Bobšule

Tak tohle se mi opravdu nelíbilo. O nelogičnostech v ději a o tom, že se většina naprosto nezajímavých a v podstatě zcela anonymních postav chová jako klientela blázince, tu píší jiní, nemá smysl to opakovat. Co se mi nelíbilo dál, byl způsob natočení scén na jiné planetě. Funění ve skafandrech a všudypřítomná tma protínaná pár chabými a občas se divoce zazmítajícími paprsky světla ... Trochu trapné. To se dá točit i ve sklepě paneláku. Ženská, která si sama provede císařský řez a od té chvíle běhá a skáče jako srnka, přičemž břicho má sešité čímsi, co nápadně připomíná sponky do sešívačky? Ale né... Kdeže jsou časy, kdy císařské řezy uprostřed Sherwoodského polesí prováděl s arabskou odborností Morgan Freeman... Tomu se dalo aspoň trochu věřit. To, že implantovaný vetřelec bleskově vyroste, zasune a zdechne, je jako životní cyklus a styl rozmnožování překvapivé, ale budiž. Nicméně závěr s "tím" vetřelcem mi nebyl jasný ani trochu. Dívala jsem se na prequel k Vetřelcovi? Patrně... Co je ale patrně největší bída celého filmu, je asi závěrečné vyznění. Člověk by měl při odlétající doktorce s robotovou hlavou snad něco cítit. Nevím, jak jiní, ale mně napadlo jen jediné: "OK. Pa!"

Slušná rodinná zábava. Bethany neměla chybu. Jack Black odvedl skvělou práci. Celek vyznívá jako zábavnější a zajímavější než původní Jumanji. Převyprávěno moderním jazykem s větším akcentem na uvolněnost a s menším množstvím pathosu. Pokud ještě někdy Jumanji, pak výhradně toto.

Film má pro mě stejnou úroveň jako hry. V praxi to znamená celkem hodně zajímavé a lákavé téma, které je ale strašlivě odbyté. Zatímco autoři her - logicky - více akcentují historickou část děje, autoři filmu akcentovali především tu "současnou". No, nevím, jestli to bylo ku dobru věci. Ani jedno nedopadá šťastně, honba dvou zajíců po poli se nedaří ani v herním, ani ve filmové formátu. V případě filmu je jakž takž dotažená alespoň dějová "současná" linie, u historické se scénáristé ani nesnaží o nějakou divokou propracovanost, levně se odkazujíce na to, že "to jsou přece jen části Aguilarových vzpomínek". To, že jsou hodně děravé, je očividně moc netrápí. Jinými slovy: Dvě hodiny to mělo, a tak málo bylo řečeno. Škoda. Potěšil mě Jeremy Irons, který s milosrdnou ochotou hraje ve fantasy béčkách a někdy i dost možná i céčkách, takže nakonec tak nějak stejně stojí za to je vidět, viz např. Eragon, Dračí doupě a pod. ;-) Jo a ještě jeden klad film má. Tedy, pro milovnice Michaela Fassbendera. Ten nesleze z plátna. Jako na potvoru, nepatřím mezi ně... ;-)