novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


412 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
    • 17.12.2018  16:18
    Roma (2018)
    ***

    Zvěsti nelhaly alespoň v tom, že se bude skládat pocta matkám a vůbec ženám. V jádru celého eposu ale nic jiného, než potvrzení známé pravdy, že krásnější polovičky jsou silnějším a pro život připravenějším pohlavím, nakonec není. Um, se kterým dokáže Cuarón vystavět komplexní dramatický oblouk uprostřed zdánlivě obyčejné situace, je nezpochybnitelný. Jediným, ale přes celý film se táhnoucím problémem, tak pro mě zůstává styl dávkování jednotlivých zvratů. Máloco mi je totiž proti srsti tak moc, jako když se v instantně vyvolané depresi nechá postava koupat v nepřerušeném záběru. Volá to po umělé pozornosti a celistvost rodinných i životních peripetií se mi rozpadá před očima.

    • 3.12.2018  15:42

    Spektákl tak moc ušitý trpělivým potterofilům na míru, až mě ničí, že nemá šanci být srdcový pro kohokoli jiného. Je v něm totiž všechno, ale většina z toho v tak stopovém množství, že kdokoli, koho neuspokojí fakt, že se snad z poloviny jedná o náhled do historických rovnoběžek a genealogických výzkumů, musí zůstat zklamaný. Opět nás po světě čarů i nečarů provádí nejintrovertnější akční hrdina všech dob, ale lidem, kteří předchozí dva roky nestrávili zkoumáním roztodivných fanouškovských teorií, nestačí momenty, kdy je nové druhy zvířat chtějí opět okouzlit na sto a jeden způsob. Divácký svět totiž zcela pochopitelně začal zapomínat a za další dva roky na tom bude ještě hůř. Jakkoli Grindelwald parádně přikládá do ohně napětí a očekávání, nejde tentokrát o obvyklý uzavřený dramatický oblouk, jak jsme z kouzelnického světa zvyklí. Natvrdo se počítá s tím, že si divák dobře pamatuje i ty pomíjivější z emocionálních chvilek prvního dílu a pro díl třetí se zase ponechává velmi vratká půda ostře otevřeného konce, tedy vyprávěcí zrady pro bradavickou ságu neznámé. Zmatek publika chápu, není možné se obrátit do knih pro náznaky odpovědí, což mnozí z nich pořád berou od JKR jako zradu. Já ne, protože zůstávám nadmíru vděčný za to, že se nám tenhle svět zas a znova může otevřít a při obrysech nejkrásnějšího hradu jsem dojemnou nostalgii téměř nerozdýchal. Změna obrazu definitivně dokonána, neplecha ukončena.

    • 22.11.2018  12:33
    Creed II (2018)
    ****

    Proti prvnímu dílu tematicky sevřenější, tudíž pro někoho velké plus, kdy mimo box a rodinu o moc nejde, pro někoho minus, protože pouliční vsuvky hlavní postavu a její snahu do jisté míry definovaly. Kvalitativně se ale rozhodně dolů nejde, jakkoli si Donnie tentokrát vydupe všechna myslitelná klišé i dějové zákruty, do kterých se kdysi dostal už jeho mentor. Parafrázuje se Rocky II, otevřeně se pokračuje v Rockym IV a obojí má za následek hutné množství té nejchutnější ingredience. Brumlající Stallone je opět pokladnicí nostalgie, chlapských slz i vzpomínek na křivdy i radosti. Nechovat se samotný Creed hned několikrát jako rozmazlený fracek (na což měl paradoxně mnohem větší právo minule), asi bych se nechal unést silou dokončení všech linek obou hlavních hrdinů i třeba Lundgrenovým pohledem, který dá jasně najevo, že Dragovic klan má nepochybně odžito leccos. Takhle za utěšené čtyři hvězdy pro čtyři šampiony.

    • 20.11.2018  11:15
    Tým SEAL (TV seriál) (2017)
    ***

    1. série - 55% - Když se David Boreanaz po dvanácti letech v relativně epizodické procedurálce vrhl okamžitě do epizodické procedurálky vojenské, čekal jsem, že ho do ní zlákaly perfektní scénáře nebo nějaká pokoutná premisa, která divákům vytře zrak. Seal Team je ale obzvlášť v první polovině útrpně předvídatelnou přehlídkou všech klišé válečných filmů z blízkého východu, kde je Boreanaz sice tím jasně nejsilnějším článkem, ale tvůrci mu neusnadňují ani minutu. Jednou ho vykreslí jako přemýšlivý typ velitele, pečlivě zvažujícího každý krok - aby se v epizodě následující choval jako lehkomyslný kaskadér, agresivně startující po každé příležitosti zmáčknout nepřítele. Nejhorší polohou nejen pro něj je ale klasické machistické chvástání a vtipkování při brífinku před každou misí. Tam mi nezbývá než kroutit očima a opakovaně přemýšlet nad výší inteligenčního kvocientu jednotlivých charakterů. S příchodem dlouhodobější vojenské linky (ty civilní sice mají dostatečnou návaznost, ale nejednou zmizí na tak dlouho, že jsem přemýšlel, zda spolu dané charaktery ještě vůbec něco mají) se naštěstí rozvíjí prostor pro dosavadní anonymní přihrávače (Ray, Sonny, Davis) a týmová chemie konečně zapadne na správné místo. Poslední tři epizody dokonce svým téměř nepřetržitým napětím dávají vědět, že se snad konečně začíná blýskat na dobrý akční seriál a ne jen na výplň, slepenou z atraktivně znějících střepů.

    • 15.11.2018  17:04
    Frankenstein (divadelní záznam) (2011)
    *****

    Když zvěsti nelžou. I kdyby National Theatre Live existovalo jen proto, aby nám zprostředkovalo srostlou hereckou dualitu, stálo by to stonásobně za to. Frankenstein totiž nejen v mnou zhlédnuté variantě Cumberbatch = The Creature, Miller = Victor přesahuje divadelní mantinely, řeže do diváka hrubou silou, odlehčuje na nečekaných místech, vizuálně podmaňuje a dopadem mě rozkládá tak, že nemám ještě druhý den slova. Nejomamnější cesta z čistoty do temnot a nejen díky ústřednímu dvojitému výkonu také povýšení věčného příběhu na dojemnou nesmrtelnost.

    • 14.11.2018  10:59
    Outlaw King (2018)
    ***

    Víc než neoficiální pokračování Statečného srdce vypadá Robert Bruce a jeho cesta jako poloviční remake. I tady jsou zrady, lásky a velkolepé bitvy, ale jakkoli se Gibson svého času od historických reálií odlišoval až absurdně, s radostí mu bylo odpuštěno, protože každým zvratem trhal divákovo srdce vedví. Mackenzie se dějin drží pevněji a přidává na bojovném bahnění, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že je to všechno moc naoko. Úvodní interakce na mě nefunguje jako vtáhnutí do děje, ale jako vábnička v podobě scény bez střihu, vyhřezlá střeva nepodporují hrůzy války, jen samoúčelně z člověka vypadnou v celé nahotě, vřelé city se u novomanželů objeví jedním střihem. A Chris Pine, věčný to sympaťák a rošťák na pohled, do rolí zadumaných panovníků teprve dospívá. Král je tak v tomto případě psanec odvážný a příjemně nekompromisní, ale Srdce jeho bojovým zpěvům zoufale chybí.

    • 12.11.2018  15:04

    Od první do poslední chvilky osobní, hluboko pod kůží hlavní hrdinky. Ale tam veškerá intenzita končí. V introspektivní, až demonstrativně skromné vrstvě uzavřené nákupčí, v kouzlu obyčejnosti. Žánrové úkroky k duchům jsem nerozklíčoval doteď, dobrovolnou cestu pochybností směrem do zpráv s neznámým i přes nezpochybnitelnou sílu pak sám pro sebe odmítal. Ve chvíli, kdy se vystřelí palčivé příběhové otázky, bych se do oné jinakosti konečně pořádně dostal, ale zneklidňující nejednoznačnost odpovědí je při soustředěně pozvolném tempu až zbabělá a mělnění dosavadních point samým závěrem jakbysmet. Assayas dobrovolně zatáčí do slepé uličky těsně před cílem.

    • 31.10.2018  09:09
    Climax (2018)
    **

    Noé tančí extra hříšný tanec a s jeho pomocí zvládá docela dlouho hypnotizovat a fascinovat. Jenže při stonásobně natažených dialozích už se dostavil pocit, že někdo natahuje mě. A to v tu chvíli ještě nebyla na programu očekávaná salva samoúčelného násilí a otravných machrovinek za doprovodu tolika kamerových veletočů, že jsem se tomu, jak se sveřepý režisér odmítá už takových let pohnout z místa alespoň o píď, musel skoro smát. A vůči podobně vystavěným bobříkům divácké zdatnosti jsem trpělivost už ztratil.

    • 30.10.2018  15:03

    Na první pohled odysea na hraně dokudramatu, strohá, přímá a drtivá, kdy upřímně nechápu, že na režijní stoličce sedí právě ten Chazelle, který se o dva roky dříve čarokrásně zasnil a sršel romantickými nápady v La La Landu. Ve vypravěčsky prvním plánu jde ale o čistý průřez chlapskou bolavou duší, nejdřív jen tak toulavý, pak citelný a nakonec nevratný - a to je v tiché měsíční krajině taková síla, že strká do kapsy i formálně dokonalé letecké pasáže. Goslingův neokoukatelný pohled do prázdna už dlouho nepasoval takhle absolutně.

    • 29.10.2018  10:35

    Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě.

    • 22.10.2018  15:17
    O klukovi z plakátu (TV seriál) (1969)
    *****

    Poctivé čtyři hvězdy za jeden z nejpozitivnějších večerníčků staré školy plný optimismu, překvapivých nápadů a skvělého vypravěče. A když už mě po ústředním capartovi pojmenovali, zaslouží si i onu srdcovou pátou.

    • 21.10.2018  12:00
    Maniac (TV seriál) (2018)
    ****

    Extra poutavý začátek plný potenciálu a působivý konec, který porazí na kolena všechny slabochy na silná finále. Jen mezi tím je všeho trochu moc. Barev, změn nálad, nápadů, ale než bych obdivoval originalitu a jednotlivé vstupy do nových vizí, připadají mi na mysl jednotlivé předobrazy a více či méně ochotně se přehrabuji v tom, jak se nejlépe inspirovat Matrixem, Klubem rváčů, Mechanickým pomerančem nebo třeba Mr. Robotem. I přes trochu na sílu hnané, ale přesto obdivuhodné žánrové rozkročení zůstává vše v jádru na rovině hlavní dvojice. Páru roztřesených porouchaných dušiček, které díky jako vždy přesné Emmě a k mému nemalému šoku i dokonalému Hillovi nechávají diváka zas a znova žasnout a fandit, ať se někde v tajemném mozkovém zákrutu skrývá tajemství, jak smutek a beznaděj zahnat a (vy)léčit. Bohužel jakmile se začne příliš dlouho mluvit o celém výzkumném projektu, Theroux je nucen hrát karikaturu a dává se prostor Gretě nebo Azumi, vyhodí mě to okamžitě ze sedla. Chápu, že tvůrci mají v hodně nadsazené látce plné velkých vědeckých slov a filozofických parafrází tendenci být v klidnějších vodách trochu poťouchlí, ale vůbec to nefunguje a návrat do hlubin původního konceptu mi pak pokaždé trvá dlouhé minuty. Za uklidňující vědomí, že i přes spoustu poct a zatáček je Maniac v první vlně o záchraně v místech, kde ji člověk nečeká, ale zaokrouhlím hodnocení nahoru. Takových jistot totiž není nikdy dost.

    • 21.10.2018  11:46
    Vyšehrad (TV seriál) (2016)
    **

    Rekordně rychle vyvařený kult. Svého času se nedalo otřít o kulatý nesmysl bez toho, aby nezačaly létat narážky na Laviho, aby za pár měsíců přesně tak rychle ustaly a z Vyšehradu se místo klasiky stal upatlaný nevzhledný patvar. Nedokážu pochopit, jak na čtyři svižné díly, které umí skrz Štáfkova nevymáchaná ústa na první dobrou trefit každé okřídlené fotbalové klišé posledních let či klidně dekád, připadne ve zbytku tolik čistého odpadu, kdy je mi za kompletní herecký i tvůrčí ansámbl plně trapně.

    • 18.10.2018  10:55

    Gregory Peck v jedné ze svých definujících rolí pravého chlapa v nejpoctivější formě westernu. Dlouhé minuty se kamera toulá krajinou, jindy se zase děj řítí kupředu, hlavně ale i půl století po svém vzniku zůstává Mackennovo zlato žánrovkou, která i přes překvapivě průkopnický vizuál neboří hranice, a přesto je ve všech ohledech svá a tím pádem i nezapomenutelná. Tím neříkám, že není v samém finále poněkud bezhlavá nebo že se na některých přelomových scénách nepodepsal zub času, ale přesto bych dal cokoli za to, abych jednou za čas mohl v kině potkávat právě takhle upřímné rodokapsy.

    • 10.10.2018  10:58
    Venom (2018)
    ****

    Někdy jsem rád, že se pletu. A už dlouho jsem se nepletl tak moc, jako když jsem rozhlašoval, že Tom Hardy se svým sveřepým výrazem jednoho typu nemůže v žádném případě být odpovídajícím Eddiem Brockem. Jenže on je v pozici ukecaného tvrdohlavce nejen dobrý, on je přímo výborný. V kombinaci s vděčně podaným druhým hlasem v hlavě, komickým potenciálem z toho plynoucích situací a nápaditých akčních scén je Venom překvapivě zábavnou lepenkou. Autory recenzí, které snažení stáje Sony kvalitativně posílaly někam do začátku století na úroveň tehdejších výbuchů Elektry nebo Punishera, bych povinně poslal vytáhnout zmiňovaná DVD a osvěžit paměť.

    • 9.10.2018  13:02

    Na plnou sílu do všech směrů. Jack a Ally umí být velkolepí, majestátní, melodramatičtí a zamilovaní. A právě proto jsem tak rád, že si Cooper na režijní stoličce může maximálnímu měřítku navzdory dovolit i takovou frajeřinu, že se na všech klíčových dějových místech zastaví. Ví totiž, že na každého čekají křižovatky, na kterých má na rozmyšlenou pár vteřin a přitom v koutku duše ví, že právě takhle palčivý moment rozhodne o tom, kam bude dál směřovat zbytek jeho života. Proto si i divák s hlavní dvojicí rád postojí na podobných rozcestích o trochu déle, aby nechal každou volbu zarezonovat, aby každé správné rozhodnutí pěkně rozlilo teplo po těle a každé špatné aby řízlo slušně hluboko. Od obou zúčastněných životní výkony a zasloužená jízda filmu, který nejprve zboří kina a brzy poté nejrůznější předávání cen, aby se velice záhy stal zlatou klasikou. We're far from the shallow now.

    • 20.9.2018  09:18
    Alfa (2018)
    *****

    Občas jako dospělejší disneyovka, občas nekompromisní boj o přežití, ale po celou stopáž lavina emocionálních rozhodnutí a dech beroucích obrazových výjevů. Snad každý druhý záběr téhle mládeži (skoro) nepřístupné verze Medvědích bratrů by si zasloužil místo jako obraz na zdi. A že se dějově nejedná o žádný objev, že dialogy občas působí jako patetické fráze, to mi je nyní hluboce jedno. Alfa totiž vypráví o natolik archetypálních a téměř až životodárných věcech, že výsledná pocitová lavina všechny výtky hlasitě přehluší.

    • 20.9.2018  09:17

    Řada nešťastných příhod nejhoršího bodyguarda všech dob. Mezi zábavnější zjištění patří skutečnost, že se dějové drobky definitivně srazily na lekce z architektury a pár céčkových výstupů zhrzeného nápadníka, mezi ta smutnější potom spadá šok z toho, že to v odstínovém nesmyslu nesluší ani takové krásce, jakou vždy byla Arielle Kebbel. Slepá ulička literárních adaptací je konečně ve svém finále a já doufám, že se k ní nikdy nikdo nevrátí.

    • 13.9.2018  07:14

    Nejlepší film s Predátorem v hlavní nebo vedlejší roli za posledních třicet let. Což je vzhledem k rozporům snad v každé scéně chabá pochvala a vůbec tristní vizitka lovcových filmových pokračování a spin-offů. Na jednu dobrou hlášku připadne minimálně jedna rozpačitá, na skvělou akční scénu pokaždé vychází wtf moment (všechno s Thomasem Janem, nadužívaní psi) a na trefný casting (Holbrook, Brown) odpovídá smolně obsazená Olivia Munn, které její doktorku nevěřím ani na chvíli, nebo neselhávající Jacob Tremblay, jehož charakter sem bohužel spadl snad z jiného filmu. Ale pozor, je to nezastavující a neustupující zábava a potom, co jsem osm let zpátky u Predátorů málem usnul, je to velký krok kupředu, bohužel smutně ledabylý. Black musel vědět, jak velké množství fanoušků k němu vzhlíží jako k zachránci celé značky a onen místy sebeparodický nádech musel mnoha z nich zákonitě zvednout mandle.

    • 12.9.2018  13:38
    Adžin 2 (TV seriál) (2016)
    ****

    Vynucené spojenectví Nagaie s Tosakim přináší příjemné pnutí mezi jednotlivými charaktery, větší prostor pro dosud vedlejší figury (a že Shimomura i Nakano daný prostor bohatě využívají) i sevřenější příběhovou linku. Celý svět se spojil proti sílícímu Satovi, logicky přicházejí fatální ztráty či klíčové prohry a vše spěje k nekompromisnímu finále. A já se bavím jak při odlehčených tréninkových pasážích, tak při klidnějších chvílích (překvapivě působivá epizoda z vězení) a samozřejmě i při akční symfonii s přibývajícím počtem ghostů. Mojí jedinou výtkou je tak hlavní záporák a nekončící řada neúspěšných pokusů o jeho zadržení. Koncept Sata jako člověka, který se chce jen a pouze bavit a díky jeho zálibě v co nejnáročnějších videohrách má automaticky dispozice porazit nejrůznější vládní, policejní, tajné či protiajinské jednotky mi ne a ne úplně sednout a je tak tím jediným, ale bohužel značným důvodem, proč se neuchýlit k nejvyššímu hodnocení. Ať se třetí série dočkáme nebo ne, budu nakonec počin o soubojích nesmrtelných antihrdinů považovat za moderní odpověď na legendární Death Note. Akčnější, svižnější, vyváženější a - jak už to u novějších přírůstků bývá - jednodušší a divácky přívětivější.

    • 12.9.2018  13:35
    Adžin (TV seriál) (2016)
    ****

    Spoilery - Poutavý akční hit, který má tu smůlu, že se o něm nejčastěji mluví v souvislosti s jeho netypickou, místy až trhanou animací. Jinak se totiž jedná o netypicky gradovanou nadpřirozenou naháněčku tří stran, kde paradoxně té divácky nejbližší fandím méně než pronásledovatelům. Hlavní hrdina totiž má tu smůlu, že mu v rámci uvěřitelnosti byl uprostřed celé série přidán nečekaný charakterový rys a z úst jeho sestry se dozvíme, že zdánlivý sympaťák stíhaný nešťastnými událostmi umí ve skutečnosti být vypočítavý neřád. Osobně to považuji za nešťastné rozhodnutí, protože si tento směr později ve druhé sérii trochu protiřečí, ale jsem ochoten ho odpustit tváří v tvář tomu, jak mi přirostli k srdci ostatní. Zejména dobrák Kaito a neúnavný Tosaki se totiž okamžitě zařadili mezi moje nejoblíbenější anime charaktery vůbec. A konečně to, kvůli čemu si cestu k Ajinům našla většina diváků - akce. Každý souboj ghostů, ale i každá přestřelka (jakkoli občas zbytečně přepjatá kvůli nepochopitelným rozhodnutím všemožných vojenských jednotek) fascinuje každým úderem a výstřelem a nejen z vynikající poslední epizody dělá podívanou, při které jsem napětím v klidu neposeděl.

    • 11.9.2018  07:03

    Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu.

    • 10.9.2018  10:42
    Komparz (TV seriál) (2005)
    ****

    1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád.

    • 6.9.2018  10:54
    Pose (TV seriál) (2018)
    *****

    1. série - 100% - Ve své jedinečnosti téměř nepopsatelné - a dost možná neopakovatelné. Pose funguje jako nejprimárnější rodinné drama, jako obraz doby, jako specifická sociální studie, jako kompilace skvělých songů a v neposlední řadě jako pravý seriálový milník. Rozesměje, rozpláče, šokuje množstvím hereckých objevů (Pray v podání Billyho Portera je už teď ikona) a diváka zkrátka nepustí. Proto nechápu, že právě takhle extravagantní událost proplula televizí nemožně potichu. Obvyklý kabelovkový hype by právě sem seděl jako nikdy předtím.

    • 3.9.2018  16:58
    The Alienist (TV seriál) (2018)
    ****

    Žánrově tak čistá a poctivá dobová detektivka, že jsem víc dostat ani nemohl - a přesto zůstávám nepatrně zklamaný. Vynikající herecká sestava a pověst černého koně sezóny vyšponovaly moje očekávání tak vysoko, že jsem zbytečně dlouho doufal, že se z Alienisty (i kvůli nesourodému trojlístku hlavních hrdinů) vyklube nová Ripper Street. Atmosféra špinavého New Yorku s tolika nekalými živly, na které si jen divák vzpomene, dělá samozřejmě svoje, ale pocit, že všechny charakterové linky dospěly dost přesně tam, kde jsem je očekával, se mě ne a ne pustit. K větší spokojenosti by musela být vyškrtnuta postava zavilého příslušníka místních jednotek, který hrdinům kazí tak moc věcí a má v důsledku na svědomí tolik špatného, že mě časem iritoval až příliš a odtrhával tak pozornost od přesného vizuálu nebo v životní formě excelujícího Evanse. Paradoxně v těch epizodách, kde to poslední, na co si vzpomenu, je dumání nad identitou vraha, zůstává seriál nejsilnější.

    • 31.8.2018  08:59
    Andělé v Americe (TV seriál) (2003)
    *****

    Pro někoho už pár let po vzniku zastaralé, pro mě, který jsem jeden z nejslavnějších původních počinů HBO nechával ležet ladem trestuhodných patnáct let, stále aktuální, stále živé, stále řešící témata, která nikdy nezestárnou. A je úplně jedno, kdo je u moci, kdo se musí stydět přiznat orientaci či u lékaře slyšet libovolnou osudovou diagnózu. Lidé budou vždycky chladní, nepřístupní, ale jiní zase budou přející, věřící a plni naděje. Snad. Samotný seriál pak je v mých očích neopakovatelným rozsvícením pochodně, kterou nesou zejména můj navždy milovaný Pacino, čarokrásná Mary-Louise a jako kometa zářící a srdnatě hořící Justin Kirk. Je mi smutno za všechny ztracené duše, za všechny zapomenuté anděly, za všechny diváky, kteří Nicholsův (a zejména Kushnerův) opus odsuzují jako nudu nebo jako ostudu a v neposlední řadě je mi smutno z toho, že jakkoli patří Andělé v Americe rokem natočení do tohoto století, mám těžko vysvětlitelný strach z toho, že takové podívané už se dnes netočí. Race, taste and history finally overcome. And you ain't there.

    • 28.8.2018  13:27
    The Good Place (TV seriál) (2016)
    ****

    Byť se nejednalo o lásku na první pohled, nezvyklý koncept si sedá jen velmi pozvolna a pěkných pár dílů trvá, než mi přestanou vadit některé charakterové mušky i mouchy téměř kompletní hlavní party, vyšlo to. Celá posmrtná anabáze má totiž jednu obrovskou výhodu. Eleanor a spol. se v sitcomových vodách pouští do nepříliš ochozeného prostoru rozvíjení mysteriózní zápletky a nefalšovaných cliffhangerů, které oproti všem žánrovým zvyklostem nejsou jen o vztazích. Opravdu netuším, jestli se mi u komedie někdy stalo, abych se k ní vracel ne kvůli stylu humoru nebo dobré náladě, ale kvůli zvědavosti, kam se celý vesmír dobrých i špatných míst vrtne tentokrát. A že jsou takové výlety ve druhé sezóně tou nejpřekvapivější pokladnicí chytrého humoru. Extra vydařené opakované vtipy (komolení Chidiho příjmení, Tahani a její známosti nebo COKOLI, co vypadne z neodolatelné Janet v libovolné podobě) jsou pak hodně sladkou třešničkou na dortu. V případě udržení takhle strmé kvalitativní křivky směrem vzhůru přistane pátá hvězda klidně hned na začátku třetí série.

    • 25.8.2018  11:58
    In the Dark (TV seriál) (2017)
    ****

    Podle očekávání pořádně tuhá kriminálka, která nejde daleko pro scény, na které se nedívá snadno. Případ unesených dívek je v pátrací rovině snad až příliš schematickou detektivkou, kde identita pachatele je téměř tím posledním, co mě zajímalo, londýnská anabáze je pak o něčem jiném a ve své nečitelnosti a silnějším sociálním podtextu je i o třídu zajímavější. MyAnna Buring je už od Ripper Street královnou emocí a i v sevřenějším žánru na sebe strhává veškerou pozornost jak v gradujícím thrilleru, tak ve zranitelných pasážích, kdy je z uzavřené policistky opět jen těhotnou ženou, která je na spoustu věcí chtě nechtě sama.

    • 25.8.2018  11:42
    Kiss Me First (TV seriál) (2018)
    *

    Mám rád britské odpovědi na aktuální popkulturní trendy, kdy zareagují pěkně po svém, klidně i na úkor velkolepých výjevů. Když proto na Netflixu přistál Kiss Me First, zřetelně odkazující k úspěšnému fenoménu Ready Player One, zbystřil jsem. Už je to totiž celou dekádu, kdy BBC odpověděla na nadpřirozenou vlnu upírů a vlkodlaků a vytřela všem zrak s Being Human, nedávno se pak objevila kratičká minisérie HIM, která překlopila do civilní roviny superhrdinskou tématiku. A právě k HIM jsem v průběhu sledování přirovnával Shadowfax a spol. nejčastěji. Nemůže za to ale jen přítomnost Simony Brown opět v klíčovém partu. Stejně jako On totiž KMF svou nejatraktivnější stránku minimalizuje, využívá ji jen na relativně obyčejné výjevy a nakonec se v oné šedi začne i ztrácet. Problém ale je, že to je v tomto případě to nejmenší zlo. Ze všech technických, dramatických nebo vztahových rovin jsem věřil snad jen zranitelnosti hlavní postavy. Ta je bohužel většinu času zobrazována jako trpící teenager, který pláče kvůli matce, kamarádům, nepřátelům či láskám a za celých šest epizod jsem nedokázal proniknout do toho, proč tomu tak je, když je hned vzápětí zobrazována jako odvážná hackerka. Ústřední pouto Shadowfax-Mania mění svou podstatu z lásky do nenávisti a zase zpět na ploše několika minut, komický (?) charakter Jonty se většinou chová jako slon v porcelánu, dialogy jsou krkolomné a herecky nevěrohodné a když se do toho připlete záporák se svými nekonečnými monology, ztrácím poslední zbytky trpělivosti. V návalu žánrové roztříštěnosti se občas dostaví i zcela nepasující jump scare, jindy se zase emocionálně křičí, aby se zdůraznily vztahy mezi postavami, které jsem ani neměl šanci poznat. A přes to všechno, zdánlivě nesourodé a proměnlivé, jsem se po celou dobu ošíval nad tím, že se pořád nic důležitého (nebo alespoň trochu zajímavého) neděje. Tohle není ani tak zmařená šance, spíše dlouhá řada špatných rozhodnutí.

    • 22.8.2018  10:44
    Station 19 (TV seriál) (2018)
    ****

    1. série - 75% - V žádném aspektu se netlačí na pilu, protože v Grey's Anatomy i Private Practice bylo vztahových peripetií i tematických zádrhelů takové množství, že by diváka teoreticky nemělo nic překvapit ani v hořlavých kulisách. Jen všemu dění smutně často chybí moment překvapení, hlavní hrdinka se v očekávaném milostném trojúhelníku chová jako slon v porcelánu a k mému šoku pak většinu akcí zachraňuje Jay Hayden, kterého jsem jen o rok dříve nemohl vystát v The Catch. S postupujícím časem a zapadnutím do kolektivu si na Stanici 19 připadám stále lépe (jakkoli slušná várka charakterů zatím nemá moc co nabídnout), gradovaná hádanka o volbě šéfa funguje a vůbec se z celého počinu v nabité konkurenci (Murphyho 9-1-1 přesto zůstává o půl stupně jinde) vyklubala nadsazená a příjemně (!) patetická show, která dokázala ukázat záda procedurálním žánrovkám.

<< předchozí 1 2 3 4 19 36 54 71
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace