohle stojí San Andreas vidět.

Je to neuvěřitelným způsobem podaná, občas velmi vtipná, ale jinak spíše depresivní lekce z ekonomické historie. Několik vzájemně nesouvisejících lidí se pokusí vydělat na krachu amerického hypotečního trhu. Povede se jim to, protože si na rozdíl od většiny Wall Street nic nenalhávají. Tvůrci zdánlivý handicap, totiž to, že řadový divák nebude vědet, která bije, využili nebývale. Prokládané vysvětlivky jsou drsně vtipné. Stejně jako prolamování čtvrté stěny, nečekané střihy (první telefonát dvou nadšenců z Brownfield) a podprahově umisťované vtípky pro zasvěcené. Korunu všemu nasazují herecké výkony. Balea nebo Goslinga nebo Carella jste takhle hrát asi dlouho neviděli. A titulek na konec bere všechnu naději. "Pravda je jako poezie. Ale většina lidí na poezii sere."

Slabinou Sicaria je scénář. Nebo je tu druhá možnost, že je to brilantní scénář. Já se přikláním spíše k té první variantě. Villeneuve se svou brilantní režií snaží zakrýt zásadní problém a tím je hlavní hrdinka. Ta se nezajímá o nic a když se někam dostane, pak se diví, co se děje a křičí, že se jí to nelíbí a že bude postupovat přesně podle příruček. A nebo rovnou jde a něco zkazí. Pro oba její mužské protějšky je to válka s často nefér prostředky a hlavně naprosto nevyzpytatelnou motivací. Ničemu, co pronese Matt Graver (Josh Brolin) se nedá věřit, koneckonců je z agentury, která má s narkomafií bohaté zkušenosti k oboustrannému vzájemnému prospěchu. A Alejandro? Je to msta, likvidace konkurence nebo ho to prostě jen baví? Těžko říci. Jenže zatímco jako divák se takhle můžu divit, jako hlavní hrdinka, agentka FBI z americko-mexického pohraničí, byl bych za obrnaivu. Ale třeba právě proto si ji Matt vybral. Vždyť se o ní nedozvíme také skoro nic, stejně jako o celém tom pátrání. Villeneuve, Deakins, Jóhansson a všechny zůčastněné hvězdy ovšem předvádějí vynikající výkony, aby diváka takové otázky napadaly až pěkně po filmu a ne ještě během něj.

"Ne, nechci být Bond. Ale neumím nic jiného, nejsem nic jiného. Jsem líc toho samého světa, jako je Blofeld jeho rub." Všechno v téhle bondovce je unavené. Nebo psychopatické. Nebo oboje. Potemnělý svět mrtvých, kteří se ovšem už od úvodu, kdy je Bond jedním z nich, zatraceně hlásí k životu. Dokonce i stará dobrá M promluví ze záhrobí. Postavy naprosto nevyhraněné, které se vynoří a opět zmizí, jako Lucia. Které jsou, ale kdyby nebyly, nevadilo by to, jako Madeleine. Které mluví o budoucnosti, ale jsou jen prodlouženou rukou minula, jako C. Světu mrtvých odpovídá i velmi pomalé tempo a příšeří i za plného slunce. Nedivím se, že pro mnoho diváků je film zklamáním. Pro mně je spíš překvapením. Kam až se dá zajít se zavedenou značkou, aniž se to celé zhroutí? Spectre je doslova a do písmene na hraně. A myslím, že dále už určitě jít nelze. Ale kdo ví?

V žánru "reboot/remake" dosáhl Abrams dokonalosti. Kopírka Star Wars pro 21. století. Postavy sice změní pohlaví, barvu kůže, některé zestárnou, některé zemřou, ale my, co máme v malíku srovnávací mytologii, se zmást nenecháme. Je to prostě první díl. Nenudí, ale také nepřekvapuje, není tu nic nového. Ano, potěšil Han Solo a Chewbacca, nostalgická slza se objevila, když se Millenium Falcon opět vydal do vesmíru, ale co dál? Z hlediska produkce jde ovšem o bombu. Vybroušenou, každý utracený dolar je vidět, ale opět, nic svébytného. Více než 200 mega v dolarech vyletělo komínem, aby film vypadal co nejvíc jako jeho předchůdce, ale vyplatilo se. Snad jen hudba mohla být trochu nápaditější. Tak trochu doufám, že v dalších dílech se tvůrci odvrátí od vytýčené, předpověditelné cesty. Nechť je v tom s nimi Síla. A nakonec trocha reklamy: "Droida BB-8 do každé rodiny, je roztomilejší než váš chlupatý domácí mazlíček. A umí i třírozměrné projekce."

Pohled na vznik, vzestup ke slávě a rozpad N.W.A., zakladatelské grupy gangsta rapu. Svým způsobem je to docela krotký pohled a leckterá rocková kapela měla život bouřlivější. Compton byl sice prdel světa, kde jediný způsob jak přežít nabízely gangy, ale to se ve filmu moc neobjeví. Ne že by se Ice Cube a Dr. Dre drželi jako producenti úplně při zdi, pár WTF momentů mají, ale ten největší všivák je Eazy-E (a ten se bránit nemůže) a producent Heller (a tomu se obrana nepovedla). Ovšem jako pohled na něco, co většině Čechů prostě nic neřekne, to je velmi, velmi dobré.