novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


406 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 18 35 52 69
    • 20.6.2018  08:51
    The OA (TV seriál) (2016)
    *****

    1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří.

    • 18.6.2018  14:07

    Vzhledem k obrovským produkčním strastem nechápu, jak je možné, že výsledek dopadl až takhle dobře. Něco se přetáčelo, něco se vystřihlo, něco se trochu násilím doplnilo, ale Solo zůstává povedeným dobrodružným filmem, který nejvíc ruší snad právě tím, jak je slepovaný. Hazard, chemie s Landem, přepadení vlaku, božská Qi'ra a proti všem předpokladům i Alden Ehrenreich vedou novou Story na pozici povedeného blockbusteru, který prohrává jen v epizodních článcích. Krev mi totiž pila L3, droidí zlo, které přináší do ságy myšlenky, které v ní rozhodně vidět nepotřebuji. Druhým přešlapem je důlní eskapáda, která jako kdyby připlula ze skrz na skrz průměrného salátu. Obešel bych se i bez finálního camea, které čistě filmové diváky zbytečně vyruší z (v tu chvíli až neuvěřitelně dravého) tempa. I s podobnými ze-sedla-vyhazujícími momenty je ale z prvního Hvězdného finančního propadáku v historii více než důstojná pohádka, která překombinovanou Rogue One vesele strká do kapsy.

    • 17.6.2018  12:05
    Milada (2017)
    *

    Smutný pohled na tuzemské filmařské vnímání vlastní historie. Z Davida Mrnky, scénáristy i režiséra v jedné osobě, se totiž vyklubal autor slohového cvičení z deváté třídy základní školy. I tam se většinou přímá řeč skládá z holých vět nebo rádoby dějotvorných hesel. Když pak podobná motta přednáší unylý dabing (u českého filmu obzvlášť smutný paradox), je herecká stránka věci víceméně vynulovaná. Jako jediná si pak svoje uhraje nedoceněná Vica Kerekes, zatímco soudkyně Geislerová nebo Vyorálkův Gottwald coby zavilý piják vodky jsou bez přehánění v kategorii parodie. Samotná Milada Ayelet Zurer herecky funguje, ale to, co je nucena říkat, jsou natolik šílená moudra, že spolehlivě zazdí i ji. Když v zamýšleném zlomovém momentu pronese melodramatické "Komunisti jsou jako nacisti...", chybí už jen šibalské mrknutí do kamery. Až do konce mi pak nebylo jasné, jestli měl mít film čtyři hodiny a spousta toho musela být vystříhána, nebo si Mrnka vytiskl tři strany textu z wikipedie a jen odškrtával jednotlivé položky. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit absurdní momenty typu "hlavní hrdinka je odsouzena do vězení, aby se v následující scéně vesele vracela domů". Kdo o Miladě Horákové něco věděl před začátkem filmu, bude rozčilen, kdo nevěděl nic, bude mít z výsledku slušný guláš.

    • 17.6.2018  11:47

    Je mi jasné, že se všichni zúčastnění projektu věnovali pořádně dlouhou dobu, ale na načasování štěstí neměli. Dayton a Faris totiž natočili příjemnou dobovou podívanou, která bez nějakých jemných nuancí, ale naopak bez úkroku stranou bojuje za práva žen tehdy i teď, ať už ve sportu nebo v životě - jenže tak udělali nedlouho potom, co se na Netflixu objevil tématicky dost podobný (a vzhledem k seriálovému formátu i vypravěčsky štědřejší) GLOW. I přes tradičně výtečnou Emmu a typově až neuvěřitelně přesného Carella jde o zklamání ve chvíli, kdy se přes trefné dialogy, nezanedbatelné zamlčené historické skutečnosti a pár příliš příhodných zvratů dostaneme k samotnému Souboji. Nechtěl jsem věřit, že tahle uzívaná a obyčejně televizně podaná pinkaná má být oním historickým předělem.

    • 13.6.2018  08:18

    Nehrabat se v minulosti a ve všelijakých coby kdyby - taková je rada, kterou každý zná, každý ji rád dává, ale málokdo se jí řídí. Podobné vrtání mívá totiž za následky nejrůznější trápení či alespoň nepříjemná překvapení. Autor má ve vztazích slušně odžito a očividně i odbrečeno, takže nikdo ze zúčastněných není čistě kladným hrdinou, ale i přes chyby na všech (čtyřech) stranách ani hlupákem či nesympaťákem.

