novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


411 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
    • 18.10.2018  10:55

    Gregory Peck v jedné ze svých definujících rolí pravého chlapa v nejpoctivější formě westernu. Dlouhé minuty se kamera toulá krajinou, jindy se zase děj řítí kupředu, hlavně ale i půl století po svém vzniku zůstává Mackennovo zlato žánrovkou, která i přes překvapivě průkopnický vizuál neboří hranice, a přesto je ve všech ohledech svá a tím pádem i nezapomenutelná. Tím neříkám, že není v samém finále poněkud bezhlavá nebo že se na některých přelomových scénách nepodepsal zub času, ale přesto bych dal cokoli za to, abych jednou za čas mohl v kině potkávat právě takhle upřímné rodokapsy.

    • 10.10.2018  10:58
    Venom (2018)
    ****

    Někdy jsem rád, že se pletu. A už dlouho jsem se nepletl tak moc, jako když jsem rozhlašoval, že Tom Hardy se svým sveřepým výrazem jednoho typu nemůže v žádném případě být odpovídajícím Eddiem Brockem. Jenže on je v pozici ukecaného tvrdohlavce nejen dobrý, on je přímo výborný. V kombinaci s vděčně podaným druhým hlasem v hlavě, komickým potenciálem z toho plynoucích situací a nápaditých akčních scén je Venom překvapivě zábavnou lepenkou. Autory recenzí, které snažení stáje Sony kvalitativně posílaly někam do začátku století na úroveň tehdejších Elektry nebo Punishera, bych povinně poslal vytáhnout zmiňovaná DVD a osvěžit paměť.

    • 9.10.2018  13:02

    Na plnou sílu do všech směrů. Jack a Ally umí být velkolepí, majestátní, melodramatičtí a zamilovaní. A právě proto jsem tak rád, že si Cooper na režijní stoličce může maximálnímu měřítku navzdory dovolit i takovou frajeřinu, že se na všech klíčových dějových místech zastaví. Ví totiž, že na každého čekají křižovatky, na kterých má na rozmyšlenou pár vteřin a přitom v koutku duše ví, že právě takhle palčivý moment rozhodne o tom, kam bude dál směřovat zbytek jeho života. Proto si i divák s hlavní dvojicí rád postojí na podobných rozcestích o trochu déle, aby nechal každou volbu zarezonovat, aby každé správné rozhodnutí pěkně rozlilo teplo po těle a každé špatné aby řízlo slušně hluboko. Od obou zúčastněných životní výkony a zasloužená jízda filmu, který nejprve zboří kina a brzy poté nejrůznější předávání cen, aby se velice záhy stal zlatou klasikou. We're far from the shallow now.

    • 20.9.2018  09:18
    Alfa (2018)
    *****

    Občas jako dospělejší disneyovka, občas nekompromisní boj o přežití, ale po celou stopáž lavina emocionálních rozhodnutí a dech beroucích obrazových výjevů. Snad každý druhý záběr téhle mládeži (skoro) nepřístupné verze Medvědích bratrů by si zasloužil místo jako obraz na zdi. A že se dějově nejedná o žádný objev, že dialogy občas působí jako patetické fráze, to mi je nyní hluboce jedno. Alfa totiž vypráví o natolik archetypálních a téměř až životodárných věcech, že výsledná pocitová lavina všechny výtky hlasitě přehluší.

    • 20.9.2018  09:17

    Řada nešťastných příhod nejhoršího bodyguarda všech dob. Mezi zábavnější zjištění patří skutečnost, že se dějové drobky definitivně srazily na lekce z architektury a pár céčkových výstupů zhrzeného nápadníka, mezi ta smutnější potom spadá šok z toho, že to v odstínovém nesmyslu nesluší ani takové krásce, jakou vždy byla Arielle Kebbel. Slepá ulička literárních adaptací je konečně ve svém finále a já doufám, že se k ní nikdy nikdo nevrátí.

    • 13.9.2018  07:14

    Nejlepší film s Predátorem v hlavní nebo vedlejší roli za posledních třicet let. Což je vzhledem k rozporům snad v každé scéně chabá pochvala a vůbec tristní vizitka lovcových filmových pokračování a spin-offů. Na jednu dobrou hlášku připadne minimálně jedna rozpačitá, na skvělou akční scénu pokaždé vychází wtf moment (všechno s Thomasem Janem, nadužívaní psi) a na trefný casting (Holbrook, Brown) odpovídá smolně obsazená Olivia Munn, které její doktorku nevěřím ani na chvíli, nebo neselhávající Jacob Tremblay, jehož charakter sem bohužel spadl snad z jiného filmu. Ale pozor, je to nezastavující a neustupující zábava a potom, co jsem osm let zpátky u Predátorů málem usnul, je to velký krok kupředu, bohužel smutně ledabylý. Black musel vědět, jak velké množství fanoušků k němu vzhlíží jako k zachránci celé značky a onen místy sebeparodický nádech musel mnoha z nich zákonitě zvednout mandle.

    • 12.9.2018  13:38
    Adžin 2 (TV seriál) (2016)
    ****

    Vynucené spojenectví Nagaie s Tosakim přináší příjemné pnutí mezi jednotlivými charaktery, větší prostor pro dosud vedlejší figury (a že Shimomura i Nakano daný prostor bohatě využívají) i sevřenější příběhovou linku. Celý svět se spojil proti sílícímu Satovi, logicky přicházejí fatální ztráty či klíčové prohry a vše spěje k nekompromisnímu finále. A já se bavím jak při odlehčených tréninkových pasážích, tak při klidnějších chvílích (překvapivě působivá epizoda z vězení) a samozřejmě i při akční symfonii s přibývajícím počtem ghostů. Mojí jedinou výtkou je tak hlavní záporák a nekončící řada neúspěšných pokusů o jeho zadržení. Koncept Sata jako člověka, který se chce jen a pouze bavit a díky jeho zálibě v co nejnáročnějších videohrách má automaticky dispozice porazit nejrůznější vládní, policejní, tajné či protiajinské jednotky mi ne a ne úplně sednout a je tak tím jediným, ale bohužel značným důvodem, proč se neuchýlit k nejvyššímu hodnocení. Ať se třetí série dočkáme nebo ne, budu nakonec počin o soubojích nesmrtelných antihrdinů považovat za moderní odpověď na legendární Death Note. Akčnější, svižnější, vyváženější a - jak už to u novějších přírůstků bývá - jednodušší a divácky přívětivější.

    • 12.9.2018  13:35
    Adžin (TV seriál) (2016)
    ****

    Spoilery - Poutavý akční hit, který má tu smůlu, že se o něm nejčastěji mluví v souvislosti s jeho netypickou, místy až trhanou animací. Jinak se totiž jedná o netypicky gradovanou nadpřirozenou naháněčku tří stran, kde paradoxně té divácky nejbližší fandím méně než pronásledovatelům. Hlavní hrdina totiž má tu smůlu, že mu v rámci uvěřitelnosti byl uprostřed celé série přidán nečekaný charakterový rys a z úst jeho sestry se dozvíme, že zdánlivý sympaťák stíhaný nešťastnými událostmi umí ve skutečnosti být vypočítavý neřád. Osobně to považuji za nešťastné rozhodnutí, protože si tento směr později ve druhé sérii trochu protiřečí, ale jsem ochoten ho odpustit tváří v tvář tomu, jak mi přirostli k srdci ostatní. Zejména dobrák Kaito a neúnavný Tosaki se totiž okamžitě zařadili mezi moje nejoblíbenější anime charaktery vůbec. A konečně to, kvůli čemu si cestu k Ajinům našla většina diváků - akce. Každý souboj ghostů, ale i každá přestřelka (jakkoli občas zbytečně přepjatá kvůli nepochopitelným rozhodnutím všemožných vojenských jednotek) fascinuje každým úderem a výstřelem a nejen z vynikající poslední epizody dělá podívanou, při které jsem napětím v klidu neposeděl.

    • 11.9.2018  07:03

    Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu.

    • 10.9.2018  10:42
    Komparz (TV seriál) (2005)
    ****

    1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád.

    • 6.9.2018  10:54
    Pose (TV seriál) (2018)
    *****

    1. série - 100% - Ve své jedinečnosti téměř nepopsatelné - a dost možná neopakovatelné. Pose funguje jako nejprimárnější rodinné drama, jako obraz doby, jako specifická sociální studie, jako kompilace skvělých songů a v neposlední řadě jako pravý seriálový milník. Rozesměje, rozpláče, šokuje množstvím hereckých objevů (Pray v podání Billyho Portera je už teď ikona) a diváka zkrátka nepustí. Proto nechápu, že právě takhle extravagantní událost proplula televizí nemožně potichu. Obvyklý kabelovkový hype by právě sem seděl jako nikdy předtím.

    • 3.9.2018  16:58
    The Alienist (TV seriál) (2018)
    ****

    Žánrově tak čistá a poctivá dobová detektivka, že jsem víc dostat ani nemohl - a přesto zůstávám nepatrně zklamaný. Vynikající herecká sestava a pověst černého koně sezóny vyšponovaly moje očekávání tak vysoko, že jsem zbytečně dlouho doufal, že se z Alienisty (i kvůli nesourodému trojlístku hlavních hrdinů) vyklube nová Ripper Street. Atmosféra špinavého New Yorku s tolika nekalými živly, na které si jen divák vzpomene, dělá samozřejmě svoje, ale pocit, že všechny charakterové linky dospěly dost přesně tam, kde jsem je očekával, se mě ne a ne pustit. K větší spokojenosti by musela být vyškrtnuta postava zavilého příslušníka místních jednotek, který hrdinům kazí tak moc věcí a má v důsledku na svědomí tolik špatného, že mě časem iritoval až příliš a odtrhával tak pozornost od přesného vizuálu nebo v životní formě excelujícího Evanse. Paradoxně v těch epizodách, kde to poslední, na co si vzpomenu, je dumání nad identitou vraha, zůstává seriál nejsilnější.

    • 31.8.2018  08:59
    Andělé v Americe (TV seriál) (2003)
    *****

    Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there.

    • 28.8.2018  13:27
    The Good Place (TV seriál) (2016)
    ****

    Byť se nejednalo o lásku na první pohled, nezvyklý koncept si sedá jen velmi pozvolna a pěkných pár dílů trvá, než mi přestanou vadit některé charakterové mušky i mouchy téměř kompletní hlavní party, vyšlo to. Celá posmrtná anabáze má totiž jednu obrovskou výhodu. Eleanor a spol. se v sitcomových vodách pouští do nepříliš ochozeného prostoru rozvíjení mysteriózní zápletky a nefalšovaných cliffhangerů, které oproti všem žánrovým zvyklostem nejsou jen o vztazích. Opravdu netuším, jestli se mi u komedie někdy stalo, abych se k ní vracel ne kvůli stylu humoru nebo dobré náladě, ale kvůli zvědavosti, kam se celý vesmír dobrých i špatných míst vrtne tentokrát. A že jsou takové výlety ve druhé sezóně tou nejpřekvapivější pokladnicí chytrého humoru. Extra vydařené opakované vtipy (komolení Chidiho příjmení, Tahani a její známosti nebo COKOLI, co vypadne z neodolatelné Janet v libovolné podobě) jsou pak hodně sladkou třešničkou na dortu. V případě udržení takhle strmé kvalitativní křivky směrem vzhůru přistane pátá hvězda klidně hned na začátku třetí série.

    • 25.8.2018  11:58
    In the Dark (TV seriál) (2017)
    ****

    Podle očekávání pořádně tuhá kriminálka, která nejde daleko pro scény, na které se nedívá snadno. Případ unesených dívek je v pátrací rovině snad až příliš schematickou detektivkou, kde identita pachatele je téměř tím posledním, co mě zajímalo, londýnská anabáze je pak o něčem jiném a ve své nečitelnosti a silnějším sociálním podtextu je i o třídu zajímavější. MyAnna Buring je už od Ripper Street královnou emocí a i v sevřenějším žánru na sebe strhává veškerou pozornost jak v gradujícím thrilleru, tak ve zranitelných pasážích, kdy je z uzavřené policistky opět jen těhotnou ženou, která je na spoustu věcí chtě nechtě sama.

