peetriss

Díky Sylvě Julinové poměrně milá letní oddychovka snoubící se s poetikou hradu Bouzov a úsměvného dívčího poblouznění prvními láskami. Je až k neuvěření, s jakou lehkostí táhne celý film debutující mladičká Sylva Julinová, která je sympatická, charismatická i přirozeně půvabná, až je trochu škoda, že nepokračovala v další herecké dráze. Ještě vetší škodou je, že lepší přístup k této adaptaci dívčího románu Stanislava Rudolfa nezvolili tvůrci filmu a natočili tak jen další z početné řady dobových moralizačních produktů.

První "cvičení draků" bylo skvělým a geniálním zážitkem, které druhému dílu postavilo laťku nezavíděníhodně vysoko. To se také potvrdilo, přestože i tentokrát se mi dostalo velmi kvalitního animovaného zážitku, který dokáže zaujmout a pobavit. Technická úroveň je opět vysoko, jediným problémem, i když naštěstí ne exterémním, je snaha tak trochu podlejzat současným trendům, tedy být co nejvíc epic, bohužel tak trochu na úkor kvality děje. To je ovšem problém dvojek obecně. Přes to všechno, i ve srovnání s hranou tvorbou, nadprůměrný zástupce fantasy žánru a velmi poctivé čtyři hvězdy.

Ve své době museli být Starci na chmelu událostí, z dnešního pohledu je zub času trochu znát. Chmelové brigády jsou dnešní mládeži známy jen ve velmi malém měřítku, společenské normy a zvyklosti jsou také někde jinde. Samotný příběh o mládeži zažívající první milostná vzplanutí působí jen jako nutné nosné medium pro posun dění, choreografie je dobrá, avšak prostá opravdu zapamatováníhodných nápadů. Co dělá tento film legendou je paleta skvělých a chytlavých písní, které se staly poklady historie české hudební tvorby. A to je hnacím motorem každého správného muzikálu. Bez těchto písní a bez dobrého obsazení, by Starci na chmelu dopadli o poznání hůře.

Na Burtonovy poměry, nezvykle tuctový mainstream, na který sice koukat dá, ale vzhledem k existenci Schaffnerova slavného díla (které mě bohužel minulo také) nepřináší mnoho inovativního a stává se tak velice zbytečným filmem. Wahlbergovo obsazení je již tradičně potvrzením špatné castingové volby.

Autorský průnik Tommyho Lee Jonese na Divoký západ, aby v něm bořil zažité zvyklosti westernu coby svižného žánru plného akčních přestřelek a soubojů (což kvituji). The Homesman je nefalšovaným komorním psychologickým dramatem plným depresivní pachuti, který s plnou syrovostí neváhá trvdě zamávat jak s postavami, tak s divákem. Tommy Lee Jones drží opratě svého díla pevně v rukou, což spolu s výbornou kamerou a hereckými výkony Tommyho a Hilary Swank činí z filmu hodnotný zážitek. Jen to možná chtělo trochu učesanější scénář. Cením si také faktu, že producent Luc Besson má občas snahu podpořit vedle výplachů i umělecky hodnotnější filmy. Lepší tři hvězdy si film určitě zaslouží.

Sympatická a svižná "hloupá zábava". Co se scénáře týká, je Lucy typický bessonovský hnůj, který patří do nejzatuchlejších béčkových vod. Po dlouhé době se však Besson našel coby režisér schopný naservírovat dynamickou "guilty pleasure" jednohubku, nebo spíš našel Scarlett Johansson, která mu svým herectvím a především charismatem dokázala rozpohybovat téměř nefunkční příběh do vysokých obrátek. Scarlett dokáže pozvednout každý projekt o třídu výše. Potěšila přítomnost dalšího mého oblíbence - Morgana Freemana, který je však až nedůstojně nevyužit.

Zprvu geniální filmová performance, která dokáže člověka nabudit životním rytmem v taktu metronomu. Nemocniční, bankovní či bagro-sbíječkové vystoupení je neuvěřitelným a netradičním uměleckým zážitkem. Poté už dochází dech, což mě přinutilo ubrat hvězdičku, ale přesto důkaz, že se severu nepřichází jen temné atmosférické filmy, ale i netradiční nápady.

Pásmo klipů poslepované do dobrodružného filmu stavěném na neherectví Michaela Jacksona. Nápady a výstřelky dokáží v klipech pobavit, v Moonwalkeru se ale ukázalo, že celovečerní stopáž je moc dlouhý časový úsek, aby mě dokázaly udržet tak dlouho v pozornosti, natož zábavě.

Zajímavé atmosférické a působivé pojednání o (ne)existenci Boha, reinkarnaci, síle lásky a věčné konfrontaci mezi vědou a vírou. Mike Cahill dokázal toto náročné téma pevně držet v rukou a podařilo se mu stvořit film současně depresivní, hořký, sladký i inspirující k zamyšlení. Pravdou je, že Výchozímu bodu trochu ubližuje snaha být současně mainstreamovým i uměleckým dílem, navíc chvíli trvá, než se příběh dokáže zahřát na správnou provozní teplotu. Závěr je naopak velmi silný. Audiovizuálně působivý film. 70%

Pseudopopulární hra na nostalgickou notu v té nejnešťastnější formě. Načančaná výprava plná retro hračiček sama o sobě nestačí k utáhnutí jinak prázdného seriálu, který postrádá konzistentní děj a není ani líčením osudů postav vystavených prostředí komunistického režimu. Prolínání dokumentárními záběry nefunguje a už vůbec není Vyprávěj zábavou. Z mého pohledu jeden z nejzbytečnějších seriálů z produkce České televize.