otík

Tento večerníček ušel, obzvlášť pro fandy Čtyřlístku je povinností. Chválit jde jednoduchou animaci, dabing je spíš průměr, sem tam i slušný díl co se týká děje. Kritizovat jde např. to, že znělka trvá přes minutu a závěrečná píseň má přes půl minuty, takže na samotné příběhy tolik času nezbylo. Ale jako pocta a dar Jaroslavu Němečkovi k jeho 80tým narozeninám budiž. Hudba: Ondřej Soukup

Čtyřlístek odletí do Alp na soutěž o lístky na zimní olympijské hry. Každý z hrdinů soutěží v něčem jiném - Fifinka v krasobruslení, Pinďa ve skoku na lyžích, Myšpulín v biatlonu a Bobík v jízdě na saních. Někdo vyhraje tu či onu medaili, jenže Bobík získá jen 4. místo - tedy bramborovou medaili. Jenže jeho fotka má celosvětový úspěch a získá tak také lístek na ZOH. Pohodový a slušný příběh. Dobrý díl.

Smysluplný příběh v hlavní roli se psem Vrtichvostem, kterého Bobík zastavil do zastavárny, aby získal peníze na dárek pro Fifinku - piano. Jenže Vrtichvosta získá Zádrhel a začne s jeho pomocí krást vzácné věci. Myšpulín tak sestrojí nového robotického psa - Astu, s jejíž pomocí Vrtichvosta přeprogramují. No a Zádrhel je pak předán policii. Jeden z těch opravdu dobrých příběhů.

Úvodní díl s úvodním hlasem Miroslava Táborského. Pak už začne samotný příběh o novém Myšpulínově vynálezu, který kopíruje vše, co se do něj vloží. A Pinďa chce nakopírovat jednu lyži, takže jde na to. Jenže do stroje spadne a nakopírují se nám nový 3 Pinďové. Jak je od sebe rozeznat? Na to musí naši kamarádi přijít sami. Nakonec nepomůže žádná lest, ale obyčejné kamarádství, kdy pravý Pinďa zachrání Fifinku. Dobrý příběh, animace slušná, žádná supermoderna, ke klasickému papírovému Čtyřlístku se to hodí. Dabing taky slušný, i když dokážu si představit i jiné dabéry.

Nad Třeskoprskama se blýská o sto šest a Čtyřlístku vletí do domu kulový blesk, z čehož se vyklube malý čertík. Čtyřlístek jej nevyžene, ale protože čertík dělá pořád neplechu, pošlou ho na raketě do háje. Námětově hrozně podivný díl, zápletka je divná, až bych řekl snad ne čtyřlístková. Asi nejhorší díl celého seriálu. Sorry.

Tentokrát přeci jen trochu infantilní příběh, kdy pomocí Myšpulínova vynálezu faunofonu se podaří Čtyřlístku najít zloděje malé pandy. Objevuje se zde padouch padouchů Zádrhel, jenže na Fifinku a další zvířátka ze Zoo je krátký. Příběh je fakt místy padlý na hlavu, vtipný je had, ale zbytek zvířat jedná jako lidé a Fifinku nechají v pohodě (včetně krokodýlů a další havěti), místo aby ji sežrali. Pak je tu i spousta hluků a zvuků, moc příjemné pro poslech to není. Podprůměrný průměr.

Pinďovi se nic nedaří, všichni ho mají na nešiku. Jenže pak pomůže jedné starší paní na přechodu a dostane od ní obyčejné červené rukavice. Jenže pak se mu v těch rukavicích začne dařit a naráz je za šikulu. Jenže pak jednu rukavici ztratí a je s ním zle. Nevěří si, onemocní a zase se bojí, že bude opět nešikou. Naštěstí mu Fifinka uplete novou, vydává ji za jeho původní a Pinďa opět nabyde sebevědomí. Samozřejmě že na konci se zjistí, že šikovnost není v rukavicích, ale v něm samotném. Jeden z těch normálních a nejuvěřitelnějších příběhů. Moc dobré.

Klasický čtyřlístkovský příběh o tom, jak se čtyři hrdinové dostanou do minulosti a připletou se k boji dvou faraonů (Agar Agar x Ratatouille XIII.) o moc a musejí plnit božské úkoly (naučit sfingu mluvit, vzlétnout jako pták, vstoupit do svatyně s úplnou tmou a povědět, co je nad oltářem, proměnit vodu v míse před oltářem v nápoj bohů). To se jim samozřejmě podaří a navrátí správného faraona na trůn. Pak už je jen otázkou, jak se dostat zpět do přítomného času. Dobrý díl.

Chápu, že emoce musely na live koncertu jak z účinkujících, tak i z přítomných přímo tryskat, do televize toho ovšem moc nepřešlo. Mladí si odzpívali svoje svým způsobem (neoslovilo), střední generace typu Absolonová či Machálková to zvládli slušně, staří bardové jako Vondráčková, Vágner či Hložek si to už tak nějak svým způsobem odkodrcali (Vondráčková dobrá, Vágner stále stejně neschopný, Hložek asi s novými zuby šišlal). Mile překvapila Bára Hrzánová. Nejlepším zážitkem ovšem byla vložená píseň samotné Hany Zagorové sestříhaná od mládí až k posledním koncertům. A to je na tom to nejsmutnější - prostě písně Zagorky nikdo jiný nedokáže podat jako ona. Závěrečná píseň Štefana Margity už byla úplným dojákem a obecenstvo si zaslzelo před odchodem domů. Tož asi tak.

Čirý průměr. Krimi příběh o zavražděné luxusní makléřce je jasný jak facka od začátku, vztah Matásek - Bezáková je vybudován, setkání s jejími rodiči dopadlo taky podle očekávání, takže? Překvapení žádné (až snad na zajímavé obsazení v čele s Čenským a Brožovou), hlášek málo. Prostě milý průměr, který potěší.