Bobšule

Mám ráda původní, nezkrácenou verzi. Vychutnávám si každý ze záběrů a jsou pasáže, které přímo miluji a mohla bych je citovat a se vší precizností popsat třeba i o půlnoci. Temporytmus jendotlivých scén je přímo magický. Tenkrát na západě je prostě archetypem svého žánru a zároveň jeho vrcholným dílem. Nic, co bylo v oblasti westernu natočeno před nebo po tomto filmu jej už nemůže překonat. S trochou antropomorfismu lze říci, že Tenkrát na západě patří k těm nemnoha filmům, které naprosto a do puntíku splňují ideál antické krásy, čili že kvalitě filmu zcela přesně dpovídá kvalita hudby. Neslyšet tento Morriconeho opus znamená nepoznat jeden z úhelných kamenů filmové hudby.

Vím, že se G.B.Shaw velmi zdráhal svolit k hudebnímu zpracování své hry. Nevím už, jak nakonec muzikálovou verzi svého Pygmalionu přijal, či zda ji vůbec měl možnost poznat. Ale já jsem z filmové verze blažená. Jen s lehkou nadsázkou mohu říci, že jej znám snad celý zpaměti, a to jak česky, tak v originále. Ne proto, že bych se jej učila. Prostě proto, že se mi tak moc líbí. Některé dialogy mi přijdou dovedené k naprosté dokonalosti a vybroušené jako ty nejvzácnější drahokamy, jež lze v pokladnici stříbrného plátna nalézt. Jako pro většinu lidí má proto tenhle film pro mne jenom jediný důvod k pocitu určitého smutku a pokaždé si kladu jenom jedinou otázku: Proč Audrey Hepburn a Jeremy Brett nedostali příležitost nazpívat své party sami? Audrey jsem nikdy zpívat neslyšela, ale Jeremy zpíval moc hezky.

O historii muzikálu, který byl předlohou filmové verze se toho napsala spousta. Já jsem si musela na model "parta mladých lidí jede na posvátná biblická místa přehrát oněch sedm posledních dnů Ježíšova života" nějakou dobu zvykat. Některé prvky jsem zcela nevstřebala dodnes (tanky, stíhačky apod.). Nicméně neuvěřitelně dobře napsané libreto podtržené fenomenální hudbou jsou alespoň pro mne osobně důkazem, že Ježíšův příběh je natolik výjimečný, že stojí za to jej znovu a znovu vyprávět, a to bez závislosti na tom, jakého je, nebo není, člověk vyznání.

Můj naprosto nejoblíbenější akční film. Nejen proto, že je opravdu nabitý akcí, ale především proto, že ruku v ruce s ní jde humor a vůbec to není na škodu, ani to neubírá na efektu. Ba naopak! U Seana Conneryho vždycky bádám, zda mu to více sekne jako dvacetileté máničce ze Seattlu, nebo po zásahu kadeřníka, Ed Harris mě potěší další velice věrohodnou postavou. Jediné místo, které se mi poněkud ekluje je "milostné dovádění" Nicolase Cage na terásce. U toho mi opravdu trnou zuby ošklivostí, ale po přeskočení tohoto jediného, pro mne naprosto neztravitelného, okamžiku film nemá jedinkou chybičku. Soundtrack je pak klenotem mé sbírky a patří rozhodně k těm nejposlouchanějším.

Pro mě jednoznačně jeden z nejkrásnějších filmů s Anthony Hopkinsem. (A totéž si troufám tvrdit o filmech s Annie Bancroft.) Neobyčejně chytře a vtipně napsaný scénář, celý film vyznívá jemně, nenásilně a malebně. Prostě jeden z filmů, v nichž by se vám chtělo žít. Pro mě osobně velice zajímavý i dobovými a místními reáliemi ať již z New Yorku anebo i mnou milovaného Londýna. Nejraději mám moment, kdy Anthony Hopkins recituje báseň Williama Butlera Yeatse "He Wishes For the Cloths of Heaven". Mimochodem, Anthony Hopkins je příbuzným W.B.Yeatse...

U tohoto filmu je až zajímavé, kolik nesrovnalostí vůči historické realitě vykazuje, a přesto to nijak neubírá na jeho kráse a především síle příběhu. Jeden z filmů, o nichž lze mj. říci, že je tak britský, jak je to jen možné. Tedy skrz na skrz. Radost i utrpení jsou zde předvedeny bez bombastické vnější okázalosti, zato s enormní dávkou člověčiny. Ostatně, co lze čekat jiného, když v režisérském křesle seděl Richard Attenborough a hlavní roli ztvárnil Anthony Hopkins? Shadowlands jsou jedním ze čtyř pracovních setkání těchto dvou velikánů filmového plátna a dle mého názoru patrně jejich nejlepším společným dílem.

K tomuto filmu mě kromě Anthonyho Hopkinse přitáhla především hudba z traileru. Slyšela jsem základní motiv, zahlédla záběry kopců a bylo rozhodnuto - ten film prostě MUSÍM vidět! Jaké bylo pak mé překvapení, když jsem zjistila, že kromě onoho ústředního motivu zbytek soundtracku již mnoho dalšího, co by stálo za pozornost, nenabízí. naštěstí film toho nabízí víc než dost. Předně je to panenská kanadská příroda (byť se děj podle scénáře odehrává na Aljašce, ale vem to nešť). Tenhle film je prostě určen pro širokúhlépromítání ve velkých sálech. Někde se píše, že se The Edge do českých kin vůbec nedostal. Pokud je to pravda, je to zločin! Ve druhém sledu je pak neobyčejně zajímavé sledovat MÉĎU. Je opravdu úžasný a báječný. A ve třetím sledu (čistě z mého soukromého hlediska) je příjemné vidět Anthonyho Hopkinse také trošku "rozpohybovaného" a na čerstvém vzduchu. Svědčí mu to. (Byť vlastní natáčení jeho zdraví zrovna neprospělo.) Tuto jeho postavu, společně s Jackem Lewisem, Williamem Parishem a Frankem Doelem mám ze všech nejraději, patrně proto, že jde stále o tentýž typ klidného, skromného, velmi vzdělaného a inteligentního muže.

Málokdy se povede, aby druhý film série překonal prvý. Ani v případě Indyho se tento zázrak nekonal. Ovšem trojka Indyho odsunula nejenom dvojku, ale dokonce i jedničku do pozadí. Má nejlépe napsaný příběh a a především má nejlepší obsazení. Přidáním postavy otce získal Indiana JOnes, coby postava na plasticitě, která ho odloupla od jisté komiksovosti v prvních dvou dílech, a Harrison Ford získal toho nejlepšího mužského partnera celé své herecké kariéry. Bez nadsázky. To, co člověk při sledování filmů se Seanem Connerym a Harrisonem Fordem do té doby mohl pouze tušit, totiž to, že jejich humor je v mnoha ohledehc hodně podobný, si právě díky Poslední křížové výpravě konečně mohl potvrdit a se vší radostí vychutnat. Je nádherné sledovat, jak ti dva na sebe slyší a jak spolupracují. Jeden z filmů, u kterých v závěru vždycky lituji, že už končí.

Pro mě je Conan filmem, který postuloval základy moderních fantasy filmů. Jinými slovy, ukázal cestu, "jak se to má točit, aby se na to mohli koukat i normální lidi". Ať si klidně někomu přijde Conan tupý, Arnie jako mizerný herec a James Earl Jones, že si zbytečně zadal, já si trvám na tom, že je to nádherný film natočený v duchu klasických hrdinských eposů evropského severu. No a pak je tu ještě hudba... Tolik hvězdiček, kolik by si zasloužila jen ona sama, tady nepovolují. Protože, kdo se ohání milovnictvím filmové hudby a nemá tenhle soundtrack ve sbírce, ten neví, o čem mluví! :-)

Je obdivuhodné, kolik "znalci" Tolkienova díla dokáží nalézt much na filmovém zpracování trilogie. Zuřivost, s jakou tak někdy činí, mě ale ujišťuje pouze o tom, že nejde o zcela svéprávné jedince. Každý, kdo kdy četl Pána prstenů (někteří z nás dokonce v originále) tuší, že tohle prostě nejde zfilmovat tak, aby bylo zahrnuto vše a že některé postavy či děje bylo nutno vynechat, jiným naopak dodat na plastičnosti atd atd. To je prostě filmařova licence. Pro mě osobně je trilogie Pána prstenů tím nejlepším, co jsem kdy v žánru fantasy viděla. Okamžik, kdy Aragorn při plavbě po Anduině ukazuje Frodovi sochy králů, patří k mým absolutně nejkrásnějším a nejsilnějším filmovým zážitkům vůbec. Vyplatilo se stát frontu na premiérový lístek a vidět to ve velkém nádherně ozvučeném sále. Člověk měl pocit, jako by seděl v té loďce také. A jestli se za něco nastydím, tak za to, jak jsem tehdy v kině bulela jako stará želva kvůli Gandalfovi! Bulim dodneška.