Drirr

Je mi jedno, že to mnozí považují za jednu velkou prázdnou Aronofskyho namydlenou bublinu. Pro mě je důležité nakolik na mě film zapůsobil, co mi sdělil, jak mě přiměl přemýšlet. A mohu říci, že Fontána je zřejmě filmem, který na mě měl největší dopad ze všech filmů, co jsem zatím viděl. Našel jsem tam toho tak moc. Tolik emocí, myšlenek, pocitů, náznaků, bolestí a naděje, jako v žádném jiném filmu. Emoční filmový prožitek, který jsem dokázal plně pochopit až po druhé a třetí projekci. Subjektivní filmová dokonalost nejen herecky, ale především dopadem na mou psychiku a tvůrčnost. Další slova jsou zbytečná... 99 % a zatím můj nejsilnější filmový zážitek...

Stopáží se to řadí k nejpřepálenějším a nejnatahovanějším filmům, co jsem viděl. Jinak to má ale celkem zajímavý příběh, je to herecky přesné a hudebně výtečně doplněné. Váhám mezi třemi a čtyřmi, ale nakonec se kloním o chloupek níž kvůli naprosto nezvládnutému tempu vyprávění a z toho pramenící celkem časté nudy.

Taková hovadina, že to tentokrát ani Verbal neokecá. Nejvíc mi bylo líto Eda Harrise, protože věty, který musela vypouštět z úst jeho "postava"...tohle si ten herec na starý kolena nezasloužil... Navzdory všemu jsem se místy nenudil a u pár scén jsem se upřímně pobavil (i když to tvůrci asi úplně tak neplánovali). 33 %

Na tomto pořadu je hezky vidět, jak odlišnou mentalitu musí mít americký divák. Všechny díly jsou jako přes kopírák - koncipované jako příběh z typického amerického blockbusteru. Máme tu unikátní prostředí (restaurace), záporáka (manažer, kuchař či majitel), hrdinu (Ramsey) a figurky okolo (zaměstnanci). Prostředí a figurky trpí kvůli omezenosti (prakticky vždy jde o aroganci a ego) záporáka, hrdina přijíždí, bojuje se záporákem, aby mu nakonec ukázal správnou cestu. Záporák prohlédne (scény kdy se nad sebou zamýšlí jsou ve všech dílech fakt na chlup stejný), vrací se v krizový okamžik a zachraňuje situaci. Celé je to naprosto našablonované včetně krizí a katarzí a jede to tak moc na efekt, až to vyvolává záchvaty smíchu u českého skeptického a cynického diváka, který pohrdá dobrými americkými konci. Prostě továrna USA se všemi klady a zápory. V tomhle směru gratuluji tvůrcům Ano, šéfe, že se jim podařilo se konceptem pouze inspirovat, ale přizpůsobili ho mistrně českému prostředí. Tak či tak i Ramseyho show je velmi zábavná a když si člověk odmyslí, že už po pátém dílu první řady přesně ví, jak bude co probíhat a jak to skončí, jde o zábavnou a někdy i poučnou podívanou. 65 %

Subjektivně dokonalé po všech stránkách. Objektivně? Ale, jděte... Jeden z nejsilnějších filmových zážitků...

Na poprvé vlastně trochu zklamání, které asi pramenilo z přehnaných očekávání. Největší problém mám s tím, že kromě podmanivého vizuálu a 3D vyždímaného do posledního střípku ISS mě to vlastně nechalo chladným. Já jsem prostě Bullock neuvěřil a ty odlétající slzy mi přišly tak nějak bez hloubky. Prostor, ve kterém se nám Cuarón snaží její postavu je příliš krátký a repliky, které jí dává do úst příliš šustící papírem na to, aby to skutečně dosáhlo nějakého přesahu směrem do emocí. Nový Kubrick se opravdu nekoná a zamrzí to. Protože tenhle snímek měl potenciál být artovou lahůdkou. Stačilo se zaměřit víc na člověka, hlubší záběry (takhle si pamatuji jen štěkání a to je málo) a méně na (byť úchvatné) pouhé rotování kamery. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale pro pocit, že to chci vidět ještě jednou, což je samo o sobě plus, dávám čtyři. 70 %

Ještě že se na to Swift kouká z obláčku. Protože, kdyby byl naživu, Jack Black by dostal přes držku. Naprosto nefungující pokus přiblížit legendu dnešnímu mladému publiku, které sice není určitě horší než ty předchozí, jak se s oblibou říká už tisíc let, ale rozhodně se baví dost podivnými druhy humoru. Trapné.

Dnes večer si uvaříme válečný film. Jako hlavní ingredience nám poslouží nesympatický nevtipný Forrest Gump, kterého pěkně obalíme v kýčovitých záběrech, povrchních dialozích a navrch přisypeme hrst plochých a toporných postav. Hodinu a půl dusíme v plytkém popisu osobního života a výcviku, abychom nakonec výslednou směs další hodinu flambovali v okázalém, směšně přepíčeném, ale vlastně celkem detaily kypícím a pěkně nasnímaném okinawském pekle. Pak oheň ztlumíme a necháváme ještě dvacet minut odstát v dalších vlnách kýče, patosu a záběrů na Bibli. Po zkonzumování zaženeme těžký pocit v žaludku dezertem v podobě záběrů na reálné lidi z příběhu. Jinými slovy plytký kýč, který těm nejlepším válečným filmům nesahá ani po koule urvané výbuchem japonského granátu. Speciální hodnocení pro Mela: 36,666%

Hoho, tak na tohle mě Tarantino chytil. Chytré, odvážné, absurdně tragikomicky úsměvné, plné dlouhých a vynikajících dialogů, skvěle dávkovaného napětí a řady filmových odkazů jen pro ty nejzasvěcenější. Opravdu klenot a rozhodně nejlepší Tarantinův film od Pulp Fiction. 90,5%

Zklamání. Předchozí díly jsem hodnotil čtyřmi nebo třemi hvězdami. Tomuto dílu dám ale jen dvě. Možná dvě a půl. Předlohu jsem nečetl, filmy mě docela bavily, ale tohle? Rozdělit poslední knihu musel být čistě marketingový tah, protože v tomhle filmu se toho stane tak málo, až je to k pláči. Kdyby to Yates celé odvyprávěl v rámci 45 minut, tak to mohl být zatraceně nadupaný film. Takhle je to rozvleklé, podivně prázdně ukecané a místy dosti nudící. Romantická zápletka by mě ani tak moc nevadila, kdyby to celé někam směřovalo. Scénář se prostě snaží připravit půdu pro poslední kus, ale tristně to nezvládá a křečovitě se vleče celým utahaným filmem. Finále je navíc vlažné (opět zjevně kvůli rozdělení) a tak nějak se na ten poslední díl podívám spíš z povinnosti, než z upřímné natěšené nedočkavosti. Achjo.