Brejlil

I přes všechnu bombastičnost akčních scén, plné nasazení všech a tu a tam i humoru, je asi nejlépe sedícím slovem na sedmou M:I melancholie. Všechno jde mírně do háje (pro některé postavy tedy hodně, ale spoilerovat nebudu), svět Ethana Hunta mizí a sám Hunt tak trochu vypadá, že si je toho vědom. Ve světě masivních kybernetických hrozeb pro něj už asi nebude místo. Ale co, ještě jednou to pořádně rozjedeme. Jenže i přes spoustu skvělých věcí se nezdá, že by to opravdu fungovalo. Hodně se mluví. Spousta postav je skoro k ničemu. Některé scény nejsou úplně přehledné a nebo nejsou skoro vůbec vysvětlené. K čemu byla celá ta šaráda s atomovkou v Abú Zabí? A některé věci už jsou vyloženě motivované jen tím, aby to bylo efektní a nemají žádnou valnou oporu v příběhu, jako třeba skvělý kaskadérský kousek s motorkou. Honička v Římě, souboj Ilsy s Gabrielem na mostě v Benátkách a nakonec i celá scéna s Orient Expresem jsou pomyslné vrcholy filmu. Uvidíme za rok, jak to celé dopadlo a jestli se Tom Cruise, nepopiratelně akční hvězda současnosti, ještě dokázal někam posunout.

Je to takové... Jak si u většiny současných superdlouhých filmů říkám, co všechno by šlo vystřihnout a nikdo by nic nepoznal, tak tady jsem si říkal, co všechno chybí. Nacpat Napoleonův profesní a osobní život do 2 hodin a 40 minut nezvládl ani Ridley. Honění dvou zajíců působí roztěkaně, postavy se zjevují a mizí, u mnoha z nich vůbec netušíme, kdo to vlastně je. Napoleonova motivace je ztracená na podlaze střižny, jeho vztah s Josefínou je divný... A pak přijde korunovace a rozvod a docela se to zlepší. Sice pořád něco chybí, ale už to není tak nesoudržné. Zkratkovité? To ano. Ale dává to smysl. Co ovšem funguje, je vizuální síla. Velkolepé scény, krásné kostýmy, kamera, všechno skvělé. Ridley to i v pokročilém věku, kdy jiní už jen slintají do polívky, má pořád v paži a zvládne bitevní scény stejně jako intimní rozhovor. Jen ty střihačské nůžky... Ty příliš nedovolí ani ocenit herecké výkony, Joaquin hraje svého Napoleona velmi úsporně a víceméně pořád stejně, Jeho Napoleon se skoro vůbec nevyvíjí. Vanessa je mnohem lepší, ale zase nemá tolik prostoru. Ostatek je spíše jen do počtu.

Je to takové... No, trochu kočkopes, který neví, co chce. Komedie? "Vážně" míněná špionážní akční žánrovka? Film baví, Statham těžce v pohodě, zbytek herců solidní. Snad až na Hartnetta. Myšlenka nebyla špatná, ale scénář si nakonec překombinovaností podkopl stoličku a Ritchie na režisérské sesli zrovna asi zapomněl na svůj drajv, kterým by dokázal všechno zamaskovat. Hugh Grant si opět s chutí zahrál gaunera "se zlatým srdcem". A co bych si vlastně měl stěžovat? Pobavil jsem se a film asi ani větší ambice neměl. Přesto jsem po dvou předchozích Ritchieho peckách trošinku zklamaný.

Pět filmů v jednom. Samy o sobě by asi různé části stačily na samostatný film. Oppenheimerova formativní léta v Německu. Projekt Manhattan. Slyšení kvůli Oppenheimerově bezpečnostní prověrce. Slyšení admirála Strausse kvůli postu ministra. Oppenheimerovy komplikované vztahy se ženami. A nakonec i jeho vnitřní běsové. To všechno v jednom fascinujícím balíku stoprocentní filmařiny. Výsledkem je skoro nadživotně působící film s velmi nejednoznačným vyzněním. Stejně složitým jako byl jeho hrdina. IMAX je naprostá nutnost a opět děkuji těm, co se rozhodli neposlat pražskou filmovou promítačku do šrotu.

