peetriss

Depresivní sociální konstrukce osudů několika lidí, postupem času se prolínajícími, kladoucí důraz zejména na rasovou diskriminaci, která není pouze švědským problémem. Přestože se film rozbíhá opravdu jen velmi zvolna, postrádá dynamiku a vlastně je velmi pasivní, je s každou přibývající minutou cítit větší dusno a rostoucí frustraci, která zákonitě musí v jeden okamžik vybouchnout v sebedestruktivní finále, které sice ve výsledku působí mírně nereálně zkonstruované, přesto je funkční.

Bollywoodský pokus o dobytí západních kin za asistence britských a amerických producentů. Už z mé předchozí věty je zřejmý hlavní kámen úrazu - bollywoodské charakteristické znaky jsou zde až nechutně načichlé západními prvky ve snaze jít co nejvíce na ruku západnímu divákovi. Vznikl tak pouze multikulturní hybrid působící jako kýč, pro tržební jistotu ještě zatraktivněný naroubováním na slavnou Pýchu a předsudek, což je tak trochu škoda. Jedním dechem však dodávám, že tento romantický muzikál si nekladl jiné ambice než uvolňujícím způsobem bavit a toto se mu především díky zajímavým hudebním číslům z indické části děje daří. Vlastně jsem se přímo nenudil a vlastně mě to ani příliš neiritovalo, navíc na bývalou Miss World Aishwaryi Rai se hezky kouká, takže ty tři mohu s klidným svědomím dát. P.S.: Pozdrav distributorovi SPI za další hloupý český titul parazitující na úspěchu filmové svatby řecké!

Jednohubka svou koncepcí a vzezřením zapadající spíše do vod americké televizní tvorby, která je zajímavá spíš bizarností úřadu amerického maloměsta, nikoli kvalitou a množstvím humoru v ní obsaženém. Americká rodinná podívaná v té nejjednodušší formě.

Režisérská prvotina Russella Crowea obsahuje vše potřebné, co by správné drama z neklidného počátku 20. století mělo mít, navíc se v uctivosti dotýká rodinných hodnot a jejich utrpení vyvolaném vřavou Velké války. Přesto Cesta naděje poněkud doplácí na neuhlazený scénář a přecejen také na Croweovu nezkušenost, který si sice nevede špatně, ale to něco víc, co dělá režiséry těmi dobrými, tedy schopnost vykouzlit i z nedokonalého scénáře kvalitní a vtahující podívanou, to mu zatím chybí. Oceňuji alespoň okrajový nástin prostředí a doby rozpadu Osmanské říše, naopak vykreslení střetu různých kultur je velmi rozpačité, podobně jako Connorův boj s neochotou britské vojenské správy pomoci, a méně důrazu mělo být dle mého názoru kladeno na postavu Olgy Kurylenko. Ve výsledku tak vzniklo drama, které si nebere ambice bořit zaběhnuté šablony podobných filmů a snaží se bez jakýchkoli odboček či zastavení svézt po proudu současného mainstreamu, což tento film bohužel dělá, přes nesporný potenciál námětu, spíše nezajímavým.

Další hollywoodský kalkul sázející na kombinaci divácky vděčných témat, konkrétně osobního dramatu mladého muže, který ztratil blízké a je odkázán na existenční putování za obživou, tématu milostného trojúhleníku a vztahu lidí a zvířat, a to vše zastřešeno do atraktivního cirkusového prostředí. Největším problémem je, že všechny tyto aspekty jsou je účelově využívány pro dosazení co nejintenzivnějšího dramatického efektu a zapomíná se kvalitní a nosné vyprávění příběhu. Řemeslně je jinak Voda pro slony dobře odvedenou prací, což se bohužel nedá říci o hlavních hereckých představitelích: Christoph Waltz a Reese Witherspoon prostě jen hrají, mnohdy umí ze sebe vydat víc a Robert Pattinson, coby dívčí magnet, se sice snaží, ale jeho výkon je stále nedobrý. Načančaná jednohubka a na jedno podívání, nic víc.

Poměrně zajímavý, byť možná mírně divoký, nápad, dotýkající se divácky oblíbeného tématu vidění budoucnosti - tentokrát blízké. Debutující Bradley King si napoprvé nevede úplně špatně, vcelku se mu daří dobře pracovat atmosféricky i vizuálně, příběh více méně dokáže vtáhnout, i když si nedělá ambice uvést diváka do převratně přeinteligentní sci-fi, jen si ponuře a současně nenáročně pohrává s myšlenkou vidění budoucích hodin a dnů, rizik s tím spojených a nepředvídatelných reakcí lidských povah vystavených této možnosti. Jako nízkorozpočtová alternativa vůči hollywoodským velkoprodukcím z mého pohledu vítané osvěžení. Je pravdou, že občas se děj zamotává sám do sebe i do laborování s logikou. S obsazením nemám žádný problém, i když nepředvádí žádný herecký koncert, odvádí, co je potřeba. Jste-li příznivci staré dobré techno či elektro hudby, zalíbí se vám i soundtrack.

Zajímavý a do jisté míry i originální námět, jehož potenciál byl podle mého názoru mnohem vyšší, než kolik dokázali tvůrci ve výsledném díle předvést. I přes střídmou stopáž málo dynamické, vtahující a především bych si představoval vyšší černohumornou koncentrovanost.

Kvalitní obsazení, pohledná dobová atmosféra. Ale co z toho, když Ira Sachs nedokázala z díla vymáčknout více než utahanost, mdlost a nudnost.

Remake německého filmu Vincent jede k moři. Z kategorie amerických remaků tento patří mezi velice povedené, možná proto, že se jej ujala nezávislá scéna. Každý z filmů má svou krásu, přesto o chloupek bližší mně byl německý originál. Road Within postrádá takovou tu přemýšlivou lehkost, nenásilnou poetickou empatii, zatímco americká verze někdy více tlačí na pilu, klade víc důraz na sentiment a extremizaci projevů Touretteova syndromu, nehledě na fakt, že tvůrcům mírně uniká podstata této choroby. Jedním dechem však dodávám, že Road Within je film dobrý, zábavný, milý, krásný a silný. Subjektivně možná paradoxně doplácí právě na to, že je remakem. Herecké obsazení je výborně zvoleno a výborně baví i dvojice Robert Patrick a Kyra Sedgwick.

Zajímavý nápad na černou komedii převedený na filmové médium značně nezajímavým způsobem.