Brejlil

Chybí ten moment překvapení. Přesto jsou zde stále okamžiky výbuchů smíchu. Vaughn si občas hraje s poťouchlým překrucováním scén z jedničky. A některá akce je stále ještě nápaditá. Skvělá je Moore jako neuznaná drogová superdealerka. Překvapivý Elton John. Statesmani si solidně utahují z amerických stereotypů. Solidní, občas nadprůměrné, stále zábavné.

Není to taková jízda, jako Vlk z Wall Street. Barry Seal není hýbatel děje, nežene se dopředu s nekompromisní silou parního válce. On jen využívá, co přijde. CIA? V pohodě, už lítám. Contras? Ale jo, to taky zvládám. Medellinský kartel? Nádhera, ale to už potřebuju nějaké lidi. DEA? Ale jo, dejte mi letadlo. A mezitím se mu hromadí přebytečné nelegalizovatelné zelené papírky, jednou přistane do města, párkrát po něm střílejí, užije si dost srandy a nakonec s ním vláda vyjebá. Cruise je naprosto v pohodě, jen by to místo rutinéra Limana chtělo nějakého dravějšího režiséra.

Můžu to zkusit nějak rozebírat, například takto: pochopil Oldman v jakém filmu hraje nebo producenti změnili žánr během natáčení? Proč je tam tak málo Hayekové, zatímco de Almeida spíše přebývá? No, ale nemá cenu to řešit. Slabinou je kolísání mezi přepálenou nadsázkou a celkem vážně míněnými scénami, naštěstí přepálené nadsázky je mnohem více. Vévodí jí Reynolds s Jacksonem a zdatně sekunduje Hayeková. Akce je hodně, je krvavá a v případě Amstru i docela pěkná. I když to asi hlavně proto, že kanály zase tak moc okoukané nejsou. Takže Praha je sice "fucking", ale film se v pohodě dá a u několika scén se zasmějete i nahlas. To zaručuju.

Já jsem se bavil. Sice mi špionážní linka zas tak dobrá nepřišla, respektive je dost průhledná a ani závěrečný "twist" nepůsobí tak překvapivě, ale zbytek je solidní pokoukání s jednou (no ano, schody) famózní scénou. Atmosféra Berlína je vykreslená pěkně, ten pocit konce jedné éry, kdy byl Západní Berlín semeniště agentů, je taky solidně podaný. Souboje fajn, kamera s několika pěknými nápady a herci na svých místech. A všechno si to ošéfovává sama producentka. Její Lorraine je chladná, výkonná a solidně brutální.

Je těžké film nějak rozumně hodnotit. Je i přes komické a několik až brutálně vipných scén vlastně nesmírně smutný. I přes snahu obou aktérů o nějaké "smíření", respektive nalezení cesty zpátky k sobě, se nakonec nic jako happy end nekoná. Jen nejistý příslib. Film stojí a padá na hercích a Simonischek i Hülllerová jsou naprosto přesní.

My, odchovaní filmy Catherine Breillatové a Vetřelcem, kříženým s Věcí, se novým Ozonovým filmem obamalutit nenecháme. I De Palma s Cronenbergem mohou klidně spát. Úvodní dva záběry by sice rády šokovaly, ale nová vlna surrealismu z toho taky nebude. Ozon si byl zřejmě slabin scénáře vědom a tak celou první polovinu stoupajícího psychického napětí zdobí kamerové exhibice. Pak se sice i dostane na trochu toho thrilleru s nepříliš čekaným vyvrcholením, ale závěr už je čiré WTF, kdy nevíme, kdo je kdo a co je co. A co z toho, co jsme viděli, se "stalo" a co z toho byly hrdinčiny halucinace. Herecké výkony celkem dobré, kamerové exhibice lahodily oku a příznivci plnočelné nahoty a penetrací si taky přijdou na své. A schválně počítejte, kolikrát uvidíte škodovku.

Fucking unbelievable! IMAX, 70mm IMAX je naprostá nutnost a děkuju tomu, kdo rozhodl, že v Praze zůstane promítačka a nehodí se do šrotu. Nolan jede absolutně na doraz a většina záběrů je čiré WTF, že dneska ještě někdo může natočit film, kterému nevládnou maníci u monitorů. Chci tam desítky lodí, mám je tam. Chci tam Spitfiry, jsou tam. Chci nacpat kameru do kokpitu, přihodit Toma Hardyho a celé to poslat do vzduchu, taky to dostanu. Chci torpédoborec a hle, je tu. Výsledkem je neskutečně realistický dojem. Na pláži je to jen zmatek a boj o holé přežití, na jachtě jde o pocit povinnosti a to samé platí o vzduchu. Nakonec se tři "povídky" střetnou. Tam je snad možné uvažovat, je-li zvolená výstavba vlastně funkční, to ale ať si řeší filmový teoretik. Můžu sice Nolanovi ještě vytknout, že je spíše technicky orientovaný režisér, který má "problémy" s emocemi, ale kašlu na to. Každému, kdo ještě tápe: zvedněte se a jděte na to. IMAX je povinnost, jakákoli jiná projekce je nepochybně degradace.

Svět DC je pro mě ještě větší neznámá než Marvel. Snad jen Nolanovu trilogii mám "nakoukanou". Takže jsem se nemusel bát a ani jsem si nemusel říkat, jestli tam něco chybí, přebývá, případně co proboha bude dál. Takhle mi to stačilo a WW funguje. Kupodivu mi nejlepší nakonec připadá pasáž v Londýně, plná mile směšných nedopatření a pomalého zbližování. Za to určitě může Gal, protože její Diana je zvláštní kombinace neutuchající, roztomilé naivity a tvrdé zásadovosti. Úvod na ostrově Amazonek je pastva pro oči, Londýn je vtipný, no a Belgie má své silné (přechod fronty), ale i slabší (digitální "bordel" na konci) okamžiky. Chris zdatně sekunduje a ani ostatní nejsou do počtu. Jen nemá cenu se ptát, kam zmizel onen křižník, který ostřeloval pláž na ostrově Amazonek a jehož posádka byla přímým svědkem brutálního masakru německých námořníků.

Nevím, jestli na tento film mám být zlý nebo ne. Film je špatný, skoro bych řekl, až katastrofický. Selhává skoro všechno. Hned určení je obtížné. Co to mělo být? Satira? Drama žárlivosti? Zločin a trest? Melodramatický příběh ruské lásky? Obraz širé ruské duše? Netuším. Motivace většiny jednání je nahodile určena režisérem, který nedokáže ani pospojovat záběry v rámci jedné scény, natožpak je nějak navazovat. V jednom záběru si mužik obezřetně otevírá závoru u dveří. Vzápětí se dveře rozletí a mužik rázně vkročí do jizby. Podobných příkladů bezpočet. Kamera neustále krouží po dekoracích, aniž by brala ohledy na hereckou akci. Jedna scéna začne stejnou replikou pro jistotu dvakrát. Střih scény shledání milenců je přímý útok na bránici. Kameraman snímá detaily obličejů přes různé předměty, které v odpovídajících polocelcích nejsou nikde v dohledu. Občas má ovšem tato "koncepce" nečekané výsledky, scéna, ve které záletná Evženie instruuje svého milence, jak má odpovídat a současně klame manžela, působí svým střihem vlastně velmi moderně. Jenže to je spíše výjimka. Vladimirov sice hrát uměl, tady ho ale "shodila" nutnost dabingu. Pištěkův hlas se k patriarchální ruské tváři vůbec nehodil. Herecké výkony se jinak plynule rozprostřely od jedné krajnosti k druhé. Dobré: Augustová, Vladimirov; ucházející: Sadílek (byl-li to on); nevyvážené: Vítová; nemám co hrát: Velecký až po naprosto otřesné: všichni ostatní, včetně Pištěka. K tomu je tu ještě etudka úplného mimoně Mrázka. Naprostou raritou, která ale má své kvality, je pak každý okamžik, kdy se zčistajasna objeví ruský soubor Zlatý kohout. Škoda, že Vladimirov nedotáhl svůj hvězdný okamžik se sekyrou k lepšímu konci, jistě by zastínil nejen našeho Brůnu, ale i Jacka Torrance.

Tak já nevím. Jasně, od celé té dojné krávy jménem Transformers se těžko dal čekat nějaký posun, a upřímně doufám, že tenhle díl je poslední, protože už se nezaplatí. Ani ten Mark moc nezabral, ten jeho vlnitý účes mně bude ještě chvilku strašit. Ženy se Bayovi také nevyvedly, čtrnáctiletou holku si nedovolil fetišisticky snímat ani on a dospělá oxfordská superhyperučená profesorka byla kupodivu také trapně nevyužitá. Scénář to snad ani nemělo. Od úvodní kombinace Gladiátora s Pánem prstenů jsme se plynule přesunuli do současnosti, ale co z toho? Jen se tam pomalinku posouváme prostorem i dějem, jsme seznamováni s další vstvou nekoherentní transformátorské mytologie a mezi tím tu a tam něco vybuchne, někdo někam běží anebo padá. Postavy se objeví a zase zmizí. Nelogičnosti se vyjevují nejen na úrovní zápletky, ale i v jednotlivých záběrech. Tady asi vede ono opuštěné město, kam se hrdinové narychlo přesunují z vrakoviště, kde ale fungují semafory a tyčí se art deco mrakodrap. Film je většinou tak nevtipný, že jako osvobození přicházely pasáže s rodinkou oxfordské profesorky nebo podivné "námluvy" mezi ní a Markem. Ale abych jen nehaněl. Kladem je extrémní profesionalita. Výprava je vymazlená do posledního detailu. Kamera si umí vyhrát se světlem a dostává k tomu mnoho prostoru. Vizuální efekty snad ani nemají konkurenci a jejich interakce s hranou akcí je bezchybná. No a vrcholem je kupodivu sir Anthony, který si dává sebevětší blbinu, kterou ve scénáři dostal a divák mu to žere.