curil

Vidět Victora Lanouxe převlečeného za   strašáka, jakoby vypadl z Čaroděje ze země   OZ, a šmírujícího anglické studentky v   kukuřici, to už stojí za to. Celý statek   pozoruhodné rodinky je plný svérázných (což   je slabé slovo) postaviček. V normě je snad   jenom Jessica, která ale po ukončení událostí   na statku bude potřebovat psychologa nebo   hospitalizaci v patřičném ústavu. Od Yvese   Boisseta jsem zvyklý na trochu jiné filmy,   spíše politicky zaměřené na zahraniční nebo   vnitřní politiku spojenou s kriminálními   činy. Ale tohle odbočení se mu velice povedlo a   napínavý příběh natočený s nadsázkou je   vynikající. Pokud se oprostíte od   odpočítávání 40 let od natočení filmu,   budete spokojeni s napínavým příběhem.

E.M. Salerno hraje v italské filmu sedmdesátých let oblíbenou postavu nelítostného a  nepodplatitelného policejního komisaře, který vyšetřuje mafiánské praktiky v janovském přístavu. Ve vzduchu se snáší otázka, za je skutečně policie ve službách občanů? Nebo slouží k politickým záměrům politikům, kteří jsou upláceni mafií. Vyznění filmu je poněkud tendenční a existují lepší italské filmy na podobné téma mafie a korupce ze stejné doby. Salerno je ve formě a předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, sympatický hrdina, který v závěru děje vezme spravedlnost do   svých rukou.

Western je u nás známý spíše pod originálním názvem "Zahrada zla". Klasika westernu té nejlepší úrovně, Gary Cooper, který je podle mého názoru tím ideálním představitelem žánru (vedle Johna Waynea). Jsou to chlapi přes 190. Oba jsou vždy zárukou filmu, který můžu vidět pětkrát, desetkrát. Nezklamou.

Zvuk: Jean Monchablon, kostýmy: Jeanne Vergneová, umělecká režie: Jeanne Vergneová. Shlédnuto dne 9. března na ok.ru v originálním znění.

Scénář a spolupráce na dialozích Annie Dulac a Pierre Léaud.  Exteriéry natočeny v alpském středisku  Courchevel. Shlédnuto dne  6. března 2024 na ok.ru v originálním znění.

Přepis stejnojmenného klasického románu   francouzské literatury autora Julesa Maria z roku   1886. Kniha byla celkem pětkrát zfilmována,   poprvé již v roce 1913, poslední verze je   právě tato od režiséra Riccarda Fredy.   Příběh nešťastně obviněného podnikatele,   který nechce zradit manželku a svého   nejlepšího přítele, což vede k jeho   odsouzení. Film je obsazen kvalitními   francouzskými herci, Georges Géret v hlavní   roli (osobně ho vidím v hlavní roli poprvé).   První část filmu se odehrává z větší   části v soudní síni při výpovědích   svědků, druhá po návratu z exilu v Americe.

Mám rád westerny a asi budu staromilec, když uvedu, že právě takové filmy natáčené stále dokola na stejné téma příběhu a života Wyatta Earpa u mě nenaleznou příliš přízně. Stejný večer jsem viděl Fort defiance, western o více než šedesát let starší, a strčí s přehledem Kilmera do kapsy. Exteriéry "Odplaty" jakoby byly natočeny někde v mém okolí, třeba ve dvacet kilometrů vzdáleném Opárenském údolí. Příběhu chybí především originalita a trochu té westernové patiny, úcty ke klasikům.

Další z "bavoráckých" komedií s německým třeskutým humorem, padací mosty na kožených kalhotách, holky v dirndlech, atmosféra Alp a stájí s krávami. Příběh je jednoduchý, přijíždí turisté a a všichni chtějí využít veškerých výhod pohostinství. Každý si pod tím představuje něco jiného. Ve filmu nemůžou chybět typické figurky, které věrně provází německé erotické komedie a to nejen ty bavorácké - Josef Moosholzer a Franz Muxeneder. Opravdu hezkých dívek je pomálu, většinou německé mandy dost podobné našim slovanským typům.

Scénář filmu napsal, a zároveň hlavní roli muže v masce zahrál, Jacques Champreux. Ten byl vnukem slavného filmaře Louise Feuillada, který natočil prvního Fantomase (1913), jemuž tento film skládá hold.

Film byl natočen na základě úspěchu televizní minisérie "Belphégor, ou La fantôme du Louvre" odvysílané v roce 1965 ve čtyřech 72 minutových dílech.