hunty

Kdybych nejezdil single speed, tak to snad ani ty 3 hvězdy nedostane.. moc srdceryvný předvídatelný příběh . ) Sardy, inspirovanej fixie filmy, se mohl víc vydovádět. Fixies nejspíš do hollywoodu nepatří, už tak je to moc rozmohlý i po Praze..

Velké potěšení objevit tento film na programu FF11 a ještě větší ho pak sledovat na velkém plátně s neskutečně kawaii Hikari... možná tahle moje oblíbenkyně vynáší hodnocení trochu do oblak, ale co už.. nepřeberné množství vtipných a úsměvných momentů ho opodstatňuje dostatečně.

Poměrně fajn film, který samozřejmě vyzvedával jen Edward, dokážou tak zhyzdit béčkovým koncem namačkaným do pár zbývajících minut. fuj

Trošku protáhlejší remake, nebylo to ale vůbec na škodu.. šel jsem do toho filmu bezhlavě a už po prvních minutách jsem měl podezřelé dejavu a ano, Vincent Lindon v americké podobě.. první reakce "američani jsou prasata, zase remake .)" se pozvolna měnila v nadšení, příběh oproti originálu na ničem netratil a já ho napjatě prožíval znovu. No dobrá, na něčem přeci jo.. Crowe pana Lindona prostě nenahradí (ale neměl tak daleko). Jen poslední výtka: srdceryvná pusa na konci a hloupé znovushrnutí vraždy.) a teď už můžu spokojeně jít spát.

A já byl spokojen, snad poprvé mi nevadilo 3D a dost jsem si to užil, narozdíl od vedle mě spících návštěvníků, možná mi k tomu přece jenom pomohl dostatečný příjem rumu. "Long live the users... death to users." Dík Pomo. (btw. chlapec, co se vysmrkal při nejdojemnějším momentu filmu tomu dal korunu:)

Jako první mě udeřil do uší Philip Glass, netušil jsem, že s tímto filmem měl co dočinění, a když už se něčemu propůjíčí Glass, tak to vždy stojí za to, jeho hudba krásně dotváří tu "psycho" atmosféru. Nevím, jak se to Carrèremu podařilo, ale během celého filmu do mě ládoval opravdu úzkostlivé pocity. Překvapivě za velké plus považuji i ty všechny a žádné výklady, jež Carrère nabízí... pro každého individuální lahůdka : )

Potřeboval jsem něco s číslem 3000, potřeboval jsem po dlouhé době něco jednoduchýho, klidného, řadového a vyklubal se z toho příjemnej snímek, který mi asi zrovna sednul a jindy bych si ho tolik neužil, ale o tom to je. A mimochodem (asi to tu ještě nikdo nezmínil, protože to je odjakživa samozřejmost)... Angela Bassett je neuvěřitelná žena.

Už ani nevím kolikrát jsem ten film viděl, zábavnost ale nikdy neklesá a vždycky jsem unešen.

Bažanti na vysoký jsou lákáni do údajně obyčejného školního spolku, z kterého se ale časem vyvrbí staletí staré uskupení spojené s japonskými Oni - "démony". Docela potěšilo, že se ve filmu objevil i známý japonský komik Papaya Suzuki..

Ženský jak Fran z "Chůva k pohledání", jedna otravná postava vedle druhý (poraženě uznávám, že mě Yam sem tam i bavil), to zpracování mi taky po chvíli přišlo otřesný a nějak jsem nepochytil zábavnost příběhu, proto možná nechápu, že to všechno dávalo docela ucházející kombinaci.