Avalon820

Sedmá vesmírná road-movie se dočkala velkolepého (a kladného) přijetí. Do jaké míry je to skutečnou kvalitou snímku a do jaké nostalgií, toť záludná otázka. Z mého pohledu průměrného fandy (ano, rád se podívám na maraton ságy, ale ne, pyžamo s obrázkem R2D2 nemám) sedmé pokračování směle překonává epizody I-III, ale jen stěží dýchá na záda epizodám IV-VI. Film po většinu času odsýpá, má jasný cíl a výbornou gradaci, dvě hodiny tak uplynou jako voda. Kvituji s potěšením rovněž přítomnost starých i (většiny) nových tváří. Zásadní problém vidím v ději. Určitou míru předvídatelnosti a vykonstruovanosti lze odpustit, Star Wars nikdy nebyla sága, nad kterou by se mělo dumat, a štěstí zde často hrálo prim. Problém mám se „zvratem“ v závěru filmu, který dokonale pohřbil dvě hodiny budované atmosféry – jestliže hrdinové jdou dvě hodiny za svým cílem, vy jste napjatí, zda jej dosáhnou, a náhle patnáct minut před koncem přijde značně samoúčelný a laciný zvrat, který je tak silný (ať už hloupostí, či podstatou), že úspěšnost v dosažení původního cíle je vám najednou naprosto ukradená, je to zatraceně špatně. A přesně takový jsem měl pocit. Ostatní drobné nešvary, například že všichni záporáci (a hlavní zejména) působí jako babralové a kopie svých předchůdců, jsou už jen třešničkou na dortu. Pokud jste věrní fanoušci, berte mě s rezervou a směle si hvězdu přimyslete – jedná se o skvělý film, který ságu jednoznačně posunul v dobrém směru. Jako víkendový fanda žánru, který neočekával nic menšího než velkolepý velkofilm, však dávám s těžkým srdcem hvězdy tři. Protože nostalgie nemůže zachránit všechno.

Nekonzistentní mišmaš. Zejména vizuální stránka, byť řemeslně dobře zpracovaná, je v případě tohoto filmu velmi kontraproduktivní, neboť ty nejvýraznější speciální efekty jsou využívány značně necitlivě. Na jednu stranu se mi líbí, že se autoři snaží měnit určitou zažitou představu, jak by měl „hodnotný“ film o 2. světové válce vypadat. Ale kupříkladu zpomalovačky doplněné o pochybné cajdáky jsou natolik nevhodné a samoúčelné, že celý snímek perfektně pohřbívají (a ano, tolik kritizovaná scéna polibku mezi zatáčejícími kulkami je vysloveně trapná). K tomu přihoďme patetický, plytký příběh s nespočtem telenovelových zvratů, celé to roztáhněme na přestřelené dvě hodiny a hle – promarněná šance na hollywoodský trhák z Evropy je na světě.

Nečekaně příjemný zážitek. Chvílemi jsem měl pocit, jako bych se vrátil do 90. let, kdy podobných kostýmních dramat vzniklo nespočet. Překvapivě mi vůbec nevadilo lehce patetické pojetí, nevadil mi ani jednoduchý příběh a schématický děj. Viděl jsem příjemný, nenáročný film plný známých tváří, krásných záběrů a honosných kostýmů – a o nic jiného ani nešlo. Králova zahradnice není kult, nenese hluboké poselství, je to zkrátka řemeslně dobře odvedená práce. A jako taková mě baví.

Velmi povedená žánrovka, která mě však nechává poměrně chladným. Odečteme-li totiž její žánrovou ojedinělost v rámci československé kinematografie, diváky tolerantní a shovívavý pohled na tuzemskou filmovou tvorbu a především „trezorový“ osud snímku, dostává se nám více méně lehce nadprůměrného filmu s atraktivním námětem a dobrými hereckými výkony. V zásadě je zcela pochopitelné, že široké (československé) publikum vynáší Ucho do nebes, s určitým odstupem mám však pochybnosti, že je takovýto přístup na místě.

Voda na mlýn všem paranoikům. Fragmentace tématu do mozaiky několika menších, více či méně propojených příběhů je příhodná a atraktivní, bohužel však trpí jedním obvyklým, ale zásadním neduhem, kterým je vykonstruovanost. Popravdě nevím, jak by se jí u takovéto formy dalo vyhnout, ale zkrátka tam je. Netrpí tím však věrohodnost tématu, jako spíše uvěřitelnost tohoto konkrétního příběhu (příběhů) – netvrdím, že se události vyobrazené ve filmu stát nemohou a nestávají. Jsem pouze názoru, že události jednotlivých segmentů nejsou na denním pořádku a v propojení působí o to méně věrohodně. Neberte to však jako výtku, žádná agitka či laciné poučování a moralizování se ve výsledku nekoná. Disconnect je velmi dobrý a zábavný film, který mohu s klidným srdcem doporučit. Jedním dechem je však třeba připomenout, že by neměl být vnímán úplně vážně, stejně jako úplně nevážně.

