agathon

Jako malý jsem to zbožňoval, když jsem to nedávno viděl znovu, sice jsem se semo tamo pořád zasmál, ale spíš u mě převládalo rozčarování, že jsem zrovna tohle (??!!) mohl tak žrát. A i když jsem zbožňoval dabing, dnes musím uznat, že je sám o sobě infantilní snad ještě protivněji, než původní film jako celek.

Jediné slovo může tento film charakterizovat a nic z té definice nebude ani přebývat, ani chybět: NUDNÉ. Po dost strhující jedničce působí tohle jako průměrná tv epizoda seriálového mixu Julie Lescaut a Místa činu, "šokující" odhalení působí chvílemi dokonce jako z cimrmanovské provenience a herecké nadšení obou hlavních představitelů mě přesvědčilo leda tak o tom, že zřejmě podepsali smlouvu na všechny tři díly dopředu a teď už nemůžou vycouvat i kdyby bezesporu hrozně rádi. Chlap s bílými vlasy, který necítí bolest? Parodie sebe sama, která komentář snad ani nepotřebuje (koneckonců, Bondovky jsou přece jen trochu jiný žánrový vesmír...). Škoda.

WTF?? Ok, tři čtyři dobré fóry a kupa trapných, resp. nevydojených, jak by se hodilo a slušelo. Nápad jinak ale docela zajímavý a ochota sem tam složit poctu např. Návratu do budoucnosti i sympatická (přinejmenším všem milovníkům 80´S kinematografie). Jinak si ale nedokážu vznik tohoto filmu (natož jeho uvedení na našich plátnech) vůbec rozumně vysvětlit.

Filmová předzvěst nejnafouklejšího románového posledního dějství všech dob. Už na původní knize je znát snaha dát celé mytologii dodatečně ještě další vrstvy a logickou motivovanost, která ovšem ve výsledku působí spíš jako křečovité zdůvodnění něčeho, co zdůvodnění ani moc nepotřebovalo: proč se s relikviemi smrti přichází až nyní? proč si Rowlingová nevystačila s těmi viteály (které už to ostatně samy o sobě celé dost komplikují...) a představuje nám další vrstvu tajemství v tajemství? Yates knižní překombinovanost svým způsobem obešel a vytvořil vpravdě mytologický rámec, který vršení dalších a dalších vysvětlovaček, "osmyslujících" dialogů a náhlých pochopení sice neomlouvá, ale dokáže ho alespoň udržet pohromadě. Film je vkusnou, mainstreamovou zábavou, jako stvořenou pro víkendovou návštěvu kina. Nicméně z něj snaha vytřískat dolary čpí tak hrozně daleko a nastavovanost celého potterovského světa tak je tak zřejmá a bezostyšná, že výš nemohu v hodnocení jít. Z čistě diváckého hlediska je to dobře odvedený kus filmu, působí spíš ale jako celovečerní teaser "toho, co teprve přijde" a za to mi přišlo 160 korun trochu nefér. Jo a prostřední pasáž v lesích, kdy se mladí a nešťastní hrdinové dost prapodivně nimrají sami v sobě, mi připomínala Twilight vesmír tak neodbytně, že ty tři hvězdičky musím brát jako slabší tři hvězdičky!

Rafinovaná kniha Agathy Christie tu dostává v závěru na frak, což mi vadí hlavně tím, jak moc filmový konec vypovídá o snaze tvůrců vyjít vstříc romantickým touhám publika... I když chápu, že dobový kánon tomu tak do značné míry chtěl, v tomto případě by trocha přitlačení na pilu nevadila. Zvlášť, když k tomu připočtete nesympatičnost všech postav, resp. jejich hereckých představitelů, myslím, že černohumorná linka tu mohla bez obav převládnout...

Chladné, odtažité - a naprosto fascinující. Po Avatarovi další film ve 3D (nikoli ovšem jen ve 3D obrazové konverzi!!), v němž není formální řešení pouhou atraktivní šlupičkou, ale je dynamicky propojené s vyprávěním a naopak. Pronikání vrstvami obrazu i příběhu, vrstvení úrovní "globální vyideohry" i děje samotného.... Svým způsobem myšlenkově podobně hutné jako svého času Matrix, i když stále Disneyovsky mravokárné a k nevyhnutelně dobrému konci směřující... Vlastně ohromné překvapení předvánočních českých kin a pro mě veliký zážitek - který navíc podtrhuje kongeniální soundtrack Daft Punk (po němž se mohou hudební kritici vozit jak chtějí, s obrazy a dějem Trona ovšem souzní dokonale a posouvá pojem "celovečerní videoklip" do nové, maximálně divácké a přitom nikoli planě efektní podoby skvostných dvou hodin Vašeho života).

Myslím, že Fincher natočil zatím nejzásadnější cyber-punk film ever. Za jakoby prázdnými zornicemi filmového Marka Z. se skrývá veškerá technologická a ekonomická zaslepenost dnešního světa, kterému vládne příliš mnoho příliš mladých a příliš ambiciozních a egoistických jedinců. Tohle není studie rozpadu přátelství, ale daleko spíše nemožnosti jeho vzniku v prostředí, kde základní premisou vždycky je "dostat se do toho nejelitnějšího klubu." Fincher je nihilističtější, než v Sedm i Klubu rváčů dohromady, ale poznat to chce diváckou trpělivost, s kterou lidé na jeho filmy často nechodí... I am the CEO, bitch! jako světonázor 21. století!

V mnoha momentech formálně vynikající, jako celek ale zbytečně rezignující na jakýkoli vyšší záměr, ve smyslu "jdoucí dál, než k jednomu absolventskému srazu". Životní osudy jednotlivých jaderných techniků, které štáb nachází rozprchlé v různých koutech světa, mohly sloužit jako základ výpovědi o našich novodobých dějinách, výpovědi o to výmluvnější, že zdánlivě skromné a okrajové.

Já si pořád říkal, proč se tady tolik lidí do mého v dětství tolik oblíbeného filmu tak naváží :) a světe div se, chápu to. Skutečně je v Thompsonově honbě za pokladem něco vnitřně rozháráno a gradace nepatří k jeho silným stránkám. Myslím si ale, že kouzlo toho filmu je někde jinde - jde vlastně o dobový pastiš, který do sebe skládá hned několik inspiračních zdrojů, různých tradic westernové tvorby a vytváří tak vlastně jakýsi celovečerní "trailer" na americký western jako celek. Ten kočkopsí efekt tak možná pramení právě z toho, že je tu vlastně od všeho trochu... Najdeme tu ozvuky indiánských westernů, stejně jako nezbytný motiv unijní kavalerie (mimochodem, všiml si někdo, že jsou to právě unijní vojáci? mezi nimi v historii westernu moc padouchů nebylo!!), vášnivou indiánku i poněkud naivní, ale sošně krásnou blond bělošskou hrdinku, jižanského banditu i vychytralé jakoby intelektuálské ziskuchtivce (celá ta postřílená skupinka kolem Eliho Walacha). I ten voice over, který je z narativního hlediska jinak jakoby úplně nadbytečný, je podle mě dalším prvkem, opravňujícím čtení filmu jako určitého metakomentáře žánrových klišé, s kterými film v tak hojné míře pracuje. A hvězdné obsazení už je jen stvrzující třešničkou na dortu. Uznávám ale, že celé tohle je možná jen snaha nějak seriózně obhájit hodnocení, o kterém mám jasno hlavně z důvodů nostalgických - MAckennovo zlato bylo jedním z mých nej nej westernů a přestože už to dneska jednoznačně bezchybný zážitek zdaleka není, nejdu pod čtyři hvězdičky!

Asi jediný zástupce současného torture porna, který sice nemá přesah (to se jen tak tváří), ale stejně má oproti Hostelu a spol něco navíc. Absolutní destrukce těla jako absolutní vrchol filmu a prozření skrze maximální utrpení.... Trochu jako v Boyleově Sunshine ta posedlost slunečním svitem až k sebezničení.