agathon

Baví mě styl, kdy se tvůrci od strachu z neznáma a pocitu mrazení v zádech u táborového ohně pozvolna přesouvají k vizi o celosvětovém tajmeství a la "Plán" z Foucaultova kyvadla o tom, že Ostrov hraje hlavní roli v možné záchraně/ zničení světa. Bojím se ale toho, že po zahájení "časoprostorových" rejdů to rozkošatěli až mnoho a pokud nakonec přece jen začnou klubíčko záhad rozplétat, budou tak činit scenáristicky logicky o poznání méně invenčně, než se jim dařilo to své klubíčko zamotat (prostě proto, že na to nebude tolik času). Dosavadní průběh páté řady (předposlení!) ve mě tyhle obavy bohužel dost posiluje. Pořád moje srdcová záležitost, ale s čím dál více výhradami.

Tenhle seriál mě naprosto ohromil. A to nejen geniálním formálním zpracováním, skvělou stavbou dialogů a vývojem charakterů. Nápad skloubit CSI, Dr. House a... no napadá mě maximálně Sedm sám o sobě ve vší své paradoxnosti vychází na výbornou. Co ale oceňuju v poslední době (duben 2007) snad nejvíc, je to, že na ploše 12ti dílů byly tvůrci ochotní vysvětlit prakticky vše podstatné. Vážím si ho proto stejně jako mého dalšího favorita Invaze. Právě perspektiva, že nám toho zase tvůrci vysvětlí jenom úplný minimum mi totiž vadí na Lost - v posledních dílech to už vypadá jako bohapusté mlácení prázdné slámy... Ale Dexter?! Pozvolný rozjezd, který dává divákovi čas přizpůsobit se té poněkud excentrické rovině, v níž je příběh vyprávěn. Neuvěřitelná směs absurdity, cynismu, otevřeného sarkasmu a nečekaně "lidské" senzitivity (vznikající vztah Dextera a jeho "přítelkyně"). Jsem zvědav na druhou sezónu, ale současně se bojím, že tvůrci půjdou cestou Lost nebo Prison Break a bude to ještě o to křiklavější, oč je první sezóna v podstatě uzavřená.

Phoebe: "Chci jim prostě dát ten největší dárek, který jen může člověk člověku dát!" - Chandler: "Odnosíš jim dítě a ještě jim koupíš Sony Playstation?" / Chandler: "Bože, někdo tu zabil čtvercovýho chlapa!" / Vzestupná tendence, imho, nebo spíš proměna stylu a výstavby gagů někdy mezi čtvrtou a pátou sezónou... A víte, že slavnou metodu "naked man" vymysleli právě Friends a ne HIMYM?

no comment, awesome

Tohle já nemůžu hodnotit jinak než pěti HVĚZDAMA ("hvězdičky" jsou slabým pojmenováním). Není v tom sice ani ždibec objektivnosti, zato sto procent srdeční záležitosti. Koukal jsem na to tenkrát tuším poprvé na TV Premiéra či kde, bylo mi snad osm, devět a pamatuju si, jak mi to většinou museli rodiče zpětně vždycky díl od dílu vysvětlovat, jak že na to ten detektiv vždycky přišel. V tom ale právě zůstává to kouzlo pro mě až do teď - hlavně v těch vzpomínkách na červené ferrárko, dobrmanní "Chlapce", distinguovaného Higginse i neexistujícího pana Masterse (který je stejně jeden a tentýž s Higginsem, i když to starouš nikdy nepřizná a Magnum sám nikdy definitivně nedokáže). Při repríze - to mi bylo už dvacet - jsem pak byl snad ještě nadšenější. Hlavně ze začátku předlouhé série napočítáte hodně velmi slušných detektivek. Naprosto odzbrojující je vedle Selleckova charismatu (občas si říkám, proč vlastně na roli 007 tehdy nevybrali právě navrženého Sellecka, tak mohli dnes dějiny bondovské série vypadat úplně jinak...) skvělý britsky suchý humor, perfektní hlášky (posuzuju sice jen podle českého dabingu, ten ale k té srdcovce neodmyslitelně patří), překvapivá míra sebereflexe (voice overy a další techniky, jimiž se hlavní hrdina obrací rovnou na diváky...) a hlavně neuvěřitelný 80´s feeling, který si člověk užije vážně v každém věku:-)

Že se dnes netočí ani tak filmu o lidech, jako o jiných filmech (parafrázuju oblíbenou tezi Kamila Fily), je asi už neoddiskutovatelný fakt. A že se v tomto smyslu začnou točit i seriály byla nevyhnutelnost.... Přišel jsem, viděl jsem a po dokoukání (naprosto hltavém, nezřízeném a neprozíravém vzhledem k objemu pracovních i školních povinností, které jsem kvůli němu zanedbal) nadšeně zvolal, že Lost mají ve své pozvolna propukající vypravěčské krizi důstojného následovníka. fascinuje mě, jak při zachování prakticky stejného mustru (politicky korektní casting, zápletka stojící na pomezí technologie a novodobé mystiky, formální zpracování bohatě využívající mnohamilionový rozpočet a nejmodernější technologie a samozřejmě do nebe volající cliffhangery na konci každého dílu) se tu daří pořád zůstávat originální a nevykadačskou zábavou!!! SAVE THE CHEARLEADER, SAVE THE TV ENTERTAINMENT!!! Do září umřu!