Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (103)

plakát

Aftermath (1994) 

Snímek Aftermath se mi velice těžko hodnotí. Výpovědní hodnota vysoká, pojetí tématu a estetická stránka filmu šokující. Přesto všechno, jde o horor, který asi má v prvé řadě děsit. Aftermath však dělá i něco víc – nutí přemýšlet. Osobně jsem byla svědkem pitvy a doteď si pamatuji ty zvláštní pocity, které ve mně vyvolala. Lidské tělo bylo v tu chvíli předmětem zvědavosti medicíny a tak přede mnou ležel někdo, kdo kdysi býval něčí manžel, otec dědeček. Podobně jako Marta, tělo, která má smůlu, že se dostane na stůl zrovna tohoto výkvětu patologie. Tady se nám dimenze rozšiřují, protože Marta znamenala pro patologa navíc známost na jednu noc/pitvu. Zajímavý zážitek

plakát

Amerika hledá topmodelku (2003) (pořad) 

Kdepak, všechny modelky do jednoho pytle házet nejde - to by bylo přinejmenším stejně povrchní, jako je celý svět modelingu. Chvílemi mě opravdu bavilo sledovat mladé a většinou hezké, místy i chytré slečny, které si předsevzaly jako svůj životní cíl uspět v tak prázdném světě modelingových agentur, kde se po nich v prvé řadě vyžaduje štíhlost a krása (až na výjimky samozřejmě). Dá se říct, že Tyra taková výjimka je - dnes už top modelka za zenitem se staví do role mentora a její výrazná osobnost je plus této soutěže. Pro svou show vybrala naprosto odlišné dívky ze všech možných vrstev a dává mnohdy průměrné americké dívce šanci stát se hvězdou přehlídkových mol. Show samozřejmě nese typické "dramatické" momenty dívčích hádek, intrik, pomluv a "napínavých vyřazování". Pro mne je však zklamáním ani ne tak forma, jako spíše obsah - bavila bych se mnohem více, kdyby mi skoro všechny dívky nesplývaly - možná 1 z 10 byla skutečně osobnost. Tímto show zavedený stereotyp krásná žena/modelka = hloupá bohužel nevyvrací, spíše ženu karikatizuje. Nejzajímavějším momentem byla přítomnost lesbičky, která pohoršovala pokrytecky věřící spolusoutěžící - takže dvěma slovy bych to shrnula takto > typicky americké

plakát

Andělé všehomíra (2000) 

Před Bohem jsme si rovni, i když jsme nemocní. Jsme andělé. Andělé všehomíra______________Drásající dotek se zaryje tak hluboko, až jsem překvapena. Nečekaně silný zážitek, který ve mne rezonuje...každý z nás si jistě prožil chmurné chvíle, kdy je člověku těžko. Deprese na islandský způsob.Podivně tísnivá nálada navozená ihned zpočátku postupně během celého filmu graduje až do nevyhnutelného konce. Autentické herecké výkony. Obdivuji, do jaké míry se režisér dokázal vcítit do rozhárané duše. Andělé všehomíra je těžký film. Můžeme díky němu spatřit střepy smutku, zející hluboko v duši jednoho člověka a vidět v jejich odrazu i ten smutek vlastní. Tklivé momenty sem tam nenásilně přecházejí v momenty úsměvné, které jsem vítala tak trochu s úlevou...působily na mne jako maličké odlehčení P.S. Filmu dominuje úžasná hudba, která celý zážitek násobí. Hilmar Örn Hilmarsson dokázal složit hudbu, která s filmem doslova srůstá a dohromady tak vzniká obdivuhodná souhra obrazu a zvuku.

plakát

Apocalypto (2006) 

