Setcet

Bomba, přestal jsem cejtit. Vlastně mi je prd, ale hygiena mi po pozitivním testu nařizuje karanténu. Zaměstnavatel skáče radostí do stropu, že si 10 dní za jeho peníze budu válet šunky. Tak si říkám, co s volným časem, když mi přes FB přeběhne reklama na 3kino fest. Ze stránek se směje porotkyně Agnieszka Holland, tak to snad nemůže být tak hrozný. Line-up sice nevzbuzuje největší nadšení - největší potenciální trháky chyběly vloni (Studená válka, Klér) i letos (Corpus Christi) a znělka vypadá, že při její tvorbě zrovna pervitin nikomu nedošel, ale cena 520 Kč za 20 filmů je solidní a aspoň se porozhlédnu, jak vypadá filmařina v okolních státech, když už se na ně plánuju delší čas trochu víc zaměřit.

 

Havla a Ptáče jsem už viděl. Film o Havlovi se moc nepovedl, vybral si totiž jako hlavní narativ Havlovu připosranost a nerozhodnost, jako hlavní dějovou linku morální selhání. Srovnání s tím, jak se svým národním hrdinou naložili Poláci, bude jistě zajímavě. Co si pamatuju, nejlepší na filmu byli Hofman a Geiserová. Dvořák mě dlouho štval, protože mi přišlo, že se víc soustředí na to debilní ráčkování než na hraní, ale to je chyba režiséra. Svůj objekt zájmu Horák zdegradoval do ráčkujícího nevěrného trdla, takže když ho v rámci své umělecké licence nechává  při výslechu procházet se po prknech, jež znamenají svět, připomíná mi charakter, který vytvořil, spíše Ralpha Wigguma než státníka a hrdinu boje proti represivnímu režimu. Domácí péče byla znatelně lepší a ani z ní jsem si na zadek nesedl. (3/5)

 

Nabarvené ptáče je tříhodinový misery porn wank fest. Nesmírně sympatická je na něm Marhoulova neústupnost. Chtěl to mít černobílé, v prapodivném slovanském umělém jazyce, chtěl tam mít zahraniční hvězdy, tak si to prostě vydupal. Na mě to fungovalo, byť třeba zrovna neschopnost Harveyho Keitela popasovat se s tím jazykolamem, co mu Marhoul napsal do scénáře, je jedním ze slabších stránek filmu. Ještě štěstí, že jsem Ptáče stihl v kině. Doma na monitoru by ztratilo strašně moc ze své působivosti. (5/5)

 

Den 1: 05. 11.

Kód k aktivaci voucherů přišel až včera večer, takže jsem stihnul prd. Začal jsem ráno hezky podle abecedy:

Snímek Budiž světlo, vítěz ceny pro nejlepší slovenský film roku 2019, mě mile překvapil. Sice vykresluje slovenský venkov jako jednu velkou klerofašistickou pekelnou díru, ale hezky to odsýpalo, dobře se na to dívalo, příběh fungoval. Nad rodinou hlavního hrdiny se stahují mračna a on s tím, ač se snaží, může udělat strašně málo. Takové téma vždy zapůsobí a pak už to v podstatě stačí jen nepodělat. Záporáci jsou pěkně slizcí a zmínka o velkém světě okolo, alespoň Praze, zahřála u srdíčka. Palec nahor! (4/5)

 

Eastern se povedl o poznání méně. To je prostě líná slátanina. Děj vůbec nedává smysl, což je podle mě to nejhorší, co se může filmu přihodit. Více kdyžtak v komentáři. (2/5)

 

Jak najdalej stąd, film, který se z nějakého důvodu jmenuje v české distribuci I never cry, třebaže hlavní postava pláče docela dost, mi vrátil důvěru v polské filmaře. Často se zapomíná na zcela elementární předpoklad, totiž že děj, kromě toho, že se nějak odehraje, by se měl odrazit na vývoji postav. A vzhledem k tomu, že hlavní hrdinkou je 17-letá Ola, která je vystavena situaci, se kterou by měl problém i leckterý dospělý, je strašně milé vidět ji na konci filmu učinit dospělé rozhodnutí a vyrůst z ulity sobeckých přání. (4/5)

 

Den 2: 06. 11.

Jsem REN je jedním strašně nepovedeným vtipem. Už to, že tohle autor vypustil do kinodistribuce, je obrovskou ostudou. Přihláška do některé ze sekcí MFF nejvyšší kategorie ve Varšavě je urážkou. Tohle muselo paní Holland čvachtat. Nevadilo by, že se autor pokusil natočit sci-fi thriler za cenu předvolební kampaně Cibulkova Pravého bloku. Ambice režisérovi rozhodně nechybí, ale chybí mu vše ostatní. Námět má možná potenciál na celovečerní film, ale provedení je mizerné a děj neuvěřitelně plytký, takže pseudoumělecké vykrucování se v podobě opakování některých sekvencí do zblbnutí mu nemůže pomoci. Přijde mi, že režisér, potom co viděl, co natočil, hodil hotový film do drtičky na dřevo a pak se pokusil tu hrůzu zase nějak slepit dohromady. Chtěl bych vidět, jak probíhalo natáčení. "Chci abys zahrála šílenou, tak se otoč zády a hýbej rameny, jo výborně a teď si sundej botu." U některých scén jsem si vzpomněl na pořad BOTW z dílny Red letter media, konkrétně na povídání o Crazy Fat Ethel II. Interiéry se omezují na jeden dům a jednu školu v přírodě, exteriérem je jedno jezero, jeden břeh potoka a dvě zahrady. Kameraman alespoň umí zaostřit kameru, ale scény jsou postaveny v některých případech fakt dementně a výsledek působí neuvěřitelně sterilně. Scéna skoku/strčení do potoka mě rozesmála. Režisér vycházel ze své novely/románu, či co to bylo. Tři roky staré teasery vypadají úplně jinak než dokončený film, dokonce se v průběhu natáčení měnil i název. Šacuju Piotra Ryczka na podobného magora, jakým byl L. Ron Hubbard. Film mi sebral energii na celý zbytek dne. Být to v kině, žádám vracení vstupného i z toho důvodu, že české titulky neseděly a musel jsem přepínat do angličtiny. (1/5)

 

Den 3: 07. 11.

Loli paradička mě z počátku neuvěřitelně štvala. Úvodních deset minut, které se odehrávají ve stylu On něco řekne, dvě vteřiny se na sebe dívají, ona něco řekně, dvě vteřiny se na sebe dívají, on něco řekně... jsem protrpěl. Postavy na mě působily jako retardi, což snad nemá nic společného s jejich nářečím. Musel jsem si zapnout titulky, tu východňárštinu bych bez nich nedal. Přišlo mi, že vztah mezi oběma protagonisty se ustálil příliš rychle, pak už jen řeší nepřízeň okolností. Čekal jsem, že se bude víc hrát na strunu rasizmu, a byl jsem mile překvapen, že se to nestalo. Film není ani příliš silnou komedií, ani není zrovna nějak extra romantický. Je svůj a vyloženě neurazí. Konec mi nevadil, nějak to holt skončit muselo. (3/5)

 

Mohyla, další průser na cestě. Pomalu se začínám obávat, že tenhle festival je druhá až třetí liga. Tahle vzdělávací televizní minisérie tady nemá co pohledávat. Tři děti se na školním výletě na Štefánikově mohyle při zatmění Slunce propadají do světa vzpomínek M. R. Štěfánika. Rozpočet zase stál za starou bačkoru. Animace, byť ne kvalitativně závadná, mi ve filmu nesedí, protože na mě působí tím dojmem, že jejím primárních účelem nebyla elevace stylu vyprávění, ale náhrada exteriérů a rekvizit, na něž nebyly prostředky. Druhá, dobrodružná rovina příběhu je hrozně slabá a její napojení na tu hlavní, kterou by měl být život MRŠ, prostě nefunguje. Nefunguje ani nápad představit život svého národního hrdiny tím způsobem, že ho rozstřelím na mnoho částí a pak mezi nimi přeskakuji. Zmatek má v hlavě Štefáník, zmatek bych měl v hlavě i já, kdyby mi na filmu záleželo a něčím mě zaujal. Dětští herci, nechci je nějak urážet, ale prostě neumí hrát, a jelikož neslezou z placu, je Mohyla na hraně snesitelnosti. Hodnocení v komentářích to vystihují přesně: školometské, nesourodé, ťarbavé, těžkopádně. (2/5)

 

Den 4: 09. 11.

Na střeše je solidní feel good film. Dlouho jsem si myslel, že Mádl je blbec. Všechny ty role v Rafťácích, spot Přemluv bábu... ale v tom chlapovi něco je a třeba mu stačí jen ještě pár let dozrávat a jeho filmy budou výborný. Švehlík je skvělým hercem pro typ starého mrzouta, role ryby vytažené z vody, která často jen kouká a lapá po vzduhu, eliminuje herecké nedostatky u Lukáše Duy Anh Tran (Jestli jsou to vůbec nedostatky? Říká se, že jedním z podkladů rasismu je neschopnost rozpoznat emoce ve tvářích příslušníků jiných ras a tím pádem i menší míra empatie.). Výtku mám k propojení dvou konfliktů - problém s občanstvím a Ryparův vztah k rodině. Tomu prvnímu je věnována většina filmu a řešení je neortodoxní a chytré. Druhý konflikt narychlo kulminuje na sklonku filmu, příprava na něj v předchozím ději je však nedostatečná, a proto jeho řešení nevyzní tak dobře, jak by mohlo. Každopádně Na střeše se mi líbilo tím víc, že to není žádná podřadná kopie Gran Torina, jak to bylo občas v médiích prezentováno. Jen tak dál. (4/5)

 

Ikarus. Legenda o Mietku Koszovi: Bomba. To se to točí, když je co vyprávět. Jazz mě nezajímá, přesto jsem byl k obrazovce přikován. Pieprzycovi se povedlo ukázat genialitu Kosze a zároveň ho tak akorát polidštit. Mladý Cyprianem Grabowskim je na dětského herce fakt skvělý. Kamera, hudba, herecké výkony, všechno klape. Ikarus mě zahřál u srdíčka a připomněl mi, proč rád chodim na blind do kina. (5/5)