Příjemná komorní záležitost. Ta tam je opulentnost Smrti na Nilu i "profláklost" Vraždy v Orient-Expressu. Nepříliš známý román je ovšem Agathou se vším všudy a tak Poirot musí opustit "důchod" a zapojit své "šedé buňky mozkové", aby záhadu rozřešil. Branagh si zahrál solidního, byť snad ne tak excentrického Poirota jako obvykle skvěle. Stejně tak vyniká i Michelle Yeoh v nečekané roli spiritualistky. I jako režisér odvedl Branagh mírně nadprůměrnou práci a kamera se v komorním prostředí benátského paláce za bouřlivé noci také pěkně "vyřádila".

Něco mezi nezávaznou blbinou na jedno použití a rafinovaným pastišem. Tu a tam tvůrci ukazují, že nad něčím přemýšleli, jindy to celé odfláknou. Dokud se film věnuje vztahu Renfield - Drácula, je zábavný i "hlubavý", jakmile ale dojde na policistku Rebeccu, je to spíše bída. Naštěstí je tu spousta starého dobrého hodně krvavého ultranásilí a maniakální Cage, který jede na 110 %. Přesto se bojím, že film skončí zapomenut. I když třeba to nakonec bude kult... Doufejme...

Devítce jsem dal tři hvězdičky i když ta třetí byla za odměnu. Tady je za odměnu ta čtvrtá. Film není tak děsivě přepálený a rodinné hodnoty se nebudují tak okatě. I když zase přijdou jiné problémy, především spousta naprosto nevyužitých postav. Akční scény jsou celkem fajn, byť digibordel úřaduje víc než je mi milo. Kaskadéři odvedli solidní kus práce. Fyzika dostala na prdel skoro v každém záběru, ale filmaři nás varovali hned na začátku. Vše korunuje naprosto úchvatný záporák, něco jako Joker na tripu s jednou nečekanou, ale dost výživnou scénou. Která kupodivu není ani akční. Je nutné se povznést nad tím, že postavy si večer v Los Angeles řeknou cosi o akci v Římě druhý den. Není třeba spekulovat nad tím, jak smysluplné je high-end vězení v Antarktidě (kde už stejně tají ledy). A dá se sjet přehradní hráz? Ne, nespekulujme. Jen doufám, že dvojka bude trochu svižnější. A kupodivu jsem na ni zvědavý.

Po několika vysloveně děsivých marvelovkách, které působí jako generické kopie, přichází jedna, která alespoň trochu připomíná, odkud marvelovky vzešly. Z nadšení pro fiktivní svět a z lásky k jeho postavám. Gunn má "své" Strážce rád a na filmu je to vidět. Příběh je "samozřejmě" klišé, "výroba" traumatu je trošičku tlačení na pilu, a k čemu tam byl Warlock, to se raději ani nepokusím domýšlet. Hlavní padouch je ovšem správně vyšinutý a hlavní linka funguje. Rozhodně alespoň natolik, abych neztratil pozornost. Řemeslná stránka výrazně převyšuje poslední marvelovky úrovní triků a nápaditostí výtvarníků, což je také překvapení. V nějaké jiné době bych sice dal asi jen tři hvězdičky, ale po hrůzách posledního Thora, Strange a Ant-Mana přeci jen hvězdičku přidám.

Podezřele realistická verze. Sice jsem se musel podívat do předlohy, co to tam je za podivné nápady, ale vlastně mi nevadily. Intriky se od počátku týkají skoro všech a jsou podlé, záludné a občas nepřehledné. Film je sice velkolepý, nepůsobí ale jako spektákl. Všechno je špinavé, vybledlé a málo atraktivní. Což se, trochu ke škodě věci, týká i plesů a svateb. Souboje jsou brutální a jde v nich o život, ale film na nich nestojí. Moderní adaptace, která sice asi staromilcům přijde více než volná. Doba je ale zlá, Kamile. A i filmy podle toho občas vypadají.

Tři hodiny nepříjemného filmu. Tři hodiny sledujeme dva chamtivce, jednoho trochu prohnaného, druhého spíše pitomého. Jednoho jako druhého bychom nejraději viděli na nejbližším stromě. To vše v prakticky bezchybném provedení Martina Scorseseho. Filmu nejde moc vytknout, snad až na délku, ale je tak výrazně nepříjemný, že se s ním ani nedá moc souznít. Ale dobře, na konci je něco jako katarze.