AppleCore

Když se vám sejde režisér bez vize se scénáristy bez nápadu, nikdy z toho nemůže vylézt slušnej film. Temná věž selhává na všech frontách, kdy postavy nemají duši, akce nemá dynamiku a příběh postrádá cokoliv zajímavýho. K tomu si připočtěte hodně krátkou stopáž, která nedá žádný složce filmu pořádně vyniknout. Za mě jeden z nejhorších filmů roku!

Celý to působí i vypadá jako epizoda ze seriálu "Věřte nevěřte"!

Minimalistický nekonvenční drama plný dlouhých frustrujících záběrů, který ale jak plyne ku svýmu konci, zarývá se hlouběji a hlouběji pod kůži, přičemž finále z vás vystřelí duši a provede napříč časem a prostorem! (nic pro ignoranty, ani pro komerčně orientovanýho diváka)

Angelina Jolie si v posledních letech hraje na režisérku, až nyní se jí ale může skutečně nazývat. "First They Killed My Father" je příběh tří sourozenců (dětí), snažící se přežít v útisku rudých khmérů, kteří je připravili o rodinu. Celá situace je tak vyobrazená z pohledu dítěte vytrženého z reality svého dětství, vhozeného všanc realitě tvrdý války. Bohužel první půlka postrádá pevnější dramaturgickou strukturu a zajímavější scenáristický uchopení - prostě proto, že nemá žádnej feeling, moc se tam nemluví a na diváka z hlediska příběhu v podstatě nijak nepůsobí (děj je hodně prázdnej). Film má ale od začátku po konec krásnou kameru, pěknej soundtrack, netlačí se tu zbytečně na emoce (povětšinou) a druhá polovina nabídne napětí, akci a řadu strhujících momentů (do určitý míry napravuje nedostatky z první půlky). Kdyby se Angelina nebála přitlačit trochu na pilu, mohlo to bejt drama roku.

Stojím si za tím, že je Prometheus parádní sci-fi - svým logickým excesům navzdory. Covenant ovšem nejenže boří všechno v Prometheovi nastoleno, ale ničí i jedno z nejikoničtějších monster filmovýho plátna. Do toho scénáristé přisazují tuny dalších nelogičností v čele s neskutečně tupou posádkou, ve který nejde fandit absolutně nikomu. A tak sledujeme bandu idiotů ,kteří se pod parou vlastní tuposti nechávají zabíjet hlava nehlava, Fassbender si za flétny kuchtí příšery ve sklepě a divák jenom zírá, proč se to všechno děje. Osobně jsem chtěl vědět víc o "stvořitelích" a jejich "ráji", spíš než o vzniku vetřelce, kterej vůbec nedává smysl! Scott těžce nedokázal umíchat filozofickou sci-fi s komerčním blockbusterem a vzešlo mu z toho jedno velký beztvarý lejno.

Wonder Woman se tak moc snaží potlačit ambice předchozích filmů, že víc než universe od DC, to působí spíš jako Marvel.

Jeden z těch indie filmů, kde ačkoliv je všechno přesně tak jak tvůrci chtěli a zamýšleli, běžnýho komerčního diváka to mine obloukem. Přeju "dobrou noc"!

Díky trapnýmu rádoby tvrďáckýmu soundtracku se film v určitých pasážích tváří smrtelně vážně, díky čemuž jeho nadsázka vymizí a stává se z toho rutinní sračka bez vize a nápadu. Když ale hraje cokoli jinýho, rázem je z toho "buddy movie" pecka plná hravosti a nápadů... a to je asi tak dvacet minut filmu!

Velkolepý drama utopený v touze udělat to akční! A tak to po chvíli vypouští logiku, emoce jdou stranou, zájem o hlavní postavu uvadá a nastupuje jedna řež za druhou, kdy ani jedna není dost dobrá na to, aby v divákovi vzbudila strach nebo napětí. Příběh tak zachraňují nekompromisní situace a občasný flashbacky Willema Dafoea s dětmi, který dávají smysl a mají skvělou atmosféru. Na nudný odpoledne dobrý, ale v kině by to těžce pohořelo.

Nolan prostě neumí zůstat při zemi a natočit film pro tuctovýho diváka prahnoucího po epice a akci. A tak je i Dunkirk strukturou vyprávění složitější, než je u žánru zvykem. To může kdekoho vyděsit nebo přímo zklamat, já to ale považuju za geniální tah, díky kterýmu se Dunkirk odlišuje od všech dalších válečných dramat. Jednu událost tady totiž vidíme hned třikrát, pokaždý ale očima jiných charakterů (nutno ale podotknout, že to není o silných jednotlivcích, ke kterým si máte utvářet vazby). Chvíli jsme na zemi, chvíli na vodě, pak ve vzduchu a všechno se to mísí do střihově šílený mozaiky, která ač z hlediska časový návaznosti nedává zprvu smysl, ve finále vypramení v jeden neskutečně epickej příběh mnoha lidí, kteří čelili při operaci Dynamo hotovýmu peklu. Po technický stránce pak diváka strhne snad úplně všechno - prostě proto, že tady se nejede na CGI efekty. Když se potápí loď, tak se prostě potápí loď. Když z nebe padá Spitfire, tak prostě do moře spadne Spitfre! Kamera je fantastická a zvukový efekty ohromující (každej nálet z vás vystřílí duši). A tak dále. Celý je to ke všemu zaobalený do dalšího fenomenálního soundtracku Hanse Zimmera, kterej od úvodních vteřin vytváří hutnou atmosféru plnou utrpení a ve finále svými motivy poskytne pocit naděje a štěstí. Další pecka Christophera Nolana, která u mnohých uzraje až při opětovném shlédnutí.