Gemeroid

Jak já jsem si přál, aby to bylo dobré. Oba kluci od starého dobrého Starka, Lara Croft, teplej černoch se svým pakistánským manželem a jejich nesympatické dítě, co si ukradli v supermarketu, ten film měl všechno, kromě režie, scénáře atd. Jestli se na to chcete podívat a říkáte si, jestli toto, nebo raději Wakandu, pusťte si Wakandu. Sice jsem ji neviděl, ale rozhodně je o dost lepší.

Hodnotím po zhlédnutí posledního dílu, tudíž budu mluvit převážně o něm. Je to vcelku legrační, pozorovat Thora, kterého navlékli do gerontoobleku, takže se na den může cítit jako běžný čtyřicátník. Ubytují ho do garsonky u moře, na kterou bys musel bušit v barumce všechny soboty, aby sis tam mohl na týden připadat jako král a ejhle, je to tam prý jak ve vězení.  Nejsilnější okamžik celého pořadu nastane, když tam sedí s tou holkou, co má rakovinu a ona mu brečí, že neví kolik má času. A on jí může říct, že když bude chodit po jeřábu na mrakodrapu, plavat v arktickém moři, přestane žrát a vyšplhá na lanovku, že tady bude do osmdesáti s erekcí sedmnáctiletého, ale neřekne to, jen ji poplácá po rameni a jde si po svým. Ten chlapík jak nemá nohy a ruce mě docela znervózňoval. Myslím si, že to má v hlavě docela na divoko, takový prototyp psyhopatického arcipadoucha, věřím, že být tam místo Thora Batman, dopadne to jinak. Třeba v příští sérii. Těžko se to hodnotí. Mladší verze Davida Hasselhoffa byla fajn. Celkově mi to přišlo neobjektivní. Chápu že lidi dřív několik dní hladověli (podobně jako když nám zavřou tesco přes vánoce) a pak konečně něco ulovili a najedli se, což mělo na jejich zdraví významný pozitivní vliv, tudíž se bez větších obtíží dožili klidně i krásných šestatřiceti let. Chápu, že když se budu každý den trápit ledovou vodou, prodloužím si život o spoustu dalších dní, kdy se budu moct trápit studenou vodou. Přijde mi trošku kontraproduktivní zpestřovat si dny představami, jak lidé, které miluji, umírají. K čemu je dobré, mít stále na mysli: "Může to přijít dneska. Já budu hladový dělat kliky pod studenou sprchou, když v tom nám do baráku vletí stropem zmrzlý obsah toiky z rainaru a děcka šlus. A kdyby to náhodou nepřišlo dneska, přijde to zítra."  Jo, všichni umřem. I ten chlap, co jezdí na kole 1400 kiláků denně, i ta borka, co tam z nepochopitelných důvodů drtí šutr kladivem. Až si tam posadí týpka, kterej je v pětatřiceti z fabriky strhlej jako šedesátník a maká přesčasy, protože mu ty kurvy zase zdražili vicerojky a braníka, aby mu řekli, že by se měl zaměřit na půst, dechová cvičení, otužování, rozvoj vytrvalostního svalstva a afirmace ztráty bližních, tak mě prosím vzbuďte, moc rád se podívám, co jim na to řekne.

Film o tom, jak pes chcípne, pak chcípne, pak chcípne a tak dál. Prostě nic, na co bych se chtěl někdy dívat ještě jednou, zdechl tam pes, jak se říká. Jádra pudla se stejně nedopracujete, děcka z toho budou mít trauma. Ne že by mi vadilo, když někdo ve filmu umře, ale natočit film s pointou právě v tom chcípání mi přijde nic moc. Kdyby to nebylo o psovi, ale třeba o praseti, co ho každých osm minut proženou skrz jatka, byla by to jiná podívaná