Soupalka

Pokud má někdo aspoň trochu rád romantické filmy, tento film jej nemůže nikdy zklamat. Bez ohledu na svou délku má každý záběr pod kontrolou a každá scéna je opodstatněná. Jeden z mála romantických filmů, který strašně dojímá, aniž by se divák cítil programově citově vydírán. Scénář zároveň dobře pracuje se společenským rozdílem hlavních protagonistů, aniž by to působilo jako obvyklá levná opora pro osvěžení příběhu. Existuje i turecký remake Evim sensin z roku 2012, který se také docela povedl.

Pro mne asi nejlepší film, který jsem kdy viděla. To "nejlepší" nesouvisí jen s výjimečným výkonem herce-režiséra nebo skvělou hudbou a silným příběhem. Je to dáno především úžasnou vyvážeností filmu, kde je ode všeho trochu pro každého - romantiky i dramatu, akce i vtipu, dobrodružství i krve, melancholie, vlastenectví, krásné přírody, klišé,...Jeden z velkých a slavných filmů, které lze vidět opakovaně a neokoukají se ani nezestárnou.

Byli jste někdy na Sibiři? Vnímali jste, jak se tam tak nějak úplně rozmazávají hranice - mezi oblastmi i etniky, mezi civilizací a přírodou, mezi lidmi a zvířaty, mezi pohodou a nebezpečím, teplem a zimou…a vůbec, čas tam plyne tak nějak jinak? Na tomto filmu mi připadá nejúžasnější právě to, že občas sice nechápu jak se mu to daří, ale poměrně přesně dokáže tyto rozmazané hranice vystihnout a přiblížit, aniž by divákovi něco popisoval jako National Geographic nebo mu vnucoval, co si má myslet a cítit.

Ten film je výjimečný a zjevně zastíní jiné skvělé romantické komedie. Jinak si ani nedokážu vysvětlit, proč si ho můj téměř dospělý syn pouští pravidelně několikrát ročně už od 7let a zbytek domácnosti se k němu často přidá a všichni umějí dialogy nazpaměť.

První festivalový film, na který jsem šla s mým budoucím mužem a zjistili jsme společnou vášeň pro filmy. V rozhovoru jsme pak přišli na to, že dobře známe každý jiného bratra z jedné bosensko - srbské rodiny, která na Balkáně nepříjemně uvízla v tom zatraceném a nepochopitelném konfliktu. Myslela jsem, ze okolností projekce tehdy zásadně ovlivnily můj nazor a považovat film za jeden z nejlepších, co jsem kdy na festivalech viděla, je už nerelevantni. Nedávno jsem si film znovu pustila. I po 25 letech je ten film stejně skvělý a ve své neuzavřené časove smyčce stále hrůzný jako tenkrát, příběhy geniálně pospojovány v čase a se skvělým využitím náboženských i jinych kontrastů, které vymezují "Balkán".

Jeden z nejsilnějších válečných filmů, které jsem kdy viděla. Nikdy jsem příliš nepochopila balkánský konflikt. Tohle mne utvrdilo v tom, že nemá smysl se snažit chápat nejen balkánský konflikt, ale především to, o co snaží v podobných situacích OSN. Když si představím, kolik obdobných scénářů se musí odehrávat / odehrává jinde na světě, tak mi je jenom smutno. V roce, kdy film natočili, jsem byla pracovně v jedné z válkou velmi postižených oblastí Chorvatska. Tam jsem pochopila. Aspoň částečně. Na můj dotaz, jak se jich válka dotkla mi můj chorvatský soused poskytl jednoduché vysvětlení: "Když sem už skoro došli, tak se mi podařilo ještě uklidit ženu a děti do zahraničí. Pak jsem se vrátil, vzal samopal a šel do hor, aby se rodina mohla časem vrátit domů."

Neuvěřitelně pečlivá režie, výprava a skvělá kamera. Možná ze mne mluví nekritický obdiv k práci Jean- Jacques Annauda a variabilitě témat a příběhů, které jsou zpracovány v jeho filmech. Stejně jako v ostatních případech, tenhle film je úplně jiný a s jinou atmosférou než ostatní. I když to není jen erotický film, s ostatními erotickými filmy jako 9 a 1/2 týdne je naprosto nesrovnatelný a působí řádově lepší. Každý dotek ruky, každý pohled, každý paprsek světla i každá kapka potu má přiměřenou délku i umístění. Hlavní pár skvěle funguje a je charismatický, ale i ostatní - matka i starší bratr hlavní hrdinky - neuvěřitelně dobře zapadají do atmosféry i příběhu filmu.

Opravdu "až na krev". Tak nějak si představuji Ameriku té doby. Řemeslně dokonalý film a herecký koncert. Daniel Day-Lewis nikdy nebyl zrovna mým favoritem, ale tohoto filmu se to opravdu netýká.

Není třeba opakovat pochvaly na téma režie, hereckých výkonů, hudby, kamery, výpravy atd. Naše dospívající děti vždy shodně říkaly, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které kdy kdo natočil a cíleně se vyhýbaly jeho opětovnému shlédnutí i v dospělosti. Možná mají pravdu, ale nikdy to na mne tak nepůsobilo. Mne osobně na filmu nejvíce potěšilo, že poměrně značný odklon od dějové linky a nastavení postav oproti knižní předloze filmu opravdu sluší, i když právě asi přidává právě na té depresivnosti a zároveň ubírá určitou civilnost v nastavení vztahů a postav v knize.

Vůbec nevadí, že původně se jedná o povídku od Mary Gaitskill a na ní postavený krátkometrážní snímek, které byly po letech použity na plnohodnotný celovečerák. Film je podle mne velmi působivý a představuje vítané osvěžení mezi standardními romantickými filmy a komediemi. Osobně nechápu, proč tento filmařský počin nemá více pozornosti. Nejen úžasný scénář, casting a herecké výkony, ale za mne je to především i dokonalá výprava a neuvěřitelná pečlivost při zpracování prostředí právní kanceláře, která se na výsledné atmosféře a vyznění filmu musí podílet aspoň z 20%