Snape

Hodně kladů: obsazení a herecké výkony (dokonalá opravdová Melíšková, tradičně dobrá Bydžovská, Polívka a Kronerová dokáží dojmout, "andělé" krásně různorodí); vizuální nápady a jejich slušné provedení (ani pohyb při zastaveném čase ala "Matrix" nepůsobí samoúčelně a méně kvalitně než umí svět); odvaha zfilmovat i méně veselého Viewegha; mnoho motivů z knihy převedeno do filmového jazyka originálně a nápaditě (vzpomínky, přítomnost andělů u postav, zbývající plynoucí čas); velmi rozumné opuštění některých pasáží knihy pro službu celku (například rozebírání seznámení Ester s manželem zubařem, jmenování všech "andělů"). Hodně záporů: zbabělý strach nebavit, který poznamenává i scény, které jsou vlastně hodně smutné (Dyk jako archanděl); diskutabilní hodnota pro nečtenáře (zmatek v postavách a jejich motivacích); finální střih (o Marii je zmíněno, že ráda volá do rádia, ale ve filmu se to neobjeví a nemá to žádný význam, Karel si smaže z nákupního seznamu dvě věci, ale přinese je domů, nákupní seznam je neobyčejný také bez vysvětlení z knihy); logické chyby a příliš velké náhody (je nutné přistoupit na hru, že tak to prostě je, například se zásahy shůry, někdy přímou manifestací, jindy vnuknutím, nejčastěji nijak, jen komentováním); chybějící závěrečná katarze (nejsilnější je prostředek filmu, kdy už je divákovi jasný propletenec postav, zvykl si na "anděle"-průvodce a čeká na nevyhnutelné, naopak konec působí jaksi uspěchaně a povinně - například usmíření Marie a Zdeňkovy matky nedosahuje síly a obsahu ani jedné z předcházejících scén mezi nimi, záchranář vklíněn jen pro možnost zakončit hezky příběh Ester); místy zbytečný důraz na sex (ale to je diskutabilní a táhne se to s Vieweghem vždy). Suma sumárum, moderním filmovým řemeslem na české poměry nadprůměrné, to Nellis prostě umí (a zas tolik režisérů, kteří "prostě umí", nemáme), vyprávěním leckde skřípající. Proto se výsledné hodnocení bude dost lišit, podle divákovy obliby herců, schopnosti strávit film o smrti s reálnými, ale banálními pravdami, a vůbec vztahu k Vieweghovi a jeho knihám a tenké novele Andělé všedního dne obzvlášť. Za mě, se znalostí předlohy, čtyři hvězdičky - některé momenty a atributy filmu byly nečekaně naprosto dokonalé a díky tomu jsem schopen odpustit vady celku a odejít z kina spokojený.

Zhlédnutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal, jako bych věděl, že se mi nebude líbit. Předesílám, že ačkoliv čtu docela dost, Ecova kniha se mi doposud vyhýbá a Jméno růže jsem viděl bez znalosti předlohy, což u mě nebývá zvykem. Hodnocení filmu si dovolím začít ze široka. Nejsem historik, ale jak si tak čtu zdejší komentáře o „realistickém, špinavém, temném, škaredém, syrovém, mrazivém středověku“, okamžitě se mi vybavila slova spisovatele Crichtona, podle kterého taková představa zakořenila až v pozdějších dobách, kdy na sebe lidé pochopitelně chtěli pohlížet jako na daleko pokrokovější a uhlazenější generaci. Ve skutečnosti středověk položil základy všemu modernímu; vývoj společnosti je kontinuální proces a rozhodně si nelze myslet, že černý, hrůzný a pomýlený středověk nahradila zčistajasna jednoho dne barevná, milá a rozumná renesance. Například místnosti na středověkých hradech bývají předváděny jako téměř nezařízené („jedna truhla a dost“) ne proto, že by tomu tak tehdy bylo (bohatší vrstvy společnosti, včetně některých řádů, opravdu nežily v pokojích popsatelných jako „kamenné jeskyně“), ale protože se z dané doby nedochovaly kresby interiérů a historici si při obnově zařízení nechtějí vymýšlet… To by jako skromný výklad stačilo. :-) Přese všechno zmíněné uznávám, že atmosféra filmu je vždy uměleckou licencí a konkrétně na Jménu růže jednou z mála věcí, která se opravdu povedla. Co mě velmi zklamalo, byl příběh sám. Věřím, že zdůraznění detektivní linie by filmu oproti knize prospělo, to by ovšem celé pátrání nesmělo protéct jako „citrónová šťáva“ „chaotickým labyrintem“ a skončit na „hranici“ s tupou prázdnotou. Je to jako splácaný dort pejska a kočičky – chtěli filmaři vyprávět o tom, že lze svést novice (asi nejuvěřitelnější scéna Christiana Slatera, jinde předstírá zděšení dost neobratně); či chtěli poukázat na dodnes živý filozofický i praktický problém hromadění majetku církvemi; anebo šlo jen o zápis do Guinnessovky pod heslo „nejvíce ošklivých lidí převlečených za mnichy shromážděných na jednom místě“? Z celých dvou hodin stopáže mohu upřímně pochválit jen Seana Conneryho, hraje bezchybně a především jeho zásluhou je film Jméno růže vůbec dodívatelný. Děkuji za dočtení mého dlouhého komentáře; snad alespoň trochu objasnil, proč tu jsem poměrně osamocený s nízkým hodnocením.

Dočkat se pár let po skončení oblíbeného seriálu filmového nášupu je sám o sobě tak příjemný pocit, že musím dát plné hodnocení. Vrátily se všechny, pohybují se v úžasných interiérech i exteriérech a střídají šaty jako na běžícím pásu. Už od úžasně dynamických úvodních titulků je jasné, že „Sex ve městě“ byl a stále zůstává opravdu stylovým komentářem lidských vztahů. Na druhou stranu je ale pravdou, že pokud bychom si odmysleli všechno nerealistické pozlátko, které je na filmu nabalené, zbude pouze předvídatelná, průměrná a trošku natahovaná romantická komedie, která má k občasné šťavnatosti seriálu hodně daleko. Nejvíce zamrzí zápletka s Mirandou – v kontextu povah dotčených postav nevěrohodná a zbytečná. Charlotte byla v seriálu skutečnou ženou, ve filmu se stává až jakousi hystericky pištící parodií na sebe samou. Ale abych jenom nekritizoval a obhájil si pět hvězdiček: hudba a výprava jsou fantastické, Jennifer Hudson překvapivě příjemná, závěr prostý a přitom velmi milý. Zkrátka „holky“ se vrátily, stejně jako New York zůstaly okouzlující, a proto jim divák rád odpustí všechno, co se mohlo povést lépe. Těším se na DVD a fantastický český dabing jako u seriálu.