Aniki

Tenhle film mne provází zhruba někdy od sedmdesátých let minulého století, kdy jsem byl ještě dítkem školou povinným. Už tehdá se mi úsporný styl v jednání hlavního hrdiny túze moc zamlouval - já se nestarám o vás a vy zas nemusíte o mne! Až s přibývajícími léty jsem si začal uvědomovat, že je v takovém jednání vyjádřeno snad úplně všechno, jen ne ta pravá a jediná skutečná odvaha. Takže i když jsem dlouhá léta žil tzv. po Hombreovsku, došlo mi, jak moc mne takový životní mód vlastně ochuzoval. Film je to však i přes jeho veteránské šediny stále parádní, Newmanovi role sedla jak hrnec na zádel, moc se mi zamlouvala Diane Cilento a v roli ústředního záporáka přímo exceloval Richard Boone. Skvělá úvodní melodie zaslouží stejně tučné plusko, jako příběh samotný. Pět z pěti, tomu já říkám malý soukromý Oscar.

Tohle je v krátké době už druhý snímek s McQueenem, se kterým jsem měl tu čest poprvé v životě. Faulknerovy předlohy obecně vnímám více než pozitivně a zde šlo navíc ještě o text původně oceněný Nobelovkou, takže očekávání bylo nasnadě. No atmosféra se filmu rozhodně vytknout nedá, všudypřítomná horúčava vás div že nepokouše, jen mi připadal ten příběh takový lehce jalový, už už si čék řiká teď to přijde a...nepřišlo. Nicméně chápu, že šlo především o tu již zmiňovanou atmosféru a znamenitě popsaný výlet, který se kapánek zvrtnul. Herecky jde o klasu 1A, nejen McQueen, ale výborný je především chlapec v podání Mitche Vogela a moc se mi zamlouvalo též černošské pako Crosse. Celkově jde o dílo na pomezí třech a čtyřech hvězd, tak dám tři a velké plusko.

Co na to říct? Film mne defacto zklamal. Ač McQueena miluji, tahle záležitost, ve které je herec prakticky k nepoznání, mi zůstala až do včerejška utajena. Bohužel jsem evidentně o nic nepřišel, nosné myšlenky jsou a musely být archaické již v době natáčení a herci, kulisy, tvůrčí postupy režiséra potažmo kameramana, to vše je tu opravdu špatně. Dál se k snímku vyjadřovat, ani mu už jakkoliv nakládat nebudu, naopak...vyzdvihnu něco, co se mi líbilo moc - český dabing, zde v nejlepší formě, bravo!

Že bych neměl rád Redforda, z toho mě rozhodně nikdo obviňovat nemůže a nevadil mi ani tady -  charisma, profesionalita, navíc mu to kovbojství vyloženě sedí. Jenže tohle je prostě přeslazená mexická telenovela, komplet napěchovaná do filmového formátu s přetaženou stopáží. Z toho zidealizovaného farmáření a neuvěřitelně vysoké verbální úrovně "vesničanů" se mi chtělo trošičku blinkat. Korunu všemu ještě nasadila neskutečně nesympatická Thomas, nánovitá Wiest a slizký Neill. Takže mé dvojhvězdné hodnocení je opravdu pouze a jen za Roberta, potažmo za umně vyšperkovaný samotný závěr snímku. Mimochodem, pročpak belhavou Johansson nejprve neposadili tzv. rozjezdit na nějakého kliďase, když od nehody ještě nerajtovala? Hvízdli jí rovnou na toho jejího nerváka a dokonce u toho předvedli velbloudí číslo, za které by se nemusel stydět ani cirkus Kludský. Bóže...moje nervy!

Hodnotím naplno a důvod je jasný, tvůrcům se totiž podařilo tu čistou hrůzu odehrávající se v hlavě ústředního hrdiny přenést na diváka přímo tak říkajíc ukázkově. To, jak geniální matematik se zákeřnou nemocí nakonec "zatočil", respektive naložil, je opravdu až dojemné. Jeho nekonečná vděčnost musela po celý život a po právu patřit především jedinečné manželce, kterou zde ztvárnila má velká oblíbenkyně Connelly. Crowe byl ve filmu výborný, ale totéž se dá říci prakticky o celém hereckém ansámblu. Za tento jedinečný snímek patří všem jeho tvůrcům můj skromný, ale neskonalý dík.

Abych pravdu řekl, víc než Woodyho rukopis vidím za tímto příběhem spíše filmařské postupy Romana Polanského, což ale není stran hodnocení snímku jakkoliv důležité. Ač se ve filmu objevují určité alibistické zkratky, je tento nadmíru poutavý a zajímavý a to i přes svou na první pohled předpokládanou obyčejnost. Phoenix je zde vskutku výborný, jeho mladistvý protějsek Emma Stone moc, moc roztomilá a kolegyně z profesorského sboru Parker Posey...hmmm, ta tedy měla něco do sebe. Se závěrečnou pointou (byť zakončenou v obráceném gardu) jsem od poloviny vyprávění samozřejmě počítal, no výtahová šachta byla při mém uvažování jaksi málo pravděpodobná, asi bych se držel více při zemi. Každopádně jde o velmi svěží a neotřelý biják, který si zájem diváctva určitě zaslouží. Mé hodnocení - rozhodně nadprůměrné.

