Avalon820

Avalon820

Petr Kubec

okres Trutnov
student

46 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Mami! (2014)

    Dolan, který se opět dostal do formy, stvořil film silný po stránce formy i obsahu a zároveň jeden z nejlepších hudebních klipů mezi filmy. Za mě jednoznačně zásah do černého. I dlouho po zhlédnutí jej nemůžu dostat z hlavy, každá vzpomínka na něho ve mně vyvolává takový nepříjemný, palčivý pocit… Pokud toto bylo autorovým záměrem (a já věřím, že ano), vydařilo se jeho dílo na jedničku. Navíc je to ten typ snímku, který trvá přes dvě hodiny, člověk celou dobu jen kouká s otevřenou pusou, ale když se pak někdo zeptá na dojmy, nelze je jednoduše slovy vylíčit – tohle se totiž musí zkrátka vidět.

  • poster

    Kill Bill 2 (2004)

    "Spadni, zlatíčko. Maminka nás zastřelila." Myslím, že něco podobného udělali i diváci, když viděli tento film - spadli ze svých svých míst v kině, či pohovek. Kill Bill 2 oplývá naprosto neskutečnou atmosférou, dokonalými hláškami, skvělým obsazením, výbornými bojovými scénami, hodně osobitým humorem a famózní hudbou. Jedinou nevýhodou je, že ačkoliv se film snaží zopakovat, co bylo v minulém díle, přece jenom je prvního Kill Bill lepší vidět. Ale ruku na srdce - existuje člověk, který jej neviděl? Pane Tarantine - více takovýchto legend, prosíme.

  • poster

    Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966)

  • poster

    Zkrocená hora (2005)

  • poster

    Hodiny (2002)

    Tento film je skutečný klenot (ano, musím to zopakovat). Tři časové roviny musely být pro Daldryho pořádným oříškem, ale poradil jsi s nimi skutečně bravurně. Možná jsou to spíše tři filmy v jednom, k jejichž propojení dojde až časem, ale právě to očekávání, ty náznaky jsou tím nejzajímavějším. A ty dechberoucí dialogy... Nad nimi se musí člověk rozplývat. Tak obyčejné, tak krásné a nádherné, jak prostá slova stačí k vyjádření nejniternějšího citu. Tenhle film jsem si jednoduše zamiloval a nenalézám na něm snad jediný zápor, který by mi vadil. Každá scéna, výjev, slovo má svůj účel. A to vše podrthnuto dokonalou hudbou. Já zkrátka nenalézám slov. Hodiny mi doslova vyrazily dech. Musím si přečíst knihu.

  • poster

    Absolvent (1967)

    V jednoduchosti je síla a (jak vidno) k tomu, aby se film stal kultem, to stačí. Dustin Hoffman je famózní, Anne Bancroft je famózní a Katharine Ross... ta je taky fajn :) Každopádně se jedná o precizně odvedenou práci ve všech směrech a co scéna, to perla (v dobrém slova smyslu). No a kdo by proboha neznal soundtrack od Simona a Garfunkela? To snad ani nejde. Jediné, co mě zaráží, je rok vzniku tohoto filmu - 1967? Nehádal bych, nikdy. Neexistuje lepší důkaz nadčasovosti, a proto mám Absolventa tolik rád.

  • poster

    Život je krásný (1997)

    Život je krásný je opravdu krásný. Ano, podle někoho je Benigni patetik a kýčař, který rychlým sledem sentimentálních scén vytvořil nekonzistentní film, jehož jediným cílem je ždímat potoky hořkosladkých slz... Fatální tvrzení, ale něco na něm bude - Život je krásný jsou opravdu spíše dva filmy v jednom silném balení, zlom zhruba v polovině příběhu činí z tohoto snímku doják nejvyššího kalibru a není-li člověk kámen, nemůže se ho to nedotknout. Je to chyba? Pokud považujete "sentimentalitu" za sprosté slovo, pak asi ano. Podle mého názoru je to však film jednoznačně výborný. Jeho upřímnost a bezprostřednost mi zkrátka nedovolují něco vytýkat.

  • poster

    Gravitace (2013)

    Viděno nesčetněkrát a pokaždé mě to rozloží na atomy. Kouzlo malého, chce se až říci neexistujího příběhu je zde pojato natolik epicky, že se z toho až tají dech. A dokáže-li zmíněný minimalistický příběh vymáčknout ve svém závěru z diváka slzu, pak jde podle mého o precizní filmové řemeslo ve své nejčistší podobě. Kvality technické stránky snad netřeba zmiňovat, oscarová ocenění mluví sama za sebe. Za mě tedy rozhodně nejlepší filmu roku 2013 a vlastně i jeden z nejlepších filmů vůbec.

  • poster

    Kabaret (1972)

  • poster

    Plynové lampy (1944)

    Ingrid Bergman je klasa a já na Plynových lampách jednoduše nenacházím jediné chybky. Strhující příběh se skvělým rozuzlením mě nenechal ani na chvilku vydechnout a ta stylovost z tohoto počinu dolsova dýchá - rok vzniku dělá evidentně svoje. Dvě hodiny tak nakonec utekly jako voda. Mráz běžící po zádech je mi zaručen vždy, když si na Plynové lampy jen vzpomenu. Výsledek? Tento naprosto nepochopitelně opomíjený klenot doporučuji každému - ten se zkrátka nemůže nelíbit :) (A kdo poznal bez čtení titulků Jessicu Fletcherovou, nechť si napíše plus.)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace