Thorn

Captain America uzavírá čtveřici marvelovských superhrdinů, ze kterých se pak zformovala zakládající sestava týmu Avengers. V případě Capova prvního filmu platí v podstatě totéž, co jsem napsal již u Thora. Rozdíl je jen v tom, že tady mi vadí ještě nějaké další věci, které se v Thorovi nevyskytovaly. Tentokrát se děj celého filmu kompletně odehrává v minulosti. Přesněji za druhé světové války. Já osobně si nemyslím, že toto rozhodnutí byl úplně dobrý nápad. Na jednu stranu je pravda, že postava Kapitána Ameriky je s druhou světovou válkou velmi silně spojena. Na druhou stranu to však s sebou přináší celou řadu problémů a komplikací. Vzhledem k tomu, že se Thor odehrával celý v současnosti, mohlo se vše, co stalo v prvním filmu, nějakým způsobem využít v dalších pokračováních. V případě Kapitána Ameriky by však něco takového bylo velmi obtížné. Téměř všechny hlavní postavy, které jsou nám tu představeny, nemohou být nijak přeneseny do dalších dílů a to kvůli významnému časovému posunu. To je samozřejmě velká škoda, protože pokud strávíte spoustu času etablováním celé řady zajímavých postav a přitom je už nemůžete využít v dalších příbězích, tak do značné míry mrháte svým úsilím. Stejně tak je jaksi znehodnoceno i všechno, co v tomto filmu Kapitán Amerika vykoná, jelikož po nějakých těch šedesáti letech už to pro současné dění stejně nemá žádný význam. Ve druhém díle se tak bude muset začínat opět zcela od nuly, což mi z vypravěčského hlediska nepřijde zrovna taktické. Já osobně bych preferoval, kdyby se celý první díl odehrával již od začátku normálně v současnosti. Film by klidně mohl začít objevením zmrzlého těla Stevea Rogerse, který by se pak následně probral a ukázalo by se, že se jedná o legendárního Kapitána Ameriku. Pomocí flashbacků bychom se pak v průběhu děje postupně seznamovali se Steveovým životním příběhem. V podstatě by se jednalo o stejný postup, jaký použil i Christopher Nolan ve filmu Batman začíná. Takovéto řešení by mi připadalo mnohem lepší, než udělat z celého prvního dílu jeden velký origin. Rozhodně mi to připadá rozumnější, než když se pak musí ve druhém díle znovu etablovat nějaký základní status quo a kompletní sada nových hlavních postav. U mě je navíc problém i v tom, že Capův origin velmi dobře znám, takže když je pak roztažen na celý film, mám z toho pocit, že jsem vlastně neviděl nic nového. Nejsilněji jsem to cítil v té závěrečné scéně v Red Skullově letadle. Tady jsem už přesně věděl, jak to celé dopadne, takže napětí vcelku nulové. Navíc je tu znát přesně tatáž tvůrčí opatrnost, umírněnost a celková sterilita, jaká byla velmi zřetelně vidět i v Thorovi. V tomto ohledu by si oba filmy mohly klidně podat ruku. Nevím, čím to je, ale jak z Thora, tak i z Kapitána Ameriky jsem měl prostě pocit obrovského strachu jít do jakéhokoliv rizika. Zejména u toho Capa je pak jasně vidět, jak moc se jeho tvůrci báli, aby byla postava diváky kladně přijata. Dokonce ani po nabytí nadlidské síly tady Steve není hned od začátku prezentován jako uznávaný a respektovaný americký hrdina. Právě naopak, jeho postava je tu značně zlehčována a zesměšňována. Podle mě je to velká chyba. Kapitán Amerika by měl být pro celý americký národ zásadním symbolem a obrovskou morální autoritou. Představa, že tento slavný hrdina původně začínal jen jako nějaký směšný armádní maskot, mi proto celkem dost vadí. Je to zjevný ústupek mainstreamovým divákům, kteří by s příliš patriotickým a příliš dokonalým hrdinou zřejmě mohli mít určitý problém. A to je přesně to, co mě na těchto adaptacích štve. Zlehčování a znevažování ikonických