Zeck

Padesátiletý Brian Cox s vizáží třicátníka, provádí diváka po sluneční soustavě, o které by si člověk myslel, že o ní ví už úplně všechno. Přesto se skrze geniální CGI efekty, za doprovodu fantastické dramatické hudby, doví opět něco nového, co vlastně doteď nevěděl, ačkoliv to byla přímo zásadní informace o zrodu celé soustavy. Chvílemi dokument hraničí až s artem, natolik si zakládá na vizuální stránce, tempo je pomalejší a divákovi jsou informace pečlivě dávkovány, aby se jimi neudávil, což je super, protože kvalita informací s názornými ukázkami je mnohem lepší než kvantita, ze které si nikdo nic neodnese, maximálně tak instantní znalost, kterou za týden zapomene. 95 %

Tento seriál by si skutečně žádný teenager neměl nechat ujít, protože lepší záležitost pro svojí cílovou skupinu bude hledat dost těžko, a to jak v současně vysílané seriálové tvorbě, tak i v té starší. Pokud bych Sex Education sledoval jako puberťák, patrně by se pro mě stal okamžitě kultem, a to ne ani tak z toho důvodu, že by byl pozérsky kůl a lezl do zadku všem aktuálním teen trendům, ale protože je zkrátka zatraceně dobře napsaný a skvěle (myšleno: vhodně) obsazený. Název je celkem zavádějící, protože primárním obsahem seriálu je (ne)naplněná romantika dvou ústředních postav a vztahy těch ostatních, ale to neznamená, že není sexuálně explicitní (Viditelná frnda v seriálu? Nevídané), kdy hned úvodní scéna pilotu, ve které se natřásají perfektní kozy Aimee Lou Wood, diváka donutí upustit páru zataháním za límec. Pokud jste nesmělý patnáctiletý panic nebo nesmělá patnáctiletá panna (já vím, sci-fi), pak skrze dvacetileté herce hrající puberťáky dostanete báječně pozitivní svět, ve kterém stále svítí ostré slunce, vše je zalité barvami, občas i péry, a ve kterém se ohledně vlastních sexuálních otázek a dilemat nedovíte prakticky nic užitečného, ale bude vás to zatraceně bavit. 90 %

Jako naprostý rockový analfabet jsem o skupině v životě neslyšel (a dle soundtracku neznal snad jedinou skladbu), ale takhle si představuji životopisný film o kapele, jenž vznikl na základě vzpomínek samotných členů. Totálně upřímná a sebereflektující záležitost plná přiznání omylů, hříchů a vlastní debility, kdy sice krédo "sex, drogy a rock'n'roll" bylo evidentně vždy součástí image kapely, ale dělat tento film pokrytečtí členové Queenů, místo heráku si do žíly střílí rodinné hodnoty a místo destruktivních povah by nastoupil Brandon Walsh s Mírou Dušínů a hezky si o všem popovídali. Jistě, po filmařské stránce to žádný velkofilm není, ale člověk se fakt neubrání porovnání s nedávnou tragickou, fakticky zcela nesedící a úděsně nadhodnocovanou pohádkou Bohemian Rhapsody se 4 Oscary a 90 %. Tohle je po filmařské stránce úplně stejně odvedená záležitost, která si ovšem na nic nehraje a nedělá z diváků dementy jako žijící členové kapely Queen ve své PR sračce. A takový přístup se mi zatraceně líbí, i když je mi tento hudební žánr celoživotně vzdálený. 90 %

Pustíte-li si libovolný dokument z patnáct let starého cyklu "Ďábelští zabijáci" nebo "V mysli sériových vrahů" (ty stupidní názvy jsem si právě teď vymyslel), dostanete vlastně to samé, akorát v osekané podobě. Tato dokumentární minisérie tedy není investigativní, jelikož nic nového nepřináší a prošetřit skrze ní už nebylo co. Deviant Bundy je natolik prozkoumaný a uzavřený případ, že se dnes běžně dává na školách za příklad ukázkového psychopatického sériového vraha, kdy se na něm a jeho (v té době) neortodoxních postupech učí budoucí kriminalisté. Tuto sérii udělala nesmírně mravenčí práce tvůrců, kteří sehnali všechny dobové záběry z lokálních TV stanic a rovněž všechny důležité lidi a vyšetřovatele, kteří byli zainteresovaní do života a zločinů tohoto individua. Sérii ovšem primárně vybudoval netradiční komentář samotného Bundyho, který se skrze nahrané pásky retrospektivně vrací ke svým postupům a nechává diváka nahlédnout do myšlení sériového vraha, o jehož myšlenkových pochodech mohl při sledování jiných krimi dokumentů jen střílet od boku a zároveň díky viděným zvěrstvům ani nevěřil, že jejich pachatel vůbec mohl chodit po světě a uvědomovat si vlastní existenci, natož myslet jako člověk. Pokud bude mít divák to štěstí a před puštěním těch 4 dílů o Bundym nebude vědět absolutně nic, pak mu jeho neznalost zajistí neskutečný zážitek z kriminálního případu, ze kterého mrazí ještě dnes. Série je ovšem zajímavá i pro diváky, kteří případ Bundyho znají, jednak díky tradičně precizní práci Netflixu, kdy je filmařská stránka dokumentu opět naprosto špičková, tak hlavně kvůli podrobnosti případu, kterou tato série přináší. 90 %

Vynikající dokument mapující osud jedné blízkovýchodní diktátorské rodiny, která má svojí strukturou blíže spíše k mafii. Na rozdíl od tradičních blízkovýchodních a severoafrických diktátorů, kteří byli karikaturami sebe sama, Asad chodí slušně oblečen a navenek působí až noblesním dojmem, takže ho méně bystří lidé za diktátora ani nepovažují, ačkoliv není nic jiného než despota, válečný zločinec a podporovatel mezinárodního terorismu. Dokument pak přináší velmi osvěžující pohled za tuto umělou PR fasádu Asada a jeho velmi půvabné manželky, kteří se společně na veřejnosti a zvláště před západními kamerami rádi prezentují jako moderní a pokrokoví pacifisté, kterým vždy záleželo na blahu obyčejných Syřanů, když je tedy zrovna nenechali bombardovat plynem nebo nerozkázali armádě střílet do demonstrací. O konflikt v Sýrii se už nějakou dobu zajímám a mohu potvrdit, že tvůrci dokumentu pracují s reálnými fakty a za celou stopáž jsem nezaznamenal jedinou manipulaci divákem ve jménu nějakého názoru, pokud za to tedy nějaká sněhová vločka nebude považovat velmi trefný ironický tón doprovodného komentáře, který občas nepřímo zesměšňuje lživá prohlášení Asada. Zcela jistě se zde v průběhu času objeví komentáře plné vzlykání nad americkou propagandou, které napíší tradiční idioti přesvědčení o své pravdě díky hltání šílených dezinformací a záměrné slepotě vůči reálným informacím z tamního složitého konfliktu a ještě složitější problematiky. Pokud se budete chtít řídit podle názorů a hodnocení těchto nekritických fanatiků, kteří Blízký východ ani nedokážou najít na mapě světa a ve jménu svého obdivu k ruskému carovi pokydají hnojem veškerá fakta, která jim nehrají do karet, dejte na ně. Pokud se ovšem chcete dozvědět relevantní informace o pozadí jednoho bezvýznamného diktátora, na jehož dvorečku se rozehrál významný globální konflikt, dokument mohu plně doporučit a dodat, že při jeho sledování s vámi nikdo manipulovat rozhodně nebude. Dostanete zkrátka výsledek tradičně precizní a profesionální práce National Geographic. Hodnocena televizní verze (89 minut). 90 %

Zatímco celý západní svět se už devět let utápí v největším hypu televizní historie a nekriticky hltá nefunkční telenovelu s tragickými postavami, kdy se v té lesní parodii na zombie seriál (přesně) 131 epizod vůbec nic nestane. Korejci se s tím neserou a během šesti epizod plných svižného tempa, představí výpravné historicko-politické drama z feudální Koreje, doplněné o zombie horor jak z příručky moderního zobrazení starých hororových prvků. Samotného mě až šokovala schopnost tvůrců tak umně skloubit zdánlivě nesourodé historické drama a akční zombie horor do funkčního celku. To vše ve filmařském hávu vysokorozpočtového západního seriálu (vypadá to vizuálně ještě lépe než nedávný Marco Polo), ovšem vše "Made in Korea" + podpora Netflixu. Ten seriál je zkrátka tak kvalitní, že v něm fungovaly i ty grotesktní postavy, které měly komediálně odlehčovat děj. Jestli se tomuhle neodklepne pokračování, bude to seriálový zločin. 95 %

Po současné ubíjející pásové velkovýrobě nostalgických návratů do 80. let, někdo konečně oprášil devadesátky a přinesl film i pro doposud opomíjenou generaci. Fakt, že tím člověkem bude ve svém režijním/scenáristickém/producentském debutu zrovna Jonah Hill, to bych si asi nikdy nevsadil. Doslovný název je zcela namístě, protože pro kohokoliv jiného než pro cílovou skupinu bude tento film skoro o ničem, do hloubky totiž moc nejde. V polovině devadesátek mi bylo méně než hlavní postavě a vzhledem k tomu, že v době bez internetu nějaký ten rok trvalo než se libovolný trend ze zámoří dostal do postkomunistické ČR, období největší módy v prohánění fošen mě zastihlo už celkem odrostlejšího. Když jsem byl ještě o něco víc odrostlejší (tím myslím poslední ročníky na základce), začalo se chodit chlastat do hip-hop hudebního baru pro mladistvé, kde vám alkoholický barman (který si před otevíračkou nechal pravidelně kouřit ptáka od štětky na stole přímo naproti skleněným dveřím) nalil i když jste vypadali jak z šesté třídy. Hip hop s hippie rovným přístupem byl na vrcholu popularity u mladé generace a díky němu jsem ostatně také narazil na partu starších "týpků", kteří byli v mých naivních očích dospělí cool hrdinové (bylo jim tak 17), kteří mě brali, i když jsem byl o roky mladší než oni. Pro nejistého teenagera hledajícího vzory to bylo neskutečné zadostiučinění, zvláště pokud byl zvyklý, že se jemu a jeho vrstevníkům na chodbě ve škole podkopávaly nohy od o půl roku starších retardů, právě kvůli "rozdílnému" věku. Rodiče by patrně z mých nových idolů, jointů a chlastání na dánský způsob moc odvaření nebyli, ale koho v té době zajímali, já byl v sedmém nebi jako kluk ve filmu. Sečteno a podtrženo, v tom filmu jsem se neustále zpětně viděl, i když v různých obdobích mého dospívání, takže se spokojeným úsměvem retarda a totálně zaplaven nostalgií, neschopen objektivně hodnotit, jsem tomu nasolil plný počet. Film sice má pár náznaků hlubších momentů a témat, ale klouže po povrchu a místo řešení postavy bratra raději přinese ukázkový dobový soundtrack. Primárním účelem snímku je retrospektivní vzpomínání na dospívání v konkrétní části minulosti, tedy podporování zkreslené sentimentální vzpomínky na dobu, ve které bylo "všechno skvělé". 90 %

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká.

Z pohledu diváka jednoznačně nejlepší cestopisné dobrodružství na motorkách, kterého se Liška zúčastnil (tohle je spolu s Moto cestou necestou už jeho čtvrtý seriál). Velký posun směrem vpřed téměř po všech stránkách. Celé je to až neskutečně nabité "feel good" energií, čemuž značně dopomáhá Révai s Liškou a vynikající kameraman za oponou Bernard, který si tentokrát musel fakt máknout, aby s nimi absolvoval celou cestu a zároveň ji sám natočil a sestříhal. U předchozích tripů jsem měl pocit, že sleduji až puntičkářsky naplánovanou trasu z bodu A do bodu B, kam se všichni přemístili a byl konec. Zde ten pocit svobody a nevázanosti ze všeho sršel všemi směry, ač to byl zaručeně jen skvěle sestříhaný a prodaný dojem. Na české podmínky natolik kvalitně zpracovaná série, která měla i jakési poselství a smysl, až se to zcela vyrovnává trabantům, u kterých jsem měl neochvějný pocit, že jsou v úplné jiné dimenzi a dohnat nejdou. 90 %

Dlouho jsem neviděl tak působivou a efektní scénu jako seskok nad Paříží. Vlastně si nevybavuji film, u kterého jsem měl akutní potřebu přerušit sledování, scénu si přetočit a vidět ji 3x. Dlouho jsem rovněž neslyšel tak kvalitní hudbu doplňující skvělé akční scény. Naposledy mě podobně audiovizuálně dokázal nadchnout jen Mad Max. Série je mi úplně ukradená, poslední dva díly jsem viděl a nestály mi ani za to, abych je sem přišel ohodnotit. To, co tvůrci předvedli v tomto pokračováním je ale úplně jiná liga než všechny předešlé díly. Od první do poslední minuty jedna nepřetržitá akce za druhou, u kterých člověk osolí hlasitost do sluchátek na maximum a jen tupě zírá a užívá si tu jízdu. Lepší definici akčního filmu snad ani nalézt nelze. Samozřejmě je to opět za vlasy přitažené špionážní fantasy, které má s fyzikálními zákony Země problémy jako každý akční film, ale když člověk vypne mozek, zaručeně nebude litovat. 90 %