Zelené mozky vytváří intenzivním řvaním další zelené mozky. Některým z toho šibne. Nakonec ale všichni jako opravdoví muži a budoucí hrdinové odlétají do Vietnamu, kde většina z nich zařve. Ale to nevadí, protože „četa je věčná“ a o to přece jde... Myšlenka hluboká jak Macocha, jen co je pravda. Popravdě řečeno nechápu, proč nad scénářem příběhově tak prázdného filmu seděli tři lidé, ale budiž. Jaký pohled na armádu a válku tento film ale vlastně přinesl? Šlo autorům o věrné vyobrazení, nebo to snad byla nadsázka? Podle mého názoru chtěl Kubrick obojí – a obojí zůstalo nedotaženo. Ne, některé aspekty opravdu nemůžu Olověné vestě upřít – perfektní vizuál, dobří herci a (pro někoho) atraktivní téma odvedli své, stejně tak ona satirická stránka snímku stojí za zmínku. Ale dvě hodiny děje o ničem jsou na mě zkrátka příliš.

Přinejmenším ubohé. Doufal jsem v kontroverzní podívanou, avšak na skutečnosti, že je Tom Six pravděpodobně zvrácený člověk, nevidím nic kontroverzního. Filmu zřejmě nejvíce uškodil neexistující rozpočet a výsledek tak působí nesmírně amatérsky. Herci jsou vyloženě směšní, příběh je zcela průhledný (ačkoliv musím přiznat, že stupidita závěru mi téměř vyrazila dech), námět zůstal nedotažený, o kvalitě nápadu s lidskou stonožkou nemluvě. A ta kamera. 90 minut nepřetržitých dramatických nájezdů je pro zdravou mysl zřejmě maximum. Opravdu nedovedu pochopit, jak se z něčeho takového mohl stát kult, přijde mi to směšné a smutné zároveň.

Dolan, který se opět dostal do formy, stvořil film silný po stránce formy i obsahu a zároveň jeden z nejlepších hudebních klipů mezi filmy. Za mě jednoznačně zásah do černého. I dlouho po zhlédnutí jej nemůžu dostat z hlavy, každá vzpomínka na něho ve mně vyvolává takový nepříjemný, palčivý pocit… Pokud toto bylo autorovým záměrem (a já věřím, že ano), vydařilo se jeho dílo na jedničku. Navíc je to ten typ snímku, který trvá přes dvě hodiny, člověk celou dobu jen kouká s otevřenou pusou, ale když se pak někdo zeptá na dojmy, nelze je jednoduše slovy vylíčit – tohle se totiž musí zkrátka vidět.

Železná srdce definovala nový filmový žánr, tzv. válečnou telenovelu. A přesně to, co vypovídají běžné telenovely o skutečných mezilidských vztazích, vypovídají Železná srdce o válce – naprosto nic. Zachraňte vojína Ryana je vlastně ve srovnáním s tímto filmem velmi hodnotný dokument. Zde však žánrová klišé překračují hodnotu dobrého vkusu a z každé druhé věty patos téměř kape. Po třiceti minutách mě snad každý oduševnělý projev Wardaddyho (Brad Pitt), což nebyl nikdo jiný, než uvědomělý Kapitán Amerika, jen bez nadpřirozených schopností, pil krev. Na druhou stranu – akční scény (byť byly všeho všudy dvě) jsou řemeslně velmi dobře zvládnuté a v daných chvílích jde o velmi zábavnou a napínavou podívanou, obzvlášť v kině. Pak se ale tvůrci opět pokouší hrát na city a všechno jde do háje. Vyprávět o emocích bez emocí zkrátka nejde.

Už dlouho jsem v hororu neviděl, že by hlavní hrdinka byla takové nemehlo. Jasně, všechny postavy musí být občas více či méně natvrdlé, to už je nejspíš úděl žánru, ale tady mi přišla hlavní postava vyloženě nemotorná - věčné zakopávání, prsty v šicím stroji, klíče padající na zem... Za podobný repertoár by se nemusel stydět ani inspektor Clouseau. Ale vážně, tento problém je spíše třešničkou na dortu nekonečné nudy - všechno ve filmu neskutečně trvá, než se začne strašit, uběhne snad polovina filmu, neuvěřitelně velké množství dlouhých záběrů, které nic neříkají, po chvíli vyloženě vytáčí, lekacích scén bych napočítal na prstech jedné ruky, příběh, který je recyklovaný snad po sté, nemá ani špetku invence... A samozřejmě neskutečně laciný závěr napařil celé show pomyslnou korunu. Děkuji pěkně, jednou a stačilo.