Nihlathak

Moje antipatie k náboženství křesťanskému byly konečně zhmotněny v kvalitním díle, které má auru, napětí, děj, historické pozadí (to je na tom to smutné) a nasrávací potenciál. To je u filmů pro mě moc důležité. Když mě film dokáže naštvat svým vyzněním, tematikou, když se tam děje příkoří a nespravedlnost, která mě zvedá ze židle, moc si toho dilmu vážím, protože to jsou ty emoce, které je dobře, když v člověku něco vzbudí. Nemělo by existovat zlo, úmyslná dezinterpretace, demagogie. Ale existuje a proto se musíme učit z vlastní historie. Až u tohoto filmu jsem si uvědomil, na jaké výši se v mé přízni pohybuje Rachel Weisz.

Moje nejoblíbenější filmy se týkají náboženství. Konkrétně tak, že jej obrací naruby a nenechávají na něm nit suchou... většinou tedy. No a Pozemšťan je souhrn známých teorií, o kterých se nezmiňujeme, protože jsme si moc zvykli na to ctít víru druhých, našich křesťanských slabošských přátel a máme za to, že snaha o vyvracení náboženských dogmat by přivedla náš "civilizovaný" křesťanský svět na pokraj kulturní revoluce, podřídili bychom se islámu, chaosu atd. Jo, lidi jsou hloupí, tak hloupí, že by to určitě nastalo. Svoloč jménem lidstvo si ale pořád bude vymýšlet pohádky, aby mohlo něco uctívat. Aby "nemuseli světu čelit sami". Rádi posloucháme pohádky. Ne jinak je to i u zpracování POZEMŠŤANA. Jako pohádku odříkává John Oldman svůj příběh svým bývalým kolegům z univerzity. A ti mohou nevěřit, ťukat si na čelo nebo jej zatracovat, ale on ví, co se stalo, co zažil a to mu stačí. Nikomu to nevnucuje, jen předkládá námět do diskuse - s tím, že mu nikdo nemůže vyvrátit jeho stanovisko, jelikož to není možné, ale on ze svého postu nikoho nepřemlouvá, aby mu věřil. MAN FROM EARTH je skvělý příklad znouzectnosti, skvělý příklad toho, že s charismatickými herci a jedním pokojem a hlavně zajímavým (nakolik je originální, to nechám na každém člověku) nápadem se dají dělat divy. Atmosféra vystěhovaného domu, hudba a krb tomu dodávají šťávu. Zajímavý filosofický a intelektuální film; život už nikdy nebude jako dřív.

Aronofsky mě dokáže zarazit do mého otáčivého křesla, že jsou mi vidět jen oční bulvy a ani nedutám. Povedlo se mu to u Pí, Requiemu, ale nejvíce právě zde, u Fontány. Velmi důležitá je jako vždy hudba Clinta Mansella. Ta snímku dodává mnohé. Děj se odehrává skutečně ve trojím provedení, jednak takové "noir" zabrousení mezi conquistadory ve Střední Americe, kde se Hugh Jackman jako španělský dobyvatel snaží uchvátit do svých spárů mocný strom, jenž by měl vrátit zašlou a inkvizicí sužovanou slávu nejen jeho královně, ale i celému Španělsku. Potom současný lékař Hugh Jackman hledá lék pro svou manželku s nádorem. Zde je opakující se motiv workoholicismu, který je ale zapříčiněn snahou o "konečné řešení a vyhubení nemoci jménem smrt". V nespecifikova(tel)né budoucnosti letí současný Jackman, jen o několik staletí starší, vstříc mlhovinám a Vesmíru, aby konečně, tak trochu jako Gilgameš, pochopil, co je skutečný klíč k "věčnosti".

No co tu budu psát jiného než to, co již bylo tisíckrát řečeno. Je to geniální film ryjící do absurdit vzývání tisíciletých blábolů, které si nikdy nestaly, je to parodie na lidské konformní stádovité chování, je to břitce vtipný masakr pánbíčkářských žvástů, je to kultovní výsměch všem (puritánským) idiotům, kteří by se chtěli pokoušet omezovat svobodu vyjádření, myšlení a tvorby, o což se k mé škodolibé radosti, čímž ukázala svou malost, církev pokusila. Po zhlédnutí Života Briana se vkrádá ten pocit, který má jistě každý z nás u několika svých nej filmů. Život už nikdy nebude jako dřív.

Perfektní zpracování, nekonečno promyšlených zvratů a ten konec! ... prostě lahůdka a kult. Skvělý výkon Willise, Pitta, Stowe... co dodat. 5*

Filmy Hayaa Miyazakiho jsou takřka o tom samém, o vztahu člověka s přírodou, o hloupém lidstvu a několika vyvolených, o hrdinech, jejichž srdce a láska k přírodě i k lidem, jakkoliv jsou hloupí, je nutí zachránit křehké pojítko mezi nimi. Pojítko, bez kterého by nemohlo existovat lidsvto, ale všemocná příroda by o nic nepřišla. Jsou to filmy o úctě a velkých i malých lidských srdcích. Ne jinak je tomu ve filmu o Naušice. Mám rád postapokalyptické světy a Miyazakiho fantazie a umění dokáže vše zobrazit tak nečekaně a nádherně, že to předčí a zahanbí všechny ostatní, kteří se kdy pokusili něco takového ztvárnit. Kombinace středověku a daleké budoucnosti v rámci lidské civilizace ohrožené přírodní neomezenou mocí. Neodolatelné.

Colin Farrell v životní roli a Kiefer Sutherland imho také :-) Joel Schumacher, jak praví suchá statistika, natočil opět nízkorozpočťák a tím terafilm. Velice dlouho ve mně budou záběry z Telefonní budky ležet a přemílat se, přičemž budu mít mírně ironický úsměv. ("Přesměroval jsem to přes Philadelphii") ...Naprosto úžasná postava odstřelovače, bezkonkurenční castng a nápad za všechny prachy. "Pěkný boty.... italský :-) "

Je to naprosto přesně, jak píše Superpero. Samej negr, bambusák, narážky na původ, a přesto si ani na chvilku nebudete myslet, že je snad Walt Kowalski nějakej primitivní rasista. Nebo vlastně budete, ale pak tomu přijdete na kloub. Clint je prostě parádní a z jeho bonmotů, které nejsou nikterak květnaté ani rozvité, ale o to říznější, jsem se nejednou zakuckal smíchy. Parádně (ne)xenofobní Eastwood vám musí přirůst k srdci. Ve filmu je snad jasně naznačeno, že Američan je nikdo a každý z nich. Dovolím si výjimečně nesouhlasit s jinak téměř neomylným uživatelem paascha - ten konec nebyl trapný, ale moc povedený. A já se cejtim jako morous už teď, všechny ty hrozný děti vidím taky. GT nastupuje do mé TOP10 filmů a rád si ho zopakuju. A jestli z něj neuřízne střechu jako nějaký mexický uzenáči... a tak dále, potom to auto asi nakonec "něčí" bude, že?