Brejlil

Začátek je sice vlažnější, jakmile ale Harold "zachrání" pálenku, rozjede se série slušných a velmi slušných gagů, která vyvrcholí "záchranou" náměsíčné. "Faráři, oddejte nás. Poplatky zaplatíme až zítra."

Drží to pohromadě herci, hudba a kamera, ale ono je to nakonec stejně jedno. Chazelle od počátku pořádně tlačí na pilu, aby ukázal, jak má film rád. A svým způsobem to nakonec dělá stejně "nesprávně", jako Tarrantino v Byl jednou jeden... Hollywood. Tohle "spojení" je ještě zdůrazněno oběma hlavními hereckými hvězdami. Od opulentního večírku sledujeme čtyři důležité postavy, každá je trochu inspirována někým z Hollywoodu, ale každá je také stereotypní. Stárnoucí herecká hvězda, které ujíždí vlak, mladá, dravá, ale naprosto nevyzpytatelná herečka, jazzový génius a mírně anonymní "dříč" Hollywoodu. Dva se nechají semlít okolnostmi, dva se dokáží zachránit. Chazelle udrží pozornost až do konce, který si jedna z postav dokonce předpoví. Chazelle si udrží pozornost i přes to, že film možná nedrží úplně pohromadě a alespoň zpočátku je sledem spíše komických scén z dějin filmu. Natáčení epického velkofilmu s frenetickým Němcem, první role Nellie LaRoy, potíže s příchodem zvuku, ale i okázalá povrchnost snobského večírku, to jsou nezapomenutelné scény. Ke konci následuje melodrama, zkřížené s absurditou a montáž několika desítek "zásadních" filmů je spíše popkulturní než zásadní, ale vem to všechno čert. Evokace doby je skvostná, hudba všechno žene energicky kupředu a Margot Robbie podává asi nejlepší výkon své kariéry. Skvěle ji doplňuje Brat Pitt a Diego Calva dává svému Manuelovi také všechno. A Chazelle to ukočíroval k mé spokojenosti.

Venkovské melodrama s kriminální zápletkou. Opravdu zaujme jen scéna v cele smrti, pěkně pracující se stínem. Všechno ostatní je solidní řemeslo.

Než se Harold pořádně rozjede, chvilku to trvá. Reklamní kampaň v ulicích potěší, ale nijak nevybočuje. Od scény se sebevraždou se ovšem Harold pořádně rozjede a na mrakodrapu to už není žádná legrace...

Je to takové... No, trochu kočkopes, který neví, co chce. Komedie? "Vážně" míněná špionážní akční žánrovka? Film baví, Statham těžce v pohodě, zbytek herců solidní. Snad až na Hartnetta. Myšlenka nebyla špatná, ale scénář si nakonec překombinovaností podkopl stoličku a Ritchie na režisérské sesli zrovna asi zapomněl na svůj drajv, kterým by dokázal všechno zamaskovat. Hugh Grant si opět s chutí zahrál gaunera "se zlatým srdcem". A co bych si vlastně měl stěžovat? Pobavil jsem se a film asi ani větší ambice neměl. Přesto jsem po dvou předchozích Ritchieho peckách trošinku zklamaný.

Cameron má svoji Pandoru rád a dokazuje to skoro každým záběrem. Všechno, co je celé generováno počítači, je velkolepé a skvěle to vypadá. Zvířata, rostliny, moře, Weta i ILM odvedly skvělou práci. Vizuální stránka trochu skřípe, jakmile jde o interakci reálných lidí se CGI, ale pořád jde o nejlepší vizuální efekty několika posledních let. A pak je tu příběh. A ten je stejně slabý jako v jedničce. A bohužel je tu i konec, natahovaná "akční" scéna, kde se občas některé postavy na několik minut ztratí, protože nemůžeme být všude a najednou a která nudila. Netuším proč, ale nudila. Ale stejně nakonec Camerona pochválím, protože bylo fajn zase po dlouhé době vidět skoro plný kinosál, návštěvníky, čekající na další projekci a spokojené diváky, kteří si film prostě užili na velkém plátně a jinak o něm asi příliš nehloubali.

Zdá se, že Marvel to má za sebou. Black Panther byl zajímavý objevováním vizuálně atraktivního světa Wakandy a nedostatky příběhu zachraňovalo brutální charisma Chadwicka Bosemana. Tady je paradoxně nejcharismatičtější hlavní záporák, zatímco hrdinky Wakandy... Darmo mluvit. Jedna skoro jako druhá, jejich motivace se různě mění a nakonec se mi dokonce pletly. Ze světa Wakandy toho moc nevidíme, ze světa Talokanu taky ne. Akční scény vypadají, jak kdyby na ně nebyly peníze, a navíc jsou velmi nenápadité. Přesto jednu hvězdičku přidám, protože jsem oceňoval alespoň snahu o hloubku a nějakou psychologii, která tak chyběla u letošního Thora a Doktora Strange.

Čím více máte rádi detektivky Agathy Christie, tím více si film užijete. Kombinace vážně míněné detektivky s jejím parodováním a převracením je svižná, vtipní a Rockwell s Ronanovou ji táhnou stále dopředu. Roztomilý malý film, který sice díru do světa neudělal, ale ostudu si také neutrhne.

V bitevních scénách silné, v některých mimo bojiště také. Pokusy o kontrast mezi pohodlím vyjednavačů v Compiègne a realitou zákopů moc nefungují. Závěrečný útok těsně před příměřím, který asi má ukázat nesmyslnost války, je mnohem, mnohem slabší než úderný závěr předlohy. A pak ta českost exteriérů. To nenašli v Německu ani jednu ulici, která by mohla hrát německé město v roce 1917? Ale i tak, kvalitní snímek, kterému by velké plátno rozhodně slušelo.

Americká noc podle Michela Hazanaviciuse  kombinovaná s poctou pokleslým zombie katastrofám ideálně italské školy. To vše ovšem původem z Japonska, doslova. První půlhodina je naprosto brilantní nápodoba velmi špatného filmu se spoustou zoufale divných scén, absurdních dialogů ("Ça va?" - "Ça va. Et vu?" - "Ça va.") a nečekané "pointy". A druhá je polovina je vtipné vysvětlení, jak se k danému cíli dostat. Herci se baví, prostředí je dostatečně "levné" a celek svižně odsype do cíle.