fragre

Co dost shazuje celkové vyznění dokumentu jsou hlavně dvě věci. Téměř je tam vynechán Havlíčkův poměr k církvi, opoře režimu, který ho nakonec internoval, když porušil své vlastní zákony. I takové dílo tepající spojení církve a státu jakým je Křest sv. Vladimíra je zde jen uvedeno jako ilustrace Havlíčkova psychického stavu v Brixenu.  A vystoupení vyšeplalých politiků, které by možná sám ztepal, je tou druhou špatnou věcí. "Řeknu vám, až budu smít: neníť Bůh a císař nemá být."

Působivý dokument ve dvou dílech o Rudé (Sovětské) armádě. V prvním díle je těžištěm Velká vlastenecká válka, ale není opomenut vznik RA, která se rychle zbavila ideálů demokracie a pod vedením Trockého se stala ozbrojenou účinnou silou bolševiků.  V druhém díle je těžištěm nasazení v Afghanistánů, ale opomenuty nejsou ani zásahy v Maďarsku a Československu. V dokumentu nejsou zamlčena ani válečná zvěrstva a ani morální rozklad zesílený právě Afghanistánem. Při službě v ČSLA v 80. letech jeden často slyšel, ať je rád, že neslouží v Sovětské armádě. A vskutku, šikana a dehumanizace tam byla na podstatně vyšší úrovni.

Moc se mi lobil ten dokument, který ukázal na rozpor mezi tím, co chtěl po spartakiádách režim a jak jej chápli lidé, kteří se jich zúčastnili. I v takovém oficiálním ideologickém tyjátru si našli něco jiného. Někteří radost z pohybu, někteří možnoist podívat se za rodná humna a někteří i jako příležitost k výdělku.

Absurdních byrokratických vojenských blbákovin si jeden mohl užít i při základní vojenské službě, a to ani nemusela být válka. V tomto je ten seriál naprosto dokonalý. Snad ten seriál v posledním díle trochu ztrácí na ostrosti a nabývá na sentimentu. Ale vůbec mne potěšilo, že po dlouhé době lze vidět nový film z války, který je protiválečný.

Nejsem ani náhodou příznivec opery, tím více jsem sám sebe překvapil, že jsem toto dílo zhlédl na první pokus a s velkým zájmem. Jistě má na tom mimo hudby velkou zásluhu vizuální stránka, která díky své stylizovanosti umocňuje pocit, že sledujeme legendu, přičemž umně pracuje se symboly (např. scéna, kdy se pracovní stůl, na němž se hrdina dělí o jídlo s potřebným člověkem, mění v oltář). Tedy to je opravdu vánoční příběh.

Tento film je donkichotský kousek. Vždyť zde americký režisér mimo jiné brání evropskou kulturu před amerikanizací. Jak se zdá, v tomto světě už lze zmoudřet jen skrze bláznovství. Mne ten film v závěru až dojal a dal mi vzpomenout na písničku Hany  a Petra Ulrychových Ideál: https://www.youtube.com/watch?v=00lDzC5cno8

Nakonec mi nejpřínosnější připadaly příspěvky etologa Jana Zrzavého. Jinak je to další z těch "objevných dokumentů" dokazující, že největší peklo se rozpoutalo až po II. světové válce v ČSR. Zaujalo mne, že i tak známý případ Herty Kašparové zde byl zmíněn jen jakoby mimochodem a v zjednodušené až zkreslené podobě.

Pan Kohout je v svých devadesáti letech v záviděníhodné kondici tělesné i duševní. Samotný dokument je pěkně prostříhán dobovými záběry, které rozbíjejí a osvěžují páně Kohoutovo vyprávění. Ale pro mne má ten dokument jednu základní chybu. Pan Kohout má nepochybně velký talent sebeprezentace, který spolu s jeho inteligencí, šarmem a vypravěčským umem dokáže diváka ovinout a dostat ho na páně Kohoutovu stranu. Snad tomu podlehl i pan režisér. Takhle ale spíše vznikla Legenda o Kohoutovi dle Kohouta. Uvítal bych, kdyby byl pan Kohout konfrontován s tím, jak ho viděli jiní. Třeba by to narušilo tenhle až příliš hladce hladce tekoucí příběh.

Liškova hudba je úžasná a jako připomentutí tohoto faktu ten film nějaký úkol splnil. Ale jinak je to přehlídka české malosti. Malosti jednak v tom, že jeho hudbu nevydávají domácí hudební vydavatelství, ale nadšenci v Anglii (ale dík jim za to patří), jednak, že v tomto filmu musí být Liškova velikost potvrzována koryfeji ze zahraničí, jako by Liškova hudba neobstála sama o sobě.

Kraj Trojříčí (Oslavka, Jihlavka a Rokytná) mám provandrován od svých dětských let, a ani Podyjí mi není cizí. Je tedy pochopitelné, že mám k tomuto kraji kladný citový vztah. Jako reklama na daný kraj není tento dokument špatný, ale má ovšem též chyby reklamy - povrchnost a sklon k líbivosti a k pompéznosti. Mě prostě trochu vadí ty obrazové manipulace jež umožňuje digitální technika, a myslím, že ten kraj je ani nepotřebuje. Ale chápu, že na vině je i omezená délka tohoto filmu, která tvůrce nutí k těmto postupům.