novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


400 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 34 51 67
    • 21.9.2017  08:41

    Méně se brzdí, častěji se přidává do nejvyšších otáček a kadence šílených, úžasných, hrůzu nahánějících nebo jen dokonale efektních nápadů neustává ani na okamžik. Bezbřehá adorace prvního dílu se mě netýká, ale bavil jsem se u něj náramně, možná proto teď dokážu Zlatý kruh postavit hned vedle něj. Taron Egerton navíc herecky dozrál a vedle Marka Stronga nebo dokonce ani vedle Colina Firtha už takřka nezaostává. Opět mi tak vadí jen prapodivnost a až rušivá bláznivost padouchova bondovského plánu. Několikrát jsem si už už říkal, že se stoupá do míst téměř zázračných, než mě modrá vyrážka zase bolestivě usadila na zem.

    • 19.9.2017  10:26
    Tabu (1931)
    ****

    Těsně po zhlédnutí jsem se ošíval, že Tabu to s temnotou, s osudovostí hříchu a s následky porušování zákazů přehnalo, ale právě onen přehrocený závěr mi ne a ne jít z hlavy. Příběhy o lidech, kteří nevyhnutelně budou trpět pro svůj kousek štěstí, mě většinou opatrně rozčilují, tady se ovšem díky upřímným tvářím Anne Chevalier a Matahiho naopak zase jednou trefilo přesně do požadovaného cíle. Murnau byl ve svém němém tvůrčím výrazu zcela odlišný od ostatních a je velká škoda, že veškerý tragický duch vyprávění z Bora Bora předznamenává i jeho brzký osud.

    • 10.9.2017  12:07

    Zářný příklad toho, proč si s podobenstvími moc netykám. Ne snad že by neměla co říct, ale dělají to tak natvrdle, že je mi až stydno. Za ono více než půlstoletí se sice politické klima změnilo, ale divák, který tuší, do čeho jde, si snadno domyslí všechny slavnosti, nálady, čáry, štvanice či zhášení. Právě kvůli této neutuchající hutné polopatické křeči se nedokážu pořádně pousmát či se naopak zděsit při obdivuhodném Klusákově pitvoření. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že právě on je sám voják v poli a zejména výletníci, ať už záměrně či nikoli, jsou svým ochotnickým předříkáváním jednoduše otřesní. S Janem Němcem se tak tímto definitivně a s radostí loučím.

    • 24.8.2017  14:28
    Baby Driver (2017)
    ***

    Snad poprvé jsem se na nějaký Wrightův film opravdu těšil, jenže z téhle jízdy nepřecházejí oči, ale bolí hlava. Nerozumím světu, ve kterém se příběh odehrává a přijde mi odtržený od všech možných realit a dokonce i žánrů. Vedlejší charaktery mění svou podstatu během vteřiny, nálady se nepříjemně třískají a na konci zůstane tolik rozpaků, že průměr zachraňují jen sympatie k některým členům vypečené herecké sestavy. Nejvíc otrávený jsem ale z tolik propagované "muzikálové" stránky filmu. To, že je ve filmu nepřeberné množství songů, které zkrátka jen hrají na pozadí scény a Baby si je často brouká, zkrátka není muzikál. To, že do rytmu občas trefně padne výstřel nebo náraz, je pak fajn nápad, ale omrzí se při druhé scéně. Veškerá hravost tak zůstává až překvapivě křečovitá. 50%

    • 16.8.2017  22:34
    Tarzan na Manhattanu (TV film) (1989)
    ***

    Pro někoho bylo prvním celovečerním setkáním s lordem Greystokem temné zpracování s Christopherem Lambertem, pro ty šťastnější děti pak Disneyho senzační animák. Pro mě to v poměrně brzkém dětství byla televizní adaptace, kde se jako Tarzan z rodu Opů představil jistý Joe Lara, kterého už jsem nikdy později v žádném snímku neviděl. To hovoří samo za sebe o tom, že velkoměstské dobrodružství bylo pro všechny zúčastněné slepou uličkou, ale svého času byla dědečkova ošoupaná videokazeta tajným grálem, o kterém jsem vyprávěl spolužákům a divil se, že nikdo neví, o čem mluvím. Měl jsem sice někde hluboko v hlavě uloženo, že pán džungle by se měl většinu času pohybovat právě v oné džungli místo šplhání po mrakodrapech a že mi do toho obrázku pokusy na zvířatech příliš nezapadají. Navíc třeba vyndávání kulky z těla postřeleného Tarzana mě tehdy přikovalo do gauče téměř v panické hrůze. Ale právě ona zapomenutá VHS, která se mi šťastnou náhodou dostala do ruky po téměř čtvrt století, spustila takovou nostalgii, že bych horší hodnocení nemohl udělit, ani kdyby se jednalo o ten nejhorší brak.

    • 12.8.2017  11:27
    Still Star-Crossed (TV seriál) (2017)
    ***

    Pořád nevím, co si myslet o tom, jak se stanice ABC k dlouho dopředu ohlášenému "pokračování" Romea a Julie postavila. Z původně plánovaného hitu se nakonec stal otloukánek, který byl nejprve odsunut na letní termín, po pár dílech vytlačen na víkend a nakonec skrouhnut na pouhopouhých sedm epizod. Tím pádem si diváky nenašel, ale nutno uznat, že tvůrci vysílacímu zmatku přispívali i zmatkem příběhovým. Chvíli se neděje téměř nic, hlava rodiny Monteků jen cedí výhrůžky, které si nezadají s horší telenovelou, vládce města toporně deklamuje prázdná moudra, jindy se naopak až křečovitě skáče z místa na místo, koketuje se s nadpřirozenem a sympatie postav se změní během pár desítek minut hned několikrát. Přesto jsem si v krásné Veroně našel oblíbené aliance, hlavní hrdince jsem fandil, ať už se chtěla rozhodnout pro kohokoli z obou nápadníků, ale smířlivé hodnocení nakonec dávám jen s přimhouřením všeho, co mám. Otevřený konec totiž naznačuje jen falešné naděje a seriálu je mi silně líto, když vidím, kolik nepochopitelné špíny se na něj hází. Dobrovolně se navíc přiznávám, že výsledek silně ovlivňuje účast Anthonyho Heada, který si mezi občas opravdu dřevěnými kolegy bez problémů uhrává svoji shakespearovskou třídu, ať už mu scénář zrovna vkládá do úst cokoli.

    • 11.8.2017  15:53
    White Gold (TV seriál) (2017)
    ***

    1. série - 60% - Pilot mě svou svěží formou téměř až zaskočil. Dějem, humorem, hereckou renesancí Eda Westwicka. Tomu jdou oni namyšlení frajírci, kteří až příliš pozdě dohlédnou za svoje činy, přímo dokonale. Jenže zatímco v kůži Chucka Basse jsem ho v dobách Gossip Girl měl tuze rád, protože se jeho špatné stránky daly pochopit, tady je jeho Vincent Swan vážně jen k naštvání. On totiž oním sebejistým blbem být chce, všechno dělá špatně a cítí se (byť pořád v rámci komedie) uražen, že po něm někdo chce daně, věrnost nebo běžnou práci. Všechno jsem to dokázal alespoň trochu odpustit, dokud nebylo opisování od Vlka z Wall Street až příliš. To pak najednou člověk dokáže přesně předvídat, co se stane na začátku i konci příští epizody a v kombinaci s přitroublostí obou Swanových kolegů není z těchto oken Zlato bílé ani žádné jiné.

    • 10.8.2017  14:18

    Kouzlo nového nebo znovuobjeveného je pryč. Vrací se sice slušná řádka starých známých a vzhledem k jejich napěchovaným diářům nechápu, jak se Paul Rudd nebo Elizabeth Banks utrhli k tomu si zase trochu zablbnout, ale jsem za ně hrozně rád. Na spokojenost to ale ani přesto nestačí, jelikož ty nejvděčnější postavičky (pro mě Gene a Eric, protože Meloni a Pine se pro podobné nesmysly odříkávané s kamennou tváří narodili) mají prostoru zbytečně málo a děj se zaměřuje na to horší. Přednost proto nesmyslně dostávají třeba Donna a Yaron, kteří mě k smrti unavovali už minule, překvapivě dobře dopointovaná, ale přespříliš natažená linka s chůvou a zejména pak ústřední prezidentská maškaráda. Showalter a Black si svoje dvojrole užívají každou vteřinou, ale ona nutnost věšet tábornické gagy na nějaký prapodivný dlouhodobý dějový cedník se tentokrát míjí účinkem. Dojmy tak zbytečně hořknou a na rozdíl od prequelu tak tentokrát nemám pocit, že bych se do Firewoodu ještě někdy potřeboval vrátit. Tady je už totiž vyčerpáno.

    • 9.8.2017  14:24
    Šingeki no kjodžin: Season 2 (TV seriál) (2017)
    *****

    I kdyby se jen zůstalo stát na jednom místě, prázdně se tlachalo a občas se libovolná jednotka střetla s libovolným titánem, měli by tvůrci úspěch zaručen. Ti ale nevsadili ani na bezhlavou akci, ani na natahování zápletky a místo toho veškerá očekávání staví na hlavu. Nechávají do děje vstoupit nové postavy, bez okolků kolem nich staví základy pro očividně velkolepé budoucí příběhy a právě ve chvíli, kdy už je toho dialogového napětí příliš, přijde scéna souboje, která vyrazí všem dech a opět tak dokáže, že tenhle Útok má na svou konkurenci pěkných pár pater náskok. V kombinaci s velmi střídmým kořením v podobě alespoň drobných mytologických novinek je z druhé série událost, na kterou se vyplatilo ony čtyři roky čekat.

    • 8.8.2017  13:28
    GLOW (TV seriál) (2017)
    ****

    1. série - 75% - Jen těžko věřit tomu, jak je při vší svojí naondulovanosti a neonové ozářenosti GLOW přirozený, životný a silný tak jako odhodlání hlavní hrdinky. Právě díky elánu Alison Brie a chladně fascinujícímu charizmatu Betty Gilpin utíká celá wrestlingově-televizní snaha téměř sama a i přes absenci zapamatovatelných momentů funguje jako překvapivě pozitivní seriálový společník i ve chvílích, které pozitivní rozhodně nejsou. Snad jen kdyby mi všechny (byť nenásilně podané) vztahové a rodinné zvraty nedocházely tak dlouho dopředu (u mě, diváka, který se rád nechá překvapovat téměř jakoukoli pointou, věc vskutku nevídaná), užil bych si Gorgeous Ladies ještě víc.

    • 7.8.2017  12:31
    13 Reasons Why (TV seriál) (2017)
    ****

    1. série - 75% - Stejně intenzivně, jako jsem se na seriál těšil, jsem s ním nakonec i bojoval. Ne snad že by mě nebavil, středoškolské prostředí můžu vidět ve sto a jedné podobě. Ale snad právě proto, že jsem toho v teen žánru viděl hodně, mě překvapilo, jak v první polovině málokdy tne do tématu intenzivně a přesně. V kombinací s Clayovou neuvěřitelnou zdrženlivostí nebo téměř až zabržděností, kdy kazety poslouchá snad výhradně po pětiminutových útržcích, neustále někam padá či něco rozbíjí, jsem občas ve vzteku či rozpacích schovával hlavu v dlaních. Jenže druhá polovina je dramatičtější a v mnoha ohledech i vyloženě nekompromisní a ani týden po zhlédnutí poslední epizody nedokážu některé scény dostat z hlavy. To platí jak o těch finálových a předfinálových, u kterých je jednomu nehezky úzko, ale snad ještě mnohem víc o jedné konkrétní, která v mých očích má největší šanci ukázat sílu celé látky. Právě při představě toho, co mohlo být, při vizi šťastného konce pro ústřední pár, která se nikdy nevyplní. Tam se ve mně spolu s několika soukromými slzami něco zlomilo a došlo mi, že i když mám se Třinácti důvody jeden obří problém, z hlavy mi Hannah s Clayem nikdy nevymizí. Oním problémem je bohužel samotný koncept kazet, promyšleného vyprávění a nenápadného obvinění všech přítomných s jednou logicky vysvětlenou výjimkou. Některá hovada si samozřejmě pocit doživotní viny zaslouží plným dílem, ale s faktem, že se někteří zúčastnění projevili víceméně pouze jako průměrní, do sebe zahledění puberťáci, se vyrovnávám velmi těžko. Právě oni budou muset překonat na páskách výtku o tom, že se stačilo jedinkrát rozhodnout jinak a všechno mohlo být v pořádku. Možná mohlo, ale nikdo, ani hlavní postava, si nezaslouží vynášet takové soudy. Herecky jsou i ty zdánlivě malicherné situace podány dokonale (a ne, žádná situace není malicherná, když se na vás valí jeden malý zářez za druhým tak nepříjemně, že každý kradmý pohled od spolužáka berete chtě nechtě jako osobní útok) a Katherine Langford si zaslouží všechna myslitelná ocenění, jak dokázala sebemenší brnknutí emocí rozehrát k dokonalosti. Ale když Hannah na konci odchází ze školy a na pásce zní výčitka, že ji nikdo nechce zastavit, mrazí mě v zádech při představě, co může podobná scéna způsobit divákům a divačkám, kteří se právě nachází v nějaké hodně nešťastné životní epizodě. Technicky se téhle kolekci dá máloco vypnout, ale hodnotově nad ní kroutím hlavou doteď.

    • 30.7.2017  19:41

    Patřičně fyzický zážitek se všemi Ritchieho trademarky. Nechybí divoké konverzačky s nestíhatelnou kadencí, nechybí Londýn, nechybí kamarád Beckham. Do samého konce jsem se ale nemohl rozhodnout, jestli takovým sympatickým divočinám trochu neškodí fakt, že jsou nasoukané na klasický příběh, který tradiční body potkává občas velmi ledabyle, občas odvážně a nápaditě, ale občas právě nevyhnutelně klasicky. Nejrazantněji se to děje při přímém porovnání Artuše, který si v Hunnamově sebejistém podání nechává rozbít ústa, nejde pro drzé slovo daleko a relativně často na svůj úděl remcá, a Vortigerna, archetypálního fantasy zlosyna s touhou po moci. Přesto mám z Legendy velkou radost, protože moji oblíbenou látku zpracovává po svém a s rytířskou ctí se dobírá konci, ze kterého by se v nějakém alternativním vesmíru pokračovalo vstříc excelentní sáze. Nám zůstane alespoň poctivý a statečný záblesk.

    • 25.7.2017  10:44
    Dunkerk (2017)
    ****

    Dramaticky podle očekávání soustředěně vygradované, životností osobního zážitku na hraně dokonalosti a zařezávajícím hudebním doprovodem až fyzicky vyčerpávající. Nolan je už více než dekádu ve formě, jakou mu všichni ostatní mohou jen závidět a snad jen kvůli sevřenosti válečného žánru, který nepovoluje scénáři odbočky kamkoli jinam, bude v mých očích Dunkirk za jeho předešlými veledíly o krok zaostávat.

    • 21.7.2017  12:28

    Jednoho až zahřeje u srdce, když vidí, jak je pro Bessona Valerian pravým Prvním elementem. Komiks sice neznám, ale ta úcta k látce a až dětinské opečovávání všeho, co s jejím světem souvisí, mi přivodilo nejeden úsměv. Bohužel se ale opečovává něco, co ani nejde nazvat staromilským, ale jen zastaralým. Vzhledem k roku vzniku předlohy je nefér vyčítat, že něco podobného jsme už viděli nesčetněkrát, ale na Alfě se bohužel žádné dějové překvapení nekoná. To je mi zároveň hrozně líto, protože zvěsti o nejlepší vizuální stránce poslední dekády nelhaly. Každý průlet, skok nebo vodní výlet bere dech každým dalším pixelem a smazává tak další pomyslnou hranici digitálních efektů. Že se tomu tak děje v několika ledabyle poslepovaných epizodkách, kterými se neuměle táhne ústřední tuctová linka, je bohužel jen k jednomu velkému povzdechu. Na úkor obrazové stránky navíc trpí vývoj charakterů, protože právě ústřední Valerian má očividně za úkol jenom protivné hlášky a občasnou akční eskapádu. DeHaanův specifický výraz k antihrdinům přímo svádí, ale v tomto případě krutě nevyšel. Královnou se tak bez větší snahy stává Cara, která by snad právě díky přirozené Laureline mohla vykročit k hvězdným rolím psaným na tělo.

    • 16.7.2017  13:14

    Jako dárek fanouškům dvě dekády po vzniku filmu možná trochu nevděčné, ale pro mě, jako pro diváka, který si ztracené kousky poskládal nedlouho po obou sériích klasického Twin Peaks a jen pár desítek hodin po Fire Walk with Me, jde o příjemné loučení s původní formou seriálu a o poslední nádech před jeho návratem, ať už mi má přinést cokoli. Nejvíc potěší pár scén, které rozšiřují samotný konec druhé sezóny a nejvíc rozesmutní všechno, co nějak souvisí s Laurou, jejíž osud mi i tentokrát přivodil pěkných pár slz. I AM the Muffin!

    • 16.7.2017  13:07
    Twin Peaks (1992)
    ****

    David Lynch a celé jeho milované městečko přesně v té formě, v jaké ho mám nejraději. Vrací se ke kořenům, vypráví, co bylo před začátkem, přesto mi po příjemných troškách dávkuje agenta Coopera a od nejvyššího hodnocení ho zdržuje jen příliš velké množství scén s Trpaslíkem a jeho partou. K němu sice chtě nechtě zůstávám zhypnotizovaně přikovaný, ale onou pointou plnou zadostiučinění pro mě stále není. V první řadě je ale výzva ohni tragickým příběhem nejslavnější místní antihrdinky, jejíž osud tak konečně poznávám z první osoby a můžu po jejím zmařeném životě truchlit o to víc, že nejde jen o kolektivní smutek.

    • 8.7.2017  16:16
    Smrt ve tmě (2016)
    ****

    Alvarezovi jsem kdysi hodně věřil, po Lesním duchovi ho poslal ke všem čertům - a teď ho opatrně beru zpátky. Ve tmě se totiž kromě smrti neschovává žádná očekávaná lacinost, s výjimkou konkrétní sklepní epizody ani nechutnost, ale na žánrové poměry se ve zlověstném stavení skládá až překvapivě ambiciózní skladba. Ta hra s diváckým očekáváním, kdy se mi vztah k postavám opakovaně velmi zásadně mění, nemá totiž obdoby. V kombinaci s vzhledem k prostředí přirozenou gradací lekaček a až nesnesitelně intenzivní scéně v absolutní tmě rád přimhouřím oko nad několika momenty, kdy by si divák se zálibou v hledání logických chyb mohl i trochu smlsnout.

    • 8.7.2017  16:16
    Ochránci (2017)
    ***

    Medvěd sice nemá Mášu, ale zato má největší bouchačku v celém Rusku a dostatek prostoru ve výtahu směrem vzhůru, vzhůru a jenom vzhůru. Přijde mi tak natolik sympatický, že dokáže většinu negativních dojmů spolehlivě vytlačit daleko za jím vytyčené pole zábavnosti. Skoro mi pak přijde škoda, že se z Ochránců dělá nejbizarnější podívaná široko daleko, protože kromě nebetyčně zabitých hláškovacích pokusů jsem se žádného odstrašujícího ani dosud neviděného diváckého pekla vážně nedočkal. Jakkoli jsou obrysy východní kultury občasným vtipem samy o sobě, tohle byl naštěstí zcela bezbolestný a jaksepatří odlehčený případ.

    • 8.7.2017  16:15

    Osobnější a díky tomu i odvážnější verze toho, co bylo k vidění v japonské vizi. Nepotřebuji za každou cenu mlčenlivou filozofii, jakkoli mě i ona svou hypnotičností k animovanému GITS přikovala už několikrát. Ta mě totiž fascinuje svou nepřístupností, ale právě to, že mě nikdy nepustí až zcela k sobě, mě stále nutí být k ní až příliš zdvořilý a rezervovaný. Naopak Mira mě postupně nechá dojít pod veškeré své vrstvy a za to jí rád vyjdu vstříc i já. Akční symfonie i fatální myšlenkové křižovatky se konečně našly na samém vrcholu.

    • 28.6.2017  08:19

    Střízlivýma očima je romantická ústřední linka nastartovaná až příliš rychle, ale tváří v tvář její autentičnosti nad tím rád přimhouřím oči. Ono pouto Maddy a Ollyho má v sobě přesně tu bezhlavou zamilovanost, kdy jeden nepotřebuje o druhém vědět vůbec nic zásadního a přesto si je neochvějně jistý, že právě tahle láska je ono osudové Úplně všechno. V kombinaci nostalgické nálady a nápaditě natočených virtuálních dialogů zkrátka není pro sentimentální povahy obrany.

    • 24.6.2017  15:42
    Zlatá sedmdesátá (TV seriál) (1998)
    ****

    Více než vděčná podívaná, která mi svou upřímností, přímočarostí a překvapivou neměnností náramně zpříjemnila léto roku 2010, kdy jsem si ji proti svým zvyklostem dávkoval po větších porcích jako potřebný životabudič. Je to ale právě ona neschopnost změnit ducha vyprávění, která mi po letech zabraňuje ponechat Sedmdesátkám nejvyšší hodnocení, i když budu na Hydeho sociální natvrdlost, Ericovu vztahovou natvrdlost a Kelsovu natvrdlost ohledně úplně všeho vzpomínat s hodně širokým úsměvem. Ona pozitivní atmosféra dalece převyšuje případnou kyselost ze změn v obsazení v poslední sérii i ze všeho s tím souvisejícího.

    • 20.6.2017  19:46
    Rakka (2017)
    **

    Úvod dává naději, že tentokrát jde konečně o funkční sci-fi svět, ve kterém se ústřednímu nápadu bude dařit. Zbylé dvě části ale podle očekávání dokazují, že o postavách nebo vývoji zápletky to ani tentokrát nebude a půjde zas a znovu o pár působivých obrázků pospojovaných tak povrchně, že budu posílat Ridleymu Scottovi desítky děkovných dopisů za to, že (minimálně prozatím) zrušil plány na Aliena 5 se Sigourney Weaver. Blomkamp totiž hlavní hvězdu zoufale nevyužívá, potisící zastává mantru "špína, krev, vetřelci" a potisící selhává. Dvanáct let točí pořád to samé bez toho, že by se snažil kamkoli pohnout. Fascinující, ale mnohem víc frustrující.

    • 16.6.2017  08:29

    Podívaná, o které jsem nevěděl, jak moc mi v životě chyběla, dokud jsem ji nedostal. V porovnání s předchozími pokračováními minimum přebývajících vsuvek nebo nedůležitých postav, žádné vedlejší linky, které brzdí zábavu a definitivně už žádné psychedelické chvíle, které v rámci celé ságy moc nezapadly. Pomsta si bere z dosavadních dílů to nejlepší, série se tak opět stává etalonem dobrodružství a dost možná uzavírá něco, co začalo před dlouhými čtrnácti lety. Nathanson ve scénáři právem hřeší na osudy starých známých, protože dobře ví, že jsou to právě oni, kdo z Pirátů udělali milovaný příběh. Jestli už Perla nikdy nevypluje, tak obrovský dík za všechny ryby. Jestli se přece jenom šestá plavba plánuje, nemůžu se dočkat.

