gauchingman

Myslím, že kdyby měl film normálních 90 minut, tak by 1) neztratil nic obsahově a 2) by vyšlo najevo, že je vlastně o ničem. To, co by se tam událo (a co se tam taky událo, jenže notně deformováno), by mohlo být teprve expozicí jednotlivých postav a celého filmu vůbec. Přijde mi to jako opravdu velká vychcanost tvůrců, nemůžu si pomoct. Přijde mi to až neuvěřitelné – takovéhle umění.

Už po prvních deseti patnácti minutách jsem se rozesmál, protože takhle účelově zpomalený film jsem ještě neviděl. Bylo to skutečně až tristní, sledovat obličeje a pohyby všech těch lenochodů, kteří museli být pod nějakými sedativy! Vydržel jsem hodinu a půl (!!!). A když si představím, že pan režisér pouštěl svým přátelům čtyřhodinovou verzi tohoto skvostu, tak nevím, nedá-li se to klasifikovat jako hromadná úkladná vražda... P.S. Bronson a jeho garmoška. Nechápu, proč ho (hned na začátku v té hospodě) nerozstříleli na cucky mucky. Něco tak protivného se hned tak neslyší... a jaký jiný to mohlo mít účel, než všecky okolo nasrat do nepříčetnosti?

V rámci daného žánru (tedy pubertálně-anální komedie) je to naprostá špička.

Belmondo poskakuje sem a tam jak čertík na pérko... nechápu, kde je humor, kde je dobrodružství (pokud se tím nemyslí jen rychlé změny kulis)... jedna hvězda za to, že mě to vyloženě neirituje, že mě to nechává chladným.

Forbínu si pouštím, když mi je nejhůř (rozuměj: dost často) a zřejmě to o něčem, nebo spíš o někom, vypovídá... no nic... hlavní část kusu jistě má něco do sebe, ale jsem asi příliš primitivní na to, aby to na mě nepůsobilo poněkud afektovaně.

V prvé řadě jde o Lipského sex-appeal... a každý opravdový chlap se do něj musí zamilovat. Ahoj!

Fascinující je zde hlavně samotný příběh, kdy se z vyjukaného úředníčka stane (z přičinění nezvratného osudu) ten nejdrsnější "kauboj". Psychologický vývoj hlavní postavy je ne že uvěřitelný, ale přímo strhující.

Svět introverta západní civilizace. Hlavně na sobě nedat nic znát. Milovat si jen pro sebe a tzv. "nešťastně". Ulíznutý Hopkins s kamenným, neproniknutelným výrazem je pro tuto roli pochopitelně ideální. Občas se jen krátce, na moment podivně nervně pousměje - a ostatní introverti západu, naleznuvší se v něm, chrochtají blahem.

70-ti minutová "scénka" Menšíka a Bohdalové na jejich, řekl bych, docela tradiční téma: on a ona (přičemž on je prostě takové milé prase, ona zas všetečná trpitelka). Estetické vedení Ester Krumbachové tomu pak dává další úžasný rozměr.

Jak poetické a filozoficky hluboké může být povolání nájemného vraha!!! - Co na tom, že je to přitažené za pačesy? Jinak to snad ani nemůže v takovém případě být. To, co je zde tak fascinující, je atmosféra, ke které v nemalé míře přispěl raper RZA. Další, nezanedbatelný podíl na kouzlu tohoto počinu mají jednotlivé figurky, jež jsou (některé svou směšností) mnohdy až dojemné.