Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (926)

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Příběh zrady, lásky, moci, války, víry a osudu zaobalenej do dokonalýho audiovizuáho hávu, kterej dalece převyšuje všechny blockbustery posledního desetiletí, snad s výjimkou Interstellaru a Fury Road, a přidává se k etalonům výpravných sci-fi, jež svět filmu po dekády ovlivňují a ovlivňovat budou. Hlavně ale nesmí divák očekávat akci, ze který uvidí jen mohutný glimpsy, protože Villeneuve jede striktně komplexní příběh, ve kterym válka je vedlejšim produktem jednotlivých rozhodnutí, která mají - pro diváka až téměř hmatatelný - dopad na všechny zúčastněný!

plakát

Nech svět světem (2023) 

Děsivě realistickej vhled do velkýho civilizačního krachu, kterej nám skrze sedm charakterů vysvětlí, jak moc v prdeli náš svět aktuálně je, a jak moc v hovnech bude ve chvíli, kdy vypnou internet. Tehdy budou fyzický nosiče spásou a příroda náš největší kamarád. Sam Esmail se inspiroval u Finchera, Hitchcocka i Shyamalana a po fenomenálním Mr.Robot opět zaútočil na všechny divákovy smysly, který budou žasnout nad fantastickou kamerou, skvělým, znepokojivým soundtrackem, a ještě více znepokojivým scénářem, ale hlavně nad celkovým vyzněním příběhu a jeho podáním (tohle dost možná zažije spousta z nás).

plakát

Zabiják (2023) 

Tak trochu jiná love story, nikoliv o pomstě, ale o eliminaci všech faktorů, který vám negativně zasahují do profesního i osobního života... a taky geniální vhled do "metodický" mysli nájemnýho vraha, kterej naprosto přesně ví co, kdy a jak vykonat pro úspěch svého poslání, ale všechno se mu vlivem jeho rutiny, pokrytectví, mentálního rozpoložení a pravděpodobný hlouposti hroutí pod rukama. Musí se proto vrátit na pomyslnej začátek a přehodnotit, kde se stala chyba. Vychází z toho často až komediální, černo-humorný patálie zaobalený do perfektní střihový skladby, skvělýho zvuku a pulzujícího soundtracku – to všechno utváří tíživou, stresující a nezřídka kdy až frustrující atmosféru. Kdyby to točil Fincher pro kina, byl by film sice o třídu výš, v rámci streamu je ale The Killer pořád o dvě třídy jinde než většinová tvorba Netflixu.

plakát

Podvrženec (2023) (seriál) 

Svojí snovou atmosférou jedinečná, podivná i bizarní show podtržená perfektním vizuálem, nadstandartními hereckými výkony, fantastickým soundtrackem a neskutečně poutavým příběhem. Akorát že odpadující prostej jedinec (homo stultus) – do sebe zahleděnej ignorant, povrchně a primitivně smýšlející, žijící ve vlastní, malý, zcela soukromý totalitě, do který nepřijme nic, čemu nerozumí (což je skoro všechno), preferující lež a útlak před fakty a svobodou – nemá nejmenší šanci ve svojí sevřenosti a nevyspělosti pochopit, čehože to byl vlastně svědkem a jakým způsobem si to celý převzít a uchopit. Podvrženec umí bejt silně znepokojivou, občasně těžce metaforickou a zdánlivě nelogickou, zauzlenou spletí, která si s divákem a jeho očekáváním hraje na úrovni, do který řada lidí dosud nedospěla (zřejmě ani nikdy nedospěje). To se pak odráží i na hodnocení samotný knihy. Ti, kteří nemusejí pochopit všechno hned, ale jsou alespoň trochu otevření a schopní nad tématy uvažovat (a nejsou rasisti!), si dokážou užít každou jednu epizodu – i proto, že ty kvality jsou prostě nepopiratelný. "When You Believe In Things That You Don't Understand, Then You Suffer" Stevie Wonder.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Strhující příběh ve vyprázdněných kulisách, zato s neúnavným tempem a smrští informací a faktů valících se na řetězový reakci slovních přestřelek do odzbrojujícího finále. Jenom škoda – u Nolana už tradiční – emocionální odtažitosti, přestože atmosféra je místy neskutečně hutná a tíživá. Každopádně je dobrý vidět, že Nolan dokáže udělat ústupek před svým egem a natočit film, u kterýho divák nemusí přemýšlet nad vrstevnatou strukturou příběhu a skrytými významy, ale nad naléhavostí tématu a jeho dopadu nejen na tehdejší dobu, ale především na současnost, ve který si mocenští idioti vyhrožují atomovkama na denní bázi. Co nezažehlo atmosféru, to zažehlo polický hašteření na staletí dopředu!

plakát

Sweet Tooth: Chlapec s parožím - Série 2 (2023) (série) 

Přestože je druhá řada pouhym mostem k mnohem většímu dobrodružství a příběh se omezuje převážně na ZOO, je Sweet Tooth pořád neskutečně zábavná a roztomilá show, která přesně ví, čím je a co chce vyprávět, aniž by si hrála na cokoliv víc. Tentokrát navíc tvůrci přitvrdili v brutalitě, čímž se o píď přiblížili jinak mnohem temnější předloze. Svoje chyby to má, ale to kouzlo a vypravěčství je hravě zadupávají do země. A ještě něco: Sweet Tooth je mnohem víc Last of Us než Last of Us!

plakát

Velryba (2022) 

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera!

plakát

Aftersun (2022) 

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro.

plakát

Babylon (2022) 

Jeden z nejživelnějších a nejzábavnějších tříhodinovejch filmů všech dob, kterej diváka hned v úvodu uvrhne do pekla plnýho neřesti, drog, sexu, násilí a anarchie… prostě do HOLLYWOODU. To celý dramaturgicky uchopený jako božská komedie plná absurdního humoru a nevypočitatelnosti, orámovaná dramatizací historickýho pokroku světa filmu, jeho tvůrců a směřováním onoho média do budoucnosti. Na první pokus je v podstatě bez šance užít si to v plnym rozsahu, protože je to filmařsky i obsahově natolik komplexní, že jsem si připadal jak zlem nepolíbenej panic, co omylem zabloudil na libovolnou párty z filmu a jenom v nekonečný smyčce uvažoval, jestli se zabít nebo přidat. Každopádně po všech těch současnejch generickejch sci-fi sračkách je BABYLON neskutečnou filmovou očistou!

plakát

Na nože: Glass Onion (2022) 

Po třech letech snad první film, během kterýho jsem neměl ani na zlomek vteřiny potřebu čumět do mobilu. Jenom jsem užasle civěl na všechen ten bizár a absurdno (I když to není zdaleka tak nepředvídatelný, jak by chtělo - komplexita scénáře není v ději, ale v drobných detailech). Pink Panther meets Murder by Death a potomkem je Glass Onion – rebel, co narušil systém! Snad se z toho Netflix do budoucna poučí.