peetriss

Zajímavý námět, spousta výborných nápadů, přítomnost vtipných a zdravě ulítlých scén. Simon Pegg si užívá a divák s ním, Kate Beckinsale to sluší. Tato komedie má spád a povětšinou baví, jen trochu škoda (a to je můj soukromý pocit), že se občas až příliš moc tlačí na pilu lacinějšími fórky. Každopádně suchý britský humor opět boduje. Lepší tři hvězdy.

Zajímavá teen romance, která především svým záhadným nádechem a zajímavými myšlenkami, postřehy a pohledy na všední maličkosti z úst Margo (v podání skvělé Cary Delevigne) působí inteligentně a sympaticky, vzhledem k cílové skupině snad povinné občasné pařbičky a chlastání už méně. Přesto můj dojem se přiklání spíše do pozitivna, protože ta romantika a odhodlání se slepou naivitou s ní spojené dokáží zaujmout, a přitom divákovi v žádném případě nanasazuje růžové brýle, naopak umí být až nepříjemně realistická. 70%

Po hodně dlouhé době povedená česká pohádka. Baví, má tempo, umí výborně střídat temnost s nadhledem, funguje romantika i nanásilná poučnost Boženě Němcové vlastní. Výborná kamera, výpravnost i působivé exteriéry. Alice Nellis zaslouží určitě pochvalu. Pochvala míří i na adresu výborné Marthy Issové, která se své role zhostila rozkošně a roztomile, což muselo být dvojnásob těžké, protože po většinu stopáže komunikuje jen mimikou a gesty. Lukáš Příkazký je výborným sekundantem a skvělá byla i chytrá čarodějnice Zuzana Bydžovská. Mezi negativa řadím přespříliš intenzivní rušivou hudbu a Sabinu Remundovou, jejímuž herectví prostě nemohu přijít na chuť.

Thriller svižný, realisticky natočený a masírující nervovou soustavu, kdy se o rodinku v nesnázích bojíte a fandíte ji. Funguje však pouze, když se divák oprostí od úvah nad vykonstruovaností děje, kdy hrdinům vše až neuvěřitelně vychází mnohdy doslova za vteřinu dvanáct, a když už je opravdu zde, z čista jasna se za půl vteřiny dvanáct zjeví Pierce Brosnan (jeho postava je okrajová), aby vše dal do pořádku. Dialogy také nejsou vždy povedené (zejména z úst obou dcer, jinak mile obsazených). Owen Wilson se snaží vychýlit z dlouhé komediální filmografie, což je sympatické, ale působí velmi průměrně, Lake Bell je sexy a působí o něco přesvědčivěji.

Žádný vrchol žánru romantické komedie se nekoná, přesto se jedná o poměrně sympatickou "feel good" záležitost, která sice působí až pohádkově naivně a vykonstruovaně, především se však jedná o kouzelnou vztahovku dvou lidí, které svede dohromady náhoda, a které ztělesnila výborná dvojice Simon Pegg - Lake Bell. Po komediální stránce příběh chvíli funguje, chvíli drhne, rozumování o životě a vztazích naopak budí příjemné chvění v duši, a konec konců i na tom kýčovitě patetickém závěru něco bylo. 70%

Nejsympatičtější je, že Pixely si jsou vědomy, že jsou blbostí, a nesnaží si hrát na něco jiného. Bohužel však více nudí, než baví. Problémem jsou scénáristé s viditelně vypixelovanými mozky, kteří se sebe vypotili zoufale hloupý děj, Chris Columbus se ale snaží udržovat zábavný mód, což však nic nemění na faktu, že v posledních letech si sahá na své dno. Pixely jsou zajímavé nápadem (neoriginálním, nutno podotknout), jinak však kopírují jiné filmy, seč můžou a nenabízí nic natolik intenzivního, aby neupadly velice brzy v zapomnění. Adam Sandler je vzhledem k hlouposti děje vlastně dobře obsazen, tentokráte však neirituje, poteší vyžívající se Peter Dinklage, na Michelle Monaghan i Ashley Benson se hezky kouká. Velmi neumné znásilnění legendárních videoher.

Slabší pokračování už tak průměrného prvního Médi, i když se úpěnlivě snaží tvářit přesně opačně. MacFarlane je velká hollywoodská katastrofa, neschopná natočit kvalitní komedii. Kadence gagů je úctyhodná, většinou je však nabito slepou municí. Jen velmi málo vtipů ve mně vyvolalo úsměv, většina point byla zadupána sáhodlouhými rádoby "nekorektními" dialogy, jakoby opsanými ze zábavy přiopilých primitivních štamgastů té nejnižší cenové skupiny. Dřevo Mark Wahlberg je už chronickým problémem, který by se měl komediím obloukem vyhýbat, Amanda Seyfried je jen o něco ohebnějším dřevem, na níž je však sympatické, že se nezdráhá stát terčem vtípků na sebe samou (její připodobňující konfrontace s Gloomem). Potěšily malé roličky Liama Neesona a Morgana Freemana, celkově je však Méďa 2 impotentní komedií, které se jen sporadicky podaří vyprodukovat vtip, ve srovnání např. s letošním Bez kalhot XXL, alespoň není týráním.

Kříženec Iron Mana a komedie Miláčku, zmenšil jsem děti! Ale vážně - v marveláckém rámci se jedná o lehký nadprůměr. Ant-Man sice v akčních pasážích nabízí pouze mdlou marveláckou šablonovitost, neopírá se o nijak kvalitní scénář, ale Payton Reed dokázal vcelku bavit hravostí, s jakou uchopil atraktivní téma zmenšování či zvětšování, což občas dokázal s lehkostí doplnit o uvolňující humor. Na druhou stranu se toto dobrodružství nevyhýbá zcela hluchým scénám. Obsazení je sympatické s velmi příjemným doplněním o Michaela Douglase. 70%

Jsem ochoten připustit diskuzi, že Bláznivá, zatracená láska své kaňky na kráse má - zejména závěrečné moralizování, které neladí s předchozí inteligentní a vtipnou zábavou, která se nebojí používat vážnější vztahové atributy jako vystřižené ze života, díky které mám pro tento film slabost. Film je stavěn na kvalitním a sympatickém hereckém obsazení, zdravém nadhledu, se kterým se dotýká vztahových bolestí napříč všemi generacemi, funkčním humoru v nenápadné i suché podobě, který vyvrcholí potřeštěnou taškařicí na zahradě domu, při které jsem se nemohl ubránit smíchu. Lahodí i kamera, kostýmy, hudba či režie. Škoda jen zmíněným americkým sklonům pro moralizování i za cenu rušivosti, proto "jen" 90%

Precizní politické drama líčící zásadní okamžiky týkající se teroristické extrémně levicové frakce RAF (o které jsem předtím jen "něco" zaslechl či četl), které divákovi předkládá faktografickým, nestranným způsobem, bez ambicí podsouvat jakýkoli názor. A to je jen dobře. Režisér Uli Edel (určitě jeho nejlepší film) se může zcela bez obav opřít o to nejlepší umělecké řemeslo, jak po technické stránce, díky které působí veškeré akce a politické střety velmi věrohodně, tak o výborné herecké obsazení od hlavních postav až po ty vedlejší a méně významné. Uli Edel se však může také opřít sám o sebe, protože dokáže přes dlouhou stopáž, vtáhnout a atraktivním, současně však dramaticky a emočně silným způsobem provést historií RAF, nebo alespoň její první a částečně druhou generací. Nenudil jsem se ani na chvíli, navíc přidanou hodnotou je pro mne rekonstrukce historických faktů o RAF za současného kvalitního filmového zážitku. V historii žánru politického filmu určitě jeden z nejvyšších vrcholů.