Jarabara

Reaguji na recenzi Malenky.   Také si Švorcovou, kterou normálně vůbec nemusím, dodnes  pamatuji v této roli. Souhlas, bylo to skvělé. Škoda, že nelze stáhnout.   Bohužel nikde není ani záznam z divadelních her s Petrovickou  a  dnes divadla matku vůbec nedávají.

Věčné návraty nemusí mít  jen  důstojná  klasika, tak se zkusme  nezlobit na norský seriál  Vánoce u našich, který nám může zpříjemnit adventní čas, že hlavní hrdinka Johanna vypadla rovnou  z oka Bridget Johnson.  Zdravotní sestřičku Johannu - norskou  Bridget  Johnson, spojuje  s její  britskou předchůdkyní  skutečně mnohé :   věk třiceti let, osobní stav - bez partnera a bez dětí, velmi slušná pracovní pozice  a její rodina, která se jeví jako ideální a tlačí na ni tvrdě , aby  se už konečně zařadila,  zabrala,  zakotvila …   to znamená, vdala se a měla děti.  První série je vtipná, roztomilá, dojemná a hlavně zábavná.  Zábavná,  zdůrazňuji, protože nesnáším výraz „odpočinková“.   Zde lehce odbočím a ptám se: Kde se vůbec vzal ten výraz „odpočinkový“  film nebo seriál, který je  pro mě v současné sobě většinou  synonymem  toho,  jemně řečeno,  méně kvalitního,   zejména v české  filmové produkci? Co je to  za  hodnocení, které ještě ke všemu  bývá umocněno  trapnou hláškou, že prý se „u toho nemusí přemýšlet“.?  Faktem je, že  přemýšlet se musí pořád  a úplně o všem, s tím nic nenaděláme.  Seriál  Vánoce u našich  patří mezi  jednoznačně lehké žánry a  je, jak jsem uvedla  paralelou k  Bridget Johnson.   Je  lehce romantický, dost  přehnaný a také trochu seversky  bizarní (to mám ráda), ale hlavně  vůbec, vůbec není  trapný. Přemýšlela jsem při něm  o některých, hlavně vztahových věcech, stejně  jako u těch „vážných filmů“ , možná i víc…

Na   filmové zpracování    románu   mé oblíbené  Eleny Ferrante jsem byla zvědavá.  Ten příběh, dál-li se to vůbec nazvat příběhem,  není lehké uchopit a k  pochopení skutečně není pro každého, jako konečně celá její tvorba. Olivia Colman v roli hlavní hrdinky byla pro mě nejdříve nemilým  překvapením, a to přestože si jí vážím a mám ji ráda.  Profesorka  Leda  ovšem podle knihy  vypadala  jinak…  Nebyla by to ale  Colman, aby svým hereckým mistrovstvím  za  chvíli zcela nezastínila  románovou postavu  a nestala se LEDOU jedinou.  Skvělá byla i Dakota Johnson jako  Ledino  mladší já. Takže kdo se  nenechá  se odradit nelichotivými a zjednodušenými  recenzemi, může si vychutnat sondu do duše  ženy,  jak ji umí spustit  Elena Ferrante  a Maggie Gyllenhaal.  V té hloubce  ovšem můžeme narazit i na  věci  temné a ztracené.  Podle mého názoru se jedná o případ,  kdy film se knize vyrovná, a to je pak za 5.

Na  první  až druhý  pohled izraelská „ Ulice“,  ale pak se pohled rychle  změní a není to jen úhlem pohledu.  Seriál Shtisel je dramatický,  dojemný,  moudrý a nesmírně zajímavý nejen pro toho,  kdo stojí o seznámení  s běžným životem dnešních ortodoxních židů.  Není to logicky seriál pro každého, a to nemám na mysli jen antisemity, kterých je bohužel v naší zemi dost, ale  díky bohu (kterému  asi?)  méně než v jiných zemích. Mám za to, že  nejvíce  dá tento seriál tomu, kdo má  alespoň základní povědomí o historii a současnosti židovského národa a státu Izrael. Pokud je ovšem, obdobně jako já, židovským a izraelským příznivcem, bude více než spokojen. Ale myslím si, že by se mohl líbit i tomu, kdo má mysl a srdce otevřené, aniž  by odpovídal výše uvedeným podmínkám. Rozhodně není nutné být znalcem judaismu, za kterého se také nepokládám.   Jak již jsem naznačila, měla jsem nejprve dojem, že mám co dočinění s izraelskou telenovelou a tím pádem budu muset  se sledováním seriálu končit. To totiž není vyloučeno, protože Izrael, stejně jako jiné země, produkuje kromě naprosto špičkových  špionážních a válečných  seriálů (Fauda, Hatufim, Naši hoši, Slzy ,) také seriály, jejichž názvy jsem raději zapomněla.   Za to, že jsem seriál nestopla, jsem moc ráda. Roli v tom sehrálo i to, že jsem doufala, že izraelští tvůrci  nezkazí  plytkými příběhy bez jakéhokoliv  přesahu   téma, jako jsou jejich ortodoxní  Židé (což není jen izraelský problém, ale hlavně  nadstavba izraelské společnosti).     Ve třech sériích se tedy  můžete seznámit s rabi Shulemem Shtiselem, jeho synem Akivou, dcerou Giti, vnučkou Ruchami  a dalšími a dalšími postavami  z jeruzalémské čtvrti, kde žijí Charedim (bohabojní)  a  můžete zjistit, že jejich život ve víře je také plný lásky, a to zdaleka nejen k bohu, ale také lásky milenecké, lásky k dětem, k rodičům, k sourozencům.   A to vše tak lidsky, bez patosu a s humorem. A také taková zvláštní úcta k ostatním lidem prostupuje jednání těch postav, hlavně úcta mužů k ženám je tam zřejmá. Ale také nectnosti mají,  pivo pijí  a  kouří, a  mladí se logicky bouří proti  tradicím - domluveným sňatkům.    Jediné, co bych seriálu vytkla, je to, že tvůrci mohli do děje zakomponovat více záběrů z Jeruzaléma, biblických odkazů a židovských svátků a zvyků.  Možná  tak neučinili ve snaze neodradit sekulární diváky, ale já mám za to, že by to seriál obohatilo.  Mě ovšem jazykově obohatilo střídání hebrejštiny, kterou samozřejmě neznám, ale líbí se mi její rytmus,  s jidiš, o které jsem sice věděla, že pochází z němčiny, ale že ji tak budu rozumět, mě překvapilo.   Velká moudrost na konec: Mrtví nikam neodcházejí. Všichni jsou tady. Každý člověk je hřbitovem. Všichni jsou tady s námi  po celou dobu.   Isaac Bashevis Singer

Kdo má severskou seriálovou tvorbu spojenou hlavně s kriminálkami natočenými na základě drastických  Nesbøho příběhů, musí počítat s tím, že toto je jiná káva.  Ale jistá spojnice by tu byla – Nesbø má bizardní vrahy i vraždy,  v Utmarku je bizardní naprosto  všechno, ale tak nějak mile.  V 8 epizodách budete svědky života chovatele ovcí a chovatele sobů, kteří milují a bojují o jednu ženu, roztomile pitomého šerifa, který chce mít hlavně klid a prachy na hazard, naprosto netradičního pasáka – majitele 2 albánských prostitutek, funebráka vykonávajícího i lékařskou praxi  a také  finských pašeráků ruské vodky.  Ženské hrdinky jsou zde také: již zmíněná žena dvou mužů -  majitelka „úklidové firmy“, která ovšem sama drhne záchody,  nová učitelka s  lesbickou sexuální orientací, vikářka mající problém s exmanželem i s bohem  ….. Protipólem všech těchto exotů je pak 12- letá dcera chovatele ovcí - jediný normální člověk  „ na dědině“. Jak už titulek napovídá, dal by se seriál  Vítejte na konci světa přirovnat k seriálu Fargo, a to jak černým humorem, tak typem postaviček.  Víc už neprozradím, ale slibuji, že kdo má rád tento typ humoru, bude se královsky bavit.

Co je třeba, aby vznikl  dobrý historický film nebo seriál ?  Slavní herci, neomezené  finanční zdroje,  atraktivní prostředí ?  Někdy   stačí   dát  šanci   dobrým  hercům  v  dobrém  příběhu.  Slováci  a Ukrajinci  to v seriálu  Slované zkusili.  Odvaha, kterou slovenští a ukrajinští tvůrci projevili, když se rozhodli natočit seriál Slované, je obdivuhodná a s trochou smutku i závisti musím konstatovat, že by ji Češi na něco takového   pravděpodobně  neměli.  Pokud se mýlím, budu jedině ráda. V roce 1974 natočil Jiří Bělka podle scénáře Oldřicha Daňka film Břetislav a Jitka, který dodnes považuji za nejlepší ztvárnění  příběhu  českých  dějin i pověstí. Titulní dvojice  v podání Břetislava Slováčka a nesmírně půvabné Elišky Balcerové  zde zazářila  tak, jak nebývá v historických kulisách obvyklé  a Zdeně Řehoř byl v roli žebravého  mnicha jednoznačně roztomilý. Dalším  počinem českých tvůrců o  době „ šerého dávnověku“,  na který  ráda  vzpomínám  byla trilogie Na Veliké řece, Osada Havranů a Volání rodu  z roku 1977.  Ačkoliv je dnes  toto  volné zpracování knih  mou generací milovaného  Eduarda  Štorcha  hodnoceno jako popisné a naivně dobrodružné,  líbilo se  a líbí se dodnes.  Nám děvčatům  se tehdy kromě  atmosféry trilogie,  která  vzdálenou oblíbenou dětskou  četbu  vystihla,  samozřejmě velmi líbil  také tehdy třicetiletý  Jiří Bartoška, který byl jednoduše k pomilování. V době současné, kdy se evropská a americká filmová studia a televizní stanice předhánějí ve zpracování historických témat, často s prvky fantasy, stojí česká kinematografie stranou.  Tvůrci  a sponzoři mají určitě  zato, že  zpracovat  dějiny a mýty dávnověku by bylo  finančně náročné (rozpočty HBO nebo Netflixu  skutečně nelze srovnávat s rozpočtem České televize)  a ve výsledku divácky neatraktivní. Že tomu tak být nemusí, lze demonstrovat na  výše  zmiňovaných  českých  titulech, zde však můžete namítnou, že  se jedná o projekty  o  „šerém dávnověku“,  natočené  také v  „šerém dávnověku“, kterým pro mnohé 70-léta určitě jsou.   Takže příklad hledejme jinde, a to  v současnosti a na východ od našich hranic.  Seriál Slované, který  se nás snaží  přenést  do hradišť slovanských kmenů  7. století n. L., určitě kinematografie Slovenska a Ukrajiny   finančně  nezruinoval.  Shlédla jsem zatím 10  z 12 dílů a děj se odehrává v lesních exteriérech, kterých mají obě země na rozdávání.  Jednoduché stavby slovanských hradišť se svými sruby a dalšími přístřešky také nemohly stát ani setinu ceny jednoho dílu Hry  o trůny.  Totéž lze říci o kostýmech, hlavní hrdina (Juraj  Loj)  dokonce stále chodí a bojuje v odrbané haleně a charisma mu to neubírá.  Tolik mým laickým pohledem k nákladovosti podobných projektů. Prostě jak by řekla moje babička : „Nemusí to stát majlant!“  Základem úspěchu každého seriálu je bezesporu příběh, který je zde vyprávěný s tou správnou směsí romantiky, dobrodružství, tajemna a mystiky, což k danému u tématu patří. Největším kladem jsou pak herci, a to jak slovenští, tak ukrajinští, kteří jsou docela (až na výjimky)  přesvědčiví, což  si myslím, že je u historických rolí dost obtížné. Po přečtení  diváckého hodnocení seriálu na  těchto  ČSFD  jsem však zjistila, že většina recenzentů  moji spokojenost nesdílí!  Jedná se hlavně o hodnotitele slovenské, kteří  nešetřili kritikou na  tento, dle mého soudu, záslužný počin a nepokrytě  až  sarkasticky se mu vysmáli …. Jistě, seriál  zdaleka nedosahuje  kvality a  atraktivity  Vikingů   nebo  Říma  a  také je pravdou, že ta výjimka mnou výše zmiňovaná, tj. postava slovanského žrece (něco jako keltský druid), která měla ztělesňovat zlo, touhu po moci a manipulaci, byla chvílemi skutečně spíše k smíchu. Ano, přiznávám, to se nepovedlo. Ale jinak se nebojím tvrdit, že Slované  jsou , asi tak do dvou třetin seriálu,   srovnatelní s německým  seriálem Barbaři  a mně se  dokonce líbíli víc než  americko-britský seriál Britannia, na který jsem se vydržela dívat hlavně proto, že byl z větší zčásti natáčen v Českém ráji a hrála tam má oblíbená Kelly Reilly,  jinak  to bylo značně nepřehledné, figurovalo  tam nadměrné množství usekaných hlav,  a ta mystika   byla  chvílemi již na hranici  snesitelnosti.  Otázka zní, zda je nutné stále něco s něčím srovnávat. Když kdokoli cokoli vytvoří, téměř vždy lze říci: To už tady bylo a lepší, atraktivnější, atd…..   Dovedeno do krajnosti by pak už v současné době nebylo nutné tvořit nic, protože všechno už vytvořeno bylo.  A to je samozřejmě nesmysl. Faktem je, že obecně o slovanské historii a mytologii víme méně než o historii a mytologii starých Řeků a Římanů, Keltů a Vikingů. Proto vítejme každý pokus tuto oblast  přiblížit, třeba touto formou,  možná  to v nás probudí hlubší zájem, kdo ví…. Na poslední 4 díly Slovanů jsem se  ovšem už také dívala s útrpností. Náhle už to nebylo ono, něco bylo špatně, přesvědčivost herců zmizela, dialogy byly občas trapné. Asi jak se tam střídali  režiséři, kvalita kolísala. Přesto si myslím, že  kdo má rád historii a mýty, ať si spolu s tvůrci alespoň představí, jak  to třeba  mohlo  vypadat  za „úsvitů slovanských  věků“,  dá seriálu Slované šanci a posoudí sám.  Všem kritikům, oprávněným i neoprávněným, laskavým i sarkastickým pak připomínám slavnou hlášku  Jacka Nicholsona  alias Mc Murhyho ve Formanově  Přeletu nad kukaččím hnízdem: Aspoň jsem to zkusil, proboha, aspoň jsem to zkusil ….

Kevin Costner už netančí s vlky. Kevin Costner je sám vlkem. Starým, ale silným, vášnivým a přesvědčivým. Milujícím svou rodinu, farmu, způsob života a odhodlaným to vše zachovat a bránit všemi prostředky. T am kde leží Montana….., leží i část amerického národního parku Yelowstone. Také zde ale leží rozsáhlá farma se stejným názvem, jejímž majitelem je Dutton. Pokud patříme k milovníkům a pamětníkům klasických westernů, cítíme se zde zkraje jako doma. Ranč, koně, krávy , kovbojové, plavovlasá dcera rančera a předák, který ji miluje. Brzy ale pochopíme, že tady se ta hra na souboj dobra a zla nebude odvíjet podle zažitých klišé , a bohužel ani podle obecně platných morálních pravidel. Nový a jiný pohled se tady také nabízí na indiánskou komunitu, která zde žije, má vlastní samosprávu a rozhodně nehodlá hrát druhé housle v rezervaci. Najdeme zde vše. Tajemství minulosti, tíži viny, jak skutečné, tak domnělé, nesmírnou oddanost dětí k otci, ale také zžírající nenávist pramenící z celoživotního pocitu opovržení. Ale také tvrdou současnost : tlak developerů na využití území patřícího ranči Duttonů. Akce stíhá akci a krajina Montany je tak nádherná, že s ní mohou soupeřit jen záběry na koně v jejich veškeré kráse a na Kelly Reilly, která je v roli farmářovy dcery nezapomenutelná. Ovšem rozhodně to není ta naše dávná plavovlasá Maud. Takže doporučení všem, nejen milovníkům westernů. Pro mě nejlepší seriál roku 2020.

Od tohoto seriálu s nešťastným názvem Binec, který po tobě zůstává jsem čekala víc. Asi proto, že jsem v poslední době viděla několik špičkových španělských věcí. Tohle byl ale jen tak tak průměr. Lehce mě iritovaly poměry na dotyčné střední škole, a to jak věci zásadní, jako bylo chování studentů, tak věci marginální, jako bylo oblečení hlavní hrdinky. Ani v severských seriálech a filmech nevídáme ženy neustále a výhradně nabalené v neforemných svetrech a kabátech a omotané tlustou dvoumetrovou šálou. Viruca, druhá hlavní (mrtvá) hrdinka byla sice elegantnější, ale jinak bylo její chování a postupy při řešení rodinných finančních problémů těžko uvěřitelné. Také se nedalo nevšimnout, jak se tam úplně všichni, bez ohledu na věk, pohlaví, společenské postavení a situaci oslovují zásadně jen křestními jmény. Zas tak malé to městečko snad nebylo. Bylo mi ale sympatické, že tam nebyl nikdo kladný hrdina, nějaké to máslo na hlavě měli všichni, což tak v životě bývá.

Po patnácti minutách jsem chtěla film vypnout, protože se nic nedělo. Byla tam jen Jenovéfa, která hraje dobře, ale to víme. Kvůli ní jsem se dívala dál a pořád nic. Žádný příběh, žádná zápletka, nic. Jen jako když se snímá běžný denní život. Matka a babička byly alespoň svérázné, ale scéna s otcem, to bylo teprve o ničem. V naději, že něco přijde jsem se dodívala dokonce a bylo to jak v té písni Kočka ze Záběhlic z Hříšných lidí města pražského „On porád čekal, že něco přijde , von porád čekal, nepřišlo vůbec nic….“ Ale Česká televize asi přijde i o ten zbytek diváků, které ještě má, když bude takto pokračovat …………….

Herci byli výborní, to určitě ano. Ale jinak nadšená nejsem. Snad to bylo až příliš komorní a ne moc uvěřitelné.