hrdinů za účelem oslovení co největšího počtu diváků. Co se pak týče samotného děje, tak ten je stejně prvoplánový, předvídatelný a triviální jako v případě Thora. Zatímco Thor ale mohl sázet alespoň na poutavé fantasy lokace, Kapitán Amerika se musí spokojit pouze s jakousi retro atmosférou Ameriky čtyřicátých let. Na velkolepý komiksový trhák, na který se čekalo bezmála šedesát let, je to docela málo. Teď ovšem přejděme k tomu, co se mi na filmu líbilo. Tato adaptace se velmi věrně drží komiksové předlohy. Velká spousta věcí je přesně taková, jaká má být. Tvůrci filmu velmi správně pochopili charakter Stevea Rogerse a dokázali krásně vystihnout jeho základní podstatu. Velký podíl na tom má samozřejmě představitel hlavního hrdiny Chris Evans. Ten se své role zhostil naprosto bravurně. Stejně tak byl skvěle ztvárněn také hlavní záporák Red Skull v podání Huga Weavinga. Hayley Atwell byla jako Peggy Carterová velmi sympatická a dobrou práci odvedl také Tommy Lee Jones. Všichni ostatní herci se rovněž snažili. Abych řekl pravdu, tak při pohledu na první díly Iron Mana, Thora a Kapitána Ameriky musím říct, že všechny tyto filmy byly primárně založeny na dobrém hereckém obsazení, které to celé mohutně táhlo kupředu. Největší slabinu bych naopak ve všech třech případech spatřoval ve scénáři. Zpravidla velmi jednoduché až triviální zápletky založené především na kombinaci akčních a vtipných scén. Jako nenáročná akční zábava na nedělní odpoledne to možná stačí, ale já bych od adaptace tak ikonického hrdiny jako je Captain America očekával podstatně víc. Shrnul bych to tedy nějak takto. Formálně v tomto filmu vlastně není nic špatně, ale zároveň tady ani není nic, co by mě nějak zvlášť nadchlo. Je to taková vcelku sterilní a průměrná akční zábava. Mé hodnocení je tedy také spíše průměrné.

Severský bůh Thor byl po Iron Manovi a Hulkovi třetím významným hrdinou, kterého nám studio Marvel nabídlo. Film, v němž se nám tento chrabrý válečník představuje, nás zavádí do úchvatného světa Asgardu, jenž obývají postavy z vikingských bájí a legend. Kromě honosného a  vznešeného Asgardu se však podíváme také do temného světa ledových obrů známého jako Jotunheim. Obyvatelé Asgardu a ledoví obři z Jotunheimu spolu dlouhá léta nemilosrdně válčili. Poté, co Thor kvůli své lehkovážnosti poruší křehké příměří, je svým otcem Ódinem zbaven veškerých schopností a poslán do vyhnanství na Zem. Zde se pak hrdina setkává s doktorkou Jane Fosterovou, s jejíž pomocí chce získat zpět své magické kladivo Mjolnir a znovunabýt svou neuvěřitelnou moc. Musím přiznat, že ačkoliv je tato zápletka dosti prvoplánová a předvídatelná, ve výsledku nakonec funguje poměrně dobře. Režisérovi Kennethu Branagovi se tu podařilo velmi pěkně zkombinovat vážnější a dramatičtější pasáže s těmi humornějšími a odlehčenějšími. Děj tak po celou dobu svižně odsýpá a divák se ani na chvíli nenudí. Zároveň je tu také zachována poměrně velká věrnost komiksové předloze, byť byl Thorův příběh značně osekán a zjednodušen. Hlavní hrdina tu dokonce ani nemá žádnou civilní identitu a po celou dobu tu normálně vystupuje jen jako Thor. Sice je to dost zvláštní, ale nakonec proč ne. Marvel tehdy zřejmě ještě nevěděl, kolik filmů s tímto hrdinou natočí a tak to asi nechtěl příliš komplikovat. Ta tvůrčí opatrnost je tady celkově dost znát. Když vezmu v potaz, jak velký měl tento film potenciál a jak málo jsme nakonec dostali, je to docela škoda. To nejlepší nás rozhodně čeká hned v úvodu. Po tomto nalákání na vizuálně ohromující podívanou, však film poměrně rychle zvolní a jeho významná část se pak nese v o poznání střídmějším duchu. I přesto je však děj neustále zábavný a zajímavý. V jeho průběhu se postupně seznamujeme se všemi klíčovými aspekty Thorova fiktivního světa a jeho mytologií. V tomto ohledu vlastně režisér postupuje přesně tak, jak by správně postupovat měl. Využívá první díl série k důkladnému představení hlavního hrdiny, jeho světa a jeho blízkých. Zároveň také pečlivě vykresluje charaktery všech důležitých postav a v neposlední řadě i jejich vzájemné vztahy. Toto je přesně to, co mi chybělo například ve Snyderově Muži z oceli. Díky tomu, že si zde tvůrci Thora připravili dostatečně pevnou výchozí půdu, budou pak mít mnohem silnější vypravěčskou pozici v dalších dílech. Film má také velmi solidní gradaci. Zpočátku odlehčené ladění je hned záhy nahrazeno značně vyostřenou atmosférou a divák hned vidí, že tady už pomalu začíná jít do tuhého. Dramatický souboj s Destroyerem, k němuž dojde ke konci filmu, je pak opravdu velmi napínavý a intenzivní. Silnou stránkou je bezesporu také herecké obsazení. Chris Hemsworth se na roli Thora perfektně hodí. Přestože není úplně snadné zahrát mýtického válečníka s magickým kladivem, tento herec v roli působí naprosto autenticky. Další trefou do černého pak byl rozhodně Tom Hiddleston v roli Thorova zlého bratra Lokiho. Ten dokázal dokonale vystihnout podstatu této lstivé a úlisné postavy. Dále tu pak máme tradičně dobré herce jako například Anthonyho Hopkinse v roli Ódina, René Russo v roli Thorovy matky Friggy a Stellana Skarsgarda jako profesora Selviga. Ačkoliv Natalii Portman zrovna moc nemusím, tady mi nějak zvlášť nevadila. Jediné, co mi tu trošku vadilo, byla postava Kat Dennings, která už byla místy poněkud otravná. Jinak ale bylo z hlediska hereckého obsazení všechno v nejlepším pořádku. Když to tedy shrnu, Thor rozhodně není špatný film. Škodí mu ovšem příliš nízké ambice a omezený rozlet. Jak už jsem psal, ta tvůrčí opatrnost je tady skutečně znát. Na druhou stranu se však rozhodně jedná o lepší film, než jakým byl první díl Iron Mana. Je to takový silný průměr až lehčí nadprůměr. Od dalšího pokračování už bych ovšem očekával mnohem větší rozmach, protože v tomto případě tu opatrnost toleruji jen proto, že se jedná o první, rozjezdový díl série. Dál už to ale musí šlapat o poznání víc.

Star Wars: Rogue One je dalším příspěvkem do dnes již legendární vesmírné ságy George Lucase. Nebudu chodit okolo horké kaše a řeknu to na rovinu. Podle mě se jedná o naprosto zbytečný film, který dělá víc škody než užitku. Abych to vystihl co nejlépe, pokusím se tu o malý příměr. Já osobně rozlišuji mezi filmy tvůrčími a filmy komerčními. O tvůrčím filmu můžeme mluvit ve chvíli, kdy na počátku jeho vzniku stojí jeden velice talentovaný a nadaný tvůrce se spoustou fantazie. Tento tvůrce pak osloví nějaké známé filmové studio a svou vizi mu předestře. Motivací k natočení filmu je v tomto případě snaha odvyprávět divákům zajímavý a nápaditý příběh. Potom tu máme komerční film, kdy na počátku všeho stojí filmové studio. To chce v první řadě vydělat peníze, a proto si najme nějakého nepříliš talentovaného rutinéra, kterému dá jasné a jednoznačné zadání. Tento režisér pak přesně podle daného zadání natočí film, jehož hlavním cílem není odvyprávět zajímavý příběh, nýbrž pouze a jen vydělat spoustu peněz. Mohu vás ujistit, že pokud se něco začne natáčet za těchto okolností, tak to s největší pravděpodobností nebude směřovat ke vzniku kvalitního snímku. No a tím se dostáváme k filmu Rogue One. Co byste řekli, myslíte, že tento film vznikl proto, že měl nějaký talentovaný a nadaný tvůrce neodbytnou potřebu odvyprávět příběh o tom, jak rebelové získali plány Hvězdy smrti nebo proto, že studio Disney chtělo vydělat balík peněz brnkáním na fanouškovskou nostalgii s vlnou samoúčelného fan servisu? Myslím, že odpověď na tuto otázku asi všichni dobře známe. Jak už jsem řekl, Star Wars: Rogue One je naprosto zbytečný film. Film, který nepřináší vůbec nic nového a celou sérii nikam dál neposouvá. Všechny nové postavy, které jsou nám tu představeny, nemají pro další díly absolutně žádný význam. Všechny nové informace, které se tu dozvíme, můžeme klidně zase zapomenout, protože pro další díly nejsou nijak důležité. Jenže to ještě není ani zdaleka to nejhorší. Tento film totiž zásadně narušuje kontinuitu Lucasovy původní šestidílné série. George Lucas vynaložil obrovskou snahu, aby vytvořil co možná nejhladší přechod mezi Epizodou III a Epizodou IV. Ve výsledku se mu pak povedlo něco naprosto geniálního, protože ačkoliv od sebe tyto dva filmy dělí desítky let, jejich návaznost je naprosto dokonalá. Teď do toho ale Disney hodil vidle a vrazil mezi Epizodu III a Epizodu IV jakousi podivnou mezihru, která fatálně narušuje onen harmonicky hladký přechod, jenž mezi oběma filmy existoval. A to prosím z naprosto malicherných důvodů. Podívejte, z vypravěčského hlediska je někdy mnohem lepší, když se o určitých událostech pouze zmíníte, místo toho, abyste je divákovi přímo ukázali. To, že rebelové získali plány Hvězdy smrti, měl být původně jen takový vypravěčský prostředek, který měl uvést do pohybu události čtvrté epizody. Nic víc, nic míň. Udělat z této banality celý jeden samostatný film mi přijde jako naprosto šílený nápad. Mně osobně bohatě stačilo konstatování, že rebelové ty plány prostě nějak sehnali, víc jsem vědět nepotřeboval. A právě kvůli této malicherné snaze vysvětlovat něco, co se vůbec vysvětlovat nemuselo, tu tak došlo k brutálnímu narušení do té doby dokonalé kontinuity. Na začátku Epizody IV jsem měl vždycky dojem, že princezna Leia převáží plány Hvězdy smrti v naprostém utajení. Že je vše maskováno jako nějaká neškodná diplomatická mise. Když se tam pak objevil ten imperiální křižník, měl jsem za to, že se jednalo o zcela nečekaný zvrat, který byl pravděpodobně způsoben nějakým závažným únikem tajných informací. Koneckonců Leia tam pak sama říkala, že jsou na diplomatické misi a že Vaderovo jednání je naprosto neslýchané. Když si to teď ale dáme do souvislosti se závěrem Rogue One, tak to celé působí hrozně divně. Nyní se dozvídáme, že Leina loď se krátce před začátkem Epizody IV přímo účastnila tvrdé bitvy, která se o ukradené plány strhla. Té samé bitvy se pak účastnil i Vaderův křižník, který pak Leinu loď pronásledoval. Z tohoto pohledu pak ty řeči o diplomatické misi působí naprosto absurdně. Navíc mám dojem, že Alderaan měl být první planetou, na které byla ničivá síla Hvězdy smrti vyzkoušena. Tady se opět dozvídáme, že to bylo trochu jinak. Ve výsledku tu tak máme film, který vlastně vůbec nic nového nepřináší a navrch pak ještě značně przní kontinuitu jinak dokonale navazující série. Co se týče samotné kvality, přijde mi to jako veskrze průměrné akční sci-fi, které nemá čím zaujmout. Takových fantasy příběhů o boji skupiny povstalců proti utlačovatelům jsem viděl už spoustu. Jaké hodnocení bych měl takovému filmu dát? Častý argument, že je Rogue One nejlepším Star Wars filmem, jaký pod hlavičkou studia Disney vznikl, rozhodně neberu. Pro mě je prostě tento film sám o sobě špatný a to, že existují nějaké ještě mnohem horší Star Wars filmy, na tom vůbec nic nemění. Mé hodnocení je proto takové, jaké je.