Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (439)

plakát

Život Briana (1979) 

No co tu budu psát jiného než to, co již bylo tisíckrát řečeno. Je to geniální film ryjící do absurdit vzývání tisíciletých blábolů, které si nikdy nestaly, je to parodie na lidské konformní stádovité chování, je to břitce vtipný masakr pánbíčkářských žvástů, je to kultovní výsměch všem (puritánským) idiotům, kteří by se chtěli pokoušet omezovat svobodu vyjádření, myšlení a tvorby, o což se k mé škodolibé radosti, čímž ukázala svou malost, církev pokusila. Po zhlédnutí Života Briana se vkrádá ten pocit, který má jistě každý z nás u několika svých nej filmů. Život už nikdy nebude jako dřív.

plakát

2001: Vesmírná odysea (1968) 

Dobře, tak jsem začal psát tento komentář slovy "to není majstrštyk". Hned jsem to smazal; je to majstrštyk, ale mně prostě dvacetiminutový průlet horizontem události přijde jako vrchol bídy a nudy, ne jako umělecký skvost hodný promítání v klubu přátel art filmu se sklenkou nejlepší whisky v ruce za stálého papouškování a "óóó!" -ování. Vždyť je to prachobyčejné. Ten film zkultovněl, kosť letící vzhůru, provailo to i Strausse, umělou inteligenci a její možné mindráky (bez čehož se už skutečně žádná parodie na scifi neobejde), je to vizionářský počin s opravdu skvělou atmosférou, která se dá krájet, a to pouze diamantovým nožem, ale v těch kritických pasážích je to na usnutí.

plakát

Max Q (1998) (TV film) odpad!

Olezlá nuda pro patrioty. Ten film opravdu nudí za vlast. Je to takové to špatné syrové maso. Některá syrová masa - filmy jsou fajn, třeba Horizont události v určitých pasážích, nebo Koule (Sphere), ale zde to nikdo nenakrájel a nezmrazil, leží to ve strouze a obskakuje to kdejaká svoloč a havěť. Tolik chutná abstrakce.

plakát

Třída číslo 402 (1999) (seriál) 

Geniální povahy postav, taková paleta americké zamindrákovanosti a komplexů a špatných vlastností v malých dětech :) Artur rulez.

plakát

Sex ve městě (1998) (seriál) 

Trapas, povrchnost, pseudoživot. Sarah Jessica Parker navíc na podobnou roli těžko má, když už se ten seriál snažil být tak styl určující. Bohužel se mu to i tak povedlo a stal se vzorem pro sračky, které nás v poslední době jímají. Pokud to má být čistě ženská záležitost a počítá se s tím, že chlap to neocení, ale ženská jo, tak to taky nechápu. Pokud by ten seriál byl ovšem parodie, bylo by to téměř geniální. Jenže není, na to se bere moc vážně.

plakát

Den trifidů (2009) (TV film) 

Je zřejmě málo laciných televizních filmů o tornádech, výbuších jaderných elektráren, hurikánech, mimozemském vyvražďování pozemšťanů, zemětřeseních a obřích nestvůrách, které terorizují město, a tak musela vzniknout televizní adaptace slavné knihy v klasickém klišé hávu katastrofických béček. Ty prvky jsou naprosto šablonovité, až je to ale vtipné, jak se tam lopotí ten trifid a stačí ho střelit do jeho kytkovské hlavy, a von chcípne. Protože přece kytce stačí utrhnout lupen nebo jeden článek okvětí a vona chcípne, to je přece úplně normální.

plakát

Princ a pruďas (2011) 

Nadsázka, ultrasuchost, přehnanost, vtip, předimenzovanost, úchylárna, naprosto nekonvenční a břitce (ne)vtipná parodie na fantasy.

plakát

Ruka zabiják (1999) 

Svištící morbidní černohumorná PARODIE na teen komedie vs. teenvyvražďovačky. Není co dodat, paráda.

plakát

Mumie se vrací (2001) 

Jasně, osmiletý dítě ví všechno nejlíp, hlavní zbraně pana záporáka jsou stejné jako v jedničce (obří něco, co vás honí po luzích a hájích za letu), shození sloupů jako poliček s knihami... ale proč? To má být jako sentimentalita vůči prvnímu dílu? Nebo to má být vtipné? A úplně bych zapomněl na zoufalce Johna Hannaha. Tento film absorbuje dlouhodobé dřevnatění mozků lidí, kteří jsou zodpovědní za spinofs. Má všechny aspekty jejich demence, je to učebnicový příklad. A já říkám: vidle a pochodně do ruky, přátelé! Imhotep, Imhotep.

plakát

Agora (2009) 

Moje antipatie k náboženství křesťanskému byly konečně zhmotněny v kvalitním díle, které má auru, napětí, děj, historické pozadí (to je na tom to smutné) a nasrávací potenciál. To je u filmů pro mě moc důležité. Když mě film dokáže naštvat svým vyzněním, tematikou, když se tam děje příkoří a nespravedlnost, která mě zvedá ze židle, moc si toho dilmu vážím, protože to jsou ty emoce, které je dobře, když v člověku něco vzbudí. Nemělo by existovat zlo, úmyslná dezinterpretace, demagogie. Ale existuje a proto se musíme učit z vlastní historie. Až u tohoto filmu jsem si uvědomil, na jaké výši se v mé přízni pohybuje Rachel Weisz.