    • 8.6.2017  13:30
    Mumie (2017)
    ***

    Všechny ingredience, které jsou k dobrodružné vyprávěnce potřeba, jsou tu měrou vrchovatou. Líbivé lokace, pohledná dáma v nesnázích, odvážný hlavní hrdina, co pro ránu nejde daleko a mysteriózní příběh jako ústřední látka. K čemu to ale je, když zoufale chybí šťáva a vyváženost. Nick je v úvodu až příliš arogantní a postupem času zase nevěrohodně šlechetný, Ahmanet tráví většinu času ve vyschlé podobě, takže se nemám čeho konkrétního bát a vtipkující kamarád Vail je svým uřvaným přístupem čisté zlo. Největší radostí pak je fakt, že se Russell Crowe nestavil jenom na minutu, ale právě proto je drtivým zklamáním zjištění, že mu snad každou druhou větu psal jiný scénárista, což z potenciálního taháku dělá div ne sebeparodii. Nechci Mumii křivdit, protože v kině jsem se chvílemi opatrně bavil, ale její zarážející žánrová rozkolísanost, podivně antiklimaktický epilog a absence nějakého nového nápadu, kde jedinou adrenalinovou chvílí je v trailerech propálený pád letadla, mě jen pár hodin po projekci táhnou téměř k otrávenosti. 50%

    • 7.6.2017  10:04
    John Wick 2 (2017)
    **

    Bobtnající kopie nefungující jedničky, ve které ze sebe většina zúčastněných dělá blbce a místní hodnocení ho pak dělají ze mě. Hromada ladných zásahů do oblasti hlavy pro mě nezapomenutelnou akci nedělá a nebýt úvodní neobvyklé destrukce auta, tedy jediné scény, kdy si Wick drží pozici poctivého dříče, střílím hodnocení ještě níž. Hloupých rozhodnutí totiž Derek Kolstad udělal tentokrát neúnosně moc, do mytologie cpe střípky kopírované z Kingsman a nechává hlavní postavy předříkávat směšně polopatická životní motta. Vrchol všeho zmatku přichází s Laurencem Fishburnem, jehož výkon a vůbec smysl celé vedlejší linky směle dosahuje odpadových vod. Záchrana přichází v samém závěru, který dlouhodobou nekompromisnost konečně opodstatní, ale otevřený konec je risk, koledující si v případě nedotaženého pokračování o slušnou ránu do vazu.

    • 2.6.2017  12:20
    Wonder Woman (2017)
    *****

    Ve filmovém vesmíru stáje DC včas pochopili, že není potřeba bujet do všech žánrů, témat a směrů. A pochopili to za vteřinu dvanáct, protože amazonská spása přichází ve chvíli, kdy moc důvěřivých diváků, kteří by po x-té za sebou skočili do podobného vlaku, určitě nezbývá. Trailery sice lákaly na výbušnou akci prokládanou perfektně načasovanými vtípky, ale realita je úplně jinde. Z Wonder Woman se totiž před mýma překvapenýma očima vyklubala půvabná, nefalšovaná a pravověrná pohádka. Má v sobě archetypální boj dobra se zlem i ponaučení o jejich prolínání a nezbytnosti. Má v sobě víru v lásku a její sílu. A má v sobě i princeznu, které to s kapitánem Trevorem neuvěřitelně sluší a za jejichž dialogy asi na velkém plátně debutující scénárista Heinberg upsal duši. Největší překvapení roku 2017 už zná své jméno.

    • 31.5.2017  22:05
    Dimenze 404 (TV seriál) (2017)
    ****

    Srovnání s uctívaným cyklem Black Mirror se nabízí nejvíc kvůli tomu, že oba počiny spojuje stejná éra a formát samostatných epizod. Jenže zatímco britský fenomén mi už nedlouho po svém začátku přišel náladou zbytečně depresívní a tím pádem stereotypní, Dimenze si užívá hromadu možností, které s vědeckofantastickou stránkou věci souvisí a bohapustě s nimi blbne. Nabízí, co jen žánrové hrdlo ráčí a ať už se zrovna věnuje hrám, seriálům, filmům nebo seznamkám, činí tak půvabně originálním, popkulturně příjemně blízkým a v první řadě zábavným způsobem. Kromě svojí náladové nevyhraněnosti, kdy se nebojí dojímat ani rozesmát, mě pak fascinuje i výtečným obsazením, které nabízí slušnou várku mých seriálových oblíbenců (za všechny Lea Michele, Ashley Rickards a Megan Mullally).

    • 27.5.2017  20:09

    Asi jediné pokračování úspěšného filmu, které osvědčené pravidlo "všeho víc" dokonale přetavilo ve "všeho míň". Z figurek jsou šablony, z dialogů jsou náhodné shluky slov, erotika má jeden nový nápad na deset rutinních čísel. Netrpět Jamie Dornan z přítomnosti v kůži pana Greye tak očividně, neodpustil bych utrpení při nejlínějším scénáři široko daleko ani já.

    • 18.5.2017  12:03

    Scott stojí na hranici mezi duchovním pokračováním Promethea a poctivým přírůstkem do vetřelčích setkání. O něco úspěšnější je v prvním případě, kdy u dialogu dvou androidů zapomínám dýchat, mozek frčí v přemýšlivé atmosféře na plné obrátky a někde vzadu mi tichý hlas našeptává, že právě za ony klidné pasáže bude tuhle kapitolu spousta lidí nenávidět. Krvavá setkání s legendami opředeným nepřítelem nemají trochu překvapivě tolik prostoru, kolik slibovala trailerová kampaň, čímž si vysvětluji nepochopitelné odchody diváků ze sálu ještě dlouho před pravým začátkem nekompromisního střetnutí. Protože celou mytologii xenomorfů dlouhodobě obdivuji a Promethea jsem si tehdy před pěti lety střihl s radostí hned dvakrát, zůstávám spokojen. Přesto mě mrzí, že k nejvyššímu hodnocení chybělo tak málo, jmenovitě pak trochu smolná nutnost dramatického oblouku, která musí Covenant zavřít v samostatné kapitole. Nechal bych dějové i náladové nůžky rozevřené klidně ještě víc, ty střihačovy bych pak odložil úplně, protože dvě hodiny jsou na dokonalé nasátí vážně málo.

    • 18.5.2017  11:50

    O co patrnější je zacyklenost zápletek, do kterých se parta pátý díl po sobě vrhá, o to větší je moje natěšenost na výsledný film. Ještě před nějakou dobou jsem měl obavu, že není kam stoupat, kam šponovat očekávání a kam směřovat postavy. Už nějakou dobu ale vidím, že nic z toho není potřeba. Vin Diesel z pozice hlavní tváře zakomponuje do scénářů všechna myslitelná přání fanoušků včetně vysněné (a překvapivě perfektní) představitelky hlavní záporačky, v pomalejších pasážích procedí nesrozumitelným basem několik hesel na slohové téma "My Family" a zároveň se pokaždé dokáže vyšvihnout s atrakcí, kterou nikdo nečeká (tentokrát je to zloděj scén Jason Statham). Nejrůznější výtky proti fyzice či logice ještě nikdy nebyly zbytečnější. Tahle sága si jede ve vlastním vesmíru a já budu jen rád, když v podobných dvouletkách bude ještě dlouho pokračovat.

<< předchozí 1 2 3 4 18 34 51 67
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace