novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


403 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 35 51 68
    • 22.1.2018  18:10

    Jemný příběh jednoho léta, který v sobě díky svobodné atmosféře skrývá až překvapivě silnou přidanou hodnotu. Jakkoli mi na začátku přišlo té artovosti na love story snad až moc, od chvíle, kdy začne mezi tóny klavíru vznikat neuchopitelný cit, vodil si mě Guadagnino na udičce bez zaváhání. A jakkoli bude leckterý divák namítat, že na ležérně se převalující příběh jsou dvě hodiny moc, já bych uvítal klidně další dvě. Tak napjatý jsem byl, aby se to tuze křehké pouto nerozbilo.

    • 16.1.2018  14:27
    Lady Bird (2017)
    ****

    Pořád se nějak nemůžu srovnat s tím, že ten samý snímek, který si v zámoří ukradl srdce 99% recenzentů je v tuzemsku i přes svou nevinnost a bezelstnost s těžkým dechem na hranici nadprůměru. Snad právě tady platí ono otřepané pravidlo, kdy divák, namlsaný americkou šeptandou a stoupajícím množstvím nejprestižnějších cen, čeká život měnící podívanou a dostane - Lady Bird. Malou, vzteklou, bezhlavou, upřímnou. Té když se jeden dostane pod kůži, pochopí, že tohle nemá být žádný měnič životních pohledů, ale pravý opak. Upřímný obraz toho nejprůměrnějšího, nejobyčejnějšího a tím pádem i nejkouzelnějšího dospívání. Těch rodinných i vztahových karambolů, nadějí a skoků do neznáma si každý přece prožil dost a byť se od těch, ve kterých se mlela Christine, ty moje poněkud liší, průvodní nálady jsou takřka totožné. Klidná podívaná, která nemá zapotřebí překonávat žádné laťky.

    • 16.1.2018  14:26

    Dlouho jsem dokázal přehlížet naprostou bezdějovost a soustředil jsem se na herce. Konkrétně pak na Brooklynn Prince, která podává bez přehánění ten nejlepší dětský herecký výkon, jaký jsem kdy viděl. Jenže po čase je těch hlučných dětí, hlučných dospělých, hlučných hádek a vyřvávaných vulgarit moc a většinu druhé poloviny jsem nenápadně trpěl. Motelový komplex navíc skoro neopustíme a divák tak tuší, že bude muset jen a pouze čekat, zda vše povede k malým radostem a větším starostem. Záchranou scénáře je postava Bobbyho, na kterém je i díky překvapivě civilnímu Dafoemu vidět, že svým nájemníkům chce pomoct, ale tuší, že u některých jde jen o házení hrachu na stěnu. Zásadním mínusem je u mě ale fakt, že jsem se většinu času nemohl zbavit myšlenek nad tím, co čeká Moonee v pokročilém věku a jak může při zázemí v podobném prostředí a u podobné mámy dopadnout. I srdce ze zlata se totiž může zkazit a i přes snahu o pozitivní chvilky mi je právě z těchto myšlenek téměř mizerně. Třetí hvězda čistě za Brooklynn, ze které se při troše štěstí může vyklubat pravý poklad.

    • 12.1.2018  10:57

    Snad od páté minuty jsem se nemohl zbavit pocitu, že mělo jít o divadelní hru. To s sebou nese jak ještě větší důraz na dialogy, než je obvyklé, tak i trochu odlišné herecké nálady. Nejlépe si s takovou kombinací poradil Timberlake, který umí jak bezelstně švitořit, tak dávat důraz na dramatickou stránku věci, zatímco Kate je něčím podobným až téměř do samého závěru trochu brzděna. Jim Belushi je pak ztracen úplně a jeho humpolácké vyřvávání občas nepěkně zarazí. Pořád je to ovšem Woody, u kterého jsou herci většinou jen nástrojem nosné myšlenky a ta ani tentokrát nepokulhává. Retro nálada i přes malý prostor funguje perfektně a jak úsměvně vyhrocené, tak smutně upřímné chvilky plní svou úlohu na jedničku. Snad jen kdyby nebylo tak patrné, že jde jen o scenáristickou jednoaktovku, odcházel bych z kina povznesený ještě víc.

    • 11.1.2018  09:47

    Měl jsem s Alexanderem Paynem pokaždé trochu problém. Hlavní hrdinové jeho příběhů totiž hledají smysl života, jeho spásu nebo nový cíl a většinou při tom chodí v nekonečných kruzích a já při sledování často kroutím hlavou nad tím, že se jejich situace vyřeší tak nějak sama od sebe. Zmenšování je pak proto pro mě šokem. Hlavní hrdina totiž svoji neutěšenou situaci pokaždé zkouší aktivně řešit, pomáhá druhým (byť často náhodou nebo nedobrovolně) a vůbec se neustále posouvá dopředu roztodivnými směry. Navíc témat, které Payne s Taylorem sešili dohromady, je taková kupa, že jsem téměř nestíhal přepínat do potřebných rozpoložení a nálad. Ekologie, krize manželství, migrace, přelidnění, sci-fi odbočky, souznění s přírodou, zbohatlíci, samota, slepé uličky budoucnosti. A pokaždé se záplavou detailů. Tenhle příběh má snad všechno a jeho rozporuplné přijetí jasně ukazuje, že je toho pro diváka možná až moc. Já se ale i díky snad desítce známých oblíbených tváří v nejmenších rolích řadím k těm nejspokojenějším.

    • 8.1.2018  11:00
    Dirty Dancing (TV film) (2017)
    ****

    Když se v prvních ohlasech vyrojily zaryté obhajoby původní verze, původní hudby i původního hereckého osazenstva, přišlo mi to až trochu úsměvné, vzhledem k tomu, že obliba originálu je často spojena s jistou blahosklonností, pramenící z toho, že se jedná o milovaný film našich maminek. Úsměv se ovšem začne vytrácet ve chvíli, kdy jsou podobně plamenné řeči doprovázeny urážkami všech účastníků nové verze v čele s Abigail Breslin. Netuším samozřejmě, jestli ostatní komentující dodnes zbožňují Jennifer Grey, ale pro mě to byla právě ona, kdo byl z tehdejšího obsazení nejslabší a která mi zkrátka jako teenagerka ze šedesátek a ošklivé kačátko zároveň, nikdy nepřišla. Abigail oproti tomu je oplácaná, nesmělá, tanečně zprvu nefalšovaně dřevěná a - v mých očích naprosto dokonalá a neodolatelná Baby, ve které právě celou dobu dřímá nesmělá labuť, schopná dokázat všechno, co si jen zamane. Druhý často kritizovaný problém, tedy přidaná linka rodičů, je díky perfektní Debře Messing a přesnému Greenwoodovi uvěřitelná, životná i dojemná. Problém nastává až v osobě Johnnyho. Patrick Swayze byl díky Dirty Dancing legenda, Colt Prattes se sice snaží, ale nevychází mu to snad ani jedenkrát, protože charizma se zkrátka nedostavilo. Občas jsem se navíc zakřenil při předělávkách nejznámějších hitů, jimž moderní verze často vůbec nesluší a v jednom případě i nepěkně zatahají za uši. Přesto pod současné hodnocení jít nemůžu. Nový Hříšňák je totiž pohodová, optimistická a povedená (byť na spoustě míst s originálem prakticky totožná) podívaná a kdo říká, že je nesledovatelná, ten by si měl sundat růžové brýle (a nebo se na ni v některých případech i skutečně podívat).

    • 4.1.2018  13:10
    Him (TV seriál) (2016)
    ***

    Sliboval jsem si od britského přístupu civilnost a jinakost, ale skutečnost zůstala někde jinde. Přiměřeně pomalý rozjezd nikdy nedostojí několikrát slibovanému potenciálu, což v kombinaci s debutujícím Fionnem Whiteheadem, který vyhrocené scény bohužel neuhrává, dělá z Him slušné zklamání. Hlavní hrdina se potácí od jednoho rodinného příslušníka k dalšímu, neustále opakuje, že chce být tím hodným a silným - aby snad při každé příležitosti svým schopnostem podlehl a přičinil se o nějaký ten průšvih. Emocionální momenty, kdy bych o něj měl mít strach, proto vyznívají neustále naprázdno. Jednohubka, která v mysteriózním žánru slušně zaspala.

    • 3.1.2018  15:17
    The Punisher (TV seriál) (2017)
    *****

    1. série - 100% - Ještě pořád jsem zaskočený z toho, jak perfektně do sebe všechno zapadlo. Dostatečně bohatý scénář, který dokáže ospravedlnit, proč má Frankova cesta za pomstou víceméně repete, se kombinuje s parádním herectvím všech vedlejších postav, z nichž nejvíce vyčuhuje čím dál lepší Ben Barnes i neokoukaná Amber Rose Revah. Samostatnou kapitolou je potom Jon Bernthal, který se Punisherem asi narodil. Jeho ochota jít za ryzí fyzičnost a doslova se na obrazovce vyřvávat v emocionálně pravdivých scénách snad nemá obdoby. Tenhle chlapík zkrátka součástí Defenders být nemohl, protože by šel všechny nepřátele během první epizody roztrhat, i kdyby ho to mělo stát život.

    • 2.1.2018  10:44

    Children can hear your name. Odchod éry legend pomaloučku a polehoučku. Přátelsky a mírumilovně laděný díl, kdy se nevyhnutelná regenerace neodehrává v náladách smutku, ale ve střídání nostalgie, pomrkávání a usměvavých slz. Peter Capaldi mi přirostl k srdci ještě mnohem více, než jsem před pár lety čekal a jakkoli jsem se první scény Třináctky nemohl dočkat, neloučí se mi s jejím předchůdcem vůbec lehce. Ba co hůř, pořád mi nedochází, že u nových epizod nebudu vídat jméno Stevena Moffata. Tvůrčí génius dal moderní éře pevnou tvář tajemna a strachu a v posledních šesti sezónách také pokaždé sevřené téma a koncept "pevně daného zmatku". Snad právě proto, že samotná poslední epizoda se tak netváří, je těžké pochopit, že nastává mnohem větší revoluce, než když se svého času loučili Davies, Tennant a spol. O to dojatější jsem, že onen konec všichni zúčastnění vítají s očividným úsměvem.

    • 30.12.2017  14:58

    Old Man Caesar. Bál jsem se, že čistě válečná koncovka nebude pro ságu primátů a lidí dostatečně důstojná, ale opak je pravdou. Nejde totiž o akční jízdu, ale o multižánrového křížence, který mi vyrážel dech každou změnou ducha vyprávění. Od téměř hmatatelné tíhy údělu zkušeného vůdce, přes duševní souboj dvou silných osobností až po útěk, gradovaný svým napětím až k nesnesení. Poslední kapitola ze mě navíc doluje tolik emocí, až jsem byl překvapen, že je tam všechny právě pro Planetu opic mám. Díky všem, kteří nechali Matta Reevese zasáhnout i do scénáře, protože Válka převyšuje tematicky velice blízký Úsvit úplně ve všem.

    • 28.12.2017  15:30
    Some Freaks (2016)
    ****

    Upřímná a neustupující povídka napsaná všemi náladovými samotáři. Jak o tom, že být jiný je zatraceně těžké, tak o tom, že i když žijeme v době, kdy je nám často řečeno, že být jiný je v pořádku a každý nás takové rád přijme, realita okolního světa je trochu jiná. A že je v takovou chvíli akceptace vlastní jinakosti ještě mnohem těžší. Pro Lily Mae Harrington prosím odteď pořádnou nálož hlavních rolí.

    • 27.12.2017  19:53

    Je téměř s podivem, že se čím dál širší parta hrdinů drží stále na té úrovni humoru, kdy se dokážu onu hodinku a půl bez zábran smát. Důvodů, proč jsem svého času první tři díly hájil klidně na potkání, ale povážlivě ubylo. Už minulý díl s pirátsky-rodinnou tématikou ze série jasně vybočoval a tentokrát už se jedinečnost celé Doby ledové ztratila téměř nadobro. Mamutí drcnutí není v oblasti práce s postavami ničím jiným, než zaměnitelnou rodinnou komedií plnou povinných klišé, v oblasti dobrodružství pak už opravdu poněkud omletou variací na putování za spásou všeho a všech. Podobné směřování mě mrzí a ještě dlouho budu kroutit hlavou nad tím, proč nemohlo zůstat jen u trilogie, ale za náramně pozitivní náladu ve všech veverčákových eskapádách pořád ještě opatrně pokývnu směrem nahoru.

    • 14.12.2017  07:26

    Chvíli jsem se ošíval nad tím, jak Johnsonův cit pro vizuální stránku nesahá Abramsovi ani do pasu a jak nostalgie je silnější než humor na první dobrou. Jenže to běžela jen úvodní půlhodinka, která je ve srovnání se vším, co přijde po ní, pouhým prologem. Jakmile začne atmosféra na ostrově houstnout a leckterá tajemství konečně otevřou svou náruč, je Poslední z Jediů konečně tím, co sliboval. Atmosferickou a osudovými postavami nabitou podívanou. Napětí, které z plátna teče každou vteřinu libovolné interakce Kyla a Rey, mi vyrazilo dech a přestože na sebe strhává většinu pozornosti a zdánlivě tak upozaďuje Finna, Damerona i samotnou Leiu, stojí to za to. Právě kontakt těchto dvou polovin jediného obrazu, navíc okořeněný Lukem v Hamillově životním výkonu, je klenotem, který třetí trilogii slavné ságy už teď cementuje na pozici trilogie nejlepší.

    • 13.12.2017  14:40
    Dobrý časy (2017)
    ***

    Pattinsonův výkon mě v dobrém slova smyslu šokoval tím, že jsem v něm žádnou z jeho dosavadních rolí ani na vteřinu nepoznával. Když mě navíc příběh do svých spárů chytil tak pevně, že jsem prvních dvacet minut snad ani nevydechl, začal jsem doufat, že se zvěsti o Drive na tripu alespoň zčásti podaří naplnit, ale zůstalo jen u slibů. Už někdy ve třetině se děj i vývoj zastaví tak razantně a nesmyslně, že jsem chvílemi tvůrce podezíral, že měli napsanou vážně jen tu první třetinu. Promarněný potenciál a závod o co nejcivilnější popření klišé, kterým si v důsledku všichni tvůrci podráží nohy.

    • 11.12.2017  15:21

    Nejnepříjemnější sezóna a díky absenci nadpřirozených prvků jednoznačně nejtíživější. Pořád žasnu nad chameleonstvím zlatého hereckého jádra (nepřekvapivě kraluje Sarah Paulson), nováček Billie Lourd exceluje každou svou pronesenou replikou a gradující zápletka mě nutí čím dál nervózněji přemýšlet, jestli je všechno tak černobílé, jak se může na začátku série zdát. I přes dokonale fungující napětí i více než kdy jindy typický Murphyovský šťouravý humor je však nejvyšší hodnocení daleko. Míra násilí a krvavých výjevů totiž překročila hranici, na které ještě dokážu všechno bez zaváhání přijmout a okamžiků, kdy jsem se kvůli viděným obrazům začal bezděčně ošívat, bylo tentokrát až příliš.

    • 7.12.2017  16:14
    Mindhunter (TV seriál) (2017)
    ****

    1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i náladově nepříjemné rozhovory s jednotlivými vrahy končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI.

    • 7.12.2017  11:38
    Godless (TV seriál) (2017)
    *****

    Protože Godless vystřelil na Netflixu ve chvíli, kdy se zároveň prokousávám velkolepým Panstvím Downton, ve kterém bezmezně zbožňuji Michelle Dockery, neměl jsem proti přírůstku do mého oblíbeného žánru šanci. Snad právě proto, že je Alice Fletcher úplný protikladem Lady Mary, mi právě ona přijde jako hlavní hrdinka celého velkofilmově působícího zážitku. Atmosferická porce je totiž více než vydatná a stejně jako archetypální story se všemi potřebnými ingrediencemi je autorský zázrak Scotta Franka zároveň poctou snad všemu, na co si divák z westernu vzpomene. Mně nejčastěji zasvítilo Tenkrát na západě, Sedm statečných, Rychlejší než smrt nebo V pravé poledne, tedy samé známé kousky. I proto je jasné, že kdo nemá prostředí prérií, ostruh a koltů proklatě nízko rád, mohl by se touto výpravou spíše protrápit. Naproti tomu ti, kteří roky čekají, až se v kinech objeví nějaký pořádný nový zápaďák, měli by okamžitě zamířit směrem k televizi. Ty vztahy tesané do kamene, ty dialogy o důležitých věcech, ty progresivní zápletky? V kombinaci s prokreslenými hrdiny a se záporákem, kterého nejde nenávidět? Nezapomenutelná lahůdka.

    • 4.12.2017  10:26
    Single Man (2009)
    *****

    Není nad dramata, které z počátečního slibného příběhu vykřesají dokonale uvěřitelný a psychologicky hutný vhled, se kterým se ztotožní každý z nás. Protože stejně jako George máme všichni strach a stejně jako on jsme všichni součástí nějaké více či méně viditelné menšiny. Právě klíčový monolog hlavního hrdiny z úvodu dává vědět, že tohle hledání, podpořené překvapivě přesně padnoucím Firthem a Korzeniowského srdce lámající hudbou, tne do živého bez okolků. Onu přímočaře dokonalou barevnou hru emocí, kterou Grauova kamera bere až na samou hranici, by Single Manovi mohly závidět mnohem ambicióznější pokusy.

    • 22.11.2017  11:06

    Nezapomenutelné dětské dobrodružství, které se mi téměř čtvrt století nedařilo vidět znovu. A když se mi poštěstilo na Festivalu Karla Zemana (v Muzeu Karla Zemana) mezi hromadou malých capartů na židličkách vysokých asi třicet centimetrů, na které jsem občas nebezpečně balancoval, chytila mě taková nostalgie, že být na projekci sám, snad i slza ukápne. Obři, létající koberec, Magnetová hora, za každým rohem nějaký sultán s nepostradatelnou krásnou dcerou. V jednotlivých příbězích se nejedná o bezchybnou záležitost (a zejména epizoda u opic, u diváků většinou oblíbená, mě vyhodila z tempa až nepříjemně moc), ale celková atmosféra bere v kombinaci s Třískovým hlasem dech i více jak čtyřicet let po svém vzniku.

    • 20.11.2017  10:58
    Oklamaný (2017)
    ***

    Hodinové čekání na vrchol, který za hodinové čekání rozhodně nestojí. Spousta kradmých pohledů, upřímné zvědavosti a potlačovaných emocí totiž odedře černou práci pro gradaci, která mi přišla jak z jiného, podstatně méně povedeného filmu. Odpovědi na otázky, které mě zajímaly nejvíc, zůstaly schované v tichých ženských postavách. Sofia Coppola definitivně ztrácí svoji nezaměnitelnost.

    • 15.11.2017  23:17

    Úsvit spravedlnosti trpěl začátečnickými chybami, ale v jeho velkoleposti a až úsměvné touze obsáhnout či zasáhnout jedním filmem celou generaci příběhů jsem mu dokázal mnohé odpustit. Liga si ale ze svého předchůdce nebere žádné ponaučení a naopak je ve všem horší. Zvláštní efekty se buď ztrácí ve tmě nebo působí při finální velebitvě až ostudně nedopečeně, dialogy Clarka a Lois jako kdyby vypadly z nejrozpačitější přesládlé fanfiction a představení Aquamana i Cyborga pomocí shrnujících dialogů ve své překotnosti diváka více zmate, než že by cokoli osvětlilo. Pár Whedonových dolepených hlášek nezakryje fakt, že tahle týmovka působí rozpačitě téměř na všech frontách a nebýt geniálního Ezry Millera a neselhávajícího mesiáše Cavilla, katastrofa by byla dokonána. Když si vzpomenu na výtky vůči záporákům z většiny Marvelovek a pak se podívám na až trapně generický vývoj Steppenwolfa, je mi za tu salvu výtek, které se snese několikaletým snahám DC na hlavu, docela nepříjemně stydno. Tady vede cesta vzhůru už jenom přes sólovky. Samozřejmě za předpokladu, že tímto ona cesta neskončila.

    • 14.11.2017  13:01
    Mistr (2012)
    ****

    Fascinující interakce dvou záštihodných, ale o nic méně obrovských osobností. Anderson opět vypráví v rytmu, který mi svou podstatou nesedí, ale hlavní dvojice v něm odvádí takové penzum práce, že mám sílu výsledných emocí chvílemi problém ustát. Ústřední téma mě totiž nabíjí a zneklidňuje zároveň a z Mistra dělá extrémně intenzivní podívanou, byť jaksi nepříjemným a až cizím způsobem.

    • 6.11.2017  10:54
    Jigsaw (2017)
    ***

    Překvapivý návrat a to nejen ohledně série samotné, ale také co se týče přítomnosti příjemné kvality. Hořká nota, kterou před sedmi lety zahrálo Saw 3D, je zapomenuta, přestože se o restart v žádném případě nejedná. Naopak, nezasvěcení diváci budou tou záplavou respektu vůči dávno mrtvému vrahovi pořádně zmateni. Já si s předchozími díly tehdy prošel od toho lepšího až po to nejmarnější a jsem téměř v šoku z toho, že bych nejnovější (a vzhledem k nevelkým tržbám zase na čas poslední) příspěvek do galerie zvrácených her zařadil v rámci série možná hned za legendami opředenou jedničku. Logické chyby se jako obvykle vymýtit nepodařilo a vzhledem k ošemetnému zapletení se do prapůvodní mytologie samotného Jigsawa to ani nebylo možné. Za onu přehledně vystavěnou i sympaticky matoucí podívanou plnou divákových napjatých nervů přesto opatrné díky.

    • 31.10.2017  13:02
    Wind River (2017)
    ****

    Málo slov o spoustě věcí. V teskném duchu, v překvapivě nekompromisním podání všech zlomových scén a v životním hereckém výkonu Jeremyho Rennera. Tak chlapský a neústupný film, že to jednoho až porazí.

    • 26.10.2017  10:28

    Hromovládce má v mém diváckém srdci svoje pevné místo a jeho první dobrodružství pro mě zůstává jedním z nejlepších zážitků nejen v rámci jednoho vesmíru, ale i v komiksových adaptacích obecně. A zatímco kritická obec má se všemi díly problém, pro mě zůstává Thorova trilogie kvalitativně nejvyrovnanější sérií MCU. Ať už se jí totiž chopil kdokoli a ať už se žánrově rozkračovala od romantiky přes drama až po fantasy, vždycky jsem nad ní žasl. A žasnu i napotřetí, protože nálada opouští dosud vedoucí love story, nebojí se odstraňovat známé postavy a přesto královsky kráčí k nejvyššímu hodnocení. Dýchají z ní totiž veškeré ingredience fantasy žánru, přidává se k nim jednoznačně nejlepší akce v sérii, neuplyne pár minut, abych se nezačal smát a Hemsworth s Hiddlestonem pro svoje charaktery očividně dýchají. Něco mi říká, že je Ragnarok pro klasického Thora koncem, ale o to radši jsem, že se příběh uzavírá takhle triumfálně.

    • 26.10.2017  10:25

    Hlavní cíl, který si před sebe tvůrci vytyčili, jim vyšel jen napůl. Dopředu avizované propojení superhrdinské velkoleposti s obyčejným středoškolským dobrodružstvím totiž naráží na chvíle, kdy jim to vedle sebe příliš nesluší a nejednou do sebe hlasitě narazí. Teenagerovská linka je totiž k té čistě marvelovské (události z Avengers nebo Občanské války se těží snad víc než na dřeň) šita zbytečně horkou jehlou a výsledné dojmy tak překvapivě musí tahat nahoru až sám Tony Stark v nepřekvapivě parádním Downeyho podání. Tom Holland si kostým užívá do poslední hlášky a snaží se být onou moderní verzí Spideyho, ale i když jsem byl po jeho představení optimistou, zatím si mě na svou stranu získává jen velmi opatrně. K pavoukovi má sice podobně blízko jako kdysi Tobey Maguire, ale vzpomínky na Garfielda a vůbec na celého Amazing Spider-mana ve mně zůstávají příliš intenzivní a pozitivní, než abych nový restart přijal za svůj takhle rychle. 70% a naděje, že když se potřetí vstupuje do stejné řeky, nebude se z ní tentokrát zbaběle couvat.

    • 23.10.2017  10:46
    Sněhulák (2017)
    **

    Knižní Sněhulák znamenal jistý předěl, během kterého začala série ve svých napínavých momentech být až nepříjemně sugestivní a vražedné výjevy natolik přesné a děsivé, že se člověk ohlížel doma přes rameno, jestli na něj něco špatného nečeká v koutě. Zároveň se jednalo o do té doby jasně nejfilmovější díl, který skýtal námět na parádní thriller. Potvrdil se ale můj strach, že hlavní průvodce zimním Oslem může v rozpohybované podobě selhat. Harry Hole, hrdina mojí oblíbené kriminální série, má v tomto bodě svého života a kariéry už něco odžito, odtrápeno a odpito. Tohle jeho depresivní podhoubí je nasáklé ztrátami a mizernými obdobími jak v dospělosti, tak v dětství. Film nám dává Harryho, který jenom pije a není jasné, jestli je to kvůli rozchodu s přítelkyní nebo jen kvůli tomu, že zrovna nemá v práci do čeho píchnout. Oba důvody působí dost banálně, takže je dobře, že přichází první sníh a s ním i právě ony vraždy, na které každý, kdo o Nesbøvých knihách někdy slyšel, napjatě čeká. Rozjíždí se tak kolotoč vyšetřování, který ovšem působí až směšně. Hlavní postavy se zeptají na pár otázek, velký čas tráví zkoumáním osob v pozadí pořádání zimních her v Norsku a snaží se rozplést minulost několika anonymně působících charakterů. Problém je, že ona sugestivnost, o které jsem psal, se z adaptace vytratila. Vraždy se buď odehrají mimo obraz, nebo k nim dojde zcela nezajímavě. Linky současné i minulé se pak v závěru nijak neprotnou, naopak (a to je výtka, kterou neodpustím) se trio scénáristů rozhodne jít otevřeně proti předloze, čímž z klíčové vedlejší linky udělá zdržující slepou uličku. Dodnes si navíc pamatuji, jak jsem při čtení několikrát myslel, že identita vraha je mi už už jasná, ale autor mě pokaždé překvapil a dohrál děj tak daleko, že vrahem mohly být tři různé postavy a u všech se pointa zdála podobně nezpochybnitelná. Film si ale obě dvě chybné teorie vystřílí a se zcela zbytečným předstihem je označí jako mylné, čímž diváka dokonale mate a s odstupem mi tak některé falešné vábničky přijdou téměř jako urážející. Z původního zklamání tak v tuto chvíli nemám daleko ke vzteku a druhou hvězdu z milosti nechávám jen díky tomu, že Charlotte Gainsbourg jako by "mojí" Ráchel z oka vypadla, a ze smutného poznání, že v jiných rukou by Michael Fassbender skutečně mohl být ideálním Harrym. Přesto se modlím, ať se v závěru naznačené nakročení k dějové ještě vyhrocenějšímu Levhartovi neuskuteční.

    • 20.10.2017  20:11
    Death Note (2017)
    ***

    Rozumím všemu předloženému, chápu, proč chce Wingard přiblížit látku americkému publiku a zjednodušit kulisy, proč je Ryuk jednoznačnější (a tím pádem bohužel i téměř nikdy rafinovaný). Jenže s tím vším přichází i nepochopení celého konceptu souboje dvou mozků. Light zůstává vysoce inteligentním Kirou a L pak mistrem dedukce, neustále na stopě svojí oběti. Střetávají se ale ve smutně polopatickém souboji emocionálně přehrocených jedinců, kdy první jmenovaný vesele prozradí svoje tajemství dívce, které nemá jediný důvod věřit a stává se jejím oddaným nepřemýšlejícím podpantoflákem - a druhý jmenovaný se (snad z nedostatku spánku?) postupně mění v impulzivně jednajícího nerváka. Z výsledného počinu je pak příjemně svižný thriller s výborným soundtrackem a famózním vizuálem, ale s legendární značkou Death Note se i z logiky věci rozchází snad v polovině stopáže. A to je pak zle. Netflix měl vzít rozum do hrsti a místo do střídmého filmu jít rovnou do velkolepé minisérie. Tam už by postavám humor, hloubka či smysl nechyběly.

    • 18.10.2017  10:13
    matka! (2017)
    **

    V silnějších chvílích nechybí intenzita Labutě nebo pod kůží napevno zalezlá nepříjemnost a sugestivnost Requiemu. Ať už ale chtěl Aronofsky říct cokoli, veškerá alegorie se ztrácí v neustálé smyčce. Neúspěšná snaha o uchránění vlastního soukromí je po chvíli tak iritující, že jsem s každou novou postavou jen kroutil hlavou s čím dál větším důrazem. Ten způsob, jakým se celá forma v poslední třetině zataví, je ale tak průhledný, zbytečný a (co je nejhorší) líně napsaný, že jsem už jen odškrtával povinná biblická zastavení a byl čím dál rozmrzelejší z toho, jak Jennifer Lawrence hraje naprosto prvotřídně a přitom ve své podstatě naprázdno. Děsí mě, že někdo, kdo dokázal o dekádu dříve rozvést jednoduchý řetězec myšlenek do životního díla jménem Fontána, teď vyplodí nápad, který očividně chce bujet do více rovin, ale on ho nechá plynout v jediné. Noe byl možná zklamání, ale matka! je hranice mezi šlápnutím vedle a ztrátou sama sebe.

    • 17.10.2017  15:42
    Pokoj 104 (TV seriál) (2017)
    ***

    Chvíli trvá, než divák odhadne, kam by seriál přibližně chtěl mířit (a proměnlivá kvalita jednotlivých příspěvků i jejich roztodivné nálady příliš nepomáhají), ale na konci první sezóny bych se snad dokázal na výsledné rozpoložení naladit. Problém ale tkví v (ne)kvalitě většiny epizod, které nepíše Mark Duplass. Zatímco jeho scénáře se většinou dopátrají nějaké emocionální katarze, zbytek dílů přijde s nápadem, který by se sotva dal natáhnout na pět minut, natož až někam k půlhodince, tím spíš, že dedukovat, co tím či oním chtěl autor říci, je s přibývajícími díly čím dál únavnější. Nejlepší / nejoriginálnější zůstávají relativně brzo promrhané pecky Pizza Boy a I Knew You Weren't Dead, zatímco The Knockandoo, Voyeurs nebo Phoenix měly negativní potenciál celý produkt klidně zabít.

<< předchozí 1 2 3 4 18 35 51 68
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace