Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Dokumentární
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (862)

plakát

Devadesátky (2018) 

Po současné ubíjející pásové velkovýrobě nostalgických návratů do 80. let, někdo konečně oprášil devadesátky a přinesl film i pro doposud opomíjenou generaci. Fakt, že tím člověkem bude ve svém režijním/scenáristickém/producentském debutu zrovna Jonah Hill, to bych si asi nikdy nevsadil. Doslovný název je zcela namístě, protože pro kohokoliv jiného než pro cílovou skupinu bude tento film skoro o ničem, do hloubky totiž moc nejde. V polovině devadesátek mi bylo méně než hlavní postavě a vzhledem k tomu, že v době bez internetu nějaký ten rok trvalo než se libovolný trend ze zámoří dostal do postkomunistické ČR, období největší módy v prohánění fošen mě zastihlo už celkem odrostlejšího. Když jsem byl ještě o něco víc odrostlejší (tím myslím poslední ročníky na základce), začalo se chodit chlastat do hip-hop hudebního baru pro mladistvé, kde vám alkoholický barman (který si před otevíračkou nechal pravidelně kouřit ptáka od štětky na stole přímo naproti skleněným dveřím) nalil i když jste vypadali jak z šesté třídy. Hip hop s hippie rovným přístupem byl na vrcholu popularity u mladé generace a díky němu jsem ostatně také narazil na partu starších "týpků", kteří byli v mých naivních očích dospělí cool hrdinové (bylo jim tak 17), kteří mě brali, i když jsem byl o roky mladší než oni. Pro nejistého teenagera hledajícího vzory to bylo neskutečné zadostiučinění, zvláště pokud byl zvyklý, že se jemu a jeho vrstevníkům na chodbě ve škole podkopávaly nohy od o půl roku starších retardů, právě kvůli "rozdílnému" věku. Rodiče by patrně z mých nových idolů, jointů a chlastání na dánský způsob moc odvaření nebyli, ale koho v té době zajímali, já byl v sedmém nebi jako kluk ve filmu. Sečteno a podtrženo, v tom filmu jsem se neustále zpětně viděl, i když v různých obdobích mého dospívání, takže se spokojeným úsměvem retarda a totálně zaplaven nostalgií, neschopen objektivně hodnotit, jsem tomu nasolil plný počet. Film sice má pár náznaků hlubších momentů a témat, ale klouže po povrchu a místo řešení postavy bratra raději přinese ukázkový dobový soundtrack. Primárním účelem snímku je retrospektivní vzpomínání na dospívání v konkrétní části minulosti, tedy podporování zkreslené sentimentální vzpomínky na dobu, ve které bylo "všechno skvělé". 90 %

plakát

Peklo na zemi: Pád Sýrie a vzestup Isis (2017) 

Doporučuji ignorovat sekci komentářů a vlastně i celkové hodnocení a dokument si bez obav pustit. V celém dokumentu jsem nenašel vůbec nic, co by bylo lživé, či snad divákem manipulující. Dokonce se v něm otevřeně kritizuje americká zahraniční politika a způsob vedení války v Iráku, takže tvůrci ochotně rozdávají na všechny strany, respektive popisují skutečnost tak jak je. Vskutku zábavné, když se sem pak seběhne rusofilní chátra a konspirační idioti, kteří hltají ruskou propagandu a dezinformace z ní vzešlé a zapáleně stranicky žvaní o tendenčnosti, protože si tvůrci dokumentu dovolili tu drzost a řekli pravdu i o jejich miláčkovi Putinovi. 70 % "Winter on Fire" je podle tebe propaganda, jo? Tak si tady laskavě nehraj na objektivního, když lživou a snad tu nejviditelnější (ruskou) propagandu, kterou Kreml odpověděl na ten dokument, ohodnotíš 4 hvězdami a doplníš je žvásty o komplexním pohledu, který ta kremelská propaganda přinesla. Tak už to ale u jednodušších lidí bývá. Zločinec žvaní o pobožnosti s nožem od krve a uříznutou hlavou člověka v ruce, nekritický konzument propagandy cizího státu zase zapálené mluví o tom, že on zná pravdu a všichni kolem jsou obětí propagandy.

plakát

Brexit (2019) (TV film) 

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká.

plakát

Kdo přežije - David vs. Goliath (2018) (série) 

spoilery: Řada dokonale odpovídající třem hvězdám a Probstovu lepšímu průměru. Čtvrtou hvězdu dávám výhradně za zábavnost různorodých charakterů hráčů. Každý jeden hráč byl tak brutální stereotyp toho, co měl reprezentovat, až to chvílemi hraničilo s psanou karikaturou. Přesto právě tato bizarnost "postav" přinesla prvoplánovou zábavu. Casting se tedy ojediněle povedl a Probst našel asi tak... no ve výsledku vlastně jen 2 nové hráče, které bude moci v budoucnu vytěžovat v deseti různých rádoby All Stars řadách (Christian, Davie, pokud by nevyhrál tak i Nick). Po herní stránce (tu ve dvou větách solidně shrnul Djoker) to opět nijak nenadchlo a vypadnutí i při zahrání tajné imunity považuji za největší fail, který kdy Probst v pravidlech hry předvedl. Osobně mě za celou řadu nepřinutila jediná epizoda k tomu, abych to alespoň elementárně prožíval, místo abych to již tradičně požíval a favorita jsem si tedy za celou řadu nenašel. Snad jen ocenil vítěze jako zasloužilého, rád se po dlouhé době podíval na veterána The Amazing Race a upřímně se bavil vždy, kdy přišla ke slovu Angelina, která oplývá nejlepším ksichtíčkem (to je lichotka), který jsem za deset let v soutěži viděl, ale to je asi vše, čím působila sympaticky. 70 %

plakát

Záhada Silver Lake (2018) 

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 %

plakát

Above Majestic (2018) odpad!

Amatérská konspirační sračka, která až hraničí s retardací tvůrců, jejichž fakta a argumenty se na začátku zastaví u konstatování, že jsou naladění na vyšší formu vědění, kterou divák prozatím neoplývá a proto musí nekriticky uvěřit všemu, o čem mu budou lhát. Zcela bez podkladů fantazírují, že v Antarktidě jsou podzemní milionová města osmimetrových reptiliánů, kteří pomohli nacistům sestrojit pokročilé technologie a tajné americké organizace využívají jejich znalostí a technologií dodnes. Že svět, ve kterém žijete ve skutečnosti řídí tajné vlády (asi nová varianta na NWO) a všechny knihy v historii lidstva společně s těmi současnými jsou jen lži sepsané reptiliány, aby nikdo neprokoukl tu hrůznou pravdu. Že už v minulém století cestovali lidé do vesmíru díky mimozemskému pohonu připevněnému na ->podmořské ponorky<-. Pokud pak konečně přijde řeč i na něco reálného, co na rozdíl od osmimetrových mimozemských plazů v Antarktidě skutečně existuje (kulturní tradice protáhlých lebek u různých civilizací v historii lidstva), tvůrci divákům opět lžou ve jménu své agitky, kdy protáhlé lebky, kterých se dosahovalo pomocí obinadel utahovaných kolem lebky dítěte v růstu, označují za vrozenou dědičnost mimozemské geniality a bezostyšně si vymýšlí, že daní lidé měli dvakrát tak velký mozek a dvojnásobnou inteligenci, ačkoliv ve skutečnosti neměli nic jiného než uměle protáhlou lebku díky plánované deformaci, se stejným mozkem jako má každý jiný člověk, akorát s jiným tvarem mozku díky té deformaci lebky. Racionalita nula, fakta nula, fantazírování a lži na maximum. Dokument se ani nedá zařadit do konspiračního žánru vedle Danikena, který těm vlastním blábolům nevěří, jen na nich parádně vydělává. To jsou přímo úděsně trapné dezinformace určené pro retardované lidi, takže pokud je kdokoliv z vás ochoten uvěřit těmto bludům schizofreniků, měl by ve vlastním zájmu vyhledat odbornou pomoc - ne, nejsem zednář, který tě záměrně mate. Viděno 40 minut, už od začátku to nesnesitelně uráželo mojí inteligenci, se sebezapřením doklepáno alespoň do 1/3 dokumentu k získání uceleného obrázku o tom, že je to skutečně odpad!. 0 %

plakát

Vandráci (2018) (seriál) 

Z pohledu diváka jednoznačně nejlepší cestopisné dobrodružství na motorkách, kterého se Liška zúčastnil (tohle je spolu s Moto cestou necestou už jeho čtvrtý seriál). Velký posun směrem vpřed téměř po všech stránkách. Celé je to až neskutečně nabité "feel good" energií, čemuž značně dopomáhá Révai s Liškou a vynikající kameraman za oponou Bernard, který si tentokrát musel fakt máknout, aby s nimi absolvoval celou cestu a zároveň ji sám natočil a sestříhal. U předchozích tripů jsem měl pocit, že sleduji až puntičkářsky naplánovanou trasu z bodu A do bodu B, kam se všichni přemístili a byl konec. Zde ten pocit svobody a nevázanosti ze všeho sršel všemi směry, ač to byl zaručeně jen skvěle sestříhaný a prodaný dojem. Na české podmínky natolik kvalitně zpracovaná série, která měla i jakési poselství a smysl, až se to zcela vyrovnává trabantům, u kterých jsem měl neochvějný pocit, že jsou v úplné jiné dimenzi a dohnat nejdou. 90 %

plakát

Pátrání (2018) 

Směšně nerealistická kriminální zápletka zaobalená do až iritujících video screenů monitorů, displejů a obrazovek, skrze které se celý děj odehrává. Iritující je to především z toho důvodu, že se nejedná o nic originálního a přesně tímto způsobem vzniklo už před lety několik filmů, které byly ve většině případech propadáky a šílenost v dvouhodinovém pozorování pracovní plochy hlavní postavy byl jedním z hlavních důvodů, proč tomu tak bylo. Aktuálních 84 % u tohoto hypu mě tedy poměrně šokuje, jelikož na rozdíl od těch hororů kde jeden klik myší mohl znamenat smrt, zde vysloužilý MCBP hláškař a zoufalý fotr předvádí až tristně fádní klikačku na facebooku, což je asi to nejnapínavější, co za celý film předvede, krom "šokujícího" odhalení fake profilu s profilovkou z fotobanky. Kouzlo nového a nevšedního napětí z notoricky známého prostřední každého uživatele internetu zde neexistuje, protože to zkrátka nic nového není, takže člověk po příjemné stopáži dojde k závěrečným titulkům a zjistí, že technické zpracování filmu viděl už šestkrát jinde (a lépe) a samotná pointa je tak stupidní, že to vlastně ani nestálo ze zhlédnutí. 50 %

plakát

Operace Eichmann (2018) 

Kdyby to bylo místo zdlouhavé 120 minutové smyšlené dramatizace skutečné události raději 90 minutové historicky přesné zmapování skutečné události, výsledek by byl zaručeně lepší. Film obsahoval vše, co kvalitní filmy tohoto typu musí mít, přesto mu něco chybělo a bohužel tak není ničím jiným než lehce zapomenutelným průměrem. Historické drama mapující dopadení a unesení jedné z největších stvůr v historii lidstva bych patrně svěřil někomu kvalifikovanějšímu pro tento žánr než je režisér Prci, prci, prciček nebo Twilight ságy. Dojem rovněž nevylepšily ani dialogy, které byly patrně kompletně vymyšlené a přesto tak strašně nezajímavě napsané. 60 %

plakát

Poslední člověk na Měsíci (2014) 

Hodinu a půl dlouhý dokument o posledním muži na Měsíci, ve kterém je úplně všechno, až na ten Měsíc. 60 %

Ovládací panel
80. nej uživatel Česko
311 bodů