otík

Typická pohádka konce osmdesátých let - snová, hrozné charaktery, nulový humor, ani špetka "děckosti". Je to spíše pohádkový příběh pro dospělé, který ale má nulové tempo a nijaké herecké kvality. Zde se přímo v přímém přenosu setkává režisérská bída Simonové s Janišovým nezajímavým scénářem. A děj? V zrcadle sídlí klad v podání pankáče Borise Rösnera s nalakovanými nehty na červeno a láká do své říše hlavní hrdiny. Ti pak podléhají jeho panovačným snahám o nadvládu nad jejich životy. Vše ale vyřeší zřejmě princova nastávající nebo nějaká známá, která se svést nenechá. Hm, lepší to ani dopadnout nemohlo.

První třetina filmu vypadala strašně. Otřesné dialogy (možná dáno překladem do dabingu, ale dialogy fakt hrůza), scény jak z amatérského filmu natočeného pro přijímačky na filmovou fakultu. Naštěstí zbývající části filmu jsou tuctovou romanticko-dramatickou jednohubkou, která sice žádného romantického fajnšmekra neohromí, ale také neurazí. A ke konci dokonce i ta pověstná slzička ukápne. Ano, dalo se to, ale na formát Aniston x Eckhart je to neskutečně málo.

Na rozdíl od Kroku za krokem mi tohle k srdci nikdy nepřirostlo. Bylo to hrozně buranské. Ale dabing je povedený:-).

Viděn díl z Olomouce, ale ono je asi jedno, odkud ten díl byl. Obecně dnes už je to tragicky humorné, že většina vystupujících herců či bavičů je mrtvá nebo už nevystupují. Na druhou stranu je radost zase vidět oblíbené herce v přeci jen trochu mladším a "chudším" stavu. Jinak zábava podprůměrná a poplatná zábavě té doby.

No nevím. Karel ve svých 70 letech odzpíval jeden z posledních koncertů, kde mu to pěvecky ještě velmi dobře šlo, Urbanová má sice hlas jako zvon, ale její samotné písničky jsou tak trochu zvláštní a společně s Gottem to prostě nesedí. Vrcholem občas nepodařeného výběru písní bylo přezpívání písní od Queenů, tady to od Urbanové bylo vyloženě trapné. Asi bych to uzavřel tím, že když zpíval Gott, tak paráda, jinak spíš nepodařené až úsměvně trapné.

Asi tomu není co vytknout. Filmařsky je to přesně to, co od dané doby divák může očekávat, sem tam je to snad až moc vtipné, závěr typicky sovětsky proradný. Dobrý film.

Obecně filmy Karla Kachyni nemusím, i když je uznávám. Toto je další zcela typický zářez do jeho filmografie a kdo tento styl má rád, bude spokojen. Já syrovost a takovou tu obyčejnost života ve filmech nemusím vidět, stačí mi realita našeho života. Přesto oceňuji výkon mladičkého Michala Dlouhého, civilní Janu Švandovou a obvykle nečitelného Miroslava Macháčka. Byla to těžká doba, na kterou se dívám s despektem i s ohledem na dnešní dění na Ukrajině.

První díl po delším pilotu mnoho zábavy nepřinesl. Oba hrdinové se sice špičkují, ale ještě to není ono a příběh o uneseném voze plném peněz se spíše nezajímavý. Chybí napětí a více sebe špičkujících scén. Slabé.

Pilotní díl musí ukázat, proč Dempsey skončil místo v New Yorku v Londýně. Budování atmosféry příběhu samozřejmě stojí nějaký čas, a tak se Makepeaceové dočkáme výrazně později, než by stálo zato. Pak se ale rozjíždí příběh, ve kterém půjde oběma o život, přičemž si ho párkrát sobě navzájem zachrání. A tak dostaneme podstatu příběhu - vzájemně se přitahují i nenávidí, přesto musí spolupracovat, aby jeden i druhý přežil.  Jinak samotný příběh o raketových hlavicích je zbytečně překombinovaný, sem tam je nějaká bitka, pár velmi slušných kaskadérských výkonů alá Belmondo a pár úsměvných sarkastických scén. Jo, na úvod seriálu velmi dobré.

První polovina divadelního představení je výborná - vtipná, příjemně humorná i přes určité podivnosti a hlavně postava Martina Myšičky je skvělá. Druhá polovina je bohužel spíše divná než vtipná, Myšička se vytrácí a postava Ivana Trojana se čím dál víc propadá do totálního nepochopení toho, co se děje kolem něj. Jeho otec v podání Miroslava Krobota to ještě trochu zachraňuje, ale postava Niny Diviškové je fakt strašná. Škoda, bylo tu zaděláno na víc než průměr.