Troniq

Syrová atmosféra jako sám venkov Irska. Celá ta zvířecí divokost a zároveň i ukrutně nudný klid zapadákova, který má pod palcem klan nebezpečnejch vyvrhelů byla až hypnotická kombinace společně s prázdnou krajinou, jejíž skalnatý břehy ohlodává studená voda příboje. Hlavnímu troubovi musíte fandit, i když ho osud už hezky pěkně zlámal v bezemočního mlátičku a stroj na vykonávání špinavý práce. Na snímku oceňuju hlavně fakt, jak dokonale vykresluje ty vážně špatný charaktery některých postav a zároveň z nich nedělá velkoplátnový záporáky, kterým skoro až "nadlidský" role nejde moc uvěřit. Takhle si filmový špinavce představuju. A stejně tak i procítěný závěr, místo stylu "Rambo" zúčtování, protože vnímavého diváka zasáhne mnohem víc, než se může zdát...

Emočně neskutečně tíživé, stejně jako tajemství, které pro většinu tajemstvím zůstane až do posledního dne. Nádherný film o důležitosti rodiny, našich místech v životě a lidech, ve kterých je stálá láska, i když jsme si mohli myslet, že byla už dávno zapomenuta. O lidech, kteří tu vždycky budou pro nás, ať se děje cokoliv. Závěrečný proslov, jako by byl dlouhým echem co dozní až ve ztracených koutech našich duší. Skvělý hudební podkres je jen třešničkou na závěr...

Naprosto strhující podívaná s do posledního dechu hrajícím Burtem Lancasterem, plná potu, mouru, špíny a skřípějícího železa. Jakoby se dneska tenhle snímek vysmíval všem digitálním efektům a popkornovým nesmyslům pro zhejčkaný konzumenty. Naprosto mě tahle jízda odvařila...stejně jako ty ložiska :-). Ničení vlaků, kolejí, opancéřovanejch vozidel...zkrátka do posledního záběru poctivý film s krásným vizuálem černobílého filmu. Ten zápal hlavních představených, kteří často nepotřebují žádné kaskadéry, to jsem vážně hltal s každým dalším pohybem, střihem a metrem překonaných pražců. Když si představím, že některé scény musely klapnout na jediný pokus, zůstává skoro rozum stát. John Frankenheimer a Arthur Penn se toho sakra nebáli. Plnej počet bez delšího přemýšlení. Prostě chlapáckej film, co má koule.

Pro pozornýho diváka tak poctivá a snaživá filmařina, že pár nedostatků odpustí a nechá vyšumět. Od prvních minut si mě Motherless Brooklyn získal a přikoval pozornost...a vlastně i donutil někde hluboko uvnitř začít topit pod polívčičkou z nasranosti a odporu v těch souvislostech, jak je snadný si tohle celý vizualizovat tady na toho našeho estébáčka voe, motýle! S radostí přecházim těch pár žánrovejch ohraností, atmošku to prostě má, stejně jako neprůstřelný herecký výkony a dialogy. Je vidět, že tohle bylo pro Edwarda setsakra důležitý a osobní...a povedlo se. Jo a kulisy Brooklynu, potažmo New Yorku...to se nikdy neokouká.

Hlavně, že je tak jednoduchý se spodním 10 tisícům smát...kéž by byla většina lidí alespoň z poloviny tak autentická, nesvázaná pod bičem současnýho neoliberálního démona... A vůbec...kde je ten vyprcanej Stránskej?!

Nádherně svobodný snímek, o jehož pětihvězdičkovém hodnocení bylo rozhodnuto, jakmile se na pozadí rozezněl "Belfast" od Orbital. Lehký úsměv a dojem, že jsem zpátky v ravem a trancem nasáklých devadesátkách provázel moji mysl ještě dlouho potom, co mejdan skončil. Mimochodem - bez debat jedna z nejlepších filmových party sekvencí, né-li nejlepší. UK scéna mě vždycky fascinovala nejvíc - takže díky za tuhle retrospektivní a geniálně autentickou sondu.

Podmanivý zážitek z nehostinné tundry, kam si dovolí vstoupit jen Inuité. Těžko hledat slabá místa v tak ojedinělém díly, kde každý záběr má svůj smysl. Dlouho nic neuteklo tak rychle, jako tohle krátké léto v severní Kanadě.

Zatracený ty moje předsudky proti snímkům pro širší publikum na velkejch plátnech! Green Book se nemůže líbit snad jen lidem, co se plácaj po tvářích při velkolepejch efektech a odškrtávaj si dny v kalendáři, než vyjde další marvelollovka plná trapnejch hlášek. A nebo taky ti, co nemaj rádi černý a Vigga. Ok, jasně, šablona sem šablona tam, ale tady to funguje výborně, víc než výborně. Tenhle roadtrip plnej velkejch pravd mě bavil náramně. Díky, Farrelly!

Po letech viděno v "nemocničním filmovém klubu hyperbarické komory"...předtím snad jen v kině se základkou. Vlastně to bylo jako poprvé, dívat se na celý snímek jinýma, než dětskýma očima. Někdy se stydím, že se trochu české scéně vyhýbám...a tohle je ten případ. Polívka je stejně jeden z nejlepších našich herců co kdy před plátnem stáli. Anna Šišková jemnější než kdykoliv předtím. Krásné drama, na které můžeme být hrdí.

Chlapskej film, syrovej, dojemnej i drsnej, rozezvanej jako charakter mladýho Depardieu, co hraje jako o život. Francouzská kinematografie mi tímhle dílem zasadila slušnej úder. Le choix des armes je o osudových chybách, odvaze jednat a z části může vyučovat, co znamená být gentleman. Předměstí Paříže muselo bejvat vážně divoký... Nebo ještě je?