Bobšule

Když jsme měli Hugův Chrám matky boží na škole jako povinnou četbu, přišel mi tenhle film převelice vhod. Přes třetí sloup v chrámové lodi (rozuměj - strana 13, Mistr začal knihu bavritým popisem interiéru chrámu) jsem se při četbě knihy prostě nedostala. Nemám proto dodnes tušení, jak končí literární verze, a ano, neštítím se to říct, je mi to totálně buřt. Z těch tří verzí filmových a jedné divadelní, které jsem shlédla, mi tato utkvěla v paměti jako jediná. Nemá smysl si namlouvat, že to bylo kvůli uchvacující práci s kamerou nebo jemnokresbě emocionálních pochodů šesté postavy zleva v davu vysmívajícího se Quasimodovi. Všichni dobře víme, že je to kvůli svaté trojici, jež se mi ve filmu sešla - Anthonymu Hopkinsovi, Dereku Jacobimu a Davidu Suchetovi. Britové, když chtějí, umějí svá díla obsadit dle mého gusta. A za to jim dík! :-)

Jsou filmy, které mají velké rozpočty a já se pak v kině nestačím divit, kam se ty prachy poděly. Thor ovšem patří k filmům, u kterých je to na první pohled patrné. Hned dva světy v digitálním provedení, spousta masek a válečníci Asgardu v kostýmech jako od Versaceho, tisíce - z mého úhlu pohledu - pěkných triků. Prostě spokojenost. Nicméně, záběry "obrovské" bitvy Asgardu s Jotunheimem, se omezují jen na nezbytné minimum (digitálně omlazený Toník ovšem nemá chybu!!!), aby pouze ilustrovaly, na co se budou hlavní postavy po zbytek filmu odvolávat. Jestliže svět Asgardu potěší svou velkolepostí, pozemský svět vzbuzuje, logicky, dojem naprosté ukoptěnosti. Nicméně, je to právě pozemské dění, kde se člověk dočká i několika mile odlehčujících momentů. Jak již bylo v mnoha recenzích řečeno, to, čím se Thor poněkud vymyká svému žánru, je pěkné herectví. Díky tomu spousta dialogů nevyznívá tak klišovitě, jak bývá jindy zvykem. Zato Zlatoslavovi velký dík. Co mě ovšem docela zklamalo, je hudba. Ústřední motiv mi stále připomínal nedořečené téma z jakéhosi jiného filmu (bohužel si nemohu vzpomenout, kterého) a jinak - nic. To je docela škoda. Bylo by hříchem nezmínit nesmírně příjemného Stellana Skarsgårda, který do každého záběru přinášel velikou porci klidu a umírněnosti. Moc se mi líbil také Idris Elba, který neměl až tak velký prostor, ale dovedl ho využít do puntíku. Tak trochu nechápu nadšené výkřiky ohledně Chrise Hemswortha. No ano, má nabušíno, to jo, tu a tam zařve, ale jinak jako co? Nic zase tak výjimečného jsem neviděla, sorry... Čiliže, suma sumárum, pěkný film na který se lze čas od času podívat a člověk nebude mít pocit, že to byl úplně zabitý čas. To není málo.

Netřeba si zastírat, že tři hvězdičky jsou pro tento film až příliš velké dobro. A netřeba snad rozmazávat, že minimálně jednu hvězdičku jsem věnovala Toníkovi. Tu druhou pak svému milovanému městu. (Praze, kdyby někdo pátral.) A teď něco o filmu. Užvaněnej mladej černoch je pro tento žánr čirý přehmat, obávám se. Pokud to má být tedy akčňák z prostředí tajných služeb. Užvaněnost se u tajných služeb nenosí. Pokud jsem si stihla všimnout. A je mi putna, že hlavní hrdina "přece není zaměstnancem tajných služeb". Nenávidím prostě užvaněnce, kteří si myslí, že čím rychleji a víc mluví, tím lepší herectví, nebo zábava, to bude. Nebude. Momenty, kdy Chris Rock (nějakým nedopatřením) mlčel, byly ve filmu těmi nejlepšími. Obzvláště pak ty, v nichž se náhodou dostal ke slovu Toník. Ač to asi bude znít velmi divně, řekla bych, že právě v tomhle filmu, kde - přiznejme si - neměl ve skutečnosti do čeho píchnout, byl snad nejvíce sám za sebe. Prostě jen chodil (a ano, chvílemi i popoběhl, přece jen, je to akční film) a tu a tam utrousil cosi velmi kousavého nebo aspoň trefného. U mě dobrá, takhle se to má dělat. Takže kdyby někoho zajímalo moje doporučení, tak pro příště odstranit zcela cokoli mladého užvaněného, postavit to na Toníkovi a když se rozvine nějaký ten vztah k (pokud možno) pohlednější mlaďošce, jen dobrá. Ovšem potíž tkví v tom, že nám Toník od té doby krapítko zestárnul, takže bych na něco podobného patrně raději už nebyla zvědavá snad ani já. (Promiň, Toníku.)

Ultrapí**vina

Nemám příliš nakoukáno z této kategorie filmů, protože, co si budeme nalhávat, jsou to horory, které já opravdu nemusím. Důvod mé návštěvy kina je proto nad slunce jasný. Nehrát v tom Toník, nejdu. Ovšem Toník tentokrát zaválel. HODNĚ zaválel. A proto už jen kvůli němu je dobré film shlédnout. Začátek má nasazené příjemné tempo, dramatičnost a i střih odpovídá mé představě střihu filmů. Tj. netrhá očima. Střední části je vytýkána jistá bezvýraznost. Na mě působí celkem logicky, jako vydýchnutí po právě utrpěných ztrátách na straně dobra. Řečeno jen s lehkou nadsázkou. Po určitém rozdýchání děj ovšem zase nasedne do původních kolejí a vyrazí jistě a velmi zdařile k závěrečnému finále. Protože jestli má ve filmu opravdu něco grády, pak je to závěrečné vymítání. K ději obecně mám samozřejmě spoustu dotazů, počínaje tím, zda je posedlost nakažlivá jako například žloutenka, až po to, jak vysoko si v hierarchii zlých démonů stojí Baal. (No, jestli je to zrcadlově, tak by asi měl dotaz znít "jak nízko", že. ) Každopádně, abych se vrátila ke svému nejoblíbenějšímu tématu, jímž je opěvání výkonů Toníka: Jestliže v prvé části potěší svým klidným, civilním hereckým projevem, pak v závěru, kdy se až nečekaně rozparádí v rámci své posedlosti, vyloženě nadchne. Starlingová, tváří v tvář posedlému otci Lukasovi, by strachy čůrala olej a ještě s láskou vzpomínala na tichého, nemrkajícího doktoroa Lectera. ;-)

Když jsem tento film viděla asi před týdnem poprvé, zdál se mi hezký. Přesněji: Vlastní příběh chlapce, který si přišel do velkého města splnit svůj sen, je samozřejmě obehraná variace "amerického snu", která mě nijak nepřekvapila. Ovšem velké pozitivum vidím v nápaditosti provedení, tj. vykreslení světa robotů. Počínaje od staré robotky na lavičce nikoli krmící vrabce, ale natahující jim pérko klíčkem. Přes souseda nikoli sekajícího trávník, ale leštícího zašlý zelený plech před domem. Akce "udělej si dítě" má také své nepopiratelné kouzlo. A ovšem, cestování po hlavním městě, přesně ve stylu doma vytvářených tras tu pro kuličku, tu pro domino, to byl, alespoň pro mne, učiněný bonbón. Nicméně. Nicméně, tenhle film vídám, nebo aspoň poslouchám, už týden dvakrát denně, neb si jej velice oblíbil můj pětiletý syn. Čiliže se mi hlavní zápletka už skoro příčí, vtipy mi nepřijdou už ani trochu vtipné a cesty po hlavním městě už jsem se nabažila. Ale to by se mi asi stalo u většiny filmů. Čiliže slušné tři hvězdičky. Pěkné pokoukání, hlavně pro děti.

Dobře fungující komedie, která nikoho neomráčí, ale rozhodně také neurazí. Harrison Ford, po právu největší (a pro mne i jediný) tahák filmu, nezklamal. Mile pobavila Diane Keaton, ovšem z energií a optimismem překypující Rachel McAdams jsem byla sedřená ještě druhý den. A to jsem se na ní jen koukala. Příjemným okořeněním byl Jeff Goldblum. Ačkoli jde o komedii, přesto se ovšem nemohu ubránit pocitu smutku, který mě při myšlence na tento film zaplavuje. Média totiž skutečně člověka vyždímají jako citrón, a poté jej "odloží" na poličku, kde se může laskat tak maximálně se svými vzpomínkami na to, jak byl dobrej, v lepším případě s nějakou tou cenou...

"Stačí jediná kapka vody a bororo už ne život, bororo pak nic." - To je věta, kterou jsem si od dětství v sobě nesla skoro jako nějaké zaklínadlo. Jako základní formuli nějakého tajného učení. V duchu se mi u toho vybavovaly mlhavé záběry indiánů a pralesa... Dnes jsem tento film viděla po zhruba třiceti letech a překvapilo mě, jak moc se mi znovu líbil. Jistě, sedmdesátá léta z něj čouhají v každém záběru, ale co jiného by také z něj mělo koukat?! V porovnání se současnými filmy na podobné téma je samozřejmě po trikové stránce na nulové úrovni, ovšem některá současná "díla" nabízejí naopak zase jen ty triky. A - s prominutím - já se dívám na filmy kvůli ději. Zajímavému ději. Proto se mi příběh návštěvníků z jiné planety naroubovaný na mého oblíbeného spisovatele a cestovatele A. V. Friče líbí. A čistě technicky: pokud tu má dnes někdo potíž s tím, že "majetek svazuje", nechť si pustí laskavě Star Trek. On se tam ten majetek tak nějak prapodivně neřeší. Pročpak asi? ;-)

Woody Allen rozhodně není můj šálek kávy. Tudíž je mi lhostejné, zda to byl jeho epochální opus, nebo spíš slabší kousek. Pro mne je to Allen. A s tím už napříště netoužím nic mít. Navzdory Toníkovi H. (Že jsem se na film vypravila jen a jen kvůli němu, považuji už za poněkud zbytečné uvádět.) Nenávidím Allenovské trapno (bylo ho v míře přehojné) nenávidím nesmyslné dialogy drmolících lidí (také jich bylo dost) a doopravdy necítím potřebu sledovat děj, kde se všechno jenom kazí, a to bez jakékoli touhy autora hledat nějaké řešení nebo jej alespoň dovést k jakékoli pointě. Vím, že si proti sobě popudím každého, kdo to bude číst, ale osobně z toho cítím jedinou věc: nevyřešené komplexy poznamenaného zakrslíka z nouze se utíkajího k intelektuálským pózám. Sorry, ale tohle fakt ne. Toníku, moc tě prosím, už s ním netoč!!!! Závěrem vysvětlení mého hodnocení: Jedna hvězdička za přítomnost Toníka. Druhá za to, že to skončilo. Ne, vážně: Druhá je samozřejmě za výborné výkony všech herců. Bylo by plivnutím na jejich práci a talent nezmínit je. Speciálně Gemma Jones mě nadchla.

Pokusím se být co nejstručnější, protože hodnotit polovinu filmu je vždy dosti ožehavé. Předně, snímek se atmosférou a stylem vyprávění zásadně liší od knihy. (Na rozdíl od jiných jsem četla všechny knihy, a to jak česky, tak v originále.) Není tak drsný a syrový. Namísto očekávatelného thrilleru až hororu se žánrem blíží dramatu. Přesněji...válečnému dramatu. Na mnoha místech je velmi emocionálně silný, což je předesláno již v úvodních scénách ještě před titulky. Hermiona vymazávající sebe sama z paměti svých rodičů je hodně silný kalibr. Jako z Vyššího principu působí chvíle, kdy hlavní hrdinové kempují uprostřed pustiny ve stanu a z rozškvrkaného rádia se line nekonečný seznam jmen zabitých či pohřešovaných kouzelníků. Mnou zmiňované válečné drama připomínají nejen záběry ze zničených míst, ale především ony „drobné detaily“, které k válce patří: Vyděšený otec Malfoy, vyděšený otec Lovegood, členové řádu vzájemně se testující otázkami... A logicky, pohřbívání padlých. V tomto případě nesmírně dojemný závěr s Dobbym. (Jak jsem ho ve dvojce, prevíta, neměla ráda, tak jsem ho teď obulela, jako stará želva.) Je příjemné sledovat, jak ta trojice dětí před lety sehnaných dohromady před kameru na základě konkurzů vyrostla v trio regulérních a dobrých herců. Jen díky tomu mohla například zafungovat taneční scéna Harryho s Hermionou, která v knize není. Suma sumárum je první polovina Relikvií smrti natočena velmi dobře, působivě a místy i příjemně odlehčeně. Velmi zdařilá je hudba. Jedinou výraznější výtku bych proto měla pouze ke střihu soubojových scén, které mi občas přišly nepřehledné. Co mi ovšem v kině krajně vadilo, byla přestávka uprostřed filmu. Mdloby na toho, kdo to vymyslel!!!