Vojtino

Skvělá ukázka neomylně pevného režijního vedení.

Ale jo, uspokojivá česká imitace zahraničních kriminálek. Strach si drží svůj televizní standard a na rozdíl od třeba takového Hřebejka umí vtáhnout i bavit, a to bez větších režijních přešlapů. EDIT: Tak jeden velký přešlap se nakonec objevuje. Policejní zásah podkreslen skladbou O Fortuna Carla Orffa působí až parodicky. Nevím, do jaké míry za to ale může sám Strach. EDIT 2: Závěrečná epizoda je poměrně ujetá a chvílemi jakoby mírně balancuje na hraně trapnosti. Celkový dojem ale naštěstí nekazí.

Sláma je dnes již úplně jinde, zde jako by se ještě hledal a nedokázal úplně správně vyjádřit vše, co chtěl. I tak bych ale film určitě nezatracoval, jako to mnozí jiní (i Sláma sám) udělali.

VanBebber už asi nikdy nerozpoutá peklo ve stylu svejch předchozích démonickejch kraťasů, pořád se ale sympaticky s ničim nesere. Jediná škoda je, že za těch necelejch 10 000 $, který vybral na Kickstarteru, nepořídil kromě krokodýlů taky nějakýho zručnýho střihače.

K obsahu nemám téměř co říct, takhle nějak by měl pořádný amatérský horor vypadat - děsivá hmatatelná atmosféra, dobří herci, výborné masky, fungující vysvětlení snového dění (!). K věcem okolo už pár připomínek mám. Nesmyslně zvolená angličtina sráží údernost zobrazovaného + hned v úvodu jsou v titulcích dvě gramatické chyby, dále laciný název filmu (proč??) a několikery titulky (proč??!!), které nám během patnáctiminutové stopáže sdělí jména tvůrců hned třikrát - na začátku jednou, na konci pro jistotu ještě dvakrát.

Nejzajímavější během celého sledování bylo představovat si, jak musel ve skutečnosti vypadat ten psychologicky prapodivný slepenec reálných zločinů, který posloužil jako předloha. Film sám o sobě totiž příliš nefunguje. Nestanoví si žádná jasná pravidla, což má za následek, že většina (rádoby šokujících) výjevů působí absolutně nevěrohodně a nabourává tak jakýkoliv náznak atmosféry. PS: Vyhněte se plakátům a coverům, pokud chcete být alespoň částečně překvapeni.

Kieślowski je mistr nevyřčeného, jehož díla na diváka působí především podvědomě. A o to jsou silnější. Modrá je minimalistickým velkofilmem, u kterého cítím, že mě bude postupem času a s přibývajícími životními zkušenostmi uchvacovat ještě mnohem víc.

Lepší než celovečerní verze. Svižnější, dynamičtější, s povedenějším koncem, který donutí k zamyšlení. Jeden z vrcholů Dekalogu.

Povídkový film z produkce HBO, které v roce 1995 vyzvalo obyvatele New Yorku, aby se s nimi podělili o skutečné zážitky odehrávající se v metru. Obdrželi prý přes 1000 odpovědí, z čehož nakonec vybrali 10 námětů, které tvoří tento celek. Kvalita jednotlivých příběhů výrazněji nekolísá, a tak divák nemá problém s utvořením celkového dojmu. Velmi silným prvkem je atmosféra, která je díky prostředí téměř totožná napříč všemi povídkami. Zajímavá je také režisérská účast v čele s oscarovým Jonathanem Demmem.

Vizuálně podmanivá a tíživá podívaná, která svým duchovním přesahem v lecčems připomíná Stalkera od Tarkovského. O nějakém příběhu se dá mluvit pouze v první polovině, ta druhá už je jen mozaikou silných a vtahujících obrazů. Závěrečná půlhodina je ryzím uměním.