Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Publicistický

Recenze (80)

plakát

Jeff Dunham: Relative Disaster (2017) (TV pořad) 

Upřímně, po několika letech od popularizace Achmeda jsem na Jeffa Dunhama úplně zapomněl, takže o to větší překvapení pro mě bylo najít nové představení na Netflixu. Jeff Dunham mi tentokrát přišel o něco depresivnější jak dříve vzhledem k tomu, že mnohem víc vtipů míří proti své osobě a alespoň jednou za pět minut musí pronést zmínku o tom, že mu je 55 a že má o 18 let mladší (novou) manželku. Celkově však, mimo slabšího Bubbu J, jsem se dobře bavil, obzvlášť závěrečný Peanut mě ubezpečil v tom, že tohle vystoupení si čtyři hvězdy zaslouží.

plakát

Tlouštík z Beverly Hills (1997) 

Jeden z filmů kategorie „tak hloupé, až je to dobré“. Nebudu zpochybňovat, že velký vliv má i osobní nostalgie. Tak či tak, Haru pobaví i po letech.

plakát

Helena (2012) (TV seriál) odpad!

Nebaví a mám problém se přitom už vůbec jen usmívat. Jakmile Leoš Noha "pjestal tak hezky jíkat J", už ani on nedokáže pořádně pobavit.

plakát

Saxána a Lexikon kouzel (2011) odpad!

Největší kouzlo z celého tohoto filmu je těch 75 milionů, které ním protekly. Pokud máte svůj život rádi a vážíte si času, který máte... nekoukejte.

plakát

Signál (2012) 

Celý Gogolovský námět považuji za zajímavý, komedii jsem v tom ale nenašel a toho drama není moc zajímavého. Překvapivě se na to dalo koukat až do konce a výsledně se necítím až tak zklamán, možná jen několik rozpačitých dojmů. Výsledně bych to viděl na průměr a malé nesmyslné plus za pár scen s močícím Menzelem... a možná za dechovkové covery dvou skladeb od Nightwork (tepláková souprava a gay). Pravda, u toho jsem se usmál.

plakát

MM! (2010) (TV seriál) 

Dobře šílený námět pro komediální anime, zbytek ale představuje typický nesmyslný průměr, který správný otaku už viděl minimálně 20krát a nemá proto důvod se u MM zastavovat. A nezachrání to ani pokusy o rádobyvtipné parodie na Dragonball s HentaiPower a Hen-tai-ha. 3/5*, očekávaný výsledek mě akorát utvrdil v názoru na průměrnost novějších anime.

plakát

Abenobaši mahó šótengai (2002) (TV seriál) 

Pod komedií si představuji něco jiného, než směsici skoků mezi světy a kupou rádoby vtipů a trapných opakujících se postav (nevím jak vám, ale mně už prostě dívky, které si nesmyslně přijdou do scény poškádlit a zase zdrhnout... příliš nudné). Občas jsem se akorát tak pousmál, ale vážně - ne, děkuji, 13x24 minut šlo strávit lépe.

plakát

Jú gi ó (1998) (TV seriál) 

Původ karetní hry Yu-Gi-Oh! i přes primitivnější děj má své kouzlo. Z téhle doby se ještě vše nemotalo ohledně karet a divák si všimne většího množství her, jako např. Capumon nebo tahové RPG. První polovina seriálu je taková průměrnější, epizody si většinou stojí samy o sobě (až na vyjímky s příchodem Shitennou a Seta Kaiby), navazující díly a větší akce se rozšiřují ke konci seriálu. Tyto díly považuji za nejlepší z celého seriálu. Celý děj mi ale přišel mnohdy přehnaný a nedořešený viz únosy, které poté nikdo neřeší a všichni jsou šťastní. Nu což, je potřeba uznat, že to je seriál pro mladší diváky a nelze od toho očekávat geniální a dokonale promyšlený děj.. hlavně je třeba věřit v sílu přátel a jednoty! :-) Mimochodem: Yu-Gi-Oh! karty v dnešní podobě, jak je můžete znát, se začaly prodávat až rok po odvysílání tohoto seriálu v Japonsku. Proto vám může přijít, že "Duel Monsters" hrají naprosto jinak a jednoduše, tento seriál je základem celé karetní hry. Klasická pravidla jsou od série Duel Monsters z roku 2000. Můžete zde ale i přesto vidět několik karet, které existují i dodnes, jako Blue Eyes White Dragon (zde si ještě můžete vychutnat pocit, že je to nejsilnější karta).

plakát

Hand Maid May (2001) (TV seriál) 

Máme tu vysokoškoláka, který se zajímá o počítače a robotiku. Dále tu máme milou sousedku a dceru domovnice, která za svým kamarádem vysokoškolákem leze po žebříku. Láska? A co když se do toho připlete ještě malá robotka May, která se najednou bezdůvodně objeví v balíku u dveří? /// Toť asi k textu, který by měl nějak navést úvod seriálu, teď s samotnému názoru. První dva až tři díly jsou zábavné, rozvíjí se zde hlavně pohled na samotnou May. Bohužel, dále už pak seriál pokračuje jen stereotypní průměrnou (až podprůměrnou) ecchi šablonou, kde autoři jen přihazují další a další dívky, naprosto nesmyslně a hloupě. Do toho si přičtěte ještě idiota Nanbaru, který po celý seriál jen naprosto otravuje. Za ten hezký start 3*, zbytek si ale zaslouží méně.

plakát

Cossette no šózó (2004) 

Výprava do světa kresleného mindf*cku, který mi přinesl možná tak ponaučení, že se nevyplatí zamilovat se do "pár" let mrtvé dívky a následně s ní uzavřít krvavý pakt. Hudba je zde do atmosféry opravdu výborně použita, nicméně to je asi tak vše, co zajímavého by se z Cossette dalo vypíchnout. Zbytek tohoto kousku je složen jen z víceméně hůře pochopitelných scén, kde člověk ani neví, co je doopravdy a co ne... krev ale z hlavní postavy cáká všude a pořád.

Reklama

Reklama