Mel Gibson a jeho nejslabší snímek – o historické hodnověrnosti je tady asi scestné diskutovat. Irituje mne fakt, jakým způsobem Gibson divákovi cpe svá osobní poselství absolutně nic nenechá na divákovi samotném. Mayská civilizace byla totiž ke svému konci natolik úpadková, že příchod Španělů znamenal pouze přirozený konec… kdepak, toto není autentický historický film, podávající svědectví o mayské kultuře, ale něco co posloužilo ortodoxnímu Gibsnovi k jeho interpretaci světa – konec jedné civilizace mu skvěle hraje do noty. Autenticita je 100% v případě zobrazování násilí, umíraní a poprav (dá se to ale brát jako klad?), jako plus připisuji krásné obrázky pralesa. Na nadprůměrný velkofilm to však nestačí.

plakát

Astronaut (2006) 

Rodinná zábava, při které raději nepřemýšlejte, jak je tohle vůbec možné. Proti filmům tohoto typu nic nemám, naopak - velmi ráda si u nich odpočinu. Ale tohle se děsně táhlo...navíc vesmírná sekvence byla dost odfláknutá. Tolik promrhaných příležitostí k efektním záběrům, které by film oživily. Astronautem zkrátka zabijete 104 minut - nic víc.

plakát

Azumanga daió: The Animation (2002) (seriál) 

Roztomile ujeté, vtipné... dlouho jsem se tak upřímně nezasmála u animovaného seriálu. Díky skvělým vysvětlujícím titulkům jsem byla schopná si celý seriál vychutnat i s jeho "podivnými" vtípky, které bych jinak jako (zatím!!!) neznalec japonské kultury a souvislotí úplně nepobrala.

plakát

Baekmanjangjaui cheot sarang (2006) 

Ano, dostala jsem chuť na něco sladkého a tak jsem v lednici sáhla po asijském dortíku. Zprvu chutnal obstojně – řekla jsem si, že to snad ani nebude tolik kalorické… ale pak jsem narazila na náplň s příchutí melancholické vanilky, do které se vkrádala jakási pachuť často opakované asijské ingredience tragiky a konec ji smutně završila nadstavovaná šlehačka posypaná pálivou skořicí, které vháněla slzy do očí. Dortíček hezký na první pohled, ale jakmile ho slupnete, vzápětí zapomene jak vlastně chutnal. Pokud však máte sladké podobného charakteru v oblibě, jistě si Michelinovu hvězdičku směle přidáte.

plakát

Barbar Conan (1982) 

I když mám FSH ráda, typ sword and sorcery mi sedí nejméně.Pokud chcete lepší a vtipný příběh, přečtěte si Kena Wooda od J.W. Procházky.

plakát

Billy's Balloon (1998) 

Nepodceňujte balónky! Vždycky se tváří tak nevinně... Evil Balloon :-)

plakát

Blade Runner (1982) 

My mother? I will tell you about my mother____________Jeden z nejstylovějších, nejkrásnějších a zároveň nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy měla možnost vidět.Už od prvního momentu jsem strhávána do deštivě ponurého L.A. (dnes již blízké) budoucnosti. Melancholické tóny Vangelise, první setkání s Deckardem... procházka temnými a špinavými ulicemi, všudypřítomné bilboardy lákající k lepšímu životu v mimozemských koloniích, smutné oči Rachael... noir s asijskou příchutí .Questions? Tyrell Corporation? Zoufalí replikanti upínající se k touze žít...Roy Batty, nebezpečně charismatický replikant poeta...křehce působící zabiják Pris, exotická Zhora, J.F.Sebastian...soucitný stvořitel. Jednoduchý detektivní sci-fi příběh se nezadržitelně blíží ke konci a já se opět přistihnu jak cituji celé věty s mými hrdiny. I am hungry J.F... každý záběr - dokonale zkomponován, žádná zbytečná scéna, žádné hluché místo. Sci-fi poezie, kterou mě Scott dostává...stejně jako Roy, odříkávající nejkrásnější filmový verš vůbec. Film se v mnoha ohledech odlišuje od knižní předlohy, což však filmu vůbec neškodí. Ba právě naopak. Výborná adaptace Dicka vůbec, kterého jsem díky filmu objevila... a díky kterému mám nakonec sci-fi jako takové v oblibě. Say kiss me...