Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (1 672)

plakát

To, co dýchám (2007) 

Scénář sice místy zavání jistou tvůrčí bezradností, přesto se mi tenhle film docela líbil. Brendana Frasera moc nemusím, ale v téhle mozaice čtyř navzájem propojených příběhů jsem si jeho přítomnost celkem užívala. Nicméně zdaleka nejlepší herecký výkon tu podává Forest Whitaker. Je opravdu velká škoda, že postava řadového finančního poradce, kterou hraje, nemá delší životnost. Za zmínku rozhodně stojí i hudba, jež krásně dotváří temně melancholickou náladu snímku. (75%)

plakát

Abstinent (2019) 

Největším kladem tohoto komorního dramatu je bezesporu obsazení Josefa Trojana do titulní role mladého alkoholika Adama. Syn uznávaného herce se dokonale potatil a svým přesvědčivým hereckým výkonem táhne celý film. Nechápu ovšem, proč ústřední píseň Kvit v podání kapely Nebe zní až při závěrečných titulcích. Přitom podobná hudba by se v průběhu děje hodila daleko víc než symfonie Petra Iljiče Čajkovského, kterou by si hlavní protagonista ve věku devatenácti let dnes do sluchátek určitě nepustil. Taky bych uvítala zřetelnější přechody mezi přítomností a minulostí, občas jsem se v tom trochu ztrácela. (65%)

plakát

Známí neznámí (2021) 

Viděla jsem italský originál Naprostí cizinci i francouzský remake Le Jeu a s potěšením mohu říct, že česká verze této brilantní konverzační dramedie se mi líbila skoro stejně jako původní film, přestože chyběl moment překvapení. Ačkoliv byli prakticky všichni herci dobří, musím přece jen vyzdvihnout výkon Martin Hofmanna, který všem ujel o parník. (75%)

plakát

Je mi fajn s.r.o. (2018) 

Ač jsem se snažila téhle komedii přijít na chuť, zvolený námět ani styl humoru mě moc neoslovil. Třebaže přerod hlavní postavy po autonehodě mě docela pobavil. Většina postav mi však bohužel byla poměrně dost nesympatická. A nešlo pouze o vzhled, ale i o jejich chování. (40%)

plakát

Bohové Egypta (2016) 

Digitální hollywoodské efekty mě nijak zvlášť nezajímají. Kromě nich ovšem tahle nevkusná scenáristická slátanina v podstatě nic nenabízí. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že se tady promenáduje tradičně špatný Gerard Butler. Geoffrey Rush si však svou účast na tomto bezduchém projektu mohl odpustit. (25%)

plakát

Příslib úsvitu (2017) 

„Mateřskou láskou vám život za úsvitu dává slib, který nikdy nedodrží. Pak jíte do smrti už jen zastudena. Když vás po takové lásce nějaká žena přivine k sobě, je to už jenom soustrast. Krásné paže vás objímají kolem krku, něžné rty vám vyznávají lásku, ale vás neošálí. Dostali jste se k prameni příliš brzy a všechno jste už vypili.” - Eric Barbier výtečně převedl autobiografický román spisovatele a válečného hrdiny Romaina Garyho do filmové podoby a úžasná Charlotte Gainsbourg svým brilantním hereckým výkonem doslova vdechla jeho matce život. Ovšem nutno podotknout, že Pierre Niney se s rolí jejího milovaného syna popasoval také skvěle. Moc jsem si užívala humorný nadhled, s jakým byl tento silný lidský příběh odvyprávěn. (85%)

plakát

Marguerite a Julien (2015) 

Francouzský snímek Marguerite a Julien vypráví tragický příběh o zakázané incestní lásce mezi sestrou a bratrem. S námětem v zásadě nemám žádný problém, jen mě mrzí, že celé pojetí (včetně hereckých výkonů) působí trochu chladným dojmem. Tento film zkrátka výraznější emoci divákům nepředá. (60%)

plakát

Domestik (2018) 

Trvalo mi fakt dlouho, než jsem se k tomuhle filmu dostala. Moje původní očekávání sice zcela nenaplnil, ale musím připustit, že se jedná o celkem solidní psychárnu, jež má šanci zaujmout zejména svou originalitou, syrovostí a naprosto špičkovým zvukem. Snímek však trochu doplácí na přestřelenou délku. Těch hluchých míst je tam opravdu až příliš mnoho, aby se to dalo jen tak přehlédnout. Nicméně Adam Sedlák patří k mladým talentům, které bychom si měli hýčkat. Zase tolik se jich u nás nevyskytuje. (65%)

plakát

Doma je tady (2016) 

Moc se mi líbí citlivá klavírní hudba Markéty Irglové, která ve filmu zní. Také díky ní má vyprávěný příběh své kouzlo. Jenom to celé včetně názvu nějak neštymuje s tím sterilním a neosobním prostředím, v němž se děj odehrává. Dokonce i z hereckého projevu většiny postav jde chlad... Přestože jsem si v duchu přála trochu jiné rozuzlení, nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamaná. Závěrečná pointa totiž vůbec není špatná. (65%)

plakát

Kosmonaut (2019) 

Kaspar Jancis dané téma zpracoval lehce, vtipně a s velkým nadhledem. (75%)