Arequipa

Zklamání mnohých vyplývá imho ze zařazení do komedie. Ne, komedie to není a nemá být. Martin Selner – člověk, který udělal pro české autisty a jejich rodiny strašně moc – říká: je rozdíl mezi pečovat a podporovat. Bruno&Co podporují. Občas proto způsobí porušení veřejného pořádku, způsobí nepohodlí pár desítkám lidí. To vše proto, aby je vedli k samostatnosti a tím měli autisté větší šanci se ve společnosti uplatnit a být pro společnost menší zátěží.  Film je velmi věrnou výpovědí o životě autistů a lidí o ně pečujících. Výborná hudba.

Humorný střet amerického a neapolitánské životního stylu, reálie ostrova Ischia a skvělý Jack Lemmon jako totální suchar. Příjemné ale trošku zdlouhavé.

Nepřečetl jsem si dopředu, o čem film je ani o žánru. A tak když se objevil poprvé nůž v chlapeckých rukou, trošku mě zamrazilo. A pak už jsem se nechal unášet na vlnách sentimentu, neposkvrněného dětského světa plného čestnosti a dobrodružství ala Foglar, kde není místo pro podrazy (a když už, tak jsou náležitě potrestáni). Pevné místo zde mají nesmlouvaví a tvrdí otcové dětských hrdinů. Jenže jejich výprava za hledáním Lebraca probíhá a skončí tak, jak říká životní moudro: "muži nikdy nepřestanou býti dětmi".

Nebudu se přít, Cary Grant přehrává, a to hodně. Jenže do téhle ztřeštěné ale přitom inteligentní komedie se to, jakkoliv to zní divně, prostě hodí. Neskutečně zábavné dialogy, i milovníci napětí budou mít svou chvilku. Jen ortodoxní romantici nechť přistupují k filmu s nevelkými očekáváními. Láska Mortimera s Elaine zpečetěná svatbou je středobodem filmu jen do té chvíle, než se objeví první mrtvola.:-) "Chaaaaaarge!"

Nedávno jsem viděl výborný Prvotní strach a tak mě napadlo, jak by asi Toddova role slušela Edwardu Nortonovi. Brad Renfro mě totiž přes pochvalné hlasy nepřesvědčil. Průměrná adaptace vynikající knihy.

Lehké je odsoudit alkoholiky, že chlastají a třeba kuřáky, že kouří. Stačí ale sundat černobílé brýle, podívat se na lidské osudy barevně a trošku out of box, a najednou vše nemusí být tak jasné. Salma se pro roli Frídy snad narodila, přesto mě nejvíce okouzlilo herecké umění Alfreda Moliny. Jeho omluvné pohledy v situacích, kdy by mu většina žen nejraději rozbila hlavu pořádnou těžkou vázou (té vázy by vlastně byla škoda, ne?.:-)

Ale tak je to přeci pohádka, ne?:-) Třeba jen kvůli nevýraznému soundtracku to nemůže být druhé Casino Royale. Se starými bondovkami se Quantum opravdu nedá srovnávat. Jasný posun k filmařině alias Jason Bourne. A mě se to líbí, i když mé srdce neplesá.A ten motorový olej.:-)

Trošku mě to připomnělo Útěk do divočiny zabalený do staršího westernového hávu. Kovbojové a spousta přestřelek? To JJ nenabídne. Zato pořádnou porci dobrodružství ala zálesák s krásnými exteriéry krajiny a romantiky vrchovatě.

Dobro a zlo, upřímnost a přetvářka - karty jsou od začátku rozdané jasně. A když už má dialog sklon sklouznout k patosu, utne to Velký šéf hláškou "Drž hubu!" a jde se dál. U mě je tady jednička Burl Ives. Je ho doslova celá obrazovka a jen u jeho hlášek jsem se zasmál a pobavil, u jinak dost smutného a emotivního filmu. Ten si udrží divákovu pozornost i díky zdánlivě zbytečné vedlejší dějové linii, aneb jak to bylo se Skipperem?

Budete-li se první půlku filmu kousat nudou jako já, doporučuji vydržet. Teprve potom dostane film spád a naplno se rozvine Sandžurův důvtip a lstivost, což bylo žel jediné, co mě zaujalo. Akční film? IMHO, ani náhodou! Těch několik akčních scén působí divným dojmem, většinou je to bohapusté hromadné a rychlé vyvražďování samurajem, který je o několik levelů výš než ostatní. Vrcholem je pak dle mého trapný finální souboj (možná to byl takhle záměr). Dobrodružný film? S tím na mě taky nechoďte. Dobrodružství jsou pro mě mimo jiné exteriéry - rozmanité, velkolepé prostory. U Sanjuro jsem měl pocit, že sleduji skoro přepis divadelní hry., tak jednotvárné je prostředí. Takže snad jen ten vtípek na konci mě potěšil a rozesmál: "... a uviděl koně, jehož hlava byla kratší než hlava jezdce".:-)