    • 25.8.2018  11:42
    Kiss Me First (TV seriál) (2018)
    *

    Mám rád britské odpovědi na aktuální popkulturní trendy, kdy zareagují pěkně po svém, klidně i na úkor velkolepých výjevů. Když proto na Netflixu přistál Kiss Me First, zřetelně odkazující k úspěšnému fenoménu Ready Player One, zbystřil jsem. Už je to totiž celou dekádu, kdy BBC odpověděla na nadpřirozenou vlnu upírů a vlkodlaků a vytřela všem zrak s Being Human, nedávno se pak objevila kratičká minisérie HIM, která překlopila do civilní roviny superhrdinskou tématiku. A právě k HIM jsem v průběhu sledování přirovnával Shadowfax a spol. nejčastěji. Nemůže za to ale jen přítomnost Simony Brown opět v klíčovém partu. Stejně jako On totiž KMF svou nejatraktivnější stránku minimalizuje, využívá ji jen na relativně obyčejné výjevy a nakonec se v oné šedi začne i ztrácet. Problém ale je, že to je v tomto případě to nejmenší zlo. Ze všech technických, dramatických nebo vztahových rovin jsem věřil snad jen zranitelnosti hlavní postavy. Ta je bohužel většinu času zobrazována jako trpící teenager, který pláče kvůli matce, kamarádům, nepřátelům či láskám a za celých šest epizod jsem nedokázal proniknout do toho, proč tomu tak je, když je hned vzápětí zobrazována jako odvážná hackerka. Ústřední pouto Shadowfax-Mania mění svou podstatu z lásky do nenávisti a zase zpět na ploše několika minut, komický (?) charakter Jonty se většinou chová jako slon v porcelánu, dialogy jsou krkolomné a herecky nevěrohodné a když se do toho připlete záporák se svými nekonečnými monology, ztrácím poslední zbytky trpělivosti. V návalu žánrové roztříštěnosti se občas dostaví i zcela nepasující jump scare, jindy se zase emocionálně křičí, aby se zdůraznily vztahy mezi postavami, které jsem ani neměl šanci poznat. A přes to všechno, zdánlivě nesourodé a proměnlivé, jsem se po celou dobu ošíval nad tím, že se pořád nic důležitého (nebo alespoň trochu zajímavého) neděje. Tohle není ani tak zmařená šance, spíše dlouhá řada špatných rozhodnutí.

    • 22.8.2018  10:44
    Station 19 (TV seriál) (2018)
    ****

    1. série - 75% - V žádném aspektu se netlačí na pilu, protože v Grey's Anatomy i Private Practice bylo vztahových peripetií i tematických zádrhelů takové množství, že by diváka teoreticky nemělo nic překvapit ani v hořlavých kulisách. Jen všemu dění smutně často chybí moment překvapení, hlavní hrdinka se v očekávaném milostném trojúhelníku chová jako slon v porcelánu a k mému šoku pak většinu akcí zachraňuje Jay Hayden, kterého jsem jen o rok dříve nemohl vystát v The Catch. S postupujícím časem a zapadnutím do kolektivu si na Stanici 19 připadám stále lépe (jakkoli slušná várka charakterů zatím nemá moc co nabídnout), gradovaná hádanka o volbě šéfa funguje a vůbec se z celého počinu v nabité konkurenci (Murphyho 9-1-1 přesto zůstává o půl stupně jinde) vyklubala nadsazená a příjemně (!) patetická show, která dokázala ukázat záda procedurálním žánrovkám.

    • 22.8.2018  10:17
    Alex, Inc. (TV seriál) (2018)
    ****

    Kolik už seriálů mi v posledních letech přišlo na ruku svou rodinností či alespoň zajímavým nápadem a kolik jsem jich musel v závěru sezóny oželet? Na všechny Sean Saves the World, Weird Loners, New Normal nebo Selfie mám zkrátka "štěstí" a můj vkus na příjemné sitcomy do lehce nostalgické nálady relativně nedávných seriálových ér, kdy se hitová komedie mohla stát takřka z čehokoli, mě zkrátka předurčuje k tomu, že znovu a znovu zaplouvám do předem ztracených případů. Alex Inc. to měl spočítané už snad před samotnou premiérou, protože jakkoli se Zach Braff na sociálních sítích snažil šířit osvětu, o seriálu nevěděl takřka nikdo, natož aby ho někdo sledoval sledoval. A to se přitom na samém startu on i všichni zúčastnění tvůrci snažili o ozvláštnění okoukaného schématu. O to zábavnější pak bylo sledovat, jak se jen na ploše několika epizod začne z Alexe stávat čím dál větší dětina, který čím dál častěji promlouvá pomocí voice-overu a chtě nechtě tak z hlavní postavy začne tvořit o něco dospělejšího a vyzrálejšího doktora Johna JD Doriana. Nekonají se ale noví Scrubs, nekoná se ani žádná nová stálice. Braff, roztěkaná Hillary Anne Matthews nebo jako vždy stoicky klidný Michael Imperioli si sice dokázali na minimálním prostoru vypěstovat dokonalou pracovní chemii, ale ať už právě proto, že rádiová linka značně převyšovala tu rodinnou, nebo protože celý seriál většinu času připomíná to či ono místo toho, aby razil vlastní cestu, je zrušení logickou volbou, jakkoli mi jeho nálada byla mnohem příjemnější, než leckteré současné sitcomové hity.

    • 19.8.2018  11:33

    Nedělám si iluze, že by scénář vznikal jinak, než že se ústřední parta sešla nad hromadou jídla někdy kolem Dne nezávislosti, setkání proložila konzumací nejrůznějších látek a maratonem Toy Story a bylo vystaráno. V rovině parodií to pak podle očekávání dopadlo celkem vtipně, v rovině polopatických socio-kulturních komentářů a připomínek už ale upoceně a toporně. Nejvíc mě ale ničí nutnost neustále nadávat, každou scénu kdovíproč otřít o sexuální narážku a posledních deset minut tam namatlat extra hrubozrnnou šou, snad jen tak z hecu, jestli to někdo z diváků zvládne. Navíc se Rogen zdržuje u tisící variace toho, jak je libovolná postava pod vlivem drog a to mi stejnou měrou nepřijde vtipné, jako mě zaráží, že se jeho přístup k vtipům přestal vyvíjet, ba začal spíše retardovat.

    • 13.8.2018  10:14

    Zopakovaná esence okázalého špionství, která je opět nejsilnější ve chvíli, kdy jde proti obvyklým pravidlům a odvážně staví celý příběh na lidskosti, na síle postav, na hojících se jizvách zdánlivě nezničitelných forem. Šok z nově viděného přístupu se sice pochopitelně nekoná, na to McQarrie až příliš opatrně kráčí po vlastní vyšlapané cestičce a dělá z Falloutu spíš M:I 5.5, ale kombinace dalšího vnitřního pnutí několika organizací a velkolepého bondovského finále je natolik perfektně do sebe zapadající, že mi na takovém přístupu nakonec nevadí vůbec nic.

    • 10.8.2018  10:04

    Ve velkolepých momentech obrovský zážitek, v překvapivě komorním finále pak pocitově bezchybná kombinace pocty klasickému Jurskému parku a napravení všeho, co svého času nevyšlo Ztracenému světu. Zdánlivě nemožné sloučení dává ve výsledku s přehledem druhý nejlepší díl celé ságy, sebejistě nakračuje k trilogii a Chrise Pratta cementuje na pozici miláčka davů. 90%

    • 6.8.2018  10:06

    Ztratili jsme švih. Nepoznávám Iannucciho, protože tohle není ten scénárista, který má na svědomí první čtyři sezóny Veep. Neříkám, že se třeba právě tam nedotýkal ožehavých a citlivých témat, ale rozhodně si v nich nepočínal jako slon v porcelánu. Takhle kontroverzní oblast si zaslouží ostré zářezy, místo toho dostávám humor na první dobrou a nějaký druhý plán aby divák pohledal, nemluvě o chytrých nebo nenápadných vtípcích. Poslední záchranou jsou pochopitelně herci, zejména vskutku hovadský Beale a vymodlený Jason Isaacs, na kterého se celý film čeká a pak má přibližně desetinu prostoru, než kolik jsem pro něj po traileru očekával.

    • 3.8.2018  10:10

    Scénář Juliana Fellowese těsně před downtonovským startem v režii jindy žánrově přesného Valléeho, pohádkově úžasný Eshkeriho soundtrack a málokdy selhávající dvojice Blunt-Friend v roli ústředního páru - a přesto je z mírně idealizovaného příběhu mladé královny těžké zklamání. Romantice věřím jen z poloviny, historické reálie přichází téměř komplet vniveč a koncept milostného dopisování selhává úplně, stejně jako nečitelný (a v důsledku pak i zbytečný) lord Melbourne. Až je jednomu smutno, že tolika velkým slovům a citům nemám jak věřit. Třetí hvězda tentokrát čistě sobecky jen za hudbu.

    • 29.7.2018  14:32

    Subjektivně odtrpěné páchání dobra a Intenzivní hra kontrastů. Jak těch vizuálních v podobě světla a tmy v obou pracovních místnostech, tak zvukových v případě nervózního ticha i do morku kostí se zařezávajících vibrací či vyzváněcích tónů. Za nejatraktivnější devízu ale beru kontrast významový, kdy jediná věta na záznamníku dokáže na diváka dopadnout pokaždé úplně jinak. Nebudu se hádat, že nejde jen o dusivou žánrovku, ale tak povedenou, že se k sílící šeptandě rád přidávám.

    • 24.7.2018  15:22

    I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo.

    • 23.7.2018  15:42
    Inferno (2016)
    ***

    Howard poctivě tlačí velkolepé záběry i tam, kde by je divák nečekal, a snaživě tak chce nechat zapomenout na to, jak vyvařeně začíná celá série působit. Vedlejší postavy zbytečně mělní pozornost, parťačka přichází na scénu značně vynuceným způsobem (a vlažnost Felicity Jones tomu nepřidává). Nejsmutnější ale je, že i po dlouhé pauze od Andělů a démonů je jasně znát, že se scénář jen snaží vyzobat ty lepší ingredience z nich i ze Šifry, aniž by přidal cokoli nového. Za stále až překvapivě vitálního Hankse zůstávám na slabším průměru, ale zmatený jsem z téhle směsky doteď.

    • 7.7.2018  15:31

    Větší týmovou dynamikou a rozšířenými schopnostmi hlavního hrdiny o chlup lepší než první díl a sebevědomým přístupem také překvapivě silná součást celého univerza. Díky tomu, že neuhýbá ze své lupičské podvratnosti, rodinného patosu ani čistě fyzické komiky, je sám Scott Lang (a nyní snad i Hope van Dyne) snadno zařaditelným kouskem skládačky, který umí zazářit i sám o sobě.

    • 27.6.2018  13:09

    Většina krátkých příběhů z pera Philipa K. Dicka v sobě skrývá zábavu, tajemství, nápad, poselství. V padesátiminutových verzích jim ale zůstává možná ten nápad, v některých případech protivně natažený na neúnosnou délku, jindy nosný jen v první třetině a pak trestuhodně opuštěný. I přes pár vydařených Arnaldsových melodií tak z Elektrických snů zůstal nedotažený pokus, ve kterém mi jako jediná učarovala epizoda Human Is, ve které Bryan Cranston opět hraje Bryana Cranstona. Takový mile výmluvný paradox.

    • 20.6.2018  08:51
    The OA (TV seriál) (2016)
    *****

    1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří.

    • 18.6.2018  14:07

    Vzhledem k obrovským produkčním strastem nechápu, jak je možné, že výsledek dopadl až takhle dobře. Něco se přetáčelo, něco se vystřihlo, něco se trochu násilím doplnilo, ale Solo zůstává povedeným dobrodružným filmem, který nejvíc ruší snad právě tím, z kolika rozličných kousků je šitý. Hazard, chemie s Landem, přepadení vlaku, božská Qi'ra a proti všem předpokladům i Alden Ehrenreich vedou novou Story na pozici povedeného blockbusteru, který prohrává v epizodních článcích. Krev mi totiž pila L3, droidí zlo, které přináší do ságy myšlenky, které v ní rozhodně vidět nepotřebuji. Druhým přešlapem je důlní eskapáda, která jako kdyby připlula ze skrz na skrz průměrného salátu. Obešel bych se i bez finálního camea, které čistě filmové diváky zbytečně vyruší z (v tu chvíli až neuvěřitelně dravého) tempa. I s podobnými ze-sedla-vyhazujícími momenty je ale z prvního Hvězdného finančního propadáku v historii více než důstojná pohádka, která překombinovanou Rogue One vesele strká do kapsy.

<< předchozí 1 2 3 4 18 36 53 70
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace