curil

"Abigail Lesley je zpátky ve městě" -   film je představitelem dnes už vyhaslého žánru sexploitation (zásluhou nástupu nových   médií) a právě režisér filmu je jedním z nejznámějších tvůrců tohoto žánru. Nutno   předeslat, že ač v hlavních rolích se objevují přední herci filmů hardcore, jedná se o softcore, a to jsem viděl nesestříhanou stominutovou verzi. Samotný příběh je na začátek sedmdesátých let odvážný a mě   kupříkladu překvapilo, že všechny ženské představitelky jsou bisexuální, což mi v prudérní Americe připadá přinejmenším pikantní. Půvab hereček je na dobu téměř  již před padesáti lety nepopíratelný, žádné vycpávky, vše přírodní, tím myslím úplně vše.

Já se dobře bavil, film natočený s nadsázkou   a takové trochu znesvěcení nedotknutelné   postavy americké historie. To se mi líbí. Navíc, že se do podobné látky pustil režisér   Timur B.., další Kazach v Hollywoodu vedle   Borata. Jeho sympatické jméno Timur ve mně   evokuje vzpomínky na školní léta na základce   a povinnou četbu knihy Arkadije Gajdara Timur a jeho parta. To bylo počteníčko, ten záporák   Kvakin mě straší ve spaní ještě dneska. Nebo   román Na obzoru plachta bílá Valentina   Katajeva, klasický Cug a Gek, nebo kniha o mladé   partyzánce Zoje Kosmodějanskaje, jak jí na   nahá prsa fašisti vyřezali hvězdu. Panečku, to byly ranní poluce. Průser byl, že když jsem si do čtenářského deníku obkreslil na   tátův pauzák obrázek z Tajuplného ostrova   nebo Ducha Llana Estacada, dostal jsem třídní   důtku. Tak nás komunisté zpracovávali od mala   a nebýt rozumných rodičů, povedlo by se jim   to. Proto jsem alergický na úsloví "Zlatí   komunisti".

Dědičky nudistického campu se rozjedou podívat na svůj nový majetek. Nevlastní sestry mají společný problém, jsou stydlivé a je pro ně nepřekonatelný úmysl svléknout se do naha. Postupně si zvykají na život v táboře, ale přizpůsobit je těžké.

Švýcarský producent a režisér Erwin C. Dietrich přitvrdil a natočil hard porno, které je zaobaleno do reportážní mise, kdy jsou zpovídány ženy, ať už vdané či svobodné. Ve čtvrté epizodě se objeví Uschi Karnat (neboli Sandra Nova), známá z jiných soft komedií příp. z Josefiny Mutzenbacherové, Rasputina nebo Císařovny Kateřiny. Součástí je i retro z dvacátých let minulého století.

Potěší, že se muzikál neliší téměř vůbec od své filmové předlohy. Stejné slovní hříčky, stejné gagy a to doslova. Obsazení muzikálu rovněž dobré, komisař Ledvina v podání Vlastimila Zavřela jde ve stopách svého filmové vzoru. Jen ty melodie jako bych už někde slyšel, což bude zřejmě záměr tvůrců

Francouzská kriminálka typická pro osmdesátá léta minulého století. Ve filmu se blýskne mladá Juliette Binoche po boku zkušenějších kolegů Annie Girardot a Philippe Léotarda. Hlavní postavou je zkrachovalý divadelní herec Fred, který se zadlužil u bosse podsvětí. Aby se zavděčil penězi své bývalé milence a smazal dluhy u věřitelů, přijme Fred nabídku na nájemnou vraždu.

Jeden z těch lepších spaghetti westernů. Franco Nero v plné formě a ještě mladý, lítá jako blázen a dělá parakotouly, José Suaréz v nezvyklé záporné roli. Jedině mi snad trochu vadil hudební doprovod s elektrickou kytarou, která mi ze všeho nejvíce připomněla našeho předčasně zemřelého kytaristu J.Kefurta.

Klasik erotického filmu (a později hard core) José Bénazéraf natočil v Itálii příběh sexuálně frustrované středoškolské profesorky Mirelly, která se zamiluje do studenta Alaina. Zprvu platonická láska se nakonec změní ve vášeň. Příběh je natočen v soft core žánru, ale nechybí několik scén hard, například když na večírku Alaina rukou přede všemi účastníky zpracovává mladíka jeho přítelkyně Georgina.

Erwin C. Dietrich, režisér a producent (zde jako Michael Thomas), značně přitvrdil a stvořil hard erotiku s jednoduchým příběhem o vdané paničce a jejich záletech. Když manžel ráno odejde do práce, samozřejmě po splnění manželských povinností, má Martine další sex se správcem domu, sousedem a dokonce s prodavačkou v butiku.

Příběh je jakýmsi slepencem dobrodružného filmu, dokumentu z afrického safari a erotického žánru. Mnoho děje nenabízí, pojíždění obojživelným autem nesympatického fotografa Roberta a dramatickou vložku přináší snad jen napadení Karen opičákem a hadem. Součástí jsou i flashbacky na minulé události ze života obou hlavních hrdinů. To ještě zvyšuje dojem, že jde o mišmaš bez uceleného příběhu. Chvílemi vzniká dojem, že koukáte na kanál National Geographic a hned na film z dílny Jesse Franca. Tak se střídají záběry typických   afrických zvířat s nahými domorodci s jejich   milostnými hrátkami. Představitelka Karen Carrie Rochelle snad už ani jiný film nenatočila, na rozdíl od Brigitte Lahaie, která se ve filmu mihne v tmavovlasé verzi při jakési   swingers party.