ABLABLABLA

Připravuji se tímto divadelním záznamem na atmosféru divadla, které po roce (naposledy viděno Jak se vám líbí od Shakespeara v Plzni) opět navštívím a to Sluhu dvou pánů v Olomouci. Co se týče Scapina, tak se mi to hrozně líbilo, ale nemohla jsem se ubránit dojmu, že občas kopíruje Sluhu dvou pánů s Donutilem (což tuhle inscenaci jsem viděla už nejmíň 12x). Jak některými situacemi, tak grimasami a intonací hlasu, tak i některými řádky. Ale je fakt, že prostě tohle je podobné tématikou tomu sluhovi no. Těžko říct, jak moc dobrá nebo špatná je inscenace vůči staršímu českému snímku s Menšíkem, ale dokud jsem ho neviděla, tak tohle mě pobavilo na 4-5*. Obdivuju a miluju to skloubení blbinek a improvizací s textem. Jediné, co mi docela vadilo, bylo to interview uprostřed... trochu to rušilo tu podívanou. A nyní, protože tam bylo tolik skvělých hlášek, vám, nebo spíš pro sebe jich tu kotel vypíšu. "Počkej, musím to podplavat (v hledišti se plazí pod sedadly diváků.. vynoří se uprostřed) Dobrý večer mořská pano. Bys nevěřil, jak je to moře dneska zasraný. Samá chaluha ale ja to musím dokončit. (opět plave dál, na konci prostě nekomu šlohnul tašku při tom plazení) Hele co se na dně válí. Hodím to zpátky." ------- "Já teda nevím jak je to možný, ale támhle jde víš otec. - Počkej to není možný, dyť to před chvilkou ještě bylo moře. Dyť jsem v tom plaval, ale on asi vážně jde. On nám tu mezitím asi vyrostl chodníček. Tak dobrá, zbytek jste moře a tady první sedadla na kraji jsou chodníček." ----- "Vymámí ty peníze z vašich otců, ale napřed mi řeknete k jakýmu chodíte kadeřníkovi. - Salon Urbanová." ---- "Pizza Goldone - No Goldone - Molier? Pizza Scapino!" (krásná narážka na Goldoniho) ---- "A za druhé keby bolo možno aj halušky s bryndzou." ----- "Vy teď tady nebudete moře, ale budete soudní síň, takže Ticho v soudní síni." ---- "Váš advokát udělá to samé... a s rukama v kapsách." (mladý klučina) ---- "Stejně se nakonec ocitnete tváří tvář soudci. - Kterej z nich to je? - Oni jsou to všichni, ale ještě to nevědí. Pane oni sice ještě studujou ale to je jedno. V téhle zemi je možné úplně všechno. A ti proti vám už budou předem podujatí nebo budou hájit něčí zájmy, že? Nebo je bude popichovat jejich milovaná ženuška... v budoucnu." ---- "A já půjdu k soudu. - Ale pane, přece se nepustíte do té školky?! (ukáže na publikum)" ---- "I kdyby mě za to měli lámat vole - V kole... vole. - V kole." ---- "Mu proženu mečem svůj břich." (evidentně nová improvizace bo ti dva si tam uprskli smíchy) --- "Krkovička taky. To je ovoce jako víno, pane."

Když začíná film slovy: "Ja nevím, ale podle mě na počátku nebylo nic. Jednoho dne Bůh zničil všechno. Život se ocitl na konci tunelu. Můj doktor řekl, že jsem normální chlapec. Já, Leon Dore, normální chlapec? Někteří doktoři by měli být zabiti popravčí četou.", tak je jasné, že to bude něco skvělého, netradičního a černohumorového. Hlavně když vzápětí je záběr na to jak se nechtě zasebevražďuje (jsem si vědoma, že to není slovo) na kruzích na stromě. Jeho "smrtelné nehody" jsou prostě báječné a to především proto, že je mu teprve 10. Ale co by člověk čekal, když ho jeho matka učí, že "Lepší je nelhat, ale nejhorší je lhát špatně." Popravdě ten klučina byl velice inteligentní i když si vymyslí kvůli špatným známkám ve škole, že vidí rozmazaně a otec mu pořídí brýle přes než vlastně nic nevidí. Založit oheň, aby se přestali rodiče hádat? Brilantní. Jeho lži jsem obdivovala... vážně, jak mu to všecko vždycky do sebe celé zapadalo. Jinak, kdo by nevěděl, tak rozvod je stejně špatné slovo jako vagína.. nemá se říkat:) Když vás chce napadnout obrovský vrčící pes, tak si prostě sednete v lese na cestu a hrajete piškvorky. "Leo, možná můžeme začít nový život. - Je nám jen 10, Leone. - Přesně, ještě není příliš pozdě." Prostě ta děcka tady byla naprosto skvělá... tak parádní herecké výkony kolikrát nepředvádí ani dospěláci. "Desperate times, desperate measures." Ten skoro konec byl brilatní, jako já měla pusu dokořán, slzy a zděšení v očích a husí kůži, k tomu ta veselá hudba.... "Začít znova je jako začít stavět domek z lega odznovu. Poprvé ho zničíš, přeměníš v suť. Potom je možné všechno.".... a tma.. tohle by bylo něco, čemu říkám dokonalý konec. "Život nebyl stvořen pro mě, ale zdá se, že já jsem byl stvořen pro něj." Jsem si vědoma, že tento komentář obsahuje velké množství quotes, ale já za to nemůžu... v tomhle filmu bylo tolik životního moudra.. tak se poučte milí zlatí:) P.S. "Jsi lepší než traktor. - Co to má znamenat? Posmíváš se mi? - Je to psychologická cesta, jak říct..... že tě mám rád. - Já se mám taky ráda. Nepřerušuj a poslouchej mě." Takže holky, až vám příště někdo řekne, že jste lepší než traktor, znamená to, že vás má rád:D

Co tohle ***** bylo? To byla první slova, co mi vyvstanula na mysli při závěrečných titulcích. Tohle je neskutečná blbost (kdy si místy říkáte, co to tam všichni hulili místo těch Startek a jiných značek), podivínská bizardnost... je to prostě recese. "Já povím vám tu velkou věc. Je úžasná a prostá přec. - Co je to? Co to je? Jak se to jmenuje? Nenapínej, honem pověz. Co to vlastně je? - A já vám to nepovím, protože jste zvědaví." Naschvál napsané chabé herecké výkony, otřesné dialogy, zvláště Mirek mluví jak postižený dement, který se u toho ale tvářil, jak kdyby říkal nějaké poetické moudra a když nemluvil, tak se usmíval jak blbeček. Ty přímé velmi blízké záběry na ksichty byly taky k popukání. "A co ta práce? Na to stačit budete? Co kdybysme to dali do figury spolu my dva. - Hmmm a co takhle každej zvlášť. - No, jestli si chcete nasrat na hlavu, prosim." Upřímně? Já jsem se smála skoro celou dobu, nekecám... téměř po celých 89 minut (jak píše info nahoře a já mu budu věřit) jsem se smála, pousmívala, pochechtávala, nevěřícně kroutila hlavou se zadržovaným smíchem... "Ale já dál nepůjdu, víš. Tady se hned všechno roznese. - Hmm ehm. - Jéé ty to tu máš hezký." A už byla vevnitř..... "Abys tady nebyl tak sám. - Ale já tady nejsem sám. Já tady tak chlastám. - Ale seš sám. - Ale já tady nejsem sám, já tady tak chlastám...." Nyní bez jakékoliv urážky, ale lepší teploušsky řečenou hlášku než "Ale ale, co to nevidí oko mé modravé. Ahoj kočko. Tak to dneska rozjedeme. Tak to rozbalíme. Jste skvělí. Jste báječní. Jste dokonalí." jsem prostě neslyšela a myslím, že do konce mého života už ani neuslyším. :D

Po těch animovaných japonských dramatech, co jsem viděla den předtím, tohle byla velmi příjemná změna. Musím vyzvednout hudbu a animaci přírody... báječné. Člověk si mohl všímat třeba i takových detailů, jako když se jen posunula noha na keramickém květináči, tak byl slyšet ten typický zvuk, když se zavadí o keramiku.. prostě do detailu propracované. Jedním slovem bych tohle shrnula asi jako gorgeous a ani to nevím, jestli to dostatečně vystihuje. Btw. ten špendlík, co nosila jako šavli ji neskutečně sekl.

4-5* - na čistých pět to úplně není, přece jen místy člověk zavadil o hodiny, zvláště v okamžicích dospělé Taeko. Vzpomínky na Taeko z paté třídy byly ovšem úžasné a mně to připomnělo časy na prvním stupni základky. Ohledně vracení jídla, kdy nás taky učitelky kontrolovaly.. ty fígle jakože naběračkou obryndat talíř, protože nikdo nechtěl tu hnusnou polévku jíst, tak aby to vypadalo, že jsme ji jedli a když bylo hnusné i hlavní jídlo, tak jsme špicovali, kdy učitelka odejde na chvíli pryč a frrr půlka jídelky k okýnku odložit nádobí a utéct. Nebo jsem si vzpomněla na ty vtipné přednášky o menstruaci někdy v 6. třídě místo tělocviku. "Když nějaká holka nebude cvičit, tak si budou myslet, že menstuuje?" Tak jasně, jak jinak.. nejlepší výmluva na světě. U nás jsme mívaly za měsíc periodu i třikrát a učitelce to nikdy nebylo divné, ale byl to jediný důvod, který brala aniž bychom musely falšovat omluvenku. Jinak tady jsem se hodně často smála těm situacím - "Proč si kupujete kalhotky v ošetřovně?" - kluci zvědaví, z toho měli akorát prdel a ty holky tam se za to styděly, kdyby to měly. "Menstruační nákaza" je nehorázně vtipná a slyšela jsem to poprvé tady. Nebo systém znovuzačínání.. nechápu, kde to vymysleli takové blbosti... když se rozeběhnete, musíte se vrátit na to místo a jít z něho. Ale musím říct, že bych chtěla vidět takovou studentskou radu v páté třídě u nás v Česku.... to je asi dost nereálné. Jsou tu prostě dobře vyobrazeny nástrahy a pocity při začátku puberty... a hodně otevřeně... ohledně menzesu, psychické šikany, kdy se Taeko styděla, když jí někdo řekl, že ji má někdo rád. Jde opravdu vidět, že Takahata rád rozebírá tyhle témata psychiky lidí a jejich vyrovnáním se s nimi. Hrozně se mi líbila ta nedodělaná animace... postupně se ztrácející barvy přes obrysy až do ztraceno-bíla. Některé okamžiky jsem nechápala - jako tu písničku a duha najednou na nás blikla, jindy zase puma... ale tak co už. "Oblékla si minisukni, když se poprvé objevila, ale při chůzi do schodů si kryla pozadí." Jinak ty rukavice spojené provázkem, co se provlíkaly rukávy bundy, abyste je neztratili, si pamatuju :) P.S. Škoda, že si nevybavím, jak jsem se já tvářila, když jsem poprvé jedla ananas.

Tak takhle dramatický nebo spíše dospělácký a hrozně smutný animák jsem z japonské produkce snad ještě neviděla. Začala jsem věřit tomu, že ne vše, co je animované, je dětské (asi první mě o tom přesvědčil Persepolis). Je z toho všeho cítit smrt, zkáza a utrpení. Hlavně ten začátek... "V noci 21. září 1945 jsem zemřel" (to není spoiler, toje prostě první věta filmu). Potom opravdu realisticky zobrazena válka a její důsledky.. ohořelá těla, ofačovaní lidé, brouci v obvazech... no a pak samozřejmě protloukání se sirotků. První film od Takahata, co jsem viděla a musím říct, že mě dostal svou atmosférou i příběhem. Kdo neuronil ani jednu slzu při "pohřbu" Setsuko, tak nemá srdce.

Možné SPOILERY. Wau!!! Na tento film jsem čekala docela dlouho (no teda spíš na titulky) a konečně jsem se dočkala a teda je to naprostá paráda. Prvních asi 10 minut bylo sice hrozně chaotických, jelo to mega rychlým tempem. Zatímco, já byla ještě někde u chápání, co to je sakra ten svět Oz, oni už mezitím dojeli na venkov. Bylo na mě najednou toho moc.. moc věcí, moc barev, moc informací, ale pak to konečně přestalo jít tím "rychloposuvem" a já si to začala užívat. Musím poznamenat, že japonská kultura je zajímavá a evidentně hodně zakořeněná v tradicích, když i mladá holka se uklání před klukem, protože po něm chce, aby hrál jejího přítele. Líbí se mi jak v těchto anime všichni vždycky ukázkově mění barvy - rudnou, bělají atd.. ale komplet celí a hrozně rychle :) Nechtěla bych být asi na místě Kenji-san/kun (ano donutilo mě to znova si zjistit, kdy se používají.. a tady jsem se setkala s novým pro mě neznámým Natsuki-senpai (pak teda Natsuki-chan, ale s tím už jsem se setkala))... když ho představila babče jako svého budoucího manžela... jeho nechápavě-zděšené "he?" při každém dalším slově svědčilo o všem. To představování rodiny mi přišlo hrozně komické a hlavně mi to připomnělo, když občas vykládám já story o mé: "No a manželka od bratra mojí prababičky..." :D Další bomba scéna? Vyložení mega lodi v rybníčku... ti zůstali nevěřícně stát zatímco je opláchla mohutná vlna i s rybami. Nebo "vsázím moji rodinu." a teď záběr na celou familii napojenou na telefony a připravenou hrát:) A nebo "Dopadne na jadernou elektrárnu? A my jíme oběd?" - "Tak si to babička přála." Mimochodem ta babča byla nejlepší... pravá vůdkyn. Ve filmu je hodně dobře vyobrazena hrozba budoucnosti. Už nyní je řada věcí propojených přes jeden online účet /nejlepším příkladem je asi google - teda co já znám/... tady ukázali rizika, jak to může dopadnout, když se přes to napojí bankovní účty, pracovní činnosti firem, ovládání vodovodního potrubí, vlakových spojů, dopravy.. všechno přes jeden program/systém (nejsu IT expert).. no a když by se do toho pak někdo dostal.. BUUUM.. globální katastrofa. Ovládá vlastně životy všech, veškeré správní orgány, prostě celou planetu. A hrozba umělé inteligence je taky reálná, o tom už byla také natočena řada filmů. Ten témeř konec mi vyhrkl slzy do očí, když se nabídl ten jeden němec, ať si vezme jeho účet a pak všichni ostatní.. btw. takhle zamořený počítač milionem okýnek jsem taky jednou měla.. pusťte někoho k vašemu ntb, ať si přetáhne nějaké soubory na disk.. na co po jednom.. všech 50 naráz:D Ten konec mi přišel dost směšný... ti se tam radují nad sportovním utkáním, zatímco vůbec neví, že jim mohla hrozit smrt, kdyby ten satelit opravdu zasáhnul jadernou elektrárnu. Plný počet 5* (myslím, že o bravůrní animaci se ani bavit nemusím).

Tak jako další z mnoha tu napíšu oslavující komentář vyzdvihující tento snímek. Richard Curtis podle mě umí a umí to dobře. Ve své řežiní filmografii má jen tři filmy, ale všechny ode mě dostaly plný počet a to už něco znamená. Někdo může říct, že je to pořád na jedno brdo, ale podle mě není. Ano vše se točí kolem lásky, všude hraje naprosto skvěle skvělý Bill Nighy (a tady opět předvedl parádní postavu) a všude je humor. Moc se mi líbil ten nápad, ukázat nám vývoj jejich vztahu v hale metra - genius. A naprosto mě uchvátila ta netradiční svatba. Červené šaty pro něvěstu? Ne pardon rudé šaty pro nevěstu... ale sakra jí to slušelo. Netradiční píseň při cestě k oltáři, srandičky ženicha i nevěsty při tom. Ten vichr a déšť po svatbě.. nádherné.. takové cheerful weather for the wedding. No a nejenže všichni zmokli po cestě, ale jak se protrhla střecha stanu a vidět ty obličeje jednotlivých postav - to stálo za to. Tento film je dle mého názoru bez chybičky a Rachel a Domhnall /btw. divné jméno/ tvoří parádní dvojici. P. S. 5. 4. 2021 Vidělo podruhé a stále stejně funny a stejně dojemné, ano posledních 10 minut jsem probrečela...

Tahle španělská konverzace mě uhranula. Za prvé bych chtěla umět tak dobře španělsky :) Za druhé takhle prázdnou stanici metra člověk asi může vídat opravdu jen ve filmech. Za třetí ten konec je přímo bombózní. Za čtvrté jejich myšlenkové pochody jsou naprosto bezprostřední a to je na tom to nejkrásnější. Za páté (už se blížím ke konci) takhle to dopadá, když lidi moc dlouho váhají a nepromluví, ne každý má prostě radar na ty jemné pošťuchování - viz tato dvojice. A za šesté poslední "Soy frigida, soy frigida. No siento nada, no siento nada." :D Všechny komentáře zde jsou trefné (čili nebudu vypisovat jejich autory).... prostě tolik promarněných okamžiků, co za svůj život člověk zažil, bych nespočítala ani na všech mých prstech. Zpětně člověk občas lituje, že něco nepodnikl. Ale čas vracet neumíme, takže to chce tu odvahu.... K vidění zde: http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/houpacka

"Just like our life. We appear and we disappear. And we are so important to some but we are just passing through. - To passing through." Poslední část je podle mě jednoznačně nejlepší a proto si zaslouží čistých 5*. Líbily se hodně ty jejich hry a divadílka a komunikace mezi nimi. Jde vidět, jak tím, že už nejsou vlastně cizinci, tak komunikace mezi nimi vyzrála. Jesse byl uvolněnější a taky vtipnější, protože už věděl, jak na co bude jeho partnerka reagovat (i když jak jí řekl mezi tím, co jí skládal poklonu, že hezky zpívá, o tom jak furt žvaní a stěžuje si, tak to moc nevychytal chlapec). S tolika myšlenkami se tu zase ztotožňuju. Například ohledně času - když je člověk mladý, tak chce čas zrychlit, aby konečně vypadl od rodičů a měl vlastní život, ale jak zestárne, tak ho chce zpomalit, protože mu přijde, že mládí mu utíká mezi prsty. "The best time of life is between we leave our parents house until we have kids. That's the only time your life is completely our." Nebo názor ohledně srovnávání se mužů a žen s významnými osobnosti. Muži se můžou přirovnávat ke slavným, že v 15 tenhle udělal tohle atd.., ale ženy ne, protože o všech, jež něco dokázaly se začne mluvit, až když jim bylo 50. A to ač jako žena nerada slyším, je bohužel pravda. Žena, pokud se nevzdá toho mít děti, nikdy nemůže být v něčem tak dobrá či proslulá ve světě jako muž, protože na to sakra nemá čas. Smutná pravda. Jinak tohle byla bezesporu ta nejukecanější trilogie filmová, co znám. Oni prostě pořád pořááááád mluvili a mluvili a nejlepší na tom je, že málokdy o ničem, vždy to byly témata k zamyšlení. "This is the natural human state. Always a little dissatisfied, perpetually discontented."