Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (90)

plakát

Rick a Morty - The Ricks Must Be Crazy (2015) (epizoda) 

Okay, takže proč tato epizoda vůbec nedává smysl? Jsem přesvědčená, že něco z toho je úmyslné, ale i tak.  1) jak může auto chránit Summer, pokud je celá epizoda o tom, že auto je vybité a nefunguje? 2) proč si Rick a Morty nasazují kostýmy pokud už tak vypadají jako mimozemšťané? 3) prezident Rickova světa řekne, že čas plyne pomaleji v miniverzu, ale Rick mluví o svém světě tak, že ho vytvořil a počkal než se v něm vyvine civilizace (=čas musí ubíhat rychleji v miniverzu, jinak by se Rick nedožil vývinu celé civilizace)  Určitě je tam spoustu dalších bullshitů, ale koho zajímají moje analýzo, žeano?

plakát

X (2022) 

Jaktože Mia Goth natočila ve stejném roce dva v podstatě stejné filmy? Dokonce i v obou hraje postavu jménem “Pearl”. Každopádně Mia Goth dnes mi připadá je obsazená ve všech indie, artsy nějak zvláštně sexuálních strašidelných filmech. A to tento film přesně byl. Nevím proč to produkoval Sam Levinson, hrál v tom Kid Cudi a Jenna Ortega. Nezdá se to v ničem speciální ani moc dobrý horor. V podstatě to sleduje trend uměleckých, ale nenápaditých filmu tohoto žánru, které v sobě ani neobsahují ten Tarantinovský camp, který by tuto nenápaditost mohl proměnit alespoň v něco užívatelného. Kdybych měla tento film popsat v jedné větě, bylo by to: “horor sexu starých lidí” (kteří ani nebyli hráni starými lidmi). Kromě ageismu a sexismu, nenaplněné ženy, která hledá smysl jen v pohledu svého manžela, nechápu na filmu hned několik věcí. Proč manžel nemůže mít sex, když si v pořádku běhá po statku, zabíjí lidi a pak je tahá do sklepa? Proč je v televizi a v rádiu jen jeden pořad 24/7 o člověku, který nejspíš ani není tolik důležitý? Proč hraje Mia Goth 100 letou ženu, namísto toho, aby najali opravdovou 100 letou ženu - bylo by to moc reálné? Ta nechuť ze stárnoucího těla, na které je postavený tento film, nebo se bojí toho, že by někdo vypadal jako opravdový člověk, namísto kostrbatého člověka v kostýmu člověka? Chápu, že to měl být asi nějaký komentář na krásu (viz. prostřelené zrcadlo) ale myslím si, že tento film měl spíš dát trošku víc této hloubky do děje. Osobně si tento typ filmů moc neužívám. Vadí mi, že to vykazuje alespoň špetku potenciálu a talentu. Pokud se koukám na hloupý film (což tento v mnoha ohledech byl), tak se chci koukat na hloupý film. Když je, ale do toho zařazena spoustu zajímavých herců, příjemná kompozice, skvělé barvy atd. atd. tak najednou vidím, že oni lidé to berou vážně, mají vkus i dokonce talent a to mě pak rozčiluje na celém filmu - tento potenciál, který je zosobněný špatně položenými základními kameny díla. Chtěla bych, aby se vůbec nesnažili, nebo aby to bylo něco dobrého, tadyto hezké provedení s pseudo-hloubkou mě trošku vytáčí a nemohu si u něj pořádně odpočinout - k čemuž tyto filmy, troufám si říct, slouží.

plakát

Pramen panny (1960) 

V určité éře byli mužští režiséři, ale i spisovatelé z posedlí znásilněním. Tohle mi přijde extrémně nepříjemné protože si myslím, že je to až moc detailní pohled do jejich touh, který se snaží zamaskovat nějakou brutální odplatou v druhé části příběhu. Nemám revenge filmy ráda, protože jsi málokdy nápadité a v podstatě se vždy točí kolem tohoto strašného tématu a následovného “vykoupení” autorovi duše ve formě odplaty. Stejně tak jako si myslím, že není třeba točit filmy o mučení nebo jezení exkrementů, tak si také myslím, že znásilnění by mohlo být vynecháno. Chápu, že toto se zdá jako nějaká konzervativní cenzura, ale opravdu je mi spíš nepříjemné jak často je to tématizované, i když z toho může zniknout skvělý film jako Irreversible. Tomuto filmu nicméně chybí ta skvělost. Většina herců přehrává (nebo naopak reaguje přehnaně klidně) a je nesympatická. Děj a dialogy tomu přesně také nenapomáhají, film má spíše formu a povahokresbu (i výkony) středověké divadelní hry, nežli “dobrého” filmu. I přesto jsem ve filmu viděla nějaké autorské invence a celkově Bergmanův styl, který sice nemám tolik ráda, ale stojí za to ho ocenit.

plakát

Čistě platonicky (2023) (seriál) 

Abych byla upřímná na tento seriál jsem se koukala jen protože v něm je Seth Rogen. V nějakém rozhovoru jsem ho slyšela mluvit o tom, že lituje Neighbours 2, jelikož lidé nechtěli něco nového, ale více toho, co již viděli a to také udělali. Proto mě udivuje, že ho teď, několik let po té hrůze, kterou byli Neighbours 2 (ale i 1) vrací k těm stejným vtipům, postavám i dokonce hercům. Nevím jestli někdy tvůrci slyšeli se bavit lidi ve středním věku a hlavně ženy, ale z mé zkušenosti se opravdu nebaví každý den jen o tom jak jsou staré a jak je muži ignorují, protože nejsou už atraktivní. Přičemž, nejen že toto je nevtipná sexistická blbost, která nereflektuje realistickou konverzaci, ale ani nereflektuje realitu když ji vyslovuje Rose Byrne, která z nějakého důvodu je jednou z mnoha tisíců žen v amerických komediích, které jsou neuvěřitelně atraktivní, ale jsou prodávány jako nikým nechtěné matky, které jsou většinou provdány za velice neinteligentní a ošklivé protagonisty (např. Seth Rogen). Toto se děje hned v několika filmech, v mnohých z nichž podivuhodně hraje i Seth Rogen. Alespoň v tomto filmu je její partner stejně atraktivní jako ona, až mi to přijde nepřirozené jak je atraktivní, jelikož jsem naočkovaná těmito filmy. Nechci říkat, že na vzhledu tak moc záleží, ale je to obočí zvedající jak často jsou v těchto filmech modelky provdané za idioty, kteří ani nejsou atraktivní. Viz. Seth Rogen, který, (jakožto nezajímavý 50 letý sládek s vkusem, který se snaží kopírovat co je cool, spíše než že by byl cool sám o sobě, a který nutí svou kamarádku asi šestinu epizody, aby šla do stripclubu, což je vyloženě nepříjemná scéna, která postavu Setha Rogena ještě snižuje,) chodí s 20 letou ženou a byl oženěn za možná 35 letou kurátorku. Toto vůbec nenadnáším, kdyby se to v těchto filmech stalo alespoň jednou naopak. Zároveň celý seriál stojí na premise, že muž a žena v určitém věku nemohou být přátelé. Což je dost absurdní a zpátečnické a to, kolik je v seriálu debat o tom, jestli spolu spí nebo jestli to nebude trapné, že jsou kamarádi, je fakt otravné. A navíc, ke všemu tomuto se postavy chovají někdy naprosto nelidsky hloupě, až to bolí. Chápu, že tyto komedie jsou postavené na cringe momentech, ale to, že někdo nezvládá v 40-50 letech základní společenskou etiketu není cringe, ale jen to člověka vytrhává z děje. Navíc vidí američani něco do čeho by se mohli vcítit v těchto přibězích o často bílých rodinách z “vyšší střední” třídy, kteří jsou spíš ale členy vyšší střední třídy. Až se mi zvedá žaludek z toho jak daleko od mé reality tyto příběhy, které jsou převlečené za “každodenní problémy” jsou. V neposlední řadě pokud se bavíme o reprezentaci, tak to, že obsadí do každé ne-esenciální role člověka jiné barvy kůže než bílé, neznamená, že vytvořili rovné zastoupení, jen tam dali spoustu lidí na místo, kde nemají velkou moc a nejsou moc vidět. Pokud se snaží o reprezentaci, tak ať udělají pravou rovnou reprezentaci, nebo ať to nedělají vůbec a udělají film jen s bílými lidmi, jestli je jim to příjmnější, ale toto je trošku zvláštní.  Jinak přes toto všechno se jedná o řídkou komedii s občasnými lepšími vtipy, které zachycují ducha doby (např. Skopávání koloběžek), i když často je to na úkor mladších postav, které jsou bez vyjimky vyobrazení jako naprostí jednodimenzionální idioti. Nelituju, že jsem se na seriál koukla, ale nedoporučila bych ho ani bych se na něj, kdybych mohla, znovu poprvé nekoukla.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Všichni mluví o Oppenheimerovi, všem se líbil Oppenheimer, všichni chodí na Oppenheimera. A proč by ne? Film plný hvězd, natočený jedním z nejlegendárnějších režisérů historie i současnosti a ještě k tomu trailer vypadá super! Nicméně jsem zjistila, i přestože jsem za celé tři hodiny ani jednou nepomyslela na to, že mě film nudí nebo kdy už skončí, tak po filmu jsem si uvědomila, že tento film mě přestal zajímat a nic ve mě nezanechal hned po té co jsem viděla v závěrečných titulkách velké “Oppenheimer”. Pak jsem začala hloubat proč se mi nelíbil tento film. Nebo jinak proč mě nenadchnul. Neměl jsem ani nějaké obrovské očekávání a i přestože si myslím, že biografické filmy často ztrácí na kvalitě samy svou podstatou, tak tento se všem ústraním biografie vyhnul. Problémů, jsem si uvědomil, bylo hned několik. První byl pro mě formální, ten který začal více a více převládat v Nolanových film a to je ten, že každá scéna, podložená přechodovou hudbou, se, nečekaně, zdá sama jako přechodová. Všechno se zdá jako, že míří k něčemu jinému a není zde jasné jedno vyvrcholení, film zkrátka plyne bez zastavení. S tím souvisí druhý problém, kterým je pro mě nejasnost. O čem film byl? O tvůrci atomové bomby, o Lewisovi Straussovi, o tvorbě atomové bomby, o politických procesech zpáchaných na Oppenheimerovi, o varování před ničivostí atomových bomb, atd. atd.? Zkrátka jsem měla problém se zachycením nějaké jasné linie a jednotícího prvku, který by poskytl jedno vyvrcholení, rozuzlení atd. Na příklad ještě ani jsem se nevzpamatoval z toho, že Oppenheimer překonal všechny překážky a podařilo se mu vytvořit atomovou bombu a pak, že se začal hroutit z následku jeho vynálezu a že se snaží přežít prověrku a najednou jsme před soudem s Lewisem Straussem (bez Oppenheimera), kde rozuzlení přijde ve formě Ramiho Maleka, který se ve filmu objevil zatím jen na sekundu a ukáže se jako jedna z nejdůležitějších postav pro děj? Zkrátka je toho tam až moc a stejně jako to plyne formálně, tak to plyne i dějově bez jasného cíle nebo motivu. Jen se skáče od scény ke scéně, každá nová scéna má novou celebritu a novou postavu, která je jí hraná a pak jsem si vlastně uvědomila, že hvězdné obsazení pomáhá filmu víc než je záhodné. Kdyby postavy nebyly hrány známými obličeji vůbec bychom si je nezapamatovali a naprosto bychom se ve filmu s millióny nových postav každou sekundu ztratili. Nicméně to není pozitivum, film stojí jen na tom, že měl hodně peněz na to najmout Ačkové herce na ty nejmenší štěky, bez nich bychom byli ztraceni. Chápu, že v realitě není jen pět důležitých lidí v celém příběhu a tak, jak to podal Nolan je velice reálné vyprávění událostí a toho, kolik se kolem nich pohybuje lidí, ale to neznamená, že by z toho byl dobrý příběh. Pokud film stojí na tom, že v něm jsou známá jména, pak to není dobrý film - a to mluvím i o Nolanovi. Pokud by tento film nebyl natočen tím “režisérem, který točí mindfuck filmy” a nebyl plný hvězd, pak nevím jestli bych z něj byla tak unešená jako jsem teď (mimochodem ani teď nejsem tolik unešená). Tento film nastavil vysoké očekávání a vlastně je i splnil, ale vlastně jsem si po filmu uvědomila, že žádná z těch očekávání mě nezajímala a že film byl dobrý, ale naprosto zbytečný.

plakát

Živí mrtví: Počátek konce (2015) (seriál) 

(Spoilery) Tento seriál začal jako lepší, méně seriózní, zajímavější a celkově méně přehnaně vyhroceně maskulinně agresivní verze TWD. Na většinu herců je třeba si zvyknout, nejsou moc sympatičtí a ani nijak přehnaně skvělí. To je jeden z mých největších problémů s touto sérií - proč má tak strašně lacinou energii? Jsou to jedny z nejúspěšnějších seriálů na světě, nicméně kamera, herci, scénář, vše sleduje starý seriálový model - co nejvíce za co nejmenší peníze, což se dnes nedokáže vyrovnat seriálům jako Last of Us, které nejen mají dobrou narativní linku, ale i všechno ostatní. Můj však největší problém s tímto seriálem je délka, tak jako s celou sérií. Úplně cítíte jak z příběhu ždímají každou poslední kapku. Proto jsem také skončil u 4. série, kde je bezdůvodně a uměle přidaná nová postava do děje - Morgan, která postupně zbytek seriálu naprosto přebere na úkor všech ostatních postav, s kterými jsme byli seznámeni na začátku. Čtvrtá série celkově dostává jak esteticky, tak příběhově úplně stejný nádech jako TWD - vybledlý, ponurý - ale ne kreativně, příběh o hrstce lidí, kteří pořád nabývají, kteří nic příběhu nepřidávají a kteří se vymaní z nudnosti jen leda tím, že se vzbouří proti ostatním a stanou se antagonisty. Čtvrtou sérií měl tento seriál skončit, ne se přeměnit na sériovou výrobu kopií TWD. Pro mne však úplně skončil seriál až Nickovou smrtí, dle mého největší chyba, kterou mohli tvůrci udělat. Nick byl jediný zajímavý, volně smýšlející, sympatický, ale nepředvídatelný člověk v celé sérii. Alicia, vždy fungovala jen jako jakási protiváha a Madison jen jako takový tmel, který sice posouvá příběh a vše spojuje dohromady, ale nikdy ne rozšiřující a obohacující celý seriál. To dělal právě Nick. Tento seriál pro mě byl o něm a nejradši bych se díval na celou sérii jen o tom jak chodí sjetý se zombie a objevuje sám sebe. Nick ale zemřel, nebylo na něj místo, jelikož přišly nové, méně zajímavé ale přežívající postavy. O tom tento seriál je - v každé sérii přidat co nejvíc postav, aby pak mohli jich dostatečně zabít pro emotivní moment, ale zároveň dostatečně přeživších na to, aby mohl seriál přežít - i když bez většiny původního obsazení. Zabitím jediné vícedimenzionální postavy mi tento seriál ukázal kam míří. K nacházení nových a dalších míst k přežití, vybudování zázemí a pak začít být ohrožováni nějakým zdánlivě všemocným a apokalypsou neohroženým (prosperujícím) zloduchem, kterého nakonec však porazí, i přestože je to často stojí tu klidnou kolonii, kterou vybudovali. To je shrnutí každé série obou seriálů a FTWD bylo lepší protže se z tohoto modelu ze začátku relativně vymanilo, ale nakonec kvalita podlehla kvantitě. Je to škoda.

plakát

Přeplněný pokoj (2023) (seriál) 

(Spoiler alert) Přijde mi, že tento seriál má jeden velký problém: Neví přesně co dělá. V průběhu tam probíhá mnoho různých věcí a všechny jsou zajímavé, ale v kombinaci se sebou vychází trošku moc “přeplněně” (paradoxní, že?). Pokud bychom se zaměřili jen na jeho vztah s matkou, jen na jeho vztah s nevlastním otcem, jen na jeho vztah se sebou, nebo naopak pokud by to byl seriál jen o sériovém vrahovi, nebo jen o člověku s MPD, tak by z toho vyšel ve výsledku lepší seriál se silnějším motivem. Takto to začně jako záhadný a skoro až akční thriller, pak se to změní v high school drama, někde později se to přeloupne v psychologický boj mezi různými osobnostmi, které se všechny mezi sebou baví (což je, jsem si skoro i z mého neprofesionálního pohledu jistý, velice nepřesné zobrazení této nemoci) a bojují, který až skoro připomíná marvelovský film, kde superhrdina může měnit osobnosti dle situace a nakonec se z filmu stane soudní drama propletené s depresivními epizodami z rodinného života. Je toho tam zkrátka moc a všechno je dobré (až na možná ten boj mezi osobnostmi), jen ne dohromady a to tomuto seriálu hodně ubližuje, zvláště když Tom Holland ze sebe vydává ve své roli všechno a je to znát a seriál to velmi povyšuje. Poslední má výtka je zaměřená proti celé koncepci seriálu, který se mi zdá být postavený na záhadě toho, co se děje - je to sériový vrah, je nevinný, je nemocný?, atd. přičemž, že jde o poruchu osobnosti ví divák nejméně od scény v anglické hospodě, kde je očividné, že se baví sám se sebou. Myslím, že záhada tento seriál má trošku pohánět, ale hodně rychle se rozplyne a nakonec od ní seriál úplně někde v půlce upustí a už se ani o ní nesnaží. Seriál má v tomto smysl jakoby několik vyvrcholení, které se tím, ale zdají víc laciné, vzhledem k tomu jak moc se toho tam děje. Je to škoda, protože se mohlo jednat o velice dobré drama, nebo thriller, nebo cokoli jiného co to v určitých chvílích bylo, mrzí mě to i kvůli hlavnímu herci, který, je vidět opravdu v seriálu vyniká svým talentem.

plakát

Bílý šum (2022) 

Někteří lidé, myslím si, že je to hodně viditelné v umění a ještě více ve filmu specificky, zaměňují komplikovanost za genialitu a komplexnost. Podle mne pokud něco je možné říci jednoduše (a v umění to většinou jde) i když ne třeba očividně, tak je takovým honěním si vlastního ega, když tvůrce se rozhodne to vše zkomplikovat, zčeřit a přidat spoustu malých ukazatelů a metafor, abychom nakonec došli ke stejnému závěru. Podle mě je to snaha zastřít nějaký jiný problém tím, že vše zkomplikuji a tudíž, všichni kdo to pochopili, budou rádi, že to pochopili a všichni kdo ne raději nic říkat nebudou. Neříkám, že tohle je nutně stoprocentně případ tohoto filmu, alespoň ne natolik jako jiných filmů, ale jen mi to tento film připomněl. Alespoň do půlky mi v něm přišlo všechno skvělé, pak byl trošku zmatený, pak nelogický a nakonec mě přestal trošku zajímat. Bylo v něm hodně moc věcí, i když vše se točilo jen kolem jednoho tématu, které se někde uprostřed ve všem zmatku ztratilo. Skvělé dialogy, herci, kamera, estetika, ale kdyby tento film byl rozdělen do tří oddělených příběhů, které spolu nesouvisí, tak by mi na tom možná nepřišlo vůbec nic divného.

plakát

Barbie (2023) 

Jenom kvůli tomu, že pokud vyloženě tento film nesnášíte, pak nejspíš máte nějaké hluboce zakořeněné misogynní problémy jsem byla připravená na to, že se mi tento film bude líbit. A líbil. Nicméně se jednalo o trošku chaos, o něco, co by teoreticky nemělo moc fungovat, co nebylo nějak extrémně koherentní nebo sledovalo striktně ustanovené vizuální a narativní linie a ve skutečnosti si nejsem moc jistá, zda-li to opravdu nakonec fungovalo nebo ne. To je můj pocit z tohoto filmu, něco co možná a možná ne fungovalo. Každopádně při nejmenším to podalo velice očividně a někdy až moc násilným způsobem (v tom, že to bylo trošku vecpáno a převysvětlováno do děje) ale přesto naprosto důležité poselství o rovností genderových identit. Jak očividné, že to se mi tak líbilo!

plakát

Nimona (2023) 

Wow, tento příběh tak dnešní společnost potřebuje, jelikož neuvěřitelně skvěle popisuje trans* a nebinární zkušenost lidí a mimoto je to skvěle vyhotovený příběh, jak narativně, tak esteticky a ještě k tomu normalizuje, naprosto bez umělého zviditelňování, tolik věcí, s kterými jistě mnoho rasistů a homofóbů bude mít problém. Miluju tenhle film naprosto!

Ovládací panel
1 bod

Fanklub

(1)