Prubner

Je potěšitelné, že se u nás někdo pokouší natočit jinou komedii než romantickou, ale stejně jako ty romanťárny ani tahle komedie o partě loserů není zábavná. Řada populárních herců se sice vyřádila v pro ně nezvyklých rolích, ale žádná z těch figurek mě nepobavila. Pro mě je tohle zbytečný film, který mi nic nedal, naopak mi vzal - 107 minut.

Na amatérské poměry (dále NAP) docela vtipná parodie. NAP slušní herci, triky, střih, kamera, scénář. NAP se mi to celkem líbilo. Jen závěrečná pasáž s titulky a nepovedenými záběry je zbytečně dlouhá.

Kultivovaně natočené, slušně zahrané a hvězdně obsazené i v nejmenších rolích, ale mám problém s tématem filmu, který jen potvrzuje můj názor, že podobné sexuální experimenty jsou jen pro lidi, co nemají nic na práci a netíží je ani žádné pořádné starosti, takže mají čas vymýšlet hlouposti. A z čistě formálního hlediska mi vadila přemíra záběrů točených mobilem.

Námět poskytoval mnoho možností, jak ho zpracovat, já bych přivítal, kdyby z toho Budař udělal veselou pohádku. Ten ale místo toho zplodil dost dusnou depku, na což má samozřejmě právo, určitě natočil to, co natočit chtěl, mě ale tohle zpracování nezaujalo, spíš hodně zklamalo. A vsadím se, že dětem se to líbit nebude, možná to ani nepochopí. Je příjemné po čase vidět Janu Nagyovou, ale ta - stejně jako třeba Ondřej Vetchý - je ve výsledku dost nevyužitá.

Nezábavný a nezáživný pokus o slovenskou tarantinovku.

Petr Šiška už několikrát dokázal, že neumí psát scénáře, přesto to zkouší znovu a znovu. Jeho nejnovější nepodarek tentokrát nerežíruje Dušan Rapoš (asi už na to neměl žaludek), ale debutant Artur Kaiser z cirkusácké rodiny, který do filmu obsadil (soudě podle titulku) všechny své příbuzné. A vznikl amatérský film, který je diletantský ve všech svých složkách. Od roztříštěného scénáře, přes nepovedené pokusy o humor, neherecké výkony většiny zúčastněných, amatérské kamery až k nemohoucí režii. Jediní, kdo vyčnívají z tohoto marastu, jsou Oldřich Kaiser a Jan Přeučil. A ani těch cirkusových čísel moc neuvidíte.

Tak nejdřív pozitiva: natočeno je to hezky, zahráno vesměs taky a je to krátké. Ale po zhlédnutí filmu si kladu otázku: co tím chtěl básník říct ? Jako že nás kvůli našemu necitlivému chování k přírodě v budoucnu čeká katastrofa, tváří v tvář které se musíme stmelit ? Možná. Každopádně mě příběh (dá se tomu vůbec tak říkat ?) nijak nezaujal, je to další film určený pro festivalové poroty, které bezpochyby ocení lesbický motiv (dokonce dvojnásobný - pochvala před nastoupenou jednotkou tvůrce nemine) a takové ty "obecně platné lidské otázky" a bla bla bla. Jenže co je mi to platné, když mi to jako obyčejnému divákovi nic nedalo a celý film mi připadá tak nějak o hovnu ?

Dvě svobodomyslné ženy versus zaostalí konzervativní vesničané. Chápu, že je to alegorie na současnou společnost z pozic kavárenských liberálů, ale proč Nvotová film zasadila do současnosti, když víra v čarodějnice by se spíš hodila někam do 18. století ? Takhle mi to připadá jako anachronismus. Navíc je to nechutně artově nezáživné. A tím myslím hodně hodně artově nezáživné. Vydržet tohle skoro dvě hodiny je fakt fuška. Ale je mi jasné, že paní režisérka to točila pro festivaly, nikoli pro běžného diváka.

No, moc mi to nesedlo. Parkanová zpracovala příběh vlastních prarodičů a učinila tak velmi - řekněme - osobitě (např. podivné, nezvyklé záběrování). Hlavní postavy asi divákovi k srdci nepřirostou. Matka (G.Mikulková) je svým neustálým buzerováním všech okolo sebe hodně nesnesitelná a popravdě by zasloužila profackovat. Otec (M.Finger) je zase spíš papírová postava, vyjadřující se knižními promluvami, tak strnulá, dokonalá a zásadová, že snad nechodí ani na záchod. Samozřejmostí je černobílá optika všech podobných filmů z doby socialismu (zlí démoničtí komunisté versus normální lidé). Je jasné, že Parkanová chtěla vyzdvihnout zásadovost a věrnost svému svědomí, ale výsledek je dost neživotný a tezovitý.

Film o lidech a pro lidi, mezi nimiž se naštěstí nepohybuju. Svět feťáků a dealerů je mi cizí a ani mě moc nebavilo se na něj koukat. Navíc ten moralistní závěr působí dost nevěrohodně. Rozklepaná parkinsonovská kamera (vlastně mobil) mě štvala, sledovat něco takového téměř dvě hodiny je utrpení. Adam Mišík mě docela překvapil, ovšem za co dostal Bendig Českého lva, to nechápu. Neumí vůbec vyslovovat, rozuměl jsem mu každé desáté slovo. V rámci české kinematografie je to, pravda, něco nového, ale nudilo mě to stejně jako sériově vyráběné romantické komedie s Langmajerem.