fragre

Film někde na půli cestě při sestupu slovenské kinematografie z výšin nové vlny do bažin normalizace. Hezký černobílý obraz, který v zimních exteriérech vypadá úplně graficky. Kvalitní výkony hlavních herců, ale též již několik klišé. Uf, ale ten konec na mostě s plačícími babičkami ve vlňácích... a když po osudné salvě kamera zabere ušlechtilou hlavu učitelovu v pohybu, který naznačuje jak se jeho tělo ve spirále hroutí k zemi, a je to podpořeno tak tklivým hlasem houslí, to už jen jeden čeká, kdy ještě zazní hymna. Takový heroický kýč.

Ten film je hodně dobový, tolik se hodí k tehdy vrcholící vlně hnutí za občanská práva. Je idealistický, naivní, dojemný, líbivý, angažovaný a trošku manipulativní. Asi jako když si pustíte písničky od tria Peter, Paul & Mary či od Joan Baez.. Nelze pochybovat o čistotě úmyslů tvůrců, ale tak moc chtějí oslovit diváka, že kapánek tlačí na pilu. Ten ústřední pár je prostě tak sympatický a tak pohledný, že překonání zažitých mezirasových předsudků je zde více méně hračkou. Zde je láska slepá, což je možná symbolicky vyjádřeno hrdinčinou opravdovou slepotou. Ale ani půlstoletí neubralo tomu filmu na působivosti. Už jen to hrdinčino snění jak svobodně skotačí po louce a leze po stromě nespoutána slepotou je tak plné touhy, že to opravdu dojímá. Zde i po celý film ovšem hodně působivosti nutno přičíst hudbě.

Detektivky paní Proškové mám rád dlouhá léta, vybudoval jsem si tedy jakousi představu o hrdinech, a to je pro mne první zásadní mínus tohoto filmu. Roli usedlého stárnoucího racionálního a pivo pijícího Vašátka hraje elegantní V. Preiss, roli psychicky citlivého a na sociálním okraji žijícího introverta Horáce "hraje" nabouchaný Matásek. Geniálně špatná volba typů. A od toho se odvíjí vše ostatní, ale mě tady hlavně chybí to napětí, které našinec možná podvědomě cítil v originále, totiž že spolu (někdy proti sobě) řešili kriminální případy člen policejního aparátu autoritativního státu a mírně undergroundový asociální (tedy ve smyslu - do budování socialistické společnosti se nehrnoucí) a neúspěšný umělec. Typy, které by v běžné detektivce stály proti sobě. ---- Pro literární předlohu je tato TV adaptace medvědí službou.

Panu režiséru nebylo v té době ještě ani třicet a už vytvořil tak nostalgický film. Však i zde jsou všechny scény zality sluncem, jak už idealizované vzpomínky z dětství bývají. A to období dětství, kdy kluci pocítí první záškuby toho toužení, co svědí jak uhry pod mýdlem (Kainar), vystihl skvěle. Ta nálada přebije i technické nedostatky filmu.

Vida ho, čerta Michalkova, dají mu film z Občanské války natočit, a on z něj takový boršč-western udělá. Takhle po Corbuccim, Leonem a jiných západních dekadentních filmařích pokukuje.

Roztomilá starodávná povídačka s pohádkovým nádechem. Herci malounko přehrávají tak, aby to celé přípomínalo frašku či pimprlové divadlo, a je to zde zcela na místě.

U mne je hodnocení tohoto filmu zcela neobjektivní, protože starou fotografii mám rád. Také asi jen proto jsem se ponořil do tohoto nepříliš optimistického příběhu. Ale nakonec jsem podlehl hereckému umu hlavní hrdinky, jejíž pohled byl tak intenzivní, když se jednalo o fotografování, zvláště když předkládala své snímky místnímu profesionálnímu fotografovi. A to fotografování jistě nebyl jen hrdinčin únik z jejího těžkého života, ale též možnost zanechat zde po sobě i jinou stopu než biologickou. Moc jsem ocenil pasáž, kdy Marie fotí zesnulou dceru své sousedky. Dnes takové fotografie (zvané post mortem) jsou většinou chápány jako morbidní, ale tehdy, kdy smrt ještě nebyla tabu, byly opravdu brány jako jediná možnost jak zachovat živou vzpomínku na zesnulého, tedy nešlo o žádnou morbiditu či senzaci.

Krásná, poetická a hororově laděná pohádka, kterou jsem si ještě trochu pamatoval ze svého pozdního dětství, a to hlavně díky Janě Preissové v dobových minišatech (seklo jí to). Dnes mi jen trochu vadilo, že je ta princezna stále tak šik, když má za sebou takový vandr. Ale moc pěkné písničky.

Kousavý film o fungování pop-music, který vede k deziluzi z toho, že jde především o slávu a peníze. Ostatně už bigbeatová kapela zde v úvodu pod titulky zpívá, že největším snem idolu je, aby jeho fotkou byla polepena kdejaká zeď. Tři hrdinové jsou takové karikaturně pojaté typizované figury, které straší v pop-music dodnes - sladká dívenka, recyklovaný rebel bez příčiny ("v kožený bundě bejt správnej rváč", jak kdysi zpíval V. Mišík) a instantní mág. Ovšem všichni jsou postrkování manažery a imidžmejkry, kteří sakra sledují , zda se jim vrací jejich investice. Nevinnost, rebelantství a mystika již jen jako marketingový produkt. A ty idoly již jsou na úspěchu tak závislé, že ty tajtrdlíky ze sebe dělají víceméně dobrovolně, takže ten symbolický konec si zaslouží. Ovšem, film nešetří ani fanoušky. Svým zaměřením je tento film podobný o rok staršímu filmu Privilegium . Ale zatímco ten je dělán jako vážná dystopie, toto je více karikatura. Jinak, hlavní tři představitele musím obdivovat, jak skvěle dokázali parodovat dobové zpěvácké manýry, a to ve zpěvu i v pohybech. A doprovodná kapela není vůbec špatná.

Hlavní hrdina je člověk po psychickém a morálním kolapsu, který nemá žádný cíl, který se záměrně upíjí. Nenadálý dar a jeho slib, že jej vrátí, až mu to poměry dovolí, sv. Terezičce z Lisieux (zastoupené farářem kostela sv. Marie v Batignolles), dají jeho životu přece jakýsi cíl. Slabost vlastního těla jej několikrát od splacení dluhu odvrátí, leč ta vědomost daného slibu jej neopouští, takže světice mu na jeho pouti vyjde vstříc.