    • 12.6.2018  10:06
    Ladíme 3 (2017)
    **

    Prapodivně zahořklé, jako kdyby Kay Cannon začala psát příspěvek do úplně jiné série. Stesky po mládí a stížnosti na nejrůznější části vlastního těla působí přímo strašidelně a vůbec neodpovídají jak teenagerská cílovce, která dost dobře nemohla chápat, o čem se právě mluví, tak věku hlavních hrdinek, kterým má být přesně mezi dvacítkou a třicítkou. Druhým rostoucím průšvihem je pak absence rozpoznatelných mužských postav. Jesse i Bumper zmizeli ze scény a nahrazuje je tuctová parta vojáků či jižanů, nikdy nepřekračujících škatulku anonymních hezounů. Z takhle katastrofálního startu se hrabe dost těžko, tím spíš, že John Lithgow má dost možná nejnedůstojnější roli kariéry. Když vidím, jak se Anna Kendrick nudí a většinu replik odříkává na neutrál, je mi z toho smutno. A ještě hůř mi pak je, když se podívám na nejlepší chvíle minulých dílů a i nevyrovnaný originál (tím spíš pak hravá dvojka) působí jako výběr z žánrového zlata.

    • 8.6.2018  08:32

    Film plný ironie. Částečně kvůli Sandře, která celou dobu podehrává a heistem se spíš proplouží, přenechává pozornost jiným a královnou se bez větší snahy stává Anne Hathaway, s na tělo napsanou fiflenkovskou rolí. Hlavně ale kvůli faktu, že celá parta se k sobě lepí jen náhodou, divák je s ní na stejné vlně jen ve zlomových momentech - aby si všechnu slávu v samém finiši uzmul James Corden. Na to, jak polorouhačsky se celý spin-off chová, se v žánru nerozkračuje ani na půl cesty.

    • 5.6.2018  08:47
    Deadpool 2 (2018)
    ****

    Wade naštěstí nekecal ani tentokrát. Je to rodinný film. Nebýt toho, zase se ta skládačka gagů, mimózních hlášek, přepálených situací a bourání čtvrté stěny může rozpadnout, ale tentokrát je onen dějový základ ještě o třídu pevnější než minule. První díl si až příliš dlouho zkoušel, co všechno si může dovolit, dvojka už do žánrových kliček skáče po hlavě a nebojí se je na první dobrou shodit až tak moc, že jsem nevěřil svým očím (výsadek X-Force). Leitchovi jsem nevěřil ani za mák, takže ta úleva, že je Red v dobrých rukách, byla nakonec dost překvapivá.

    • 30.5.2018  10:01
    Dangal (2016)
    ***

    I přes zdobený obraz fungující rodiny nemůžu zapomenout na fakt, že právě onen statečný otec, který zachránil dcery před neveselým osudem indických děvčat, by při narození jediného chlapce na podobné úmysly zapomněl a věnoval se jenom synovi. Díky výtečnému Aamiru Khanovi se tahle kaňka dá alespoň trochu zamazat a dokud se největší důraz dává na funkční a až překvapivě milý rodinný humor, je Dangal v nejlepším pořádku. První polovina ale bohužel slouží jenom jako odrazový můstek k čistě sportovní druhé. A ta může být řemeslně odvedena sebelépe, ale divák při ní jen odškrtává desítky povinných tréninkových i turnajových klišé, které při takhle štědré délce zamrzí o to víc.

    • 24.5.2018  15:08

    Ocelový alchymista zůstane už nejspíš navždy mým nejmilejším anime, začal jsem kupovat i česky vycházející mangu a ať vidím příběh bratrů Elricových v jakékoli podobě, stejně mám vždy na samém začátku slzy na krajíčku, s postupujícím časem a rozvíjejícími se schopnostmi jim zapáleně držím palce a u Lust a ostatních podlých charakterů jen vzteky drtím sedačku. Příběhy z Amestrisu mám zkrátka hluboko v srdci už pěkných pár let a většinu toho času si přeji je vidět i ve hrané podobě a Fumihiko Sori mi právě tohle přání splnil. Po prvních ohlasech jsem se výsledku nervózně obával, a proto se teď nestačím divit. Adaptace to totiž očividně mají těžké, ať už jsou od původní verze zcela odkloněné nebo - jak ukazuje právě Fullmetal - i když jsou stejné jako předloha. Smysl pro humor, vzhled postav, mrazivost zásadních momentů a zvratů, to všechno tu je. Navíc Ryôsuke Yamada je nejdokonalejším Edwardem, jakého jsem si ani neodvažoval přát. Několik nezbytných dějových vynechání, zkrácení či sloučení více postav do jedné rád odpustím ve prospěch vysněného celku, který tolikrát viděné a přitom nově podané divadlo homunculů, Kamenů a v první řadě alchymie rozehrává s velkou pompou. Komerční propad v japonských kinech tak nesu celkem těžce, protože tenhle příběh si zasloužil dovyprávět a dopracovat se k Hohenheimovi a dalším legendám.

    • 22.5.2018  13:14
    Dude (2018)
    ***

    Už dlouho mám tušení, že Lucy Hale může při troše štěstí patřit k nadané nové generaci a u Kathryn Prescott jsem si tím dokonce jistý. Jejich společná účast v dramedickém žánru tak pro mě znamenala povinnost, protože Netflix má ve své zásobě pěknou řádku "odložených" filmů, mezi kterými se skrývá nejedna perla. Dude se mezi ně ale nezařadí. Osudnou se mu totiž stala žánrová nevyrovnanost a neví, kdy být dramatický a kdy vtipný. Nejednou (masturbace na záchodcích, návykové látky v autě) ani já sám nevím, na kterou strunu zrovna Olivia Milch chtěla zahrát a ze všeho nejvíc se pak cítím zmateně. Větev si pak podřezává i tím, že relativně zbytečně načíná závažné téma (ložnicová epizoda s Mikem), vůči kterému se ale zachová dost macešsky a onen výstražný majáček nedokáže ani pořádně rozsvítit. Úspěšně tak dovádí do konce jedinou linku, naštěstí tu nejhlavnější. Vyrovnání se se ztrátou blízkého člověka a přijetí vlastního zármutku jsem všem příslušným zúčastněným věřil do posledního slova a snad jen ve chvílích souvisejících s Thomasem a steskem po tom, co bylo a přemýšlení o tom, co být mohlo, jsem holkám uvěřil, že někde někdy právě takhle žily.

    • 21.5.2018  13:13

    Často jsem kroutil hlavou, protože se scénář hluboce topí v nostalgii a neustále nahazuje dobová hollywoodská jména, čistě proto, aby ukázal, jak je Phil velké zvíře. Když se ale uráčí vyprávět příběh, pro který jsme si přišli, stává se z Café society hladké i nervózní retro se sladkobolně znějící strunou stesku. 70% a zaokrouhlení nahoru právě za onen neomylný poslední tón.

    • 30.4.2018  12:40

    Earth is closed today. Když herci, tvůrci i producenti rozhlašovali, že poslední desetiletka vedla právě sem, nelhali. Jakkoli už jsme si několika setkáními napříč sériemi prošli a pokaždé jsem z kina odcházel vysoce spokojený, vždy bylo očividné, že jde v jádru o postavy Avengerů a až ve druhém plánu o definitivní osud města, státu či planety. V Infinity War je všechno jinak a vesmír balancující na hraně je rozpoznatelně v sázce od samého úvodu. Padají oběti, padají lodě, padají měsíce a já jen půltřetí hodinu zaraženě zírám na plátno a vím, že tohle jsem si strašně dlouho přál vidět, snad ještě víc, než jsem si byl ochoten připustit. Spolupráce Iron Mana s Doctorem Strangem, slovní přestřelky Thora se Strážci Galaxie, Cap s Black Widow a jejich návrat ze stínů - a nad nimi všemi padlý Titán, který bere příklady z dělení dvěma až moc vážně. Měl jsem velké přání, aby se mnou film zamával. Nejen v tomto ohledu pak skutečnost předčila očekávání, když mi pumpa jela tak rychle, že jsem snad na třech místech myslel, že mi vyskočí z těla. Avengers tentokrát neredefinují jen týmovky, dokonce ani jen komiksy. Tentokrát redefinují blockbuster a posunout takovou laťku výš můžou za rok zase jen oni. 

    • 25.4.2018  07:37
    Seikai suru Kado (TV seriál) (2017)
    ****

    Spoilery - Ukázkový příklad klamání tělem. Tak dlouho se konverzuje, vysvětluje, politicky vyjednává a diplomaticky vyčkává, že jsem bláhově čekal, že se přesně v takovém duchu dokráčí do konce a s nějakou překvapivou pointou odpluje do vesmírných dálek. Omyl. Poté, co se všichni celou dobu snaží, aby se nejednalo o zaměnitelnou sci-fi žánrovku, přeřadí se v poslední čtvrtině do zaměnitelné sci-fi žánrovky. Vývoj je šmahem zkrácen, zajímavé postavy spadnou do jednoúkolových škatulek a celý příběh zachrání pár příjemně nečekaných point a síla dosavadního vyprávění. Snad kdybych neměl pocit, že se na mě v té poslední hodince vyrojilo tolik událostí, kolik by v jiném počinu stačilo s klidem na celou sezónu, bylo by hodnocení výhrou, takhle je více zklamáním.

    • 18.4.2018  17:31
    Akta X - Série 11 (série) (2018)
    *****

    For so long, I believed. Několikrát jsem četl názor, že nejufňukanějším fandomem jsou Star Wars. "Pravověrní" milovníci staré trilogie označují prequely za moc romantické, jeden sequel za moc stejný, další pak pro změnu za moc jiný - a jsou proto tak trochu k smíchu. Souhlasím s tím, s jedinou výhradou. Ve fňukání jim patří až druhé místo. Profesionálními plačkami jsou totiž ortodoxní příznivci Akt X, kteří si pokračování vykřičeli nejspíš jen proto, aby na něj mohli neustále nadávat. Ať je totiž epizoda jakákoli, zaslouží si smáznout. Jeden se pak dozví, že vtipné epizody příliš často znevažují odkaz seriálu, temné se do současnosti nehodí, mytologické linky dnes už nikoho nezajímají, vzpomínky na staré zápletky otravují nové či zapomnětlivé diváky, moderní kousky působí směšně a stále dokola, ať už se původní nápad povede přetavit v libovolný výsledek. A zcela nepřekvapivě první vlnu kritiky chytil sám Chris Carter. Což o to, přinést zvrat z nejzásadnějších hned při první epizodě, to byl i pro mě slušný oříšek, ale zatracovat hlavního tvůrce s tím, že zničil seriál, bylo na můj vkus trochu moc. Tohle je jeho dílo a ať udělá cokoli, je to jen jeho vývoj, žádné ničení. Nehledě na to, že ránu na solar už jsme od něj dostali nejednou v původních sériích, kdy mě v šoku či slzách nechalo nejedno odhalení. On jen onu hru s divákem dohrává jako jeden z mála tvůrců do absolutního konce a ne každý na to má žaludek. Nic to samozřejmě nemění na tom, že My Struggle je pro oba (v součtu s předchozí sezónou pak všechy čtyři) takto pojmenované díly výmluvný název. Carter s novou mytologií bojuje, každou hlášku či posun potí v krvi a jak svého času dokázal vystřihnout za sezónu hned několik perel, je znát, jak strašně se na ně teď nadře. Snad o to radši je mám a právě finále celého seriálu (?) bych s klidem zařadil mezi nejoblíbenější díly vůbec. Do černého pálí ale i ostatní tvůrci. The Lost Art of Forehead Sweat je dokonale uvědomělou poctou v poťouchlém duchu, kterou docení opravdu jen ti srdcem zainvestovaní, Kitten dává vzpomenout na na Skinnera soustředěné pecky Avatar a Zero Sum. Nothing Lasts Forever zase připomíná devátou sérii, konkrétně moment, kdy se poslední epizodická zápletka (tehdy v případě Sunshine Days) věnovala jedinci, který neustále sleduje televizi a podle ní upravuje svůj okolní svět - a i přes krvavou tvrdost (tedy tu stránku, kterou mám na seriálu rád nejméně) sbírá body ve velkém díky adekvátní péči o hlavní postavy. A konečně téměř odtržená chuťovka s vyloženě trolícím názvem Rm9sbG93ZXJz, která nejvíc dokazuje posun, který seriál za své čtvrtstoletí prodělal. V začátcích totiž i tehdy aktuální případ zlobící techniky Ghost in the Machine působil úsměvně, zatímco dialogů prostý thriller už mrazivost, aktuálnost, černý humor ani nadhled nepostrádá - a zcela mimochodem si levou zadní podává celé slavné Black Mirror. Ze sezóny jako celku ale překvapivě často a překvapivě silně cítím nostalgii. Všichni, kteří mohli psát jednotlivé příspěvky i letos, jsou klidnější, rozvážnější, oproti desítce vědí více, na čem jsou, vědí, co si mohou dovolit, protože pauza tentokrát byla jenom dva roky a ne víc jak dekádu. V první řadě je ale ode všech cítit smíření se s koncem. Dostali šanci, jakou mnoho seriálů nedostává - skončit ještě jednou, poupravit to, co na původním konci třeba podle nich nebylo dotažené. A všechny emoce, které v nich při psaní mohly pracovat, cítím i já, nejen v posledních deseti minutách, které v duchu obří antické tragédie dovádí do konce dějové provázky, které vlály ve větru dvacet let.

    • 17.4.2018  11:24
    Will a Grace - Série 9 (série) (2017)
    *****

    Trochu restart, trochu nečekané pokračování, trochu midquel a k mé velké lítosti ignorace nejen posledních dílů původního seriálu, ale rovnou několika posledních sérií. I proto by si vymodlený revival zasloužil úplně samostatný profil od deváté sezóny dál nebo alespoň podtitul, třeba Lost Episodes (copyright by novoten) nebo Karen's Drunk Dreams (copyright by Tom Riddle). I přes obtíže s přijetím všech průvodních okolností se ale jedná o dokonalou salvu skečů, která se směle může rovnat se zlatým obdobím. Takovouhle chemii všech hlavních herců má jeden seriál ze sta.

    • 16.4.2018  20:31
    Everything Sucks! (TV seriál) (2018)
    ****

    ♪♪ For the life of me I cannot remember what made us think that we were wise and we'd never compromise ♪♪ Chvílemi jsem za tvůrce vážně trpěl. Super nápad, dobře rozehrané postavy, soundtrack na hranici dokonalosti - a stejně to k sobě nějak nepasuje a na jednu vydařenou chvilku připadají dvě nedotažené nebo toporné. Nepomáhá tomu ani fakt, linky dospěláků jsou očividně dopisované na poslední chvíli (a smolně okopírované z libovolné rodinné komedie) a hlavně že hlavní hrdina Luke je až nepříjemně často manipulátor a nevyrovnaný cholerik, střídající záchvaty sebelítosti a vzteku s introspektivními zadumanými momenty. Na dokonalou epizodu se proto čeká a čeká - a pak se v přehrávači zaseknou Ace of Base, všechno během okamžiku zapadne na svoje místo a z Everything Sucks je alespoň na ten zbývající čas bezchybná generační záležitost, která zhmotňuje všechny tužby bravíčkové generace. Je mi proto smutno, že v době, kdy osmdesátkové lásky dostávají ve všech formách takřka bezbřehou (a rozhodně ne nezaslouženou) chválu a zástupy fandů (viz Stranger Things, To nebo Ready Player One), devadesátky se vším všudy nedoprovází ani pořádný hype a jsou zrušeny dřív, než si jich veřejnost stačí pořádně všimnout. Snad má alespoň Peyton Kennedy v roli možná nejuvěřitelnější teenagerky všech dob cestu ke slávě dostatečně našlápnutou.

    • 9.4.2018  08:42
    To (2017)
    ****

    Legendární To je v knižní podobě ságou ság, obšírným vyrovnáním se s dětstvím, křivdami, šikanou a obecně dospíváním. Navíc má v sobě snad všechny žánry, tudíž je pro filmaře tuze lákavé a stejně tak tuze náchylné k tomu si na jeho adaptaci rozbít ústa. Právě dětská část totiž v součtu zabírá tak dvě třetiny příběhu, je vyprávěna pomocí vzpomínek, zkoumání historie, vlastních tužeb a představ a občas i vizí, tedy řečí poněkud nefilmovou. Film ale přesto jako zázrakem ona témata buď naťukne nebo dokonce adekvátně rozvede, a i když se primárně soustředí na nejlákavější středobod dění, samotného Pennywise, šlape všechno jak švýcarské hodinky, až jsem nechtěl věřit, že už se celé pátrání chýlí ke konci. Bohužel se při něm nedostanou pořádně ke slovu všichni členové Klubu smolařů, zejména Mike je jen do počtu a Richie je částečně degradován na pubertální pako (byť i v téhle poloze ho Finn Wolfhard obdařuje nemalou sympatičností). Oproti tomu Jaeden Lieberher jako kdyby "mému" knižnímu Billovi z oka vypadl a dokážu uvěřit, že právě za ním bych se v dětství dokázal vydat kamkoli, třeba i do kanálů, i když bych nedokázal vysvětlit, proč přesně to dělám.

    • 4.4.2018  12:45

    Nutné osekání milionu konkrétních osmdesátkových narážek se ve filmové řeči (i pod vedením samotného autora předlohy Ernesta Clineho) mění v milion prchavých kouzel, pro které si musí každý sáhnout sám a nevyhnutelně tak přemýšlet i nad tím, kolik jich ani pochytit nestačil. A je to dobře, protože slepě následovat kultovní předlohu by byla cesta do pekel. Úkoly jsou proto akčnější, přímočařejší, nevyhnutelně jednodušší a v první řadě snáze nalezené. Vstupy na cestičky k jednotlivým klíčům jsou více o štěstí a intuici, než o encyklopedických znalostech, ale nějaký ten den po zhlédnutí mi i to přestává vadit, jakkoli taková změna bere Parzivalovi jistou nerdovitost. Stejně tak casting Olivie Cooke bere z Art3mis právě onu Arty (vysněná baculka z předlohy zůstala daleko před branami adaptace) a nechává na jejím místě "jenom" holku jménem Samatha, ale vzhledem k jejímu talentu, kterým o něco převyšuje zbylou omladinu, tohle rozhodnutí téměř chápu. A třešnička na dortu? Mark Rylance. Každé pousmání, zvážnění, mrknutí dává v součtu vrcholně dojemnou kombinaci životních zklamání i klukovských snah. Spielberg je tak alespoň ještě jednou za krále. Přeměnu kultovního geekgasmu v láskyplnou oslavu mezilidských vztahů nemohl čekat snad nikdo.

    • 28.3.2018  15:41
    9-1-1 (TV seriál) (2018)
    ****

    1. série - 85% - Aneb jak se zdánlivě nepřekvapující příspěvek do ohraného tématu stal od prvních minut čistokrevnou Murphyovkou. Rozkaz pro hlavního tvůrce zněl prý jasně: Něco jako Nip/Tuck, kde (alespoň zpočátku) nebude nutné vidět za každou cenu každý díl. To by ale byla škoda, protože i když potenciál k růstu do výšin McNamara/Troy zatím i kvůli žánrové "čistotě" nevidím, živoucí postavy a jejich přesní herečtí představitelé přesto nedávají vydechnout. Největší radost mám samozřejmě z Petera Krauseho, který po dvou sezónách v The Catch konečně může hrát i něco víc, než naplnění škatulky. Nově příchozí diváky pak varuji před nápadem pojídat při sledování libovolnou pochutinu. Tasemnice mě právě díky vlastní neprozřetelnosti bude ve snech pronásledovat ještě dlouho.

    • 27.3.2018  22:39
    Altered Carbon (TV seriál) (2018)
    ***

    Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí.

    • 26.3.2018  23:29

    The Secret Life of the American Teenager. V každé krvavé scéně tíha na hrudi, s postupujícím časem stále více zneklidňující pocit při sledování Andrewa Cunanana a jeho cesty, které nechci (a přesto musím) porozumět a spousta přemítání nad tím, zda je převrácený postup vyprávění ku prospěchu nebo na škodu. Objevování drobných point při zrodu hlavního antagonisty funguje na jedničku, ale vidět dopodrobna rozebírané osudy vedlejších charakterů, které o epizodu dříve/později zemřely, občas smolně zdržuje. V porovnání s OJem je zážitek o poznání osobnější, ať už kvůli pocitu "může se to stát i vám", tak (a to hlavně) díky životnímu výkonu Darrena Crisse. Rest in peace, Teenage Dream.

    • 26.3.2018  23:28

    Málokdo má smysl pro drama jako Ryan Murphy a to, že si takovou složitou nálož vzal pod svá křídla a teď za to sklízí chválu, je pořádné zadostiučinění. Protože si nemá cenu nic nalhávat, proces století to opravdu byl. Od začátku je jasné, že v příběhu, kde většina diváků zná začátek a konec, nebude místo na příběhové šoky. Mýlil jsem se, protože v zoufalém boji odhodlaných žalobců i nelítostně kousajících obhájců se pár překvapivých veletočů skutečně odehraje. Dokud se celé dění nedobere k samotnému soudu, měl jsem s vyprávěním docela problém, protože O.J., byť je to částečný úmysl, působí i díky melodramatickému výkonu Cuby Goodinga více než nesympaticky a jeho hysterické výlevy, kdy si svojí skřípavou fistulí neustále jen stěžuje, jsem téměř protrpěl. Jak ale začne atmosféra houstnout, jde se do úplně jiných otáček a tu nejzásadnější zásluhu na tom mají herci. Tolik dech beroucích výkonů na jednom místě totiž nemá obdoby. Nejvíc mě dostala nepřekvapivě Sarah Paulson, které jsem držel palce při každém klacku pod nohy od protivníků či veřejnosti, hrůzu nahánějící John Travolta nebo Courtney B. Vance v životní roli téměř až krvelačně působícího démona boje za lidská práva Johnnieho Cochrana, který ve svém přesvědčení bohapustě páchá "dobro". Mým největším oblíbencem se ale stal zprvu nenápadný, ale čím dál důležitější Chris Darden. Ta rozpolcenost, kdy se od něj očekává, že nebude na této straně barikády – a když už na ní je, tak označování jeho přítomnosti za čistě rasovou záležitost, to jsou mistrovské chvíle a jsem jedině rád, že právě od Juicova případu stoupá hvězda Sterlinga K. Browna strmě vzhůru.

    • 17.3.2018  14:34

    Těžko slovy definovat, proč právě Hudeček teď slízává smetanu od všech. Od diváků, kteří rok 1998 zažili v dospělém věku a hokejové výsledky v nich rostly víc jako jistá satisfakce, než jako sportovní senzace - až po nás, kteří jsme na základní škole hulákali jména, některá slyšená vůbec poprvé v životě. Dokumentů, které glorifikovaly Jágra, Haška nebo celý Turnaj století, jsem viděl spoustu a za těch dvacet let jsou pro někoho všechny přepisované dějiny nebo gumy, které pálí, už poněkud zprofanované a vousaté. Pro mě jsou ale Zárubova zlatá slova pořád stejně elektrizující, stejně jako pro něj tolik netypické mlčení, asi nejsilnější okamžik celých Pásek. Právě v kontextu známé historie, dekády dlouhé frustrace, tisíckrát viděných střel, gólů a nájezdů, ve formě více než hodinu dlouhé ódy se ty pocity vrací téměř v totožné formě. Přerušovaná (či komplet rušená) vyučování, víkendové budíky, poprvé v životě vyřvané hlasivky u sportovní události, řidiči MHD pouštějící radiové přenosy na celý autobus nebo jasný úkol naučit se zpaměti celou sestavu. Tohle a mnohem víc se mi vrací v maximální síle a neprobulet ony vrcholné okamžiky se mi vážně nepodařilo. Nejen kvůli tomu, že se mi dva dny po finále narodila ségra, tak zůstane únor toho roku navždy zacementovaný v mém životě.

    • 15.3.2018  15:22
    Tomb Raider (2018)
    ****

    Než srovnání s nepovedenými (a s desetiletým odstupem už i řádně směšnými) Angelininými hrátkami si nové pojetí zaslouží podtitul Dobyvatelé ztracené Lary. Těch skoků, hádanek, situací na samé hraně i roztodivných udělátek je tolik, že i pozvolný úvod nebo zkratkovitý rozjezd událostí na ostrově fungují v rámci archeologického dobrodružství na silně podtrženou jedničku. Je až překvapivé, jak velká tíha pak leží na samotné slečně z rodu Croftů, protože Alicia Vikander má ve svém hereckém výrazu takovou sílu, že z emocionálních scén ždímá totální maximum a ty smutnější mě díky ní k mému šoku tlačily skoro k slzám. Nebýt trochu mimo působícího Gogginse, který ze slibného a uvěřitelného slizouna Vogela nedělá nic navíc a na několika místech herecky moc nestačí, byl bych snad doskočil až na nejvyšší hodnocení. Vychytaný scénář se totiž konečně odvažuje nevymýšlet zbytečné veletoče a zkrátka jen adaptovat hru, bez zbytečného holedbání se o vymýšlení vlastní cesty, které vždy vede buď k prohře u fanoušků, u kritiky nebo u pokladen, často pak u všech tří možností. Uthaugova vize má tak nakročeno když ne k nové módě, tak alespoň k sevřené žánrové trilogii.

    • 13.3.2018  23:43
    Annihilation (2018)
    *****

    Snad jen někdo, kdo nikdy o někoho nejbližšího nepřišel, může říct, že flashbacky plné těch nejsilnějších pocitů i nejpalčivějších výčitek, neplnily svou úlohu dokonale, nebo dokonce přecházely v nudu. Právě v nich se Natalie Portman ukazuje jako poklad a nejsprávnější volba pro hlavní roli. Její upřímné slzy nebo soustředěný výraz mě provedly po světě, kterým Garland naťukává všechny očividné či nenápadné zdroje (Příchozí, Vetřelci, Prometheus nebo Fontána), ale nikdy do inspirace nezabředne. Pokaždé z nastalé situace vybruslí originálně a než bys řekl maják, začíná snad i vážně tvořit onu novou klasiku, o které trochu zaskočeně mluvily zahraniční reakce, ať už díky vizuálu, žánrovému záběru nebo pointám. Jediné, co mě mrzí - a tvůrci jsou v tom nevinně - je fakt, že jsme si Annihilation mohli vyzvednout až na Netflixu. Hardyho kamera i neutuchající překvapení z nového světa byly určeny i pro evropské stříbrné plátno.

    • 12.3.2018  12:15
    Stargate Origins (TV seriál) (2018)
    **

    Doufal jsem v důstojný prequel, ale od chvíle, kdy dorazila bizarní skvadra z nacistického Německa, bylo jasné, že se ho s přeťapanými herci a šišlavým přízvukem nedočkám. Hlavní hrdinka v podání extra roztomilé Ellie Gall sice dělá, co může, ale s banálními dialogy a špatně maskovaným mizivým rozpočtem nemohla udělat nic. Tím spíš, když jí záda kryje zaměnitelná parta přihrávačů a dvoří se jí louda James. Když byla SGO oznámena, vážně jsem nečekal ukoktaný fanmade projekt. Pár infantilních vtípků, jakkoli dobře načasovaných, na lepší hodnocení vážně nestačí.

    • 27.2.2018  16:57

    Nebýt nešťastného scenáristického rozhodnutí, které v samém závěru posílá odkaz všeho netopýřího někam do stoky (a mimo jiné se tak definitivně odklání od už tak dost odlišné předlohy), nechal bych se mou milovanou viktoriánskou atmosférou, byť zde ne zcela vytěženou, dostatečně pohltit. Poslední dvacetiminutovka mi ale dosavadní dojmy šmahem splachuje a celé kouzlo plynových lamp tak až krutě rychle zháší.

    • 24.2.2018  18:41
    Tvář vody (2017)
    ****

    Opatrně jsem očekával mysteriózní pohádku, do které del Toro přisype v lepším případě menší, v horším případě větší množství deprese, hlavního to kata Faunova labyrintu. Jenže všechno je jinak a já dostávám čím dál lepším Richardem Jenkinsem vyprávěnou retro verzi Žbluňk, přístupnou od osmnácti let. Nejkratší sirku si ze zúčastněných hereckých es vytahuje Michael Shannon, který sice svůj tradičně divoce zakaboněný obličej prodává, jak jen může, ale jeho linka ultrazáporného agenta působí kvůli nevydařeným rodinným / manželským scénám poněkud nahluchle. Vnímám, že hlavní prostor dostávají kráska a zvíře, až překvapivě na úkor dovyprávění linek ostatních postav, ale stejně mi je žánrově důkladná podívaná hrozně sympatická. Je totiž vyprávěná bezelstně a upřímně a nesnaží si hrát ani na chvíli na nic, čím není.

    • 21.2.2018  14:26
    Uteč (2017)
    ***

    Celovečerní epizoda Black Mirror, kterou vlna loňského Moonlightu a jemu příbuzných rasových tématik nesmyslně vynesla až k oscarovému klání. Daniel Kaluuya v úloze hlavního hrdiny autenticky prožívá všechny citlivé i hrozivé chvíle a za hlavní roli pro přehlíženou Allison Williams jsem tuze rád, ale je to málo. Zajímavý námět na celý film nevystačí a po všech ohlasech jsem nevyhnutelně očekával základ nového směru nebo alespoň překvapivě vedenou žánrovku. V lehce povrchně působícím podání s jednostrannou pointou se ovšem neskrývá.

<< předchozí 1 2 3 4 18 35 52 69
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace