ABLABLABLA

No čekala jsem od toho úplně něco jiného, podle názvu a traileru. Ale ani to, čeho se mi dostalo, nebylo špatné, avšak žádná novinka pod sluncem. Je to fajn vztahovka mezi sourozenci, do níž jsou částečně připleteni manžel ségry a její syn/jeho synovec, ale je to hlavně o těch dvou. Nečejte však žádný zázrak, žádné vtipné hlášky nebo scénky... komedie to fakt v pravém slova smyslu rozhodně není... a ani žádné zvraty nebo nečekané odbočky. 2,5*, ale na ty 3* to nemá, protože to přece jen plynulo pořád v jedné vodorovné čáře bez jakýchkoliv upside down a herci hráli furt jen v jedné tónině.

Ale jo...Charlize mám ráda a přestože tento film, je nejspíše jeden z jejich nejhorších, i tak tam zářila povětšinou teda. Mihne se nám tam Stuart Townsend...opravdu jen mihne, což je škoda, protože je to výborný herec. No neříkám, že to není celé domotané překomplikované a ani pořádně pak rozuzlené, ale těch 80 cosi minut bylo příjemných a nebyl pro mě problém dokoukat to do konce a ještě mít i pocit, že je to fajn film. S odstupem samozřejmě dávám 3*.

Čekala jsem ten konec ještě lepší, že liška odejde s jabkem v tlamě, ale i tak povedené a překvapivě tomu délka necelých 7 minut nikterak nevadí. Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=kMGMeKq1uCk

AFO 2021 online. Nádherný dokument, který sleduje děj v muzeu jako nezávislý pozorovatel, nikým nespatřen. "Muzeum je prostor, tělo a duše, které k vám promlouvají." Snímek mimo jiné ukazuje i to, jak se uspořádání a instalace muzeí během času měnila, což si asi většina laické veřejnosti vůbec neuvědomuje. Např. v tomto Národním archeologickém muzeu v roce 1903 byly na zdech nataženy rudé tapety, aby kontrastovaly s bělobou mramorových soch. Ve 30. letech byl trend zase jinde, místo rudých tapet byly stěny pomalovány atmosférickými barvami v odstínech tlumené modré a zelené. Dříve bývalo málo světla v muzeích, zrovna v tomto teprve 1935 bylo první elektrické osvětlení v italských muzeích vůbec a primárně se spoléhali na hromadu oken. Dnes se okna většinou zadělají a používá se pouze umělé osvětlení. Také uspořádání exponátu bývalo jiné, místnosti muzeí byly přehlceny exponáty. Dnes? Dnes se v muzeích až na výjimky objevují čisté bílé zdi, občas v kontrastu s šedou a černou (jasně najdete výjimky, kdy se použije tmavě zelená, modrá, červená....), exponátů ubývá právě proto, aby na lidi více zapůsobily. Mnohem větší wau efekt na návštěvníka bude mít obří sál, v němž budou 2 obří sochy a 4 menší, než kdyby v něm bylo 40 menších. Spousta návštěníků také neví, jak plné sklady mají muzea. To, co vidí vystaveno, je jen top výběr nejlépe zrestaurovaných exponátů, které zaujmou. Tady jsme ve skladu viděli tak tisíce "obyčejných" hlíněných amfor, protože ty by nikoho nezaujaly oproti krásně vymalovaným hnědočerným, černočerveným s příběhy bohů. Také je tu ve skladech hromada soch, na které ještě nebyly získány prostředky, aby se mohly zrestaurovat, a tak je oko veřejnosti ještě dlouhou dobu nespatří, možná nikdy. "Muzea nejsou určena pro historiky a archeology, ale pro veřejnost. Mají vzdělávat, jsou místem pro duši, poznání a potěchu." Líbilo se mi, jak hlasem vypravěčky jakoby promlouvaly samy sochy. Spousta krásných záběrů, kterých si možná člověk ani nevšimne. Např. jak stály dvě sochy "čekající" na výtah, opíraly se o sebe a vidíme jen jejich pozadí. Nebo jak lidi v muzeu chodí kolem jedné z nejznámějších pompejských fresek a nikdo se u ní nezastaví. Moc krásný dokument.

Popravdě ještě se z toho filmu vzpamatovávám... Rachel Weisz rozhodně skvělá, mile mě překvapil Max Minghella (pro mě nová tvář). No nějak ten film neodkážu okomentovat, tak asi jen hodnocení 4*

Nevyjde vám manželství? Proč to nezkusit se zajíčkem:) a ještě k tomu tak pohledným jako je Christopher Abbott. Ovšem teda Melani Lynskey zrovna nepatří k těm sexy herečkám, ale musím uznat, že možná proto byl i film zajímavější, ne tak klišovitý. Ač se film snaží hrát na to že řeší nějaké psychologické drama života jedné třicátnice a jednoho dvacátníka, tak se vlastně jedná o obyčejný film, kterých je kolem kupy a to i na stejné téma, jen tento vyniká o něco více svým hereckým obsazením a možná zajímavějšími trošku hlubokomyslnějšími scénami. Ale konec se mi líbil. Hezky každý svou cestou.

Tak jo. Konečně po dlouhé době jsem viděla všechny celé díly. Vždycky jsem se minula jen tak někdě semtam s nějakým a ještě ho ani neviděla třeba od začátku. Teď už mám všech 24 za sebou a je jasné že nejde jinak než dát 5*. Čtyři až pět nezapomenutelných hlavních postav, které vás dostanou snad úplně vším, prostě celý jejich charakter je úplně pošramocený a o to jde. Tolik vtipných hlášek a scén v takové koncentraci se jen tak nevidí. Nezapomenutelné a dodnes běžně používané řadou lidí je například termín "teta Irma přijela na návštevu". A i ti, co neviděli celý seriál, většinou ví, o co se jedná, protože tohle je myslím jedna z těch nejkultovnějších "hlášek" z celého seriálu. Teda o "Zkoušeli jste to vypnout a zapnout" samozřejmě ani nemluvím, to je jasné ;)

"Proč by někdo chtěl reprezentovat školu, která ani neumí dát dveře na záchodky?" Ačkoliv také nechápu, co je na spelovací soutěži tak úžasného, světoborného a uznávaného (jako to že si narvu do hlavy tisíce slovíček, naučím se jak se píšou, jaký mají původ a význam, to nepovažuju za to, že by se tím zvyšovala inteligence lidí... pomůže jim to s vhodným vyjadřováním, ale s inteligencí to nemá co společného a ani intelektem, abych odkazovala na text obsahu), musí se prostě nechat, že snímek mě dostal. A kašlu vám na nějaké citové vydírání či až moc velký happyend a docela lehkou předvídatelnost. Bylo to krásné a Akeelah mi přirostla k srdci. 4,5*

V některých pasážích to snad skoro každému musí připomínat sebe sama po ránu. Osobně já mívám jen tři budíky. Ale musím uznat, že se jedná o povedený snímek, který vyústí v něco, co jsem teda, alespoň já, nečekala. Každopádně odprásknout budík pistolí na konci ...tomu se říká povedený závěr. Jediné, co mě na snímku naprosto otravovalo, možná kromě jeho zbytečné délky, stačilo by 5 minut, byl furt dokola ten zvuk budíku, který rve uši. Možno najít zde: http://www.youtube.com/watch?v=Lc-vINJmhNk

Takový krásný kouzelný velmi nenápadný snímek, který pohladí po duši a ještě vám nabídne řadu vtipných momentů. Britské filmy, stejně jako seriály, prostě mají něco do sebe a jsou ve většině případů skvělé. Felicity Jones evidentně už od svých 18 let nestárne a furt vypadá stejně, i přestože jí je 30, a Jessica B. Findlay má velmi zajímavý netypický obličej, takový tajemný. Jo tyhle dvě se potkají a změní si svůj život, v obou případech k lepšímu, ač se to na první pohled nemusí zdát. Zasloužené 4*.