Bobšule

Slušná rodinná zábava. Bethany neměla chybu. Jack Black odvedl skvělou práci. Celek vyznívá jako zábavnější a zajímavější než původní Jumanji. Převyprávěno moderním jazykem s větším akcentem na uvolněnost a s menším množstvím pathosu. Pokud ještě někdy Jumanji, pak výhradně toto.

Film má pro mě stejnou úroveň jako hry. V praxi to znamená celkem hodně zajímavé a lákavé téma, které je ale strašlivě odbyté. Zatímco autoři her - logicky - více akcentují historickou část děje, autoři filmu akcentovali především tu "současnou". No, nevím, jestli to bylo ku dobru věci. Ani jedno nedopadá šťastně, honba dvou zajíců po poli se nedaří ani v herním, ani ve filmové formátu. V případě filmu je jakž takž dotažená alespoň dějová "současná" linie, u historické se scénáristé ani nesnaží o nějakou divokou propracovanost, levně se odkazujíce na to, že "to jsou přece jen části Aguilarových vzpomínek". To, že jsou hodně děravé, je očividně moc netrápí. Jinými slovy: Dvě hodiny to mělo, a tak málo bylo řečeno. Škoda. Potěšil mě Jeremy Irons, který s milosrdnou ochotou hraje ve fantasy béčkách a někdy i dost možná i céčkách, takže nakonec tak nějak stejně stojí za to je vidět, viz např. Eragon, Dračí doupě a pod. ;-) Jo a ještě jeden klad film má. Tedy, pro milovnice Michaela Fassbendera. Ten nesleze z plátna. Jako na potvoru, nepatřím mezi ně... ;-)

Úžasný herecký koncert Meryl Streepové a opět velmi příjemný Hugh Grant. Simon Helberg mě trochu zaskočil. Patrně komičnost spočívající v jeho pípání ve vysoké tónině jsem nějak nepobrala. Mimikou při výkonech "pěvkyně" to ale dohnal. Ten člověk opravdu umí hrát jen očima. Scénář je velmi citlivě a dobře napsaný. Děj má spád a je prakticky bez jediného hluchého místa. Z kina jsem odcházela s bolavou bránicí, ale ovšem i - přiznejme si - ušima. To je učiněný sluchový masochismus. Ale stojí za to!!!

Skvělé. Takové pygmalionské téma zcela naruby. Nicméně, jak já mu rozumim. :-)

Chvíle, kdy spolu komunikují dospělí v tomto filmu mě strašlivě nudily. Obzvláště zarámování do příběhu rozpadající se rodiny jedné ze dvou vworkoholických sester. KLadem je proto mužský hrdina v podání Chrise Pratta. Člověk mu to tak nějak ochotně věřil. A kdyby ne, pořád bylo na co se koukat. V těch těsných tričkách se mu stále rýsovaly svaly, takže jeden občas nezaregistroval, že ten pohledný člověk něco říká. :-) Roztomilý bylk představitel mladšího z bratrů. Kdonezklamal, byli dinosauři. Pěkní, realističtí, draví. Mosasaurus mě nadch. A tak jediné, co mě na tomto filmu otrávilo, byla jeho 3D. Legopříběh vypadal v tu chvíli realističtěji. Strašné.

Upřímně, není to zlé, ale tak na jedno shlédnutí. Hopkins má lepší filmy, v nichž hraje podobné postavy, ale tak nějak plastičtější. Tady chybí prakticky jakékoli emoce až příliš ostentativně. Tady se potlačují až natolik důsledně, že se chvílemi divák přistihne při pocitu, že je mu to vlastně celé jedno. A tak nakonec jen kouká do konce proto, aby se dozvěděl, kdo koho sejme. (Jediné, co mě skutečně zaujalo, byl epizodní příběh o záhadném zmizení čtveřice dřevorubců v táboře uprostřed lesů před několika dekádami. Žel, nedozvěděla jsem se pointu, což mě mrzí.) JO a pozor, klenotem filmu je pro mě osobně vyprávění starých dřevaů hned na začátku filmu o Královně borovic. Hláška "dodneška si z něj tahám třísky..." mi zůstane ještě dlouho v paměti. :-D

Kdo chce vidět godzillu, má trochu smůlu, po většinu času na ní není přes všechny ty čmoudíky, sutiny nebo tmu dobře vidět. Totéž platí o monarších. izuální kvalita filmu doplatila na megalomanii jeho tvůrců. Chtěli opravdu obří potvory, tak je mají. Bohužel jsou tak velké, že s eprostě nevejdou celé do jednoho záběru.A když tam nakonec jsou, jsou z takové dálky, že nejsou pořádně vidět. Na druhé straně, co mě nadchlo, je několik zajímavých nových myšlenkových přístupů. Předně: Tohle je jeden z mála filmů, kde je přírodě přiznáno poslední slovo ve věci evoluce a určování toho, kdo na povrchu planety zůstane a kdo ne. A sekundárně, ovšem se stejnou důležitostí, tohle je jeden z mála filmů, kde se vojáci chovají jako svéprávné lidské bytosti a né zelené vypatlané kreatury bez rozumu. včetně nejvyšších šarží!!! Film je příjemnou moderní reminiscencí na starou verzi Godzilla vs. Mothra, což mně osobně docela potěšilo, protože v tomto filmu už rozhodně nešlo jen o prvoplánovou likvidaci nějakého radioaktivitou sršícího monstra. Film má samozřejmě i některé vyloženě nechtěné komické momenty, k těm nejmarkantnějším patří zajímavé chování všech monster ve městech a ve volné krajině, kde už svým samotným pohybem likvidují všechno, co jim přijde pod tlapky. V momentě, kdy se ocitnou v bezprostřední blízkosti hlavního hrdiny všechny ty lodě, domy a mosty s neuvěřitelnou opatrnosti podplouvají, obcházejí a překračují. ;-) Kdo mě ovšem z herců mile potěšil, je opět Ken Watanabe. Jeho postava nemá možná tolik prostoru, ale vykreslena je se veškerou lidskou hloubkou, kterou si zaslouží.

Konečně vícero hodně povedených scén, chytlavá "Hanging tree" spokojenost.

Pěkné, moc pěkné. Chytře napsané, na diváka nikde nevybafne žádná levná divokost jen aby se - proboha - chvíli nenudil, na každou pointu si pěkně musí počkat až do okamžiku, kdy bude mít logický smysl. A navzdory panujícímu kultu krásy a mládí Kate Winsletová opravdu působí neuvěřitelně věrohodným dojmem, že je čerstvou vdovou a právě přišla o své jediné dítě. Její společné scény s Alanem Rickmanem coby Ludvíkem 14. jsou pak tím nejlepším z celého filmu. Moc s emi líbily kostýmy, hudba a spousta zajímavých záběrů. Nejvíce ale scénář.

Můj osmiletý syn se sice smál chvílemi na celé kino, leč podle mě to moc "Boží" nebylo. A s českým dabingem si popravdě mohli opravdu pohrát. Hana Sola mohl dabovat Jiří Štěpnička a stejně tak s ostatními postavičkami. Už to by ten film poněkud pozvedlo. Závěrečný srdcervoucí dialog otce se synem tu průměrnou nudu pak definitivně zabil.