Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krátkometrážní

Recenze (4 196)

plakát

Terminátor: Temný osud (2019) 

Tam, kde většina žánrových pecek končí, a ve vymodleném finále předvádějí zdaleka nejpromakanější a drahou akční scénu, která je dobře natočená, přehledná, a plná fajn zpomalovaček, tak přesně tam nový Terminátor teprve začíná. O to víc pak zamrzí, že ze stínu právě této cool úvodní akce se mu následně daří vystoupit až ve schématicky velmi podobně koncipovaném (more of the same) závěru. Výplň naneštěstí tvoří sem tam ucházející, občas ale spíš o dost horší a smysl nedávající dialogy (prostě divný kecy), a pár kraťoučkých "aby se neřeklo" fackovaček vyloženě do počtu. Ale jak říkám, úvodní seznamovací wrestling a samotný finiš v duchu kolektivní držkové to kupodivu hooodně táhnou nahoru, a tak jsem spíš spokojen, i když jen za 7/10. P.S. Nová hra: dejte si panáka pokaždé, když Dani řekne "Je mi to líto."

plakát

Kdyby ulice Beale mohla mluvit (2018) 

Nejufňukanější sociální drama pod sluncem, na kterým mi vlastně ani tak moc nevadí, jak okatě pošilhává po Oscarech, jako spíš to, že ze svejch lítostivejch postav dělá ztrápený ubožáky, se kterýma nemám absolutně žádnou šanci soucítit, spíš mě tak akorát štvou.

plakát

MEG: Monstrum z hlubin (2018) 

Nebudu dávat jen průměrný nebo lehce nadprůměrný hodnocení filmu, kterej mě ani na minutu nenudil, a navíc mi přišel jako komediálnější verze mýho oblíbenýho Útoku z hlubin! GP jak sviňa!

plakát

Chřestýš (2019) 

Tak tomu teda říkám promarněný potenciál... Mohla z toho být vtahující variace na The VVitch z moderního Mexika, a stal se z toho unavenej thriller s hororovými prvky. Vážně tam ten náběh na mrazivou poušťní mytologii byl, a já nechápu, proč od ní režisér upustil, a namísto atmosférického čarodějnictví se vydal po cestě revenge dramatu. Tak dobrý to mohlo bejt!! Ale aspoň štěstí, že už se pak scénář držel té samé cesty až do konce, osobně jsem se bál, kdy na mě zpoza rohu vybafne rádoby šokující finále typu Hranice života nebo nedávného Roztříštění...

plakát

Christine (1983) 

Po aktuální dvojité náloži TO a Řbitovu zviřátek další horký kandidát na drahý moderní remake oblíbené hororové kingovky? Nikdy neříkej nikdy!

plakát

Máma (2019) 

A nakonec proč ne. Největší slabinou toho snímku je ve finále to, že se jej tvůrci snažili neuváženě protlačit jako divácky (čti komerčněji) vděčnější horor, ale ono to přitom je úplně normální a snadno stravitelné sociální drama, které se akorát na konci trošku zvrtne, no bóže. Viděl jsem stokrát horší fláky.

plakát

Sovdagari (2018) 

Už Samvěd Křepelka moc dobře věděl, nakolik by se správně měly cenit kvalitní brambory! Podobné dokumenty celkem rád přirovnávám k takzvaným všechno-je-na-houby depresivním filmům, kdy si člověk (sledováním osudových příběhů sociálně slabších spoluobyvatel planety Země) zdrceně uvědomí, že se vlastně na tom světě nemá až tak špatně... Takže pokud vás zrovna zase ukrutně štve stres v práci/rozchod s partnerem/bolavej malíček na pravý noze, koukněte na tenhle gruzijskej filmík a radujte se, jakým je vlastně život v České republice přehlíženým privilegiem.

plakát

Ztracené duše (2019) 

Je fajn (a důležité), o co se krátký dokument snaží, a tohle poselství se mu ve dvaceti minutách docela i daří plnit, chybí zde ale bohužel jakékoliv silnější divácké zaháčkování. Filmu, který má ono slovo v názvu, totiž chybí duše, něco čím by upoutal pozornost. Takhle vlastně sledujeme jen smutné interview několika kamarádů čerstvě konvertovaného islamisty, a tahle výpovědní hodnota pak nemá vůbec žádný emocionální tah na branku. Každopádně předpojatost je svině, a jak bylo řečeno, internet a média "těmhle lidem" vůbec v ničem nepomáhají, ba naopak.

plakát

Rileyino první rande? (2015) 

Trefný kraťas ze světa super animáku "V hlavě", který dokazuje, že tyhle vtipné postavičky uvnitř našich mozkoven mají neoddiskutovatelnou sílu na klidně několik celovečeráků bok po boku např. Příběhu hraček.

plakát

Jett (2019) (seriál) 

Jett jsem už několikrát chtěl dát druhou šanci, a pokračovat v koukání i PO 4. EPIZODĚ, u které jsem před měsíci skončil. Ale nejde to. Je mi nakonec konečně jasný, že tuhle odlehčenou ženskou bondovku s heist-movie prvky nikdy nedojedu do konce. Možná je to tím, jak mě hodně mile překvapil vymazlenej pilotní díl, a já se divil, jak je možné, že se o seriálu nikde nemluví, jen aby se pak další týdny pravidelně dostavovala ledová sprcha v podobě plochých postav a šíleně nudného, překombinovaného děje... Rád jsem se koukal na každou hodinu čím dál víc sexy Carlu Gugino, to rozhodně jo (díky ní dávám hvězdu navíc), ale jedna hot herečka prostě nespasí nezáživnej loupežnickej seriál, ve kterým se jen suše kecá o hovadinách, namísto toho, aby se sázelo na akci, napětí a sympatický charaktery.