Bohužel to dávali na druhém programu ČT (právě proto jsem film vomrk) a i když jsem si na zdejším fóru udělal domácí úkoly, abych věděl, do čeho jdu, byl jsem hořce zklamán. Nejprve kladně zhodnotím jedinou pozitivní věc a to posun v technice snímání soubojů všech těch mistrů bojových umění. Digitalizaci nezastavíš, tudíž vypadaly pohyby jejich těl velmi věrohodně. Zbytek? Ajaj. Kašlu na příběh, neočekával jsem. Kašlu na nekonečné zásobníky ala Arnold z osmdesátek, očekával jsem. Kašlu na nezdeformované obličeje po dvacetiminutových brutálních zápasech, neočekával jsem je, ale...dnes už i malí chlapci vědí...vědí své, neboť sledují souboje K1, UFC, tvrdé bojové sporty obecně a tak už nikoho na švestkách nachytat nelze, jen samotné tvůrce ano. Zkrátka nejde dělat z hlavních hrdinů extrémní nadlidi s nekonečnou fyzičkou, přece jen se píše rok 21'. Já si tak ňák furt říkal, že přijde ta zmiňovaná "nadpozemskost" v úvodních scénách, kdy měla krása střídat nádheru, jenomže prdlajs, nepřišlo nic a já se smířil s tím, že zůstane jen u té ubohé "céčkové" filmařiny pro zastydlé puberťáky, kterým dnes může být klidně i šedesát roků, což je ale fakt ostuda a regulerní diagnóza. Odpadem vám to zde špinit nebudu, nechci se rouhat, bo karma...

Dobré to není, páč film měl rozhodně na víc...basta! V pohodě zhlédnout se ovšem snímek dá, to zas ano. Co se mi nelíbilo: letem světem kontinentem, mělkost, tentokrát nepřesvědčivý Whitaker, sami sobě velmi nepodobní prezidenti (toto doporučuji nepodceňovat), některé dějové linky ve slepých uličkách a navíc je komplet celej biják tak nějak zbytečně depresivní (zvláště sám hlavní hrdina). Co bylo naopak fajn: .........hmmm, tak to bude zajímavý, jestli si vůbec na něco vzpomenu - tak třeba Winfreyovou, tu jsem v akci jako herečku asi ještě neviděl anebo ju, ale už si to nepamatuju, výbornej tady byl Cuba Gooding, fakt se mi moc líbil a námět sám o sobě, ten byl prostě originální (konec konců jako život samotnej, že?). No...mam z toho všeho takový rozporuplný pocity, jak jsem zmínil na začátku, nevyjde mi z toho víc než šedivej, průměrnej průměr.

Za moje průměrné hodnocení se tenhle snímek schová úplně v poho. Kašparovský chtěl teda zřejmě natočit zcela něco jiného - asi dráma, nicméně mu z toho nakonec vyšel "tadydlencten", jak bych tak řekl, v jádru sofistikovanej horor. Koncentrace prvoligového herectva je takřka k neunesení - snad se přece jen mělo více ředit, ale na druhou stranu podali všichni protagonisté výkony 1A, tedy profi. Mráz po těle mi přeběhl při lákavé lesbické scéně Voříšková/Křenková, kdy se nám z příběhu dosti drastickým způsobem odporoučel Hádek. Tady teda zaslouží rejža rozhodně pochvalu a vůbec, ony se zde tvůrcům některé jednotlivosti (scény) povedly takříkajíc až po "hollywoodsku". Naopak převeliká škoda značného množství balastu a filmařských postupů hodných max. nějakého blbého béčkového akčňáku. Ve filmu se mihla moje velká oblíbenkyně Krejčíková, která si pochopitelně neodpustila výstup s odhaleným výstavním poprsím a i to přispělo měrou nemalou k tomu, že nebudu tomuhle bijáku extra moc spílat. Koukatelný byl filmík rozhodně, role Malého pro mne zklamáním, naopak Mádl zářil přímo "rainmanovsky". Snímku zdar!

Ty tři hvězdy tomu s klidným svědomím dám, byť se nejedná o nic, co by mne jako celek nějak zvlášť uchvátilo. On totiž snímek obsahuje spíš jednotlivosti, které jsou však svým prazvláštním způsobem něčím přitažlivé. Za zmínku stojí především Winslet samotná, podpořená neskutečně odpudivým chraplákem Slavíkové, celkem pozitivně překvapil Belushi a vlastně i Timberlake, jehož výkon se ocitl kdesi na pomezí Broadwaye a totální herecké topornosti (zvlášť při dialozích s Temple). Linka se synkem pyromanem byla oživující, celý ten vztahový čtyřúhelník jakoby si jen tak plynul a přitom divák cítí blížící se dramatický závěr a ono...prdlajs, závěr je spíše fádní ovšem o to víc naléhavý, zničující svou všedností. Allena vůbec nemusím a to defacto nikdy, ale tady bych jej asi i pochválil, minimálně za tu odtažitou civilnost a až zrůdnou povrchnost postav.