Setcet

Setcet

Česko

1 bod

Moje komentáře

    • 5.6.2020  01:05

    "Jen ať to není další tupá glorifikace homosexuality ve stylu Star Treku či Doctor Who," říkal jsem si při vstupu do kina. A nebyla. Viděl jsem poutavý příběh o milostném vzplanutí, kterému okolnosti nepřály, příběh starší než jsou jeho klasická zpracování z 19. století, příběh sahající daleko za všechny Shakespeary a Sofokly. Ona v synopsi zmíněná rigidní společnost, pravosloví, genderové role apod. nehrají zas tak významnou roli, spíše jsem si všímal tance, krojů, jídla, krajiny, prostředí, a hlavně vývoje nejednorozměrného hrdiny, který přes všechny peripetie na konci ukazuje, co v něm je, a tak může nakonec hrdě říct celému světu: "Tohle jsem já, a jestli s tím máte problém, tak si polibte šos." A jeho okolí ho takového přijímá. Jestli film přispěje někde, třeba v Gruzii ke společnosti, kde věta: "Já jsem gay," vyvolá tolik emocí jako věta: "Já jsem od přírody zrzek," netuším. Co vím je, že jsem jednoduchej divák, a Dokud se tančí se mi po obsahové a formální stránce moc líbilo.

    • 11.3.2021  20:29

    Jean-Luc Picard sám doma.

    • 10.1.2021  10:42

    Ti Američané píší krásné pohádky o komunistickém ráji. Možná proto, že si nemuseli projít socialistickým peklem. Zatím.

    • 24.10.2020  23:52

    Kdysi jsem si hrával s klíčenkou ve tvaru lokomotivy před televizí, na které běžely 45 minut dlouhé Poirotovky. Tenkrát se mi nejvíce líbila animovaná znělka s vlakem a Poirotem, elegánem s buřinkou, kterému babička říká Cupitálek a který zdraví diváky a odchází v dál. O mnoho let později jsem pochopil, co se na něm babičce líbí. Suchetův Poirot má eleganci, vtip, noblesu, dýchá lehkostí a bezstarostností vyšších kruhů, které nemusí v pět vstávat do fabriky či úřadu. Jenže bezsstarostné devadesátky skončily. Poirot je zpátky a hned v první minutě řve na podezřelého, jenž si následně vystřelí mozek z hlavy. Ve druhé minutě přihlíží kamenování nevěrnice v ulicích Istanbulu. Časy se mění. Místo prozářených barev televizní inscenace frčí ponurost, lehké motivy nahradila tísnivá hudba jakoby vystřižená z Carpenterovy Věci. Každý úsměv zavání falší, takže se Poirot neusmívá, jen se mračí a řve. Detektivku nahradila moralita, kterou Suchet svým mistrovským herectvím tahá do nadprůměru. Ale všechno, co dělalo Poirota Poirotem, se vytrácí a umírá. 70 %.

    • 6.6.2020  06:02

    Jak se máš? Jde to. Co dům? Shořel. Co pes? Sežrali jsme ho. Co děti? Umřely, tak jsme je taky sežrali. Co nohy? Nefungujou, asi je taky sežeru. Klasická ruská deprese, protože oni to asi jinak ani mít nechtějí. Ono nestačí, že jsou postavy různě deformovaní oškliví Rusové, oni to ještě musí být psychopati, úchylové, blázni nebo blbci a nejlépe všechno dohromady. Že je takový jeden konkrétní film mi nevadí, že je taková většina současné festivalové produkce z východní (poloviny) Evropy, mě štve. Vysoká dívka je v mých očích na hraně červených čísel, protože v sobě nezapře určitý talent filmařů a herců. Ale prezentovanou sekvenci událostí včetně nejabsurdnější trojky nepornografické ruské filmové historie, neberu. To se nemohlo stát ani v Lenigradě v zimě 45/46. Na závěr si dovolím přepsat citát, který jsem si přečetl shodou okolností na baru před kinosálem ve Zmatku Jiřího Krupičky: "A říká se tomu umění. To, co také ohrožuje film, je hluboká deprese proudící z filmů, a to nejen z filmů na festivalu v Cannes. Deprese je v současném filmu prostě příliš. Zejména postkomunistické země si přímo libují v orgiích deprese a černoty. Ve většině východoevropských filmů se krade, zvrací nebo prostituuje." (Radovan Holub, Literární noviny, 5. 6. 2006)

    • 11.3.2021  22:01

    Potřebujeme rozluštit romulanské kódování, na čemž Klingonská říše pracovala neúspěšně roky? Není problém, Data to vyřeší za jeden večer. Potřebujeme komunikovat s Enterprise, aby to Romulané nezpozorovali? Není problém, přilepíme svoje zprávy na jejich depeše. Proč nepřiletí 20 romulanských válečných ptáků na orbitu Země nebo 20 klingonských dravců na Romulus, když je to s maskováním zjevně tak jednoduché? Proč nevyzradí proradný romulaský senátor jejich loď? Proč nechávají Romulané tři nejnebezpečnější mozky federace bez dozoru? Dvojdíl tahající se za pindíka nad logikou je jedním z nejlínějších a nejnelogičtějších nesmyslů v TNG univerzu. Proč proboha všechny díly s postavami z TOS jsou v průměru horší než zbytek seriálu?

    • 23.1.2021  19:38

    Ona mu honí uši, brr.

    • 7.1.2021  21:38

    Vskutku zvláštní planeta, na které vládne teplota pod absoulutní nulou (-291 °C, vážně pane LaForgi?). Picard u snídaně jako mozkovou rozcvičku chroustá důkaz, na kterém si vylámali zuby Euler i Gauss. Asi riziko povolání, když musíte psát o lidech a časech, které jsou chytřejší než vy. Přesto je epizoda milá, vtipná, svižná a alespoň elementárně logicky vystavěná.

    • 25.12.2020  20:34

    Dlouho jsem nemohl přijít na to, co mi zde vadí. Příběh je poměrně vtipný a neotřelý a Ebena jsem hrát neviděl ani nepamatuju. Nevadí mi ani, že Ruml vypadá nejen v animacích jako desátý Doktor. Vadí mi, jak jsou skoro všichni herci a herečky v téhle pohádce neuvěřitelně ploší, na Josefíkovou bych se nebál si položit pivo. Na hodinu a půl se toho odehraje poměrně málo. Chvíli předtím jsem viděl ŠÍleně smutnou princeznu a Hrátky s čertem a tahle pohádka je ve srovnání s nimi poměrně triviální a nikdy se nestane vánoční klasikou.

    • 19.12.2020  22:06

    What is going on in here? Ale pořád lepší než 11. série.

    • 1.12.2020  21:21

    7 x 20 minut prohánění se v papundeklu! Pro srovnání Ikarie XB-1 vyšla ve stejném roce. Klady: Dálekové mají nadčasový design a Doktor je větší hajzlík než v new Who. Ian je vlastně víc Dokror než Doktor. Už si nebudu stěžovat na nesrovnalosti v kánonu.

    • 28.9.2020  14:18
    Tenet (2020)
    ***

    Steroidy napumpovaná verze epizody Pozpátku ze seriálu Červený trpaslík, kterou však mám mnohem raději, protože se nebere tak vážně a nemá tolik logických lapsů. Vyměšování pozpátku musí být lahůdka. Od úvodní scény, která má být po nolenovsku bombastická, to drhne. Černoch to má holt vždycky težší, třeba když chce infiltrovat ukrajinské Specnaz. Jak mu dodat charakter? Stačí ho nechat provolat: "A co chudáci civilisti?" Zkrátka vykreslení charakterů jak ze Čtyřlístku a dialogy, včetně těch expozičních, jak z Kocoura Vavřince. Motivace protagonisty v tom lepším případě vychází z jeho podivného vztahu k ženě hlavního padoucha, přičemž chemie mezi nimi je nulová, v tom horším případě jedná tak, jak jedná, protože scénář to tak chtěl. Místo logického příběhu s cestováním v časem jsme bombardováni akcí, která má zakrýt chyby v kontinuitě (jak může na cestě zpět předcházet podpálení výbuchu?). Emocionální vyprázdněnost je maskována záběry 70 mm a pseudozimmerovským BWAAA! O co jde? Jaderný holocaust BWAAA! Časová válka BWAAA! To vše je zabaleno v plytkých filosoficko-fyzikálních kydech, obdobných tém, kterým ze sebe sypu po třetím pivu, když chci vypadat cyhtřejší, než doopravdy jsem. Třeba by druhá projekce pomohla, třeba bych pochopil, proč by byl problém vykopat odněkud z Ruska kapsli po jaderném výbuchu, když není problém tam vletět s invazivní armádou, ale nechce se mi tenhle film vidět víckrát. To je Tenet, ultimativní odpověď na otázku, jestli lze vyleštit exkrement tak, abyste si ho vystavili ve vitríně v obýváku.

    • 17.9.2020  11:09
    Šarlatán (2020)
    ***

    Chci mít ten film rád. Zjevně ho netočil žádný wannabe filmař, ale zkušená režisérka s pevnou rukou. Ale když si dáte na plakát klišé: "Inspirováno skutečným životním příběhem," a pak si s životem toho člověka vytřete řiť, tak to v pořádku není. Zaprvé, zda byl Mikolášek homosexuál, se neví. V tomhle ohladu mají jasno jen Epstein a Bláhová z Respektu. Že ale nežil se ženou a neměl děti, ještě nic nedokazuje. Nikdo ho za to nesoudil a dost bych se divil, že by ho do toho komunisti nenamočili, kdyby mohli, když to zkusili i na svého ministra Čepičku. Postava slovenského kamaráda do deště je čistá fabulace, takže Mikolášek ani nemohl SPOILER: na někoho házet vraždu nebo nutit někoho potratit, což jsou dva zásadní momenty, na kterých příběh stojí KONEC SPOILERU. Pokud se jedná o světonázor, dá se to pochopit, pokud jde ale o festivalový kalkul - přidáme tam LGBT motiv, ať máme větší šanci na úspěch - tak je to na blití. Mimochodem blití ve filmu nechybí. Protože film, ve kterém se neblije = film bez ambicí. Zařazení blicí scény dává asi takový smysl, jako zařazení Noční můry z Elm street do edice nejlepších večerníčků. A ještě k homosexualitě: za tu se dával maximálně rok, ale častěji nucený pobyt v psychiatrické léčebně už od dob Rakouska-Uherska, přes první republiku až do roku 1961. Homosexualitu ti fujky fujky komouší dekriminalizovali tedy dřív, než dnešní liberální Mekky Velká Británie, USA a Německo. Je vtipné, že právník s Mikoláškem exaltovně řeší maximálně jednoroční flastr za homosexualitu, když jeho mandantovi hrozí šibenice za vraždu. Zadruhé, Mikoláška nesoudili za vraždu, ale za krácení daní a podvody. Nejen polská nenávist ke komunistům je sice pochopitelná, lhát by se však nemuselo. Krom toho mi vadí stejná upachtěná doslovnost, která doprovázela Hořící keř. Jako by byl divák nesvéprávný imbecil, který nepozná, že je vyšetřovatel záporná postava, pokud ten neurve v záchvatu vzteku holubovi hlavu. Nakonec jen pár detailů. Trojan a Loj, možná ještě trochu Hanuš ostatním ujeli na míle daleko. Vedle nich pak zejména Černý, Trojan ml. a Kopta působí jako ochotníci. Sice dobří, ale ochotníci. Práce se žlutým světlem fajn, cgi rozbor moči je k smíchu. Juraj je hezkej herec, ale full frontal jeho Loje jsem vidět nemusel.

    • 25.2.2020  13:51

    „Nechť je toto poslední válka, ve které Srbové umírají.“ Fajn. Nač v podobných případech tlačit na bůhví jakou složitost. Nekomplikovanost téhle národní tryzně sedne; není třeba, aby z deseti vojáků byli dva zbabělci, jeden zrádce a dva psychopati, kteří válčí, aby mohli znásilňovat a upalovat. Děj odsýpá a těch 120+ minut uběhne vcelku rychle. Bitvy vypadají vzhledem k možnostem středně velké východoevropské země slušně. Lazar Ristovski se snad pro tuhle roli narodil a fyzická podoba s předlohou je až zarážející. Moment, kdy se vše ve zlé obrací přichází ve chvíli, kdy na scénu vstupuje matka s ponožkami. Míra patosu v tu chvíli roste vysoko nad únosnou mez. Chudák matka odeslala balík do ruky, takže vůbec není jisté, jestli se ho synek dočká. Pokud by se jednalo o jeden okamžik, dalo by se to rozdýchat, ale kolem těch blbých ponožek se točí celá druhá polovina filmu. To pak nezachrání ani několik výborných scén: Marinko mezi nábojnicemi, žádost o pomoc Francie, kniha, co někomu posloužila…

    • 19.2.2020  00:04

    Filmový ekvivalent řídké ovesné kaše. Na cestu se vydává trio trubka + dva blázni. Trubka zodpovědná za blázny dělá chyby, které nevedou k žádným důsledkům. Jediný zvrat je vyzrazen v traileru, jediný konflikt mezi aktéry se sám vyřeší během 30 vteřin. Původně nadějný náběh se postupem času mění v ploché nic. Postavy se během cesty napříč Litvou neposunou ani o píď. Událostí posledních minut proto působí jako přílepek naprosto odtržený od zbytku příběhu. Bipolární a depresivní lidé se tak nechovají. Kamera se neustále klepe i v záběrech na na obrubníku sedící konverzující herce. Hudba se k obrazu hodí jako Řád Bílého lva k Benito Mussolinimu. Tenhle film mě ani nenadchl ani neurazil. Neudělal se mnou nic.

    • 14.3.2021  00:12

    Jednou za čas příjde Vaše žena s tím, že Vám chce ukázat svoje oblíbené filmy, když Vy do ní perete všechny ty Picardy, Worfy a Daty. A příjde s tímhle. Definitivní důkaz toho, že ženy pochází z Venuše a muži z Marsu. Pro mě ultimativní srágora, pro ni zábavný způsob trávení večera.

    • 25.12.2020  23:30

    Otevřeš konzervu a vyleze na tebe Dejvické divadlo. Naštěstí v tomhle majstrštyku zabírají role, které by méně provařeným hercům s horšími kontakty spolehlivě zabrzdily kariéry. Za efekty možná režisérka/scénáristka nemůže, za zkarikování sudiček a dalších postav do absurdity, čímž je totálně zabijí a znemožňuje hercům cokoliv rozumného zahrát, ale nese plnou vinu. Co mě ale štve nejvíc, jsou nepřiznané insipirace z různých pověstí. O Mordechajovi Maiselovi jsem si četl jako kluk v Cibulových Pražských pověstech a zaspekuluji si, že vše, co za něco v tomhle příběhu za něco stojí, je, kulantně řečeno, vypůjčeno odjinud. Občas se totiž pohádka propadá až kamsi do suterénu, nejspíš ve chvílích, kdy se děj nemůže přidržovat jiných předloh, například celá část s chlupatcem, za kterého náhodou vypadne MacGuffin jak blecha z psího kožichu. Konec se strašně vleče a hlavní ženská postava neumí nic jiného než ulehnout a téměř umřít smutkem. Moderní pohádky jsou zlo.

    • 10.11.2020  12:48
    Mohyla (2019)
    **

    Rozpočet zase stál za starou bačkoru. Animace, byť ne kvalitativně závadná, mi ve filmu nesedí, protože na mě působí tím dojmem, že jejím primárních účelem nebyla elevace stylu vyprávění, ale náhrada exteriérů a rekvizit, na něž nebyly prostředky. Druhá, dobrodružná rovina příběhu je hrozně slabá a její napojení na tu hlavní, kterou by měl být život MRŠ, prostě nefunguje. Nefunguje ani nápad představit život svého národního hrdiny tím způsobem, že ho rozstřelím na mnoho částí a pak mezi nimi přeskakuji. Zmatek má v hlavě Štefánik, zmatek bych měl v hlavě i já, kdyby mi na filmu záleželo a něčím mě zaujal. Dětští herci, nechci je nějak urážet, ale prostě neumí hrát, a jelikož neslezou z placu, je Mohyla na hraně snesitelnosti. Hodnocení v komentářích to vystihují přesně: školometské, nesourodé, ťarbavé, těžkopádně.

    • 5.11.2020  17:05
    Eastern (2019)
    **

    Tady se nám spletly dva filmy dohromady. Film 1: Po lese honí dívka z rodiny K ve žluté bundě, aby lépe splynula s okolím, kluka z rodiny N, který je oblečen v polských národních barvách. Pak se zázračně objeví před ním a střelí ho do hlavy. Dovídáme se, že 1) vykonala akt vendety, ale nevíme, co přesně kluk v bílém tričku provedl. 2) Řetězec násilí začal totiž kdysi dávno, když praotec K nechal (?!) žít praotce N, jenž v následku toho ochrnul, nejspíš leknutím, že ho praotec K naschvál minul (?!). 3) Vendeta má svoje pravidla, je dokonce smluvně ošetřena. Pominu teď na chvíli vykloubeninu v podobě toho, že se totalitární stát vzdal monopolu násilí, naopak svoje obyvatele represemi do vendet nutí, protože se mu zjevně vyplatí, když se navzájem po lesích mladí lidé honí a zabíjejí se přibližně v obobí, kdy by mohly začít splácet společnosti a rodinám investice, které do nich během dospívání byly nasypány. Pravidla jsou následující: Vendeta se může odehrát kdekoliv, kdykoliv a útočník má jeden výstřel, nebo dva, jak se to zrovna hodí, a oběť, byť ozbrojená, musí utíkat, ale ne moc daleko, skrývat se a sem tam zakopnout. Honičky dvou ozdbrojených mladistvých zcela postrádají napětí. Jednak jsou příliš krátké, jednak se na nich střihač nepěkně vyřádil. Prostředí safari je po hříchu nevyužito. Nejspíš mělo symbolizovat vztah predátora a kořisti v návaznosti na pořad o antilopách, který dívka K sleduje v TV chvíli předtím, než se rozhodne projít kolem úzkostné matky, která si místo prášku na spaní naordinovala umělé sluníčko, klapky na oči, pecky do uší a vyvalování prsou do kamery. Film 2: Dívka K a dívka N se při vzájemné hře skamarádí (překvapení, pokud jste nečetli synopsi), jenže potřebují peníze, aby se mohla rodina K z vendety vykoupit. Ještěže se odkudsi vynoří synek, kterého je možno unést, a požadovat od bohatého otce výkupné. Debitující režisér a scénárista v jedné osobě se zahání do scénaristických pastí, ze kterých pak nepříliš elegantně uniká, aby vběhl do pastí dalších. Vedlejší postavy se z ničeho nic objevují a mizí, aniž bychom tušili, jaký je přesně jejich vztah k protagonistům a jak jejich akce změní směr příběhu. Ke konci už snaha tvůrců začíná připomínat prostatika - tlačí před sebou další a další dějové zvraty, aby se přehoupli přes laťku 70 minut. Poslední kapkou je závěrečná zlá, nepěkná, logiku předchozího děje popírající, po stránce scénáře neuvěřitelně líná scéna ve stylu pak jsem se probudil / pak jsem umřel. Příště by to chtělo strávit více času s tužkou a papírem a pár krát si po sobě ten scénář přečíst, vytyčit si více bodů po cestě a zaplnit příběh spíše charaktery než postavami, ujasnit si jejich vztahy a motivace. Pak by mohlo vzniknout třeba i něco krásnoho.

    • 9.8.2020  14:03
    Kovy řeší dějiny (TV film) (2020)
    **

    Je třeba změnit výuku moderních dějin, aby studenti nevolili špatné politické strany a politiky a aby se z nich stali uvědomnělí občané. Super.

    • 6.11.2020  22:10
    Jsem REN (2019)
    *

    Fascinující a neopakovatelné. Z jedněch stránek autora mě vyhodil antivir, z druhých čiší těžká new age fantasmagorie. Ryczskovy ambice naráží na strop rozpočtu a nedostatek talentu. Po vizuální stránce vypadá film překvapivě dobře, v těch nejlepších momentech dokonce jako reklama na škodovku, ale nejde zakrýt fakt, že chybí sety, hudba a zajímavější příběh, od kterého by se dalo odpíchnout. Hrachovou kaši z kantýny nejde zachránit tím, že se do ní přidá modré potravinářské barvivo a párek se schová pod talíř.

    • 13.3.2020  02:48
    Climax (2018)
    *

    Život je příliš pomíjivé potěšení na to, aby se člověk díval na tento film. Lidé, kteří se mi nelíbí, dělají pohyby, které bych nesvedl, ale nelíbí se mi, na hudbu, která se mi nelíbí, v prostředí, které se mi nelíbí. Pak mluví o sexu. Pak zase tančí a začne se hýbat kamera. A pak dělají věci, které bych svedl, ale asi si nechám zajít chuť. Při použití záchodové metafory pro sledování filmů: Kadit lze doma, nebo venku, kadit lze na záchodě z porcelánu, kovu, případně v roští, utírat se jde do dvou vrstev, tří vrstev, čtyř vrstev, do růžového, bílého, modrého... a pak lze kadit do dlaní a rozmazávat exkrementy po stěnách kabinky. To je Climax - pro někoho umění, pro mě defekační zkušenost, kterou už nechci